Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Af 42/2017 - 63

25. V napadeném rozhodnutí žalovaný na základě předložených daňových dokladů upozornil na nestandardně nízkou obchodní marži společností zapojených do obchodního řetězce. Dodávka benzinu natural 95 ze dne 25. 5. 2011 v množství 33 467 litrů byla společností ABC uskutečněna za cenu 837 009,67 Kč bez DPH (jednotková cena 25,01 Kč/litr) pro žalobkyni. Žalobkyně tuto dodávku přeprodala odběrateli společnosti PRIME za cenu 838 013,68 Kč bez DPH (jednotková cena 25,04 Kč/litr). Odběratel žalobkyně, společnost PRIME, poté ve stejný den tuto dodávku pohonných hmot přeprodal společnosti KF Oil s. r. o. (dříve KONT FUEL DISTRIBUTION s. r. o., dále též „společnost KF“) za cenu 839 017,69 Kč bez DPH (jednotková cena 25,07 Kč/litr), která tyto pohonné hmoty obratem přeprodala odběrateli společnosti ONO za cenu 877 024,53 Kč (jednotková cena 26,19 Kč/litr). Kromě společnosti KF, která byla tím, kdo zboží přepravoval, měly ostatní společnosti neúměrně nízkou marži vzhledem k výši dodávky. Skutečnosti svědčící o účasti žalobkyně v podvodném obchodním řetězci žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul tak, že předmětné zboží bylo (během jediného dne) přeprodáváno v řetězci korporací, ve kterém byla narušena daňová neutralita (tj. v řetězci je patrná existence chybějící daně), kdy zaprvé se v uvedeném obchodním řetězci stal jeden daňový subjekt nekontaktní a nelze vůbec ověřit jeho přijatá a uskutečněná plnění a tedy ani jeho výslednou daňovou povinnost (společnost ABC) a u dalšího daňového subjektu chybí daň zcela explicitně (společnost MUK). Posuzované obchodní transakce neodpovídaly podmínkám, které jsou typické a v obchodním prostředí pro subjekty běžné, a stejně tak se z většiny korporace figurující v předmětném řetězci nejeví jako standardní podnikatelé.

26. S výše uvedeným posouzením zjištěných skutečností se ztotožňuje i soud. Závěry o tom, že zdanitelná plnění podle žalobkyní předložených dokladů jsou součástí podvodu a že žalobkyně o existenci uvedeného řetězce a jeho účelu věděla, či vědět mohla, mají oporu ve zjištěném skutkovém stavu, jak byl popsán především na str. 8 až 19 napadeného rozhodnutí. O nestandardnosti popsaného obchodního řetězce svědčí i skutečnost, že některé ze společností zapojených do podvodného řetězce vznikly krátce před uskutečněním předmětných transakcí (společnost PRIME a společnost MUK), nedlouho před nebo po realizovaných obchodech změnily vlastnickou a řídící strukturu (společnost ABC a společnost MUK), sídlily na ryze administrativních adresách (společnost ABC a společnost MUK), disponovaly vzhledem k objemu svých transakcí nízkým základním kapitálem (společnost ABC, společnost PRIME, společnost MUK) a ve většině tyto korporace nebyly na trhu známými a etablovanými korporacemi obchodujícími s pohonnými hmotami, a následně byly těmto korporacím postupně zrušeny registrace k DPH (společnost ABC, společnost MUK, společnost PRIME).

27. Žalobkyně staví svou obranu na tvrzení, že nebylo prokázáno, že věděla nebo mohla vědět, že se účastní podvodného obchodování. Podle soudu již na základě výše uvedených skutečností měla mít žalobkyně při běžné míře opatrnosti pochybnosti o standardnosti obchodních vztahů, do nichž se chystala vstoupit. V daňovém řízení byly zjištěny okolnosti objektivně nasvědčující závěru, že v rámci řetězce, jehož se žalobkyně účastnila, docházelo k podvodu na DPH, a že o této své účasti žalobkyně věděla nebo vědět mohla. Již samotná skutečnost, že na základě navštívenky, která byla žalobkyni předána na čerpací stanici s uvedením nabídky pohonných hmot s nižší cenou než od společnosti ČEPRO a žalobkyně uskutečnila s takto prezentovaným subjektem, společností ABC, v krátkém časovém úseku obchody v řádech desítek milionů korun, vyvolává pochybnosti. Skutečnost, že žalobkyně bez jakéhokoliv průzkumu trhu, aniž by si o svém dodavateli zjistila relevantní informace a při takto nahodilém způsobu navázání spolupráce, do obchodního vztahu dobrovolně vstoupila, svědčí o tom, že se již od počátku obchodování se společností ABC žalobkyně nechovala s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně si mohla z veřejně přístupných zdrojů zjistit o svém dodavateli dostatek informací, o jeho obchodní činnosti i o jeho obchodní historii, které ji mohly předem varovat do takového kontraktu vstoupit. Společnost ABC nebyla na trhu s pohonnými hmotami známou společností, ani se jinak neprezentovala na internetu, ve sbírce listin nezveřejňovala od svého vzniku účetní závěrky. Krátce před předmětným obdobím změnila jednatele a zapsala nového prokuristu, jejím společníkem byla korporace se sídlem v Seychelské republice, registraci k DPH měla společnost ABC platnou od 21. 6. 2010, tedy méně než rok před vlastním uskutečněním obchodů. Žalobkyně nedoložila, že by měla sjednané pojištění zboží, které má podle předložených dokladů hodnotu v řádech desítek milionů Kč, což také nesvědčí o její obezřetnosti. Rovněž rámcová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a společností ABC, vykazuje řadu nestandardností, pochybnost vyvolává i skutečnost, že v ní není uvedeno datum uzavření smlouvy. Pokud by byla uzavřena k datu, které je uvedeno na připojeném čestném prohlášení, byla by smlouva uzavřena dne 17. 5. 2011, což by bylo až po uzavření rámcové smlouvy s odběratelem žalobkyně, společností PRIME, dne 12. 5. 2017 (v tomto případě se právě datum uzavření smlouvy shoduje s přiloženým čestným prohlášením). Podle rámcové smlouvy se společností ABC měly být obchody uskutečňovány na základě písemných objednávek s uvedením množství zboží, data, času a místa odběru. Stejně tak tyto objednávky měly být podle smlouvy určující pro stanovení ceny a pro případné vrácení platby. Žalobkyně však žádné objednávky nepředložila. Co se týče obchodní spolupráce se společností PRIME, předložila žalobkyně pouze jednu obecnou objednávku ze dne 25. 5. 2011, z níž však nelze seznat, jestli se vůbec objednávka týká žalobkyně a jejího odběratele, společnosti PRIME, neboť na ní není uvedeno žádné místo odběru, rovněž zde není uvedeno, komu je objednávka určena, nejsou na ní žádné podpisy či razítka. Žalobkyně nedoložila, jak dodávky pohonných hmot podle ustanovení rámcových smluv fakticky probíhaly. Uvedené indicie, v návaznosti na zcela nedostatečné přechozí informace o dodavateli ABC spolu s nastavením splatnosti kupní ceny uvedené na daňových dokladech, která byla podle rámcových smluv jeden pracovní den po datu uskutečnění zdanitelného plnění, i s tím, že za prodlení s úhradou byl sjednán úrok z prodlení 0,05 % denně z kupní ceny, tvoří podle soudu dostatečný řetězec prokázaných skutečností vedoucí k závěru, že žalobkyně věděla nebo mohla vědět, že se účastní podvodného obchodování.

28. Soud k tomu dodává, že rámcové smlouvy jsou rozporné co do vymezení přepravy předmětného zboží. Jednak je v článku VI. uvedeno, že je v ceně zboží nabídnuté prodávajícím kupujícímu zahrnuta doprava zboží z místa nakládky do místa proclení, současně podle článku VIII. prodávající dodá zboží kupujícímu na dohodnutém stáčecím místě, kupující si zajistí dopravu na vlastní náklady. V podání ze dne 14. 2. 2012 č. j. 75295/12/004934105791 žalobkyně popsala uskutečnění přepravy pohonných hmot na stáčecí místo koncového odběratele ONO, a uvedla, že přepravu nezajišťovala. Při tomto tvrzení žalobkyně by však v souladu s rámcovou smlouvou absentovaly náklady na přepravu do místa stočení pohonných hmot do nádrží. Na přijatých a vystavených daňových dokladech žalobkyně (ani na jiných předložených podkladech týkajících se jejího přímého dodavatelsko-odběratelského vztahu) není specifikováno, že by měla být v ceně zahrnuta rovněž přeprava zboží. Pokud by cena zboží i přes tvrzení žalobkyně měla být bez nákladů na dopravu zboží, potom k realizaci dopravy nebylo nic předloženo a navíc v souvislosti s vlastní marží u dodávek by tyto náklady nemohly být dozajista pokryty. Pochybnosti směřují i k existenci dodacích listů, respektive zda dodací listy nebyly vystaveny až následně po provedení dodávek, neboť žalobkyně je nepředložila k zahájení daňové kontroly, nýbrž až na výzvu správce daně ze dne 14. 11. 2011 č. j. 495612/11/004934105791, přičemž byly předloženy ve vyhotovení po čtyřech kusech na jediném papíře formátu A4 i s různými daty. Z takto prezentovaných neočíslovaných dodacích listů rovněž není zřejmá jejich posloupnost, kde a kým bylo zboží přebíráno, stejně tak z nich nelze zjistit, zda uvedené datum je datem převzetí, předání zboží či vystavení dokladu. Z dodacích listů také nelze dovodit, kdo reálně jednal za předávajícího a přebírajícího. Účelovost vyhotovení dodacích listů dokládá vyjádření prokuristy společnosti ABC (protokol o výslechu svědka A. K. ze dne 24. 4. 2012 č. j. 232239/12/004934105791), který uvedl, že „… Dodací listy jsem podepisoval já na žádost INDIPY a.s., na fakturách je podpis pana J. Dodací listy byly vystaveny E., on mi je přinesl, jestli je vystavil, nevím, podklady k vystavení dodacích listů neznám. Dodací listy jsem podepsal na žádost pana E., kterého o to požádal pan H.“ Z uvedené výpovědi vyplývá, že dodací listy nebyly vystaveny bezprostředně v návaznosti s provedeným obchodem, nýbrž z podnětu požadavku člena představenstva a jediného akcionáře žalobkyně. Pochybnost je dána také v tom, zda vůbec mohlo být zboží žalobkyní od společnosti ABC přijato. Zboží bylo přepraveno z jiného členského státu ke koncovému odběrateli společnosti ONO. Podle jmenovaného svědka prokuristy společnosti ABC tato společnost místo určení neovlivňovala, stejně jako nezajišťovala přepravu a nebyla přítomna vykládky (stáčení) zboží. Nebylo doloženo, zda společnost ABC měla v některém okamžiku řetězových obchodních transakcí dané zboží ve vlastní faktické moci, aby mohla převést své vlastnictví na žalobkyni. Žalobkyně v průběhu řízení nejprve uvedla (podání ze dne 6. 12. 2011 č. j. 520968/11/004934105791), že vlastnické právo k předmětu koupě přešlo v okamžiku proclení na našem území z dodavatele na žalobkyni a následně na odběratele PRIME. V následném podání ze dne 14. 2. 2012 č. j. 75295/12/004934105791 žalobkyně uvedla, že k přechodu vlastnictví došlo v místě stočení pohonných hmot do nádrží. Rovněž oznámení na vystaveném daňovém dokladu pro odběratele PRIME o tom, že zboží je výhradním majetkem žalobkyně až do zaplacení celé fakturované částky beze zbytku, působí nevěrohodně, jelikož k uskutečnění plnění došlo v jediný den, kdy již byly pohonné hmoty přečerpány ke konečnému odběrateli společnosti ONO. Splatnost daňového dokladu byla nastavena zcela mimo obchodní zvyklosti jako jednodenní, přičemž podle takového nastavení by odběratel mohl zaplatit za zboží až další den od data uskutečnění zdanitelného plnění. V té době však jak žalobkyně, tak i odběratel PRIME, se zbožím fakticky již nemohli disponovat, neboť se nacházelo u konečného odběratele společnosti ONO. Standardní se nejeví ani sjednané sankční podmínky, jako již zmíněný úrok z prodlení, ani smluvní pokuta pro případ prodlení prodávajícího vrátit kupujícímu peněžitou částku (přeplatky), jejíž splatnost je první den prodlení prodávajícího s placením částky ve výši 10 % z přeplatku, stejně tak i sjednané penále 50 000 Kč denně za nedodržení termínu vystavení a dodání originálů daňových dokladů. Takto neproporcionální sankce vzhledem k velmi krátkým lhůtám splatnosti neodpovídají běžnému smluvnímu vztahu subjektem jednajícím s péčí řádného hospodáře, neboť již při zcela krátkodobém, nahodilém zpoždění či absenci (úraz, nemoc, nehoda, technické problémy aj.) by takto učiněný obchod postrádal ekonomický smysl. Dalšími objektivními okolnostmi, které žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal a na jejichž základě dospěl k závěru, že žalobkyně minimálně mohla vědět, že se svými transakcemi podílí na podvodu na DPH, je již zmíněné personální propojení žalobkyně a společnosti MUK, rovněž již zmíněná zpětná úhrada za dodané zboží, jakož i neobvykle nízká marže.

29. K těmto zjištěným skutečnostem se žalobkyně buď nevyjádřila, nebo je nedoložila žádným důkazním prostředkem, jen tvrzením o standardnosti uvedených okolností. Toliko k nastavené obchodní marži uvedla, že v případě velkoobchodního obchodování s pohonnými hmotami se jednalo o zcela standardní a přiměřenou marži, přičemž rozdíl mezi výnosy a výdaji v celkovém souhrnu dosáhly u žalobkyně téměř 489 000 Kč, což rozhodně není z hlediska hospodářského výsledku žalobkyně zanedbatelná částka. S uvedeným tvrzením se soud neztotožňuje. Žalobkyní nastavená obchodní marže - při porovnání zjištěný rozdíl nákupních a prodejních cen jednotlivých dodávek - činila částku do 2 000 Kč, což vzhledem k výši dodávek se na první pohled jeví jako nepřiměřeně nízká, zejména při úvaze o nákladech spojených s dodávkami, či pojištěním zboží, kontroly zboží a jeho přepravy. Lze se zcela racionálně domnívat, že takové transakce by nemohly být pro žalobkyni ekonomicky rentabilní. Výše marže je navíc zcela neproporcionální ke sjednaným sankčním mechanismům jako penále za pozdní vystavení a dodání zálohových a zúčtovacích faktur ve výši 50 000 Kč denně, úrok z prodlení kupujícího zaplatit kupní cenu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky a jednorázová smluvní pokuta 10 % z dlužné částky pro případ prodlení prodávajícího zaplatit/vrátit včas kupujícími jakoukoliv peněžitou částku. Podle soudu žalobkyně prováděla tvrzené transakce způsobem ekonomicky natolik nevýhodným či nevěrohodným, že spolu s ostatními zmíněnými indiciemi lze dovozovat záměrnost takového jednání ústící ve zneužití práva s cílem podvodu na DPH.

30. Ze skutkového stavu zjištěného v daňovém řízení zřetelně vyplývá, že žalobkyně o podvodných jednáních na DPH věděla nebo vědět mohla, přitom nepředložila žádný důkaz, který by tento závěr zpochybnil. Při zachování obvykle běžné míry opatrnosti by musela výše uvedené nestandardní okolnosti zaznamenat. Z jednání žalobkyně, respektive informací, které uváděla ve správním řízení o jednotlivých plněních, jakož i z dalších informací zjištěných správcem daně o neobezřetném jednání žalobkyně v rámci předmětných transakcí vyplývá, že z její strany nebyla přijata veškerá opatření, která mohou být rozumně požadována, a žalobkyně nevěnovala dostatečnou pozornost interním kontrolním mechanismům (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2011 č. j. -343).

31. Soud dospěl k dílčímu závěru, že žalovaný v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně nabídl logický a ucelený řetězec nepřímých důkazů, které jsou spolehlivě a jednoznačně schopny ve svém souhrnu prokázat skutečnost, že žalobkyně o podvodu na DPH věděla či minimálně vědět mohla. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se objektivní okolnosti obchodních transakcí nehodnotí izolovaně, ale komplexně jako celek, ačkoliv každá okolnost sama o sobě nemusí být nezákonná, je rozhodné, zda ve svém souhrnu tyto okolnosti prokazují skutečnost, že daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH věděl či alespoň vědět mohl (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014 č. j. -47, či ze dne 31. 7. 2013 č. j. -34). Žádné tendenční hodnocení objektivních okolností v neprospěch žalobkyně soud ve věci neshledal. Pokud žalobkyně tvrdí, že byly porušeny principy daňového řádu, daňového řízení i § 72 a 73 ZDPH, pak v rámci takto obecně tvrzené námitky soud nic namítaného nezjistil. Žádné konkrétní přezkoumatelné námitky pak tato tvrzení neobsahují. Soud tudíž v takto obecně pojatém přezkumu tvrzená porušení neshledal.

32. Námitky prvního žalobního bodu nejsou důvodné.

33. Žalobní argumentace uplatněná ve druhém žalobním bodu není ve vztahu k právě projednávané věci relevantní, neboť, jak již bylo výše shrnuto, žalovaný odůvodnil dodatečné vyměření daně žalobkyni tím, že byla účastna podvodu na DPH a o této své účasti věděla či vědět mohla, nikoliv že by neprokázala přijetí zdanitelného plnění od společnosti ABC, jak konstatoval žalovaný v předchozím rozhodnutí ze dne 29. 3. 2013 č. j. 10051/13/5000-14304-702972. V rámci řízení vedeného po zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného Nejvyšším správním soudem, žalovaný uložil správci daně doplnit řízení a následně po doplnění řízení, a zejména po novém posouzení věci, dospěl k závěru, že byla žalobkyně účastna podvodu na DPH a o této své účasti věděla nebo alespoň vědět mohla, proto nebyl na její straně dán nárok na odpočet DPH. V řízení před žalovaným tak došlo ke změně důvodu dovyměření daně. K přijetí zdanitelných plnění od dodavatele žalobkyně se žalovaný vyjádřil v napadeném rozhodnutí tak, že „v posuzovaném případě odvolatel splnil hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně, kdy mimo jiné není sporu o tom, že předmětná plnění (PHM) skutečně existovala a jak sám NSS v předmětném rozsudku vyložil, nemůže být ani pochyb o tom, že odvolatel PHM přijal právě od dodavatele uvedeného na přijatých, předmětných daňových dokladech“. Tato skupina námitek stran prokázání přijetí zdanitelných plnění tak v kontextu napadeného rozhodnutí nemůže obstát.

34. Druhý žalobní bod není důvodný.

35. K třetímu žalobnímu bodu soud uvádí, že tato námitka byla žalobkyní vznesena již v rámci předchozího soudního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. . S touto námitkou se městský soud řádně vypořádal, přičemž nebylo vypořádání žalobní argumentace nikterak negováno zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu. V právě souzené věci proto městský soud v souladu se svým již dříve vysloveným názorem konstatuje, že podle § 143 odst. 3 DŘ platí, že k doměření daně z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly. Zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, postupuje podle § 145 odst. 2 DŘ. Podle tohoto ustanovení může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně doměřit daň podle pomůcek. Podle § 87 odst. 1 DŘ platí, že daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly, a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Před samotným zahájením daňové kontroly správce daně nemá povinnost sdělovat žalobkyni, na základě jakých zjištění zpochybnil tvrzení žalobkyně a jaké skutečnosti ho vedly k zahájení daňové kontroly. Nelze tudíž přisvědčit námitce žalobkyně, že správce daně před zahájením daňové kontroly nezaznamenal do protokolu, že sdělil žalobci, jaké nové skutečnosti či důkazy ho vedly k zahájení daňové kontroly, neboť takovou povinnost podle DŘ neměl.

36. Námitky v třetím žalobním bodu jsou nedůvodné.

37. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

38. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 23. dubna 2021

JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r.

předsedkyně senátu