Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 127/2020 - 37

– 38

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: O. P., zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem AK Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2019, č. j. OAM-440/ZA-ZA11-LE27-2018, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, č. j. – 22,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu.

[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce pochází z Luhanské oblasti, je svobodný, bezdětný, v letech 2014 – 2016 žil v Sumské oblasti, opakovaně pracoval po určitou dobu v Polsku, naposledy před příchodem do České republiky žil v Zakarpatské oblasti. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je u něj obava z možného nástupu do armády, ta byla současně i příčinou jeho neustálého stěhování na území Ukrajiny. Žalobce má strach z dalšího vojenského konfliktu, z důvodu svého původu měl také problémy při hledání pronájmu i zaměstnání a byl rovněž zbit. Policii nic nehlásil, protože není zvyklý si stěžovat. Se státními orgány problémy neměl, s výjimkou jednoho předvolání od SBU. Do České republiky přicestoval v roce 2018, návratu se obává, neboť na Ukrajině je špatná bezpečnostní situace a nemá se kam vrátit. V případě nasazení armády by pak musel bojovat proti svým blízkým.

[3] Na základě výše uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nejsou splněny. Pobytová historie žalobce svědčí o tom, že v jeho případě byl institut vnitřního přesídlení využitelný a funkční, v Luhanské oblasti již dlouhodobě nebydlí. Nevraživost mezi ukrajinskojazyčnou a ruskojazyčnou komunitou je známá, potíže z toho pro žalobce plynoucí však nedosahují znaky pronásledování ve smyslu zákona o azylu. K posuzování kritérií pronásledování odkázal městský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008 č. j. – 57 případně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2019, č. j. – 36. K obavám z povolání do armády pak uvedl, že vojenská služba představuje legitimní občanskou povinnost a odmítání jejího výkonu nemůže samo o sobě založit pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy. V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. – 33, v němž byla shrnuta jeho předchozí bohatá judikatura na toto téma.

[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v a d) , neboť podle něj skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu ve spisu a rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný. Stěžovatel má za to, že se městský soud řádným způsobem nevypořádal se všemi prezentovanými důvody žádosti o mezinárodní ochranu, tyto naopak zčásti nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Toto hodnocení se týká především situace na východní Ukrajině, ale také postavení přesídlenců v západní části země. Pokud by vzal soud všechny skutečnosti v úvahu, musel by podle názoru stěžovatele dospět k závěru, že jsou splněny přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu, a to z důvodu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti kvůli svévolnému násilí v situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku z pohledu uplatněných stížnostních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

[6] Podle jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“

[8] V projednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v čem spatřuje její přijatelnost ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona, důvody přijatelnosti pak nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Městský soud se vypořádal se základními otázkami řízení adekvátně úrovni námitek uvedených v žalobě, k jednotlivým námitkám vhodně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou výše a ze skutkových zjištění vyvodil logické závěry. V řízení nevyvstala žádná právní otázka, k níž by měl Nejvyšší správní soud zapotřebí vyjádřit se v rámci sjednocování judikatury, napadený rozsudek také nepředstavuje žádný exces při posuzování typově obdobných věcí, naopak je ve všech ohledech standardní. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 28. dubna 2021

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu