Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 A 7/2019 - 50

30. Podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 silničního zákona se fyzická osoba

dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu

s § 3 odst. 3 písm. a) není držitelem příslušného řidičského oprávnění.

31. Dle ustanovení § 94a odst. 1 silničního zákona držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, kterým bylo uloženo v trestním řízení přiměřené omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel nebo kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se řízení motorových vozidel.

32. Za stěžejní námitku lze označit tvrzení žalobce, že u něj nelze dovodit zavinění ze spáchání vytýkaného přestupku, neboť si nebyl vědom toho, že mu již byla v dřívějším správním řízení uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

33. Ze skutečností obsažených ve správním spisu vyplývá, že s žalobcem bylo u Magistrátu města Olomouce vedeno přestupkové řízení, přičemž žalobce byl ve správním řízení zastoupen

na základě plné moci advokátem JUDr. Andrýskem. Magistrát města Olomouce shledal,

že se žalobce daného přestupku dopustil a uložil mu mj. sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání šesti měsíců ode dne nabytí právní moci daného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo doručováno zmocněnci žalobce, přičemž z přiložené doručenky je patrné, že rozhodnutí si oproti podpisu převzal zmocněnec žalobce dne

17. 2. 2017. Následně počala běžet lhůta pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí,

přičemž po jejím marném uplynutí nabylo dané rozhodnutí právní moci dne 7. 3. 2017. Lze tedy konstatovat, že rozhodnutí Magistrátu města Olomouce nabylo právní moci dne 7. 3. 2017 a od tohoto okamžiku se tak na žalobce vztahoval šestiměsíční zákaz řízení motorových vozidel.

34. Krajský soud má s ohledem na zmíněné skutečnosti za to, že pokud žalobce dne 7. 3. 2017

a 29. 3. 2017 řídil motorové vozidlo, činil tak v rozporu se zákazem vyplývajícím ze sankce uložené v dřívějším správním řízení rozhodnutím Magistrátu města Olomouce.

35. Pokud se jedná o zavinění, je třeba poznamenat, že podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona

o odpovědnosti za přestupky k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Podle ustanovení

§ 15 odst. 3 písm. b) silničního zákona je poté přestupek spáchán z nevědomé nedbalosti,

jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Pro dovození zavinění formou nevědomé nedbalosti tedy musí být kumulativně splněny dva znaky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2008, č. j. - 66), když prvním je, že pachatel přestupku nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, druhým pak je skutečnost, že pachatel si vzhledem k okolnostem mohl být protiprávnosti svého počínání vědom. Nejvyšší správní soud se již v minulosti touto problematikou opakovaně zabýval, a to kupříkladu v rozsudku ze dne 13. 3. 2012, č. j. - 55, či v rozsudku ze dne 23. 10. 2012, č. j. – 33, v nichž dovodil, že při posuzování naplnění druhého ze znaků nevědomé nedbalosti se vychází „z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť přestupkový zákon zakládá odpovědnost za přestupky spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Kritériem nedbalosti v obou jejích formách je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem.“ Míra opatrnosti je přitom dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (srov. obdobně Šámal, P. a kol. . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 183 – 184, dále např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2012, č. j. - 55, či ze dne 23. 10. 2012, č. j. – 33).

36. Žalobce opakovaně namítal, že si nebyl uložení sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel vědom, jelikož se o tomto rozhodnutí nedozvěděl. Současně žalobce v průběhu řízení uvedl, že mu není známo, z jakého důvodu se o doručení rozhodnutí jeho zmocněnci nedozvěděl, avšak nezprostil svého zmocněnce mlčenlivosti, aby mohl tuto skutečnost vyjasnit. Nadto žalobce v žalobě konstatoval, že si opatřil výpis (přičemž nekonkretizoval jaký výpis), z něhož nevyplývalo, že by mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Z těchto důvodů byl žalobce přesvědčen, že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, když žalobce nejednal ani v nevědomé nedbalosti.

37. Krajský soud připomíná, že právo účastníka řízení nechat se na základě plné moci zastoupit zmocněncem je pro účely správního řízení garantováno v ustanovení § 33 zákona

č. , (dále jen „ “). Jedná se o zastoupení fakultativní, a je tedy plně na vůli účastníka řízení, zda k zastupování zmocní jinou osobu, či zda bude v řízení vystupovat osobně. Rozhodne-li se však účastník řízení využít možnosti zastoupení ve správním řízení, musí tak činit s vědomím všech specifik, která z toho vyplývají. Mezi tato specifika patří především přičitatelnost úkonů zástupce přímo účastníku řízení ( ) či skutečnost, že veškeré písemnosti jsou, vyjma případů, kdy má účastník v řízení něco osobně vykonat, doručovány výhradně zmocněnému zástupci ( ). Doručení písemnosti zástupci se přitom svými účinky rovná doručení samotnému účastníku řízení. Je poté čistě záležitostí uvedeného zmocněnce (advokáta), jakým způsobem si zajistí a zorganizuje svou činnost, a to i s ohledem na případy, kdy např. zastupuje ve správních řízeních osoby, jimž jsou ukládány i sankce zákazu činnosti.

38. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud by krajský soud připustil, že se účastník řízení může zavinění zprostit pouze s poukazem na nekvalitní činnost zvoleného zástupce, popřel by tím jeden z esenciálních principů, na nichž je institut zastoupení vystavěn. Krajský soud zdůrazňuje, že zastoupenému účastníkovi pochopitelně nic nebrání v tom, aby se bezvýhradně spolehl na služby advokáta, aniž by se jakkoliv dále zajímal o průběh správního řízení. To však nic nemění na skutečnosti, že z pohledu zachování náležité míry opatrnosti pro účely posouzení zavinění ve formě nevědomé nedbalosti by takový postup nemohl obstát, neboť je objektivně v moci zastoupeného účastníka, aby se o věc podrobněji zajímal a průběžně se o stav řízení staral.

39. Žalobce tedy nepochybně nese do značné míry „odpovědnost“ za osobou svého zástupce, jehož ke svému zastupování dobrovolně zmocnil. Krajský soud nicméně zvažoval,

zda odpovědnost žalobce nevylučují další k tomu přidružené specifické okolnosti. Žalobce přitom namítal, že se o stav řízení zajímal a u správního orgánu I. stupně zjišťoval stav řízení, avšak dostalo se mu negativní odpovědi, tudíž dále svého zmocněnce pro tytéž informace nekontaktoval.

40. Krajský soud k tomuto shodně se správními orgány uvádí, že způsob komunikace

mezi advokátem a jeho klientem je jejich ryze soukromoprávní záležitostí, která nemá pro posouzení odpovědnosti za spáchaný přestupek žádnou relevanci. Nicméně je nutné vždy přihlížet rovněž ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu. Pokud by tak došlo k situaci, že by se žalobce přestupkového jednání dopustil toliko několik hodin či minut poté, co bylo jeho zmocněnci doručeno rozhodnutí, jímž by mu byla sankce zákazu řízení motorových vozidel uložena, bylo by na místě posuzovat, zda bylo reálně možné, aby již zmocněnec žalobce o vydání rozhodnutí vyrozuměl. V posuzované věci se však žalobce přestupku dopustil nejprve dne 7. 3. 2017 a poté 29. 3. 2017, tj. v dostatečném odstupu od doručení rozhodnutí zmocněnci žalobce. Jak přitom vyplynulo ze sdělení Magistrátu města Olomouc, v den doručení rozhodnutí zmocněnci žalobce, tj. 17. 2. 2017, byla správnímu orgánu uhrazena rovněž sankce včetně nákladů správního řízení, jež byly žalobci uloženy společně se zákazem řízení motorových vozidel. Žalobce ani jeho zmocněnec přitom dosud nevysvětlili, co bylo důvodem, pro nějž nebyl žalobce o písemnosti údajně vyrozuměn. Krajský soud je však přesvědčen, že při zachování náležité míry pečlivosti a důslednosti přestavuje uvedený odstup dostatečně dlouhou dobu na odhalení případného pochybení. Je však nutné uzavřít, že pokud se žalobce nechal pro přestupkové řízení zastoupit advokátem, přičemž zastoupení v přestupkovém řízení nebylo povinné, je odpovědnost za výběr zástupce pro řízení nutno přičíst pouze žalobci. Jestliže zvolený zástupce náležitě jeho práva nestřežil, nese následky své volby zástupce výhradně žalobce sám. Žalobce se v řízení nemusel nechat zastupovat. V takovém případě by správní orgán doručoval přímo jemu. Jestliže si dobrovolně zvolil zástupce, měla tato skutečnost za následek mj. to, že v souladu s ustanovením bylo doručováno pouze jeho zástupci. Vědět o rozhodnutí proto měl a mohl, neboť bylo jeho volbou, jak bude doručováno. Závěr správních orgánů o tom, že předmětný přestupek byl žalobcem spáchán z nedbalosti nevědomé, je proto nutné označit za správný. Pro závěr, že žalobce měl a mohl vědět o tom, že řídí bez řidičského průkazu, je nutné mít najisto postaveno, že pachateli bylo rozhodnutí ukládající tuto sankci řádně doručeno. Právě skutečnost, že se vlivem své nedostatečné opatrnosti s tímto rozhodnutím nemohl fakticky seznámit, ačkoliv by při zachování obecně uznávané míry opatrnosti měl, může vést k závěru o nevědomé nedbalosti při spáchání přestupku.

41. Pokud se týká tvrzení žalobce, že do jeho evidenční karty řidiče byl údaj o uložení sankce zákazu činnosti uložen opožděně, krajský soud zdůraznil, že údaje jsou do evidence zapisovány s jistým časovým odstupem (ustanovení § 123b odst. 3 písm. 2 silničního zákona). Ze skutečnosti, že ve výpisu absentuje údaj o určitém přestupku, proto nelze dovozovat, že o něm nebylo dosud rozhodnuto. Okamžikem, od něhož je třeba odvíjet vědomost žalobce o uložené sankci, je výhradně okamžik doručení rozhodnutí, přičemž tuto sankci je třeba respektovat od právní moci daného rozhodnutí, tj. v daném případě od 7. 3. 2017, na což byl žalobce v rozhodnutí upozorněn. Vědomost žalobce o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel se tak vztahuje k okamžiku doručení rozhodnutí. Jestliže tedy bylo dotčené rozhodnutí jeho zmocněnci doručeno, nemůže mít opožděný zápis do registru řidičů na posouzení viny žalobce ze spáchání přestupku žádný vliv. I kdyby si žalobce skutečně před okamžikem spáchání vytýkaných jednání pořídil výpis ze své evidenční karty řidiče (což však nikterak nedoložil), nemůže tento výpis sloužit jako podklad pro učinění jednoznačného úsudku o tom, zda již bylo v přestupkovém řízení vydáno rozhodnutí či nikoliv, a to zejména z důvodu časové prodlevy mezi rozhodnutím ve věci a zápisem do registru řidičů. Proto žalobce nemohl ani tímto tvrzením odkazovat na svoji dobrou víru ohledně skutečnosti, že ve věci dosud nebylo vydáno rozhodnutí. Jak již soud konstatoval, rozhodnutí bylo řádně doručeno zmocněnci žalobce, který jej osobně přezval dne 17. 2. 2017. Argumentaci žalobce proto krajský soud považoval za nepřípadnou. Jestliže měl žalobce pochybnosti ohledně stavu správního řízení, mohl se obrátit přímo na příslušný správní orgán, který by mu sdělil, že ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Současně měl žalobce právo nahlédnout do příslušného správního spisu a ověřit si stav řízení i tímto způsobem. Nic z toho však žalobce neučinil, a stěží lze tedy přijmout tvrzení, že ve věci vyčerpal všechny dostupné prostředky zjištění skutečného stavu věci.

42. Jak již soud konstatoval výše, při posuzování náležité míry opatrnosti je třeba vycházet z kombinace objektivního a subjektivního hlediska. Jestliže by soud přihlédl k osobnosti žalobce a situaci, v níž se nacházel, nepovažoval požadavek ověření stavu věci u správního orgánu za nepřiměřený. Žalobci byla již v minulosti uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Bylo tedy možné od žalobce očekávat vyšší míru obezřetnosti stran probíhajícího správního řízení a snahu dostatečně se informovat o stavu řízení. Lze tedy shrnout, že tuto žalobní námitku vyhodnotil zdejší soud zcela nedůvodnou.

43. Jestliže dále žalobce namítal pochybení Magistrátu města Olomouce, kterému nic nebránilo v doručení rozhodnutí přímo žalobci, je tato argumentace zcela nedůvodná. Doručení rozhodnutí o přestupku, případně povinnost odevzdat řidičský průkaz, nelze chápat jako situaci, kdy by měl žalobce v rámci probíhajícího či pravomocně skončeného správního řízení něco osobně vykonat, neboť tak lze učinit i prostřednictvím jiné osoby, např. zmocněnce. Povinnost odevzdat v případě uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel řidičský průkaz vyplývá přímo ze zákona o silničním provozu a vzniká již okamžikem právní moci rozhodnutí, jímž je takový sankce uložena. Daná povinnost tedy vzniká přímo ze zákona. Ani tato námitka tak nebyla důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Optikou shora učiněného náhledu je proto zřejmé, že postup žalovaného nevybočil z rámce zákonem stanovených právních hledisek, v odůvodnění rozhodnutí jsou správně posouzeny rozhodující právní i faktické skutečnosti, z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění jsou přehledně a srozumitelně uvedena a vyplývají z uvedených důkazů. Skutkový stav věci byl tedy zjištěn v souladu s ustanovením . Soud neshledal ve správním řízení žádná procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

45. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl.

46. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením , když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti

a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

47. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 29. dubna 2021

JUDr. Petr Polách, v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

K. M.