Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Afs 181/2019 - 69

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Lagermax spedice a logistika, s. r. o., se sídlem Praha 6, U Prioru 1059/1, zastoupené JUDr. Evou Koubovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2019, č. j. -101,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky JUDr. Evy Koubové.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 6. 5. 2019, č. j. -101, zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22585/2015-900000-304.1, a uložil mu povinnost uhradit náklady řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 14. 5. 2014, č. j. 59447-14/2014-610000-11.6, kterým bylo žalobkyni doměřeno clo ve výši 151 103 Kč a předepsáno penále ve výši 30 221 Kč. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.

[2] Podáním, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 2. 2021, vzal stěžovatel kasační stížnost zpět.

[3] Podle (dále jen „ “), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.

[4] Podle , věty před středníkem , soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

[5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s , a řízení o kasační stížnosti zastavil.

[6] Obecné pravidlo, upravující rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je řízení vedené před správními soudy zastaveno, je zakotveno v ustanovení , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení (toto ustanovení se za použití použije i pro řízení o kasační stížnosti). Toto ustanovení tedy v řízení o kasační stížnosti podané žalovaným soudu neumožňuje přiznat náhradu nákladů řízení žalobci, dojde-li k zastavení tohoto řízení pro zpětvzetí návrhu žalovaným. Zákon nicméně upravuje z tohoto obecného pravidla výjimky. Jednou z nich je ustanovení , podle něhož jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat účastníkovi, který měl ve věci alespoň částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

[7] Nejvyšší správní soud dospěl v dané věci k závěru, že existují podmínky pro aplikaci posledně zmiňovaného ustanovení. Za situace, kdy došlo k zastavení řízení o kasační stížnosti výlučně z důvodů stojících na straně žalovaného, jakožto stěžovatele, není důvod nepřiznat žalobkyni náklady tohoto řízení, pokud je v mezidobí účelně vynaložila. Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kdy žalobkyně podala prostřednictvím své zástupkyně vyjádření ke kasační stížnosti a k jejímu doplnění. Tyto úkony byly z její strany nepochybně učiněny účelně a není proto důvod, aby je nesla ze svého. Za prokázanou lze totiž mít i podmínku úspěchu žalobkyně ve věci, neboť věcí je nutno rozumět předmět sporu, kterým je posouzení zákonnosti napadeného správního rozhodnutí. Touto optikou nahlíženo, byla žalobkyně ve věci procesně úspěšná, neboť na základě její žaloby bylo rozsudkem městského soudu rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, přičemž výsledek řízení o kasační stížnosti na tom ničeho nezměnil. Z tohoto důvodu proto Nejvyšší správní soud o nákladech tohoto řízení rozhodl v intencích ustanovení (za použití ) a náklady řízení žalobkyni přiznal.

[8] Výši těchto nákladů vyčíslil částkou 8 228 Kč, za dva úkony právní služby zástupkyně žalobkyně (vyjádření ke kasační stížnosti a k jejímu doplnění) po 3 100 Kč za jeden úkon [ , advokátní tarif], spolu s paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů ( a 4 citovaného zákona); tato částka byla v souladu s ustanovením navýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty za přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 1 428 Kč. Požadovaná odměna za další úkon zástupkyně žalobkyně (další porada s žalobkyní) přiznána nebyla, neboť Nejvyšší správní soud tento úkon nevyhodnotil jako nezbytný (odůvodněný například mimořádnou složitostí věci); interakce zástupkyně s žalobkyní a jejich porada o dalším procesním postupu je konzumována prvním z akceptovaných úkonů právní služby. Uvedenou částku je stěžovatel povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. Evy Koubové do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. března 2021

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu