Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 53/2021 - 30

-30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2020, čj. MPSV-2020/189539-923, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci je příslušný Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného ve věci odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvku na živobytí).

[2] Městský soud usnesením ze dne 7. 12. 2020, čj. -6, postoupil věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě. Příslušnost krajského soudu je podle městského soudu dána v souladu s na základě bydliště žalobce. Z elektronického podání žaloby i adresy uvedené v napadeném správním rozhodnutí totiž plyne, že žalobce má bydliště v Bohumíně, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě.

[3] Krajský soud vyjádřil dne 1. 3. 2021 nesouhlas s postoupením věci a podle předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Poukázal na to, že adresa žalobce v Bohumíně (která je mj. adresou Městského úřadu Bohumín) je sice ve zmiňovaných písemnostech uvedena, avšak v žalobou napadeném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že žalobce při podání žádosti o dávku jako místo svého pobytu označil zahrádkářskou oblast Na Mírách v Praze. Krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2020, čj. -70, ze kterého plyne, že žalobce již v roce 2017 danou zahrádkářskou oblast označil za místo, v němž se v rámci svého toulavého života zdržuje v rámci ČR nejčastěji. Rovněž v odvolání, které je součástí správního spisu, žalobce uvedl, že na zahrádce žije na základě dohody s majitelem daného pozemku, který pro něj udržuje. Z uvedeného podle krajského soudu plyne, že žalobce za své faktické bydliště považuje Prahu, kde přebývá a pracuje. Dle jeho slov jej tato práce stojí tolik času, že je limitován v možnostech hledání práce. Tím spíše je pak zřejmě limitován stran dlouhodobého zdržování se na jiných místech. Z uvedeného sice nelze podle krajského soudu usuzovat na žalobcův úmysl zdržovat se na zahrádce trvale ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, čj. Nad 79/2004-25, ale lze s jistotou říci, že se v daném místě zdržuje. Právě faktický stav je pro posouzení místní příslušnosti rozhodující (viz usnesení ze dne 20. 3. 2013, čj. -16). Smyslem je zajištění dostupnosti soudu pro žalobce, v případě krajského soudu však lze o jeho dostupnosti pro žalobce mít důvodné pochybnosti.

[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že místně příslušný je k projednání a rozhodnutí věci městský soud.

[5] K otázce výkladu a aplikace pojmu bydliště obsažené v ustanovení se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 3. 2013, čj. -16, v němž dospěl k závěru, že „bydlištěm fyzické osoby podle je místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem zdržovat se zde trvale. Při určování místní příslušnosti soudu podle bydliště osoby tak rozhoduje faktický stav, který nemusí být totožný s ohlašovaným pobytem podle správních předpisů.“

[6] Nejvyšší správní soud považuje za stěžejní upozornit na to, že otázku místní příslušnosti soudu již v jiné věci téhož žalobce v minulosti posuzoval, a to v usnesení ze dne 28. 2. 2018, čj. Nad 25/2018-39. V dané věci se rovněž zabýval otázkou bydliště žalobce a dospěl k závěru, že faktické bydliště žalobce se i dle jeho vyjádření, které si vyžádal, nacházelo na území Prahy na totožné zahrádce v zahrádkářské oblasti N M. Stejný závěr plyne i z krajským soudem odkazovaného rozsudku sp. zn. . Uvedené závěry stran faktického bydliště žalobce nevyvracejí ani skutečnosti týkající se této věci (zejm. obsah žalobcova odvolání a žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného), na které poukázal krajský soud ve svém nesouhlasu s postoupením věci a na jejichž základě lze spolehlivě učinit závěr o faktickém bydlišti žalobce. Městský soud ve svém usnesení o postoupení věci vyšel toliko z údajů o adrese formálně nahlášeného trvalého pobytu žalobce v Bohumíně (jiné důvody městský soud nezmiňuje), které však pro posouzení místní příslušnosti dle není rozhodné (viz výše již citované usnesení sp. zn. ).

[7] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že krajský soud po postoupení věci činil v rámci přípravy jejího projednání další procesní kroky (zaslal žalovanému žalobu a vyzval jej k vyjádření), to však nemohlo vést ke zhojení nedostatku místní příslušnosti. V souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, čj. Nad 99/2018-75, totiž krajský soud „může z vlastní iniciativy zkoumat nedostatek místní příslušnosti do doby, než začne jednat ve věci samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky k přednesům ve věci. Rozhoduje-li soud bez jednání, může místní příslušnost zkoumat do vydání rozhodnutí ve věci samé. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že místně nepříslušný krajský soud již učinil procesní úkony týkající se vedení řízení či vydal rozhodnutí procesního charakteru, ani doba, která mezitím uplynula od podání žaloby.“

[8] Ze všech shora uvedených důvodů lze proto uzavřít, že žalobcovo bydliště ve smyslu se nachází na území městské části Praha-Suchdol, tedy v obvodu Městského soudu v Praze podle přílohy č. 2 a 4 k , o soudech a soudcích. Na základě uvedených skutečností a v souladu s Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. je místně příslušný Městský soud v Praze.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. března 2021

Milan Podhrázký

předseda senátu