Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Az 32/2020 - 15

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci

žalobce: F. M.

státní příslušnost Syrská arabská republika

zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem

sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2020, č.j. MV-181649-3/OAM-2020

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastaveno řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 12. 11. 2020.

II. Žalobní body

2. Žalobce namítl, že nejsou splněny podmínky uvedené v ani Směrnice evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, podle kterých nelze doplňkovou ochranu udělit „je-li důvodné podezření (existují-li vážné důvody se domnívat), že žadatel se dopustil vážného zločinu.“ Tyto formulace znamenají, že se uvedená ustanovení vztahují na situace důvodného podezření ze spáchání vážného zločinu žadatelem, nikoli na situace, kdy byl již pro trestný čin pravomocně odsouzen. Smyslem této úpravy je totiž zabráni tomu, aby se pachatelé vážných zločinů udělením azylu nebo doplňkové ochrany vyhnuly trestnímu stíhání. Žalobce však již byl za svoji trestnou činnost odsouzen a trest odnětí svobody byl též vykonán, a není tak „důvodně podezřelý“.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky ze dne 12. 11. 2020 je již třetí v pořadí. Jedná se o další opakovanou žádost ve smyslu ustanovení , ve které žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a ani nepoukázal na žádnou změnu okolností svého případu vztahující se k jeho možnému pronásledování z důvodů uvedených v nebo k hrozbě vážné újmy podle .

4. Poprvé o mezinárodní ochranu požádal žalobce dne 8. 5. 2005, jeho žádosti nebylo rozhodnutím č.j. OAM-313/LE-05-2005 vyhověno a mezinárodní ochrana nebyla udělena. V průběhu tohoto správního řízení žalobce tvrdil, že je pronásledován policií pro natáčení demonstrace v Kámišlí v roce 2004 a z tohoto důvodu se obává svého uvěznění.

5. Podruhé žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 23. 12. 2013 a ani v tomto řízení nebylo žádosti vyhověno a rozhodnutím č.j. OAM-318/LE-LE05-2013 mu nebyl udělen azyl podle ustanovení , a a zároveň bylo rozhodnuto, že doplňkovou ochranu podle a nelze udělit z důvodů uvedených v . V rámci druhého azylového řízení žalobce uváděl jako důvody podání své žádosti obavu z pronásledování syrskou tajnou policií pro členství v zakázané Kurdské demokratické straně a pro pořizování fotodokumentace z událostí v Kámišlí při tamních nepokojích v březnu roku 2004. Dále uvedl snahu o dosažení svého propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a vyhnutí se výkonu trestu vyhoštění do Sýrie. Při posuzování žádosti správní orgán konstatoval, že žalobce je vyloučen z okruhu osob, kterým může být na území ČR udělena doplňková ochrana, neboť bylo prokázáno, že byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13,5 roku a k trestu vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou pro spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle trestního zákona (viz rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 16. 10. 2007 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 15. 1. 2008). Správní řízení o druhé žádosti bylo pravomocně ukončeno dne 3. 7. 2015, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č.j. , o odmítnutí kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č.j. , kterým byla jeho žaloba zamítnuta.

6. Po posouzení všech okolností další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR žalovaný konstatuje, že podle jeho názoru je zřejmé, že trvají rovněž důvody vylučující udělení doplňkové ochrany podle . Vzhledem k povaze zločinu, za jehož spáchání byl žalobce pravomocně odsouzen, se jedná o zločin nesporně vážný ve smyslu . Žalovaný správní orgán doplňuje, že jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č.j. , s odkazem na výklad pojmu „vážný zločin“, kterým se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku č. C-57/09 a C-101/09 ze dne 9. 11. 2010, za vážné zločiny jsou obecně považovány mj. zločiny obecně násilného charakteru, tak jak je tomu i v případě žalobce. Žalovaný správní orgán má tedy s ohledem na výše uvedené za jednoznačně a dostatečně prokázané, že žalobce byl za takový vážný zločin pravomocně odsouzen, což předpokládá uplatnění ustanovení . Uvedené ustanovení vychází z článku 17 odst. 1 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

7. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

9. Žalobce podal dne 12. 11. 2020 žádost o mezinárodní ochranu, ve které uvedl, že se nemůže vrátit do Sýrie, neboť má obavu o svůj život a zdraví, má strach z nelidského zacházení a mučení, neboť je v Sýrii od roku 2011 občanská válka. Následně dalším podáním žalobce svou žádost doplnil tak, že v Sýrii trvá již 10 let občanská válka se zapojením Ruska, Íránu, Hizballahu, Turecka i USA, a Sýrie je nebezpečná nejen pro své občany, ale pro celý svět. Zopakoval, že se bojí o život, mučení, nelidského zacházení, věznění, pronásledování a smrti a chce zabránit svému vyhoštění do Sýrie.

10. Dne 14. 1. 2014 rozhodl žalovaný rozhodnutím č.j. OAM -318/LE-LE05-LE05-2013 o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona

o azylu neuděluje, a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle nelze udělit, neboť byl žalobce odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. , pro trestný čin vraždy.

11. Dne 20. 11. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým podle řízení zastavil. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl v další opakované žádosti žádné nové skutečnosti a ani nepoukázal na žádnou změnu okolností jeho případu, které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování. Žalovaný pak uzavřel, že trvají důvody vylučující udělení doplňkové ochrany podle , neboť byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. , odsouzen za trestný čin vraždy podle trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 13,5 roku. Z opisu z evidence rejstříku trestů se podává, že žalobce uvedený trest odnětí svobody v trvání 13,5 roku dne 28. 10. 2020 vykonal.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož žalobce k výzvě soudu ve stanovené dvoutýdenní lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jednání.

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle doplňkovou ochranu nelze udělit, je-li důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, se dopustil vážného zločinu. Podle podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v nebo k hrozbě vážné újmy podle důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle a 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví.

15. Žalobce namítal, že ustanovení nedopadá na situace, kdy byl žadatel pro trestný čin pravomocně odsouzen, popřípadě byl trest vykonán. Soud uvedenou námitku nepovažuje za důvodnou, neboť stanoví důkazní standard, který v obecné rovině vyjadřuje, nakolik musí být rozhodující orgán přesvědčen o určité skutečnosti (spáchání vážného zločinu). Jak uvedl Nejvyšší správní soudu v rozsudku ze dne 31. 3. 2011, č.j. – 136, „Důkazní standard „důvodné podezření“ v úpravě vylučujících klauzulí podle a , o azylu, je nižší než důkazní standard v trestních věcech.“ Citované ustanovení tak stanoví minimální důkazní standard, který musí být naplněn, aby mohlo dojít k aplikaci vylučující klauzule, a tento důkazní standard je nižší než v trestních věcech. To však neznamená, že v případech, kdy je tento minimální standard překročen tím, že již bylo ve věci vydáno pravomocné rozhodnutí a uložen trest (a případně též vykonán), se vylučující klauzule neuplatní. Správní orgán při posuzování, zda je v případě žadatele dáno důvodné podezření, vychází též z pravomocných rozhodnutí trestních soudů, a v případě, že se jedná o rozhodnutí soudu tuzemského, musí z takového rozhodnutí vycházet. Výše uvedený minimální důkazní standard dopadá na případy, kdy pravomocné rozhodnutí soudu vydáno není (nebo jej správní orgán nemá k dispozici) zejména v případech, kdy ke spáchání vážného zločinu došlo v zahraničí. Nicméně ustanovení dopadá i na případy, kdy ke spáchání vážného zločinu došlo na území ČR po podání žádosti o mezinárodní ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2011, č. j. - 136), a ve věci bylo trestní soudem rozhodnuto. Cílem vylučující klauzule tak je vyloučit z poskytnutí doplňkové ochrany takové žadatel, kteří se dopustili vážného zločinu bez ohledu na místo a dobu jeho spáchání, a nikoli, jak uvádí žalobce, jen takové žadatele, kteří se žádostí o mezinárodní ochranu snaží vyhnout trestnímu stíhání v zemi původu.

16. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 8. února 2021

JUDr. Tomáš Louda v. r.

samosoudce