Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 379/2020 - 15

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 23. 11. 2020, č. j. - 30,

takto:

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2020, č. j. 865410/20/2601-00540-507338. Žalobce v žalobě rovněž požádal soud o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce.

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. - 30, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.

[3] V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že u žalobce nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté žalobcem nejsou úplné, když neposkytují ucelený přehled o jeho majetkové situaci. Z uvedeného důvodu nebyla u žalobce splněna ani zákonná podmínka pro ustanovení zástupce.

II.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Uvedl, že krajský soud na základě svých domněnek hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový a právní stav posuzované věci. Stěžovatel má za to, že jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení mu zástupce soudem bylo a je objektivně důvodné, řádně a včas soudu prokázané a doložené rozhodnými údaji. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, a rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

III.

[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů. K žádosti o osvobození od soudních poplatků zdejší soud konstatuje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.

[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z , podle kterého lze účastníku ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nezbytné třeba k ochraně jeho práv. Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů stěžovatele advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatel brojí proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků, resp. o neustanovení zástupce, a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť stručně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které je rozhodnutí krajského soudu postaveno. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné. V řízení o kasační stížnosti směřující proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí, nadto není zastoupení advokátem povinné (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.

[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Stěžovatel kasační stížností brojil proti zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem. Vzhledem k tomu, že jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce pro řízení ( ve spojení s ) je splnění zákonných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval právě posouzením této otázky ze strany krajského soudu.

[10] Podle platí, že „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.

[11] Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka. Žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Je výlučně na účastníkovi, aby svoji finanční a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. - 50, publ. pod č. NSS) a žádost zamítne.

[12] Krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků s odkazem na břemeno tvrzení a důkazní, které nese žadatel o osvobození od soudních poplatků. Poukázal přitom na to, že stěžovatel v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl neúplné a nevěrohodné údaje, a proto nebylo možno posoudit jeho skutečnou materiální situaci. S posouzením věci krajským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ve vyplněném prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 30. 10. 2020 stěžovatel krajskému soudu sdělil, že nemá žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a být použit k úhradě soudních poplatků, neboť veškerý majetek je nezákonně obstaven a je na něj nařízena exekuce. Z těchto důvodů nemůže se svým majetkem volně disponovat, a proto jej s tímto odůvodněním do prohlášení neuvedl. Jak správně konstatoval krajský soud, povinností stěžovatele bylo do prohlášení pravdivě a úplně uvést veškerý majetek větší hodnoty, byť je tento majetek předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí, na základě jakého titulu, a pro jakou výši dlužné částky, s ním nemůže disponovat. Z údajů uvedených v prohlášení tak lze dovodit, že stěžovatel má majetek větší hodnoty, avšak stěžovatel neuvedl, o jaký konkrétní majetek se jedná. Nevěrohodností či neúplností tvrzení stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se zdejší soud již dříve zabýval a dospěl k závěru, že tato okolnost vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Krajský soud tedy postupoval správně, pokud takové žádosti nevyhověl.

[13] Nutno podotknout, že krajský soud přitom nespoléhal pouze na vyplnění formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nýbrž pokusil se potřebné informace shromáždit i z jiných podání stěžovatele (přílohy doložené stěžovatelem v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. ). Postupoval tedy v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. - 130 (k tomu srov. také usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 95, publ. pod č. 2163/2011 Sb. NSS). Ani tímto způsobem však nedospěl ke komplexní představě o majetkových poměrech stěžovatele.

[14] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud rozhodl o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků v souladu se zákonem.

[15] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě ( ). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. - 19). Krajský soud tedy nepochybil tím, že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.

[16] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[17] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí, čímž odpadl důvod návrhu.

[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. února 2021

Mgr. David Hipšr

předseda senátu