Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 356/2020 - 32

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve vymáhání pohledávek státu prostřednictvím soudního exekutora.

[2] V souladu s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, není-li navrhovatel či věc, které se návrh týká, od soudního poplatku osvobozen podle tohoto zákona. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

[3] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Tyto žádosti Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. - 20, zamítl s odůvodněním, že kasační stížnost je „zjevně bezúspěšným“ návrhem ve smyslu , (dále jen „“). Nejvyšší správní soud v krátkosti připomíná závěry vyslovené v odůvodnění usnesení č. j. - 20, dle kterých se v posuzované věci nejedná o vymáhání uložené veřejnoprávní povinnosti (kupř. zaplacení pokuty), ale o vymáhání soukromoprávních majetkových pohledávek státu - České republiky jakožto právnické osoby. Exekučními tituly, na jejichž základě jsou pohledávky v daném případě vymáhány v exekučním řízení, jsou pravomocné rozsudky soudů rozhodujících v občanském soudním řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (nemajetkové újmy), v nichž jako účastníci řízení vystupovaly stěžovatelka (na straně žalobkyně) a Česká republika - Ministerstvo financí (na straně žalované), jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalované náklady těchto soudních řízení. Jakkoli tedy v určitých případech Ministerstvo financí může vystupovat v pozici správního orgánu a být bezprostředním vykonavatelem veřejné moci, v souzeném případě postupem žalované zjevně nemůže docházet k zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, nýbrž pouze do jejích práv soukromých, neboť Ministerstvo financí jako organizační složka státu nemůže být vykonavatelem pravomocných rozsudků soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že v daném případě na první pohled zcela absentují esenciální podmínky pro to, aby ochrana práv stěžovatelky byla poskytována cestou správního soudnictví, a kasační stížnost, směřující proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby, tedy zjevně nemůže být úspěšná.

[5] Vzhledem k tomu, že z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, vyzval ji současně k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení a k doložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti a poučil ji o následcích spojených s nesplněním uvedených povinností. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 7. 12. 2020 (pondělí). Lhůta k zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení usnesení tak stěžovatelce uplynula dne 22. 12. 2020 (úterý).

[6] Stěžovatelka reagovala na výzvu Nejvyššího správního soudu podáním ze dne 18. 12. 2020, doručeným soudu dne 22. 12. 2020, v němž opětovně požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Ohledně osobních a majetkových poměrů odkázala na dříve učiněné podání ze dne 24. 8. 2020 a zároveň obsáhle argumentovala, proč se z její strany nejedná o bezúspěšné uplatňování práva.

[7] Požádá-li navrhovatel (zde stěžovatelka) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce znovu poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, „je správní soud povinen o této opakované žádosti rozhodnout pouze tehdy (…), pokud od doby rozhodování o předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení předchozí žádosti ve smyslu (pozn.: nyní ) a rozhodující“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. - 150). K takové podstatné změně skutečností však v mezidobí od rozhodnutí o předchozí žádosti nedošlo, a proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod, aby o opakované žádosti stěžovatelky znovu rozhodoval.

[8] Podle , aplikovaného na základě , soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud řízení zastaví po marném uplynutí lhůty, kterou určí poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ve stanovené lhůtě, tj. nejpozději dne 22. 12. 2020, Nejvyšší správní soud podle ve spojení s zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn větou první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2021

JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu