Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 6/2021 - 25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

A. Ö., alias A. H., narozený X,

státní příslušník XX, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna,

zastoupen Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676, sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha,

proti

žalované:

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, sídlem Karla Hynka Máchy 1266, 356 01 Sokolov,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPK-67780-75/ČJ-2020-190022 ze dne 9. 12. 2020,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce byl dne 20. 9. 2020 zadržen hlídkou police Spolkové republiky Německo a předán Policii České republiky. Podle jejích zjištění žalobce nemohl prokázat své oprávnění k pobytu na území státu ani svou totožnost a na území státu vstoupil v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem SARS-CoV-2 na území České republiky. Proto jej policie dne 23. 9. 2020 zajistila za účelem provedení správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. a), b) zákona o pobytu cizinců a stanovila dobu zajištění v délce 40 dnů. Zajištění policie odůvodnila tím, že žalobce nedodržením ochranných opatření v době pandemie se svévolně vyhnul možnosti kontroly a testování na přítomnost koronaviru SARS-CoV-2. Tím riskoval zavlečení a šíření vysoce nakažlivého, potenciálně smrtelného onemocnění. Tato skutečnost i samotný pohyb osob nedodržujících omezení sloužící ke zpomalení šíření nemoci jako je právě omezení volného pohybu, užívání osobních ochranných prostředků aj. představuje nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Zároveň pak z okolností případu bylo zřejmé, že žalobce se nemíní vrátit do země původu a bude ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

2. Zajištění žalobce žalovaná prodloužila rozhodnutím ze dne 27. 10. 2020 o 40 dnů a naříkaným rozhodnutím ze dne 9. 12. 2020 taktéž o 40 dnů. Dospěla totiž k závěru, že na důvodech prvotního zajištění a osobní situaci žalobce se nic nezměnilo a stále trvá předpoklad, že se podaří provést vyhoštění žalobce do X.

3. Proti druhému rozhodnutí žalované o prodloužení doby zajištění brojil žalobce žalobou. Namítl, že je nepřezkoumatelné, protože žalovaná neopatřila žádné nové podklady pro rozhodnutí, neuvedla žádné důvody, proč se domnívá, že je třeba žalobce zajistit a proč právě doba 40 dnů je přiměřená. Dále žalobce uvedl, že v jeho věci není naplněn důvod zajištění podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nad dobu nutné karantény, ale že to nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaná má za splněný i důvod zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí o prodloužení zajištění musí být založeno na důvodech vyplývajících ze spisu a související řízení o vyhoštění musí probíhat s náležitou pečlivostí. Z napadeného rozhodnutí ovšem nejsou sehnatelné úvahy, díky nimž žalovaná dospěla k závěru o proveditelnosti vyhoštění v době, o kterou zajištění prodloužila. Závěrem žalobce namítl, že zcela absentuje úvaha o užití zvláštních opatření namísto zajištění.

4. Žalovaná ve vyjádření setrvala na důvodech svého rozhodnutí.

Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná. Žalovaná totiž zjevně a srozumitelně uvedla všechny úvahy, které podle žalobce v rozhodnutí chybí. Jejich správnost žalobce nezpochybnil a jeho zbylé úvahy dílem vůbec nejsou žalobními body, dílem nerozporují zákonnost výroku napadeného rozhodnutí.

Nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí

6. Žalobce namítl, že v napadeném rozhodnutí zcela chybí (1) důvod vypovídající o nutnosti prodloužit zajištění, (2) důvod pro zajištění právě na 40 dnů, včetně úvahy o přiměřenosti i proveditelnosti vyhoštění a z jakých podkladů to žalovaná dovozuje, a (3) důvod, pro který nebyla uplatněna zvláštní opatření.

7. Všechna tato tvrzení jsou ve zjevném rozporu s obsahem napadeného rozhodnutí. Důvody ad 1) žalovaná uvedla na str. 3 napadeného rozhodnutí: rozhodnutí o vyhoštění nenabylo v dosavadní době zajištění právní moci a dosud se nepodařilo obstarat nezbytné doklady. Důvod ad 2) je uveden na téže stránce napadeného rozhodnutí: dobu 40 dnů žalovaná stanovila podle vlastních zkušeností a na základě sdělení Ředitelství služby cizinecké policie. Proveditelnost vyhoštění žalovaná hodnotila tím, že konstatovala, že jí nejsou známy důvody znemožňující vycestování a zároveň odkázala i na rozhodnutí prvotním zajištění (tam je úvaha o proveditelnosti vyhoštění na str. 6 rozhodnutí a opírá se o závazné stanovisko na č. l. 82 správního spisu). Důvod ad 3) pak je uveden na str. 4 napadeného rozhodnutí, včetně žalobcem přehlédnutého konstatování o neměnnosti skutkových okolností jeho případu.

8. V této souvislosti je třeba zopakovat, že žalobce netvrdil, že uvedené úvahy žalovaného jsou v rozporu s právem. Tvrdil pouze, že v rozhodnutí nejsou. Za toho stavu soud nehodnotil a ani nemohl hodnotit správnost právních úvah žalovaného, mohl žalobce pouze seznámit s tím, kde je v napadeném rozhodnutí nalezne.

Podklady pro rozhodnutí

9. Námitka, že žalovaná v rozporu s a neopatřila žádné nové podklady pro vydání rozhodnutí, je nezpůsobilá zpochybnit jeho zákonnost. Žalobce totiž netvrdil, že v jeho případě existoval důvod pro opatření nových podkladů, tedy že jejich neobstaráním žalovaná porušila svou povinnost zjistit rozhodné skutečnosti v nezbytném rozsahu a kvalitě. Nehledě na to, je tato námitka v rozporu s obsahem spisu (srov. přípis na č. l. 215 správního spisu, kde se nový podklad pro napadené rozhodnutí nachází, i řadu dalších podkladů spisu získaných po rozhodnutí o prvotním zajištění).

Důvody zajištění

10. Žalobce dále sdělil, že z judikatury „českých správních soudů“ (in concreto liberecké pobočky KS v Ústí nad Labem) plyne, že nad rámec doby karantény nemůže být naplněn důvod pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Zároveň však žalobce sdělil, že to nepostačuje pro zrušení napadeného rozhodnutí, protože žalovaná považuje za splněné i důvody podle § 124 odst. 1. písm. b) zákona o pobytu cizinců.

11. Druhé části tohoto sdělení je možné přisvědčit: takto pojatá argumentace nerozporuje zákonnost výroku napadeného rozhodnutí, neboť nerozporuje všechny důvody, o něž se tento výrok opírá (srov. rozsudek KS v Plzni č. j. -41 ze dne 30. 3. 2020 a na něj navazující rozsudek NSS č. j. -22 ze dne 10. 12. 2020). Jde tedy o sdělení bezvýznamné pro soudní přezkum i rozhodnutí soudu o žalobě.

12. Nad rámec toho však lze poznamenat, že žalobcovo chápání odkazovaných rozhodnutí k ochraně společnosti před šířením onemocnění COVID-19 a důvodům zajištění podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je dosti zkratkovité. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci totiž opakovaně dospěl k závěru, že zajištění nad dobu předpokládané karantény nelze odůvodnit tím, že by žalobce nedodržel pravidla karantény. Nad rámec toho však soud neučinil žádné další závěry, takže z toho lze stěží dovodit, že zajištění nad dobu předpokládané karantény není podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců možné.

13. Narušením veřejného pořádku závažným způsobem je jednání cizince, které je skutečným, aktuálním a dostatečně závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti. Tím může být podle okolností i nedodržování opatření k omezení šíření vysoce nakažlivé nemoci s případnými smrtelnými následky v době nouzového stavu ex constitutione vymezeného jako stav nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví, majetkové hodnoty, vnitřní pořádek a bezpečnost ( ústavního , o bezpečnosti České republiky). Ochrana některých těchto hodnot je přitom základní povinností státu ( ústavního zákona o bezpečnosti ČR).

14. Ukončením karantény či uplynutím doby odpovídající karanténě může být sice prakticky vyloučeno, že cizinec je nakažen koronavirem SARS-CoV-2, není však bez dalšího vyloučeno nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Jestliže se totiž nelze spolehnout na to, že cizinec bude po ukončení karantény dodržovat ochranná a krizová opatření k omezení šíření vysoce nakažlivé nemoci, představuje nadále nebezpečí pro veřejné zdraví a – podle okolností – může představovat i nebezpečí, že pravidla ochrany veřejného zdraví poruší způsobem, který bude možno označit za závažný způsob narušení veřejného pořádku. Intenzita porušení ochranných a krizových opatření se totiž může dosti lišit: od nezakrytí úst a nosu na liduprázdné ulici či v lese, přes nedodržení zákazu nočního vycházení bez venčeného psa, ostentativní pohrdání těmito opatřeními a jejich porušování, až po jednání naplňující znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci (z nedbalosti). Některá z těchto porušení vůbec neohrožují veřejný pořádek, jiná jej narušují závažně.

15. Ochotu dodržovat ochranná opatření na území České republiky přitom lze dovozovat i z minulého jednání cizince, tedy z toho, jakým způsobem dosud přistupoval k jejich dodržování (srov. rozsudek NSS č. j. -29 ze dne 5. 11. 2020). Cizince tedy lze zajistit podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců i nad rámec doby předpokládané karantény, což je právní názor, který se v rozhodovací činnosti jasně zastoupen (srov. cit. rozsudek NSS č. j. -29, rozsudky MS v Praze č. j. -27 ze dne 20. 7. 2020, č. j. -41 ze dne 29. 9. 2020, KS v Brně č. j. -47 ze dne 14. 7. 2020, č. j. -36 ze dne 18. 9. 2020, KS v Plzni č. j. -37 ze dne 27. 8. 2020, KS v Ústí nad Labem č. j. -50 ze dne 19. 10. 2020, č. j. -36 ze dne 22. 10. 2020).

16. V rozhodovací činnosti byly zaujaty i náhledy opačné, podle nichž nebezpečím narušení veřejného pořádku závažným způsobem ve smyslu § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vůbec nemůže být potenciální šíření vysoce nakažlivé nemoci s případnými smrtelnými následky v době pandemie a při platnosti omezení intenzivně zasahujících do každodenního, sociálního i ekonomického života většiny lidí (tak rozsudek KS v Brně č. j. -31 ze dne 11. 11. 2020), popřípadě ani několikanásobné úmyslné nedodržení ochranných opatření na území několika států (srov. odst. 12 rozsudku NSS č. j. -37 ze dne 16. 9. 2020, podle něhož o neochotě cizince dodržovat omezení na území České republiky nevypovídá ani to, že na cestě z Ukrajiny do Příbrami nevykonal povinnou karanténu v Polsku a česko-polskou hranici překročil v rozporu s platnými pravidly, v noci a po turistické stezce v Jizerských horách). Krajský soud v Plzni však neshledává důvody následovat závěry těchto rozhodnutí, neboť cit. rozsudek č. j. -31 se nijak nevypořádává s jemu předcházející, opačnou rozhodovací praxí, a hodnocení v odst. 12 rozsudku č. j. -37 je jednak skutkově nepřesvědčivé, jednak v přímém rozporu s odst. 17 a 18 jím přezkoumávaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. -15 ze dne 30. 6. 2020, se kterým se však Nejvyšší správní soud zároveň výslovně ztotožnil.

Zbylá sdělení žalobce a závěr

17. Žalobce také sdělil, že zajištění za účelem vyhoštění je přiměřeným opatřením pouze, pokud vyhošťovací řízení probíhá řádným postupem, náležitě pečlivě a nikoliv nepřiměřeně dlouho. Tomu je možné přisvědčit. Žalobce nicméně tuto argumentaci nijak nevztáhl ke své věci, tedy netvrdil, že by řízení o vyhoštění v jeho věci nebylo vedeno řádně a náležitě pečlivě. Za toho stavu jde opět o argumentaci bezvýznamnou pro přezkum napadeného rozhodnutí. Seznatelnost úvah žalované o proveditelnosti vyhoštění pak soud vypořádal výše v odst. 7.

18. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 22. ledna 2021

Mgr. Jan Šmakal v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.