Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 91/2020 - 39

- 40

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: J. A., zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Mockem, advokátem se sídlem Nádražní 923/118, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2019, č. j. OAM-906/ZA-ZA11-VL13-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020, č. j. - 21,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2019 neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu (dále jen „ “). Žalobce, občan Uzbekistánu, o mezinárodní ochranu žádal, neboť se obával uvěznění za účelem donucení jeho otce vrátit se do vlasti. Otec žije již 18 let v Turecku a byl v Uzbekistánu politicky aktivní.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl.

[3] Městský soud předeslal, že s ohledem na obecnost žaloby námitky vypořádal v odpovídající míře konkrétnosti. Žalobcovo tvrzení vyhodnotil shodně s žalovaným jako značně nevěrohodné. Žalobcův otec odešel do Turecka před 18 lety a nyní už se patrně ani politicky neangažuje, žalobce žil do poloviny roku 2017 ve vlasti a kvůli otcově emigraci neměl žádné potíže. Stejně tak v Uzbekistánu nadále zůstávají žalobcova matka a dvě jeho starší sestry, ani ony nebyly v souvislosti s otcem vězněny, alespoň žalobce nic takového neuváděl. Žalobce uvedl, že bezprostředně poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění, ho kontaktoval otec a řekl mu o nebezpečí uvěznění. Je ovšem nanejvýš nepravděpodobné, že by si uzbecké státní orgány vzpomněly na žalobcova otce po 18 letech právě v době, kdy se dle zpráv obsažených ve správním spisu situace v zemi uvolňuje, a že by měl kvůli tomu být žalobce vězněn, když ve vlasti nadále zůstávají jeho příbuzné, jež nijak postiženy nebyly. Žalobcovy obavy z pronásledování i z vážné újmy tak soud neshledal důvodnými.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

[5] Správní orgán dle stěžovatele neprovedl dostatečné dokazování, aby vyhodnotil, zda stěžovateli nehrozí v zemi původu perzekuce v souvislosti s protirežimní politickou aktivitou jeho otce. Správní orgán i soud vyhodnotily stěžovatelovu výpověď zjednodušeně jako nevěrohodnou a bez vyčerpávajících úvah dovodily, že stěžovateli žádná újma nehrozí. Pokud soud konstatoval, že „situace se v zemi uvolňuje“, nespecifikoval v čem. Dle stěžovatele se uvolnění týká pouze možnosti cestování do země, podpory turismu a zahraničních investic a nikoliv politických svobod. Závěr soudu, že stěžovateli nehrozí žádné nebezpečí, neboť jeho matka a sestry nebyly režimem nijak postiženy, je spekulativní. V zemích, jako je Uzbekistán, jsou výrazně častěji považováni za bezpečnostní riziko mužští rodinní příslušníci odpůrců režimu.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svoje rozhodnutí a rozsudek městského soudu, který považuje za správný. Vyhodnocení nevěrohodnosti výpovědi stěžovatele vyplývá ze zjištěných skutečností. Pokud není v zemi původu osobně přítomen stěžovatel, měl režim možnost svůj zájem a nátlak v důsledku tvrzené protirežimní politické činnosti otce soustředit na stěžovatelovu matku či sestry, což se však nestalo. I z tohoto důvodu jsou jeho obavy z návratu do země původu neopodstatněné.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle , (dále jen „ “), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Stěžovatel k přijatelnosti své kasační stížnosti nic neuvedl, z jím uplatněných námitek je však zřejmé, že důvod přijatelnosti by mohl spočívat pouze v zásadním pochybení městského soudu. Stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak.

[10] Pochybení městského soudu, které by mohlo mít vliv na stěžovatelovo hmotněprávní postavení, Nejvyšší správní soud neshledal.

[11] Namítá-li stěžovatel, že žalovaný neprovedl ke zhodnocení jeho situace dostatečné dokazování, Nejvyšší správní soud se správního spisu ověřil, že žalovaný si k rozhodnutí o stěžovatelově žádosti opatřil dostatečné podklady o zemi původu, které splňují požadavky kladené na ně judikaturou (viz rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č j. – 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Stěžovatel měl možnost se ve správním řízení k těmto podkladům vyjádřit, případně navrhnout jejich doplnění, to však neučinil.

[12] Žalovaný se pečlivě zabýval důvody, které stěžovatele vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu, a ve svém rozhodnutí vyložil, z jakého důvodu nepokládá jeho obavy za azylově relevantní. Městský soud pak rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních námitek. Nejvyšší správní soud musí dát městskému soudu za pravdu, že stěžovatelovy žalobní námitky byly nanejvýš obecné a nebrojily proti konkrétním závěrům žalovaného. V takovém případě městský soud nepochybil, vypořádal-li tyto námitky v obdobné míře obecnosti (srov. rozsudek dne 26. 5. 2016, č. j. – 26).

[13] Brojí-li nyní stěžovatel proti některým závěrům městského soudu, činí tak izolovaně od zbytku odůvodnění. Při posouzení stěžovatelova azylového příběhu vycházel soud z jím poskytnutých informací a ze zpráv o zemi původu. Částečné uvolnění situace v Uzbekistánu vyplývá právě z těchto zpráv, jejichž konkrétní závěry mohl stěžovatel rozporovat jak ve správním řízení, tak v žalobě proti městskému soudu, to ovšem neučinil. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, žalovaným opatřené zprávy o zemi původu splňují požadavky na ně kladené judikaturou. Městský soud vyhodnotil stěžovatelovu situaci komplexně a uvedl souhrn důvodů, pro které měl stěžovatelův azylový příběh za nevěrohodný; ztotožnil se tak se závěry žalovaného, že ze stěžovatelem uvedených okolností ve spojení s informacemi o zemi původu neplyne přiměřená pravděpodobnost pronásledování ani reálné nebezpečí vážné újmy.

[14] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by městský soud při rozhodování o stěžovatelově žalobě pochybil, tím méně tak, aby to mělo vliv na hmotněprávní situaci stěžovatele a bylo důvodem přijatelnosti jeho kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[16] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Podání kasační stížnosti v této věci má však odkladný účinek ze zákona ( ), soud proto o žádosti nerozhodoval.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o , větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2021

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu