Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 250/2020 - 20

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: REKOMET STEEL s.r.o., se sídlem J. Jabůrkové 308, Otrokovice, zastoupená Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční nám. 14/2588, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2019, čj. 11021/19/5300-22442-712448, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, čj. -68,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, čj. -68, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí (dodatečný platební výměr) Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále „správce daně“) ze dne 16. 3. 2018, čj. 468703/18/3306-52525-708414, kterým správce daně vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet na DPH v souvislosti s nákupem měděných katod ve zdaňovacím období listopad 2014. Správce daně dospěl k závěru, že se žalobkyně účastnila daňového podvodu.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále „krajský soud“) zamítl shora uvedeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na odpočet nesvědčí z důvodu nedbalostní účasti na podvodu na DPH.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž namítla, že krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, ačkoliv v žalobě vyjádřila svou vůli, aby jednání nařídil. Tento výslovný požadavek na nařízení jednání nemůže být anulován tím, že stěžovatelka v průběhu řízení nereaguje na pozdější výzvu krajského soudu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, čj. -27.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že je důvodná.

[6] Stěžovatelka uplatnila kasační námitku zpochybňující procesní postup krajského soudu před vydáním napadeného rozsudku. Konkrétně to, že rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky ( ), čímž měl naplnit důvod kasační stížnosti dle

[7] Podle soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[8] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu krajského soudu ověřil, že již v podané žalobě (v části XVIII.) stěžovatelka uvedla, že „žádá, aby bylo nařízeno jednání a přítomnost právního zástupce byla umožněna prostřednictvím videokonferenčního zařízení z Městského soudu v Praze“. Krajský soud následně stěžovatelce doručil mimo jiné výzvu, aby se ve lhůtě dvou týdnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Stěžovatelka na danou výzvu nereagovala a krajský soud rozhodl o věci samé, aniž by nařídil jednání.

[9] Úvodem lze předeslat, že pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (srov. též d a y). Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání; tato výjimka však musí být vykládána s ohledem na zájmy účastníka řízení restriktivně, neboť je to účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje, a tento účastník také řízením disponuje. Účastníkům řízení svědčí základní právo, dané jim d a u, kterým je právo se ve své věci takového řízení (jednání před soudem) osobně účastnit, zpravidla bez ohledu na to, zda by jejich přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. Jestliže proto správní soud přítomnost účastníkům řízení v rozporu se zákonem neumožní, lze v jeho postupu spatřovat porušení ústavního práva dané jim uvedeným články d a u (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. ).

[10] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již taktéž opakovaně dospěl k závěru, že účastníkovi řízení nelze upřít právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti (viz např. rozsudky ze dne 26. 9. 2014, čj. -30, ze dne 21. 8. 2013, čj. -34, ze dne 29. 11. 2005, čj. -58, ze dne 31. 5. 2017, čj. -24, či ze dne 11. 11. 2004, čj. -59). Např. ve shora označeném rozsudku sp. zn. Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že „[s]dělil-li žalobce před uplynutím zákonné dvoutýdenní lhůty, že trvá na nařízení jednání a soud přesto jednání nenařídil a rozhodl ve věci, došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. To samo o sobě představuje naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v , což vede ke zrušení rozsudku“. V rozsudku ve věci sp. zn. , na který poukázala i stěžovatelka v kasační stížnosti, pak zdejší soud uzavřel, že „výslovné vyjádření požadavku, aby ve věci bylo nařízeno jednání, nemůže být anulováno tím, že následná výzva podle ust. zůstane bez jakékoliv odezvy. Pokud tedy stěžovatelka v žalobách uvedla, že ‘žádá o nařízení jednání’ a následně nereagovala na výzvu krajského soudu podle ust. , pak nelze dovodit její konkludentní souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání“.

[11] S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že krajský soud zatížil řízení vadou, pro kterou nezbývá, než napadený rozsudek zrušit. V dalším řízení krajský soud nařídí jednání a v novém rozhodnutí ve věci samé se v návaznosti na toto jednání znovu vypořádá se všemi uplatněnými žalobními body.

[12] Závěrem Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že dle obsahu předloženého spisu si je krajský soud svého pochybení vědom, přičemž k jeho řešení přistoupil i ve vztahu k účastníkům velmi transparentně a vstřícně. K žádosti stěžovatelky o vysvětlení předseda senátu krajského soudu přiznal své pochybení, omluvil se a sdělil jí, že nezbývá, než aby na toto pochybení poukázala v kasační stížnosti s tím, že po zrušení napadeného rozsudku ve věci neprodleně nařídí jednání.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 2. prosince 2020

Milan Podhrázký

předseda senátu