Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 234/2020 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: ab connectia s.r.o., se sídlem Malá Morávka 298, zastoupené Mgr. Pavlem Waldhansem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 686/38, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. MSK 105270/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2020, č. j. – 45,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2020, č. j. - 45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Městský úřad Rýmařov (dále jen „orgán památkové péče“) rozhodnutím ze dne 7. 6. 2019, č. j. MURY/12541/2019, vydal závazné stanovisko podle a 3 , o státní památkové péči (dále jen „“), ke stavebnímu záměru žalobkyně nazvanému „Objekt turistické informační kanceláře, obchodu a bytu pro zaměstnance s doplňkovým bydlením v apartmánech“. Odvolání žalobkyně proti závaznému stanovisku žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) jako nepřípustnou odmítl. Podle krajského soudu závazné stanovisko orgánu památkové péče, které žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil, není rozhodnutím ve smyslu , (dále jen „“), a je tedy ze soudního přezkumu vyloučeno. Při hodnocení povahy napadeného úkonu vycházel krajský soud z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 98, č. 837/2006 Sb. NSS.

II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvod podle Předně namítla, že v odůvodnění napadeného usnesení chybí úvaha o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu . Takové posouzení je přitom nutné i s ohledem na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. – 113, č. 2434/2011 Sb. NSS. Podle výjimky obsažené v platí, že vydá-li závazné stanovisko orgán státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad, jedná se o samostatné rozhodnutí ve správním řízení. Orgán památkové péče v nyní řešené věci dospěl k tomu, že dokumentace přiložená k žádosti není kompletní dokumentací pro vydání územního rozhodnutí pro umístnění stavby. Posuzoval ji tedy jako záměr, k němuž je v souladu s potřeba vydat závazné stanovisko formou rozhodnutí. Stěžovatelku navíc poučil o možnosti podat odvolání a daný úkon výslovně označil jako „rozhodnutí“.

[4] Podle citovaného rozsudku rozšířeného senátu č. j. – 113 je nutné vždy posoudit, zda se v konkrétní věci jedná o závazné stanovisko, na které bude navazovat další řízení, či nikoliv. Některá závazná stanoviska jsou totiž vydávána v samostatném správním řízení formou správního rozhodnutí ve smyslu , , resp. rovněž ve smyslu Jedná se mj. právě o závazné stanovisko orgánu státní památkové péče podle . Z napadeného usnesení však není patrné, zda si krajský soud byl vědom posledně citovaného ustanovení či závěrů rozšířeného senátu, a stěžovatelka proto napadené usnesení považuje za nepřezkoumatelné. I pokud by však bylo přezkoumatelným, je na místě jej zrušit z důvodu vady řízení, k níž měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. – 36.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ve shodě se stěžovatelkou uvedl, že z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, na základě jakých skutečností a úvah krajský soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu . Pojem „závazné stanovisko“, jak jej užívá zákon o státní památkové péči, vždy významově nekoresponduje s pojmem závazného stanoviska ve smyslu . Závazné stanovisko podle může mít jak formu samostatného rozhodnutí ve smyslu , tak formu závazného stanoviska podle , kdy je podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu. Přílohou žádosti stěžovatelky o vydání závazného stanoviska byla dokumentace záměru stavby, která však nesplňovala náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Vzhledem k této skutečnosti postupoval orgán památkové péče podle názoru žalovaného v souladu se zákonem, jestliže závazné stanovisko k záměru stěžovatelky vydal ve formě rozhodnutí podle . Teprve pro účely územního rozhodnutí či stavebního řízení, kdy je předložena projektová dokumentace splňující náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem, vydává orgán památkové péče v souladu s závazné stanovisko ve smyslu . Žalovaný dále odkázal na relevantní závěry odborné literatury a uzavřel, že správní orgány ve věci postupovaly procesně správně. Závěrem vyjádřil souhlas s návrhem stěžovatelky, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného usnesení, neboť jen u rozhodnutí přezkoumatelného lze zpravidla vážit další kasační námitky. Pokud jde o obsah samotného pojmu nepřezkoumatelnost, odkazuje Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu k této otázce (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. – 52, ze dne 14. 7. 2005, č. j. – 44, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. – 73). Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení v tom, že postrádá jakoukoliv úvahu ohledně povahy napadeného rozhodnutí jako rozhodnutí ve smyslu . Odůvodnění napadeného usnesení, byť kusé, považuje Nejvyšší správní soud za přezkoumatelné. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm situacím, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. – 64).

[9] Podle „závazné stanovisko podle a 2, je-li vydáno orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle zvláštního právního předpisu, je samostatným rozhodnutím ve správním řízení, jinak je úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím.“

[10] Závazné stanovisko podle může mít dvojí povahu. Buď jde o závazné stanovisko ve smyslu , tj. nikoliv samostatné rozhodnutí správního orgánu, které podléhá výluce z přezkumu ve správním soudnictví (resp. jeho zákonnost je možné v souladu s posoudit až v rámci soudního přezkumu rozhodnutí, jehož podkladem se stalo), nebo se jedná o samostatné rozhodnutí vydávané ve správním řízení (srov. již citovaný rozsudek č. j. – 36, bod 11, nebo rozsudek č. j. – 113, bod 14), které správní soud přezkoumává v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle

[11] V nyní projednávané věci krajský soud považoval napadené rozhodnutí za závazné stanovisko, ačkoliv je žalovaný jednoznačně označil jako rozhodnutí o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. V případě, že by se skutečně jednalo o závazné stanovisko podle , nebyl by žalovaný oprávněn rozhodnutí o odvolání vydat. Rozhodnutí orgánu památkové péče obsahuje mj. poučení o možnosti odvolání, což nasvědčuje tomu, že správní orgán skutečně zamýšlel vydat závazné stanovisko formou správního rozhodnutí.

[12] Krajský soud ve svém usnesení vycházel z pouze z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. – 98, zcela však pominul pozdější rozsudek rozšířeného senátu č. j. – 113, který provedl výklad týkající se dvojího charakteru vydávání závazných stanovisek, přičemž v bodě 45 tohoto rozsudku je popsáno, za jakých okolností je závazné stanovisko samostatným rozhodnutím, které je možno podrobit soudnímu přezkumu.

[13] Ve zde posuzované věci vydal závazné stanovisko orgán památkové péče k žádosti stěžovatelky ve věci záměru stavby objektu turistické informační kanceláře. Jak vyplývá z , závazné stanovisko v „tradiční“ formě ve smyslu se vydává za podmínek, že se jedná o záměr regulovaný stavebním zákonem a současně je dána pravomoc stavebního úřadu k jeho posouzení. Podmínka pravomoci stavebního úřadu pak souvisí s tím, „jak podrobná je dokumentace či žádost sama. […] Pokud žádost výše uvedené náležitosti (stanovené , o dokumentaci staveb, pozn. Nejvyššího správního soudu) neobsahuje, tedy má podobu např. ideového záměru, hmotové studie atp., lze takovou žádost podle či 2 zák. o st. památkové péči posoudit, pokud splňuje obecné požadavky určitosti žádosti podle . K takové žádosti však orgán památkové péče vydá závazné stanovisko formou správního rozhodnutí, neboť není dána navazující rozhodovací pravomoc stavebního úřadu.“ (ZÍDEK, M., TUPÝ, M., KLUSOŇ, J. Zákon o státní památkové péči. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k ).

[14] O samotné formě napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí orgánu památkové péče, mezi stranami není sporu. Po vydání závazného stanoviska navíc následovalo odvolací řízení a nikoliv správní řízení, ve kterém by rozhodoval stavební úřad. Závazné stanovisko má tedy charakter samostatného správní rozhodnutí a krajský soud proto postupoval v rozporu se zákonem, pokud žalobu proti rozhodnutí žalovaného jako nepřípustnou odmítl s poukazem na nemožnost takové rozhodnutí přezkoumat samostatně.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm krajský soud posoudí důvodnost stěžovatelčiny žaloby.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2020

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu