Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 177/2020 - 249

[4] Předseda senátu JUDr. Slavomír Novák předložil Nejvyššímu správnímu soudu podání označené jako „Návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu podle “. Jedná se o shrnutí námitky podjatosti, kterou vznesl zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 16. 10. 2020. Při tomto jednání zástupce žalobkyně současně uplatnil návrh na vyloučení členů osmého senátu spojený s návrhem na odnětí věci městskému soudu, a to z důvodů popsaných v bodech [2] a [3] tohoto usnesení (viz č. l. 209 spisu městského soudu). Nejvyšší správní soud si vyžádal rovněž vyjádření soudců osmého senátu městského soudu. Z vyjádření soudců plyne, že námitku podjatosti neshledávají důvodnou; k věci ani k účastníkům nemají žádný poměr, resp. důvod své podjatosti podle , (dále též „“), neoznámili.

[5] Podle „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[6] Námitku podjatosti může účastník řízení podat pouze vůči soudcům, kteří jsou zákonnými soudci povolanými podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat, nikoliv vůči všem soudcům specializovaných senátů správního úseku krajského soudu. Nejvyšší správní soud dospěl v usnesení ze dne 18. 5. 2006, č. j. -34, k závěru, že vznese-li účastník námitku podjatosti „všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou pojatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak však není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť vůbec není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc vyřizovat.“ Nejvyšší správní soud se proto zabýval nejprve tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k soudcům osmého senátu městského soudu. Teprve pokud by ji shledal důvodnou a tito soudci by byli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by kasační soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců správního úseku městského soudu.

[7] Z ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že požadavek, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi nedílné součásti práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jedním z hlavních předpokladů důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. -77).

[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16, Nejvyšší správní soud uvedl, že podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem „soudce“ totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro zřízení soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Z další judikatury pak vyplývá, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo nebude schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (viz usnesení ze dne 27. 11. 2015, č. j. -34). Uvedené závěry přebírá i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu např. v usnesení ze dne 14. 11. 2017, č. j. -19, podle něhož „rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě“. Obdobně lze odkázat i na další judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. -22, nebo ze dne 8. 1. 2018, č. j. -19).

[9] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na vznesenou námitku podjatosti a neshledal ji důvodnou. Z vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci ve věcech správního soudnictví může být jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení, a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti ( věta první a druhá ). Podle výslovného znění zákona přitom důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [ poslední věta ].

[10] Žalobkyně podjatost soudců osmého senátu městského soudu (resp. všech soudců jeho specializovaných senátů) spatřuje především v jejich služebním přidělení k uvedenému soudu. Netvrdí žádné jiné konkrétní skutečnosti, které by zavdávaly pochybnost o nepodjatosti zmiňovaných soudců. Takové skutečnosti nevyplývají ani z vyjádření soudců k námitce podjatosti. Samotné služební přidělení soudců ke správnímu úseku ani spojitost předmětu řízení s rozhodovací činností městského soudu však nepředstavují relevantní důvody zakládající pochybnost o nepodjatosti.

[11] Podjatost nelze spatřovat ani v předchozí rozhodovací činnosti uvedeného soudu a zrušení několika jeho rozhodnutí kasačním soudem. Lze poukázat na usnesení ze dne 19. 11. 2019, č. j. -56, ve kterém Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že „postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti“. Dále je možné odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. -28, ze dne 28. 11. 2019, č. j. -39, ze dne 30. 1. 2020, č. j. -41, nebo ze dne 21. 5. 2020, č. j. -53).

[12] Ve vztahu k tvrzenému nátlaku na městský soud a soudce JUDr. PhDr. Štěpána Výborného, Ph.D. v důsledku výroků ministryně spravedlnosti Nejvyšší správní soud předně podotýká, že uvedený soudce není členem senátu, který rozhoduje o žalobě samotné, ani účastníkem řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Pochybnosti o podjatosti přitom nezakládá vztah kolegiality mezi soudci příslušného soudu. Soudci jsou profesionálové zvyklí rutinně rozhodovat věci na základě relativně objektivních kritérií a v rámci toho jsou za běžných okolností obvykle schopni se oprostit od svých subjektivních pocitů, postojů a inklinací (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019-65). Teprve u nadkritické intenzity vztahu soudce k věci lze o podjatosti uvažovat, takový vztah soudců osmého senátu městského senátu k věci ovšem žalobkyně netvrdí. V této souvislosti lze odkázat rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , podle nějž „soudce jako reprezentant veřejné moci může být (a často také je) objektem i neoprávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba přepokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jednotlivých občanů. Je třeba přihlédnout i k tomu, že princip nezávislého, nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování soudní moci a je zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců tento princip dodržovat“.

[13] Zásahy představitelů moci výkonné či politickým tlakem spočívajícím ve veřejných projevech politiků v souvislosti se soudním řízením se zabýval Ústavní soud mj. v usnesení ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , z něhož vyplývá, že jakkoliv se nepochybně jedná o nežádoucí a nepřijatelný jev, nemůže sám o sobě zpochybnit nepodjatost konkrétních soudců. Přestože výrok ministryně spravedlnosti, v němž žalobkyně spatřuje nezákonný zásah, směřoval k soudci JUDr. PhDr. Výbornému, ten v řízení vedeném pod sp. zn. nerozhoduje a ani jinak se jej neúčastní. Judikaturou požadovaný užší vztah mezi politickými projevy (tvrzeným tlakem) a konkrétními rozhodujícími soudci, členy osmého senátu městského soudu, proto Nejvyšší správní soud neshledal.

[14] Nyní posuzovaná věc se rovněž v podstatných rysech liší od žalobkyní odkazovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -51, v němž kasační soud rozhodl o vyloučení soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví městského soudu. Zákonným zástupcem účastnice řízení byl totiž jeden ze soudců správního úseku tohoto soudu, jehož senát rozhodoval o věci samé.

[15] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že soudci JUDr. Slavomír Novák., Mgr. Andrea Veselá a Mgr. Jana Jurečková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

[16] Důvod pro přikázání věci jinému soudu podle není dán, neboť nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možné sestavit senát.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2020

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu