Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 270/2020 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova 2005/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2020, čj. KRPA-168068-18/ČJ-2020-000022-ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020, čj. -24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce byl dne 29. 6. 2020 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Policie dospěla k závěru, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a z jeho jednání je tento úmysl zřejmý [ , o pobytu cizinců na území České republiky]. Žalobce podal proti rozhodnutí policie žalobu, tu však Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 3. 8. 2020.

[2] V kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu namítl žalobce (stěžovatel), že v ČR má pevné rodinné zázemí – bydlí zde u bratrance, který jej živí. Bratranec je jediným jeho blízkým příbuzným, k Alžírsku už nemá stěžovatel žádné vazby. Rozhodnutí o zajištění nepřiměřeně zasahuje do stěžovatelova rodinného života, neboť mu bere naději na zachování pevného rodinného vztahu s bratrancem. Stěžovatel trvá na tom, že mu místo zajištění mohlo být uloženo některé ze zvláštních opatření (mohl by se zdržovat v hlášeném bydlišti u svého bratrance, bratranec by za něj rovněž mohl složit finanční záruku).

[3] Kasační stížnost není důvodná. Městský soud podrobně sepsal všechny skutkové okolnosti stěžovatelova pobytu v ČR a žalobním námitkám se pečlivě věnoval. NSS nemá, co by jeho postupu vytkl.

[4] Stěžovatelova kasační tvrzení jsou nevěrohodná. Při pohovoru před žalovanou stěžovatel uvedl, že jeho matka zůstala v Alžírsku a stěžovatel si s ní každý týden telefonuje. Po případném návratu do Alžírska by stěžovatel podle vlastních slov mohl u matky bydlet. Výslovně také potvrdil svou doručovací adresu v Alžírsku. Nyní však uvádí, že k Alžírsku nemá žádné vazby a že bratranec je jeho jediným blízkým příbuzným (zde stěžovatel zapomíná také na své čtyři sourozence). Jeho sdělení tak nemohou být všechna pravdivá a soud jeho nynějším tvrzením neuvěřil.

[5] Krom toho, i kdyby bratranec skutečně byl jediným stěžovatelovým příbuzným, nemohlo by to zabránit stěžovatelovu zajištění. Námitky, které se týkají stěžovatelova rodinného života (tj. vztahu s bratrancem), se ani tak netýkají zajištění jako spíše vyhoštění. Rozhodnutí o vyhoštění však soud nyní nepřezkoumává.

[6] Pro úplnost lze ale dodat, že vztah s bratrancem, i když jde jistě o vztah příbuzenský, nemůže být za normálních okolností vztahem, který by mohl zabránit stěžovatelovu vyhoštění. Za rodinné příslušníky, jejichž vzájemné vztahy mohou mít význam z pohledu pobytového statusu, jsou obvykle považováni a) manželé a partneři, b) rodiče a jejich potomci, kteří ještě nejsou schopni se sami živit. Za určitých podmínek by jimi mohli být i další příbuzní, typicky pokud by byl cizinec závislý na výživě svého příbuzného nebo by byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu odkázán na jeho péči. O nic takového ale v této věci nejde. Je také třeba zdůraznit, že povaha a pevnost určitého rodinného vztahu se hodnotí objektivně, nikoli podle subjektivního přání zúčastněných. Rodinnou vazbu v té intenzitě, jakou zákon požaduje, tak nemůže založit pouhý úmysl stěžovatele žít v jiné zemi a nechat se tam coby osoba zralého věku živit svým bratrancem.

[7] Při přezkumu rozhodnutí o zajištění je také lhostejné, že rozhodnutí o vyhoštění „dosud nenabylo právní moci“, jak stěžovatel uvádí. Soud vychází z právního a skutkového stavu, který tu byl při vydání rozhodnutí o zajištění; v tomto okamžiku ještě nemůže být rozhodnutí o vyhoštění ani vydáno, takže stěží může být pravomocné. Nebezpečí, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (u stěžovatele pramenící z toho, že už byl jednou policejně vyhoštěn, vyhoštění nerespektoval, nato byl soudně vyhoštěn nejprve trestním příkazem a poté rozsudkem, kterým mu byl současně uložen trest odnětí svobody), se nezkoumá až při vydání rozhodnutí o vyhoštění. Usuzuje se na ně v okamžiku, kdy je cizinec omezen na svobodě a policie zkoumá, zda je nutné toto omezení zachovat až do okamžiku vyhoštění, nebo zda je možné cizinci uložit jen mírnější opatření.

[8] Zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území nepřipadala v této věci v úvahu. Stěžovatel se ve správním řízení nezmínil o tom, že by za něj mohl finanční záruku složit jeho bratranec, a k této úvaze nemůže vést samotné sdělení, že bratranec stěžovatele živí. Policie se nemohla spolehnout ani na to, že se bude stěžovatel zdržovat v místě pobytu, tj. u bratrance. Sám stěžovatel totiž připustil, že adresu bratrancova bydliště, kde fakticky žije, nikde nenahlásil a jeho jméno není nikde v domě uvedeno. Už jen to porušuje zákon o pobytu cizinců, a nebylo tak pravděpodobné předpokládat, že stěžovatel začne dodržovat své zákonné povinnosti ve vztahu k hlášení místa pobytu právě v okamžiku, kdy je ohrožen vyhoštěním.

[9] NSS proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2020

Zdeněk Kühn

předseda senátu