Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ads 295/2020 - 30

-!Syntax Error

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: S. M., zast. obcí Bohuslavice, opatrovníkem žalobce, se sídlem Bohuslavice 2, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. – 124,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2019, č. j. MPSV-2019/54105-922, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 19. 2. 2019, č. j. 59892/19/SU, jímž byl stěžovateli snížen příspěvek na bydlení z 3216 Kč na 348 Kč měsíčně od 1. 10. 2018 do 30. 6. 2019. Zároveň se žalobou podal stěžovatel rovněž návrh na přiznání jejího odkladného účinku a na vydání předběžného opatření, kterým by krajský soud uložil žalovanému povinnost doplatit stěžovateli příspěvek na bydlení v plné výši. Krajský soud žalobu napadeným usnesením odmítl podle , neboť postrádala náležitosti podání stanovené v , přičemž stěžovatel ani přes výzvu soudu vytčené vady neodstranil a žalobu tak nebylo možné věcně projednat. Vzhledem k tomu, že soud žalobu odmítl, nerozhodoval o návrzích stěžovatele na přiznání odkladného účinku žaloby ani na vydání předběžného opatření.

[2] Dne 7. 9. 2020 podal stěžovatel proti uvedenému usnesení krajského soudu ručně psanou, z větší části nečitelnou kasační stížnost a dne 26. 9. 2020 námitku podjatosti vůči některým soudcům Nejvyššího správního soudu, včetně těch, kteří měli rozhodnout v jeho věci.

[3] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 7. 10. 2020, č. j. – 27, které bylo vydáno v jiné věci téhož stěžovatele, Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2020, č. j. - 70), že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. – 2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok, 1. bod rozsudku) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec Bohuslavice (I. výrok, 2. bod rozsudku). Jak soud uvedl příkladem, lze pod pojem „běžné záležitosti každodenního života“ jakožto tzv. neomezitelné minimum ve smyslu podřadit jen jednání jako např. používání hromadných dopravních prostředků a zaplacení jízdného, nakupování věcí běžné osobní potřeby (tedy stravy, oblečení, obuvi nebo čisticích prostředků apod.), objednávání běžných oprav nebo úprav věcí, využívání poštovních služeb a uspokojování běžných kulturních a společenských potřeb.

[4] S ohledem na uvedený rozsah omezení svéprávnosti je zřejmé, že stěžovatel nemohl procesní úkony v podobě podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení a podání námitky podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního soudu učinit samostatně, neboť tyto úkony nelze podřadit pod uvedený pojem „běžné záležitosti každodenního života“.

[5] Podle věty první , „jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil“. Nejvyšší správní soud proto v souladu s citovaným ustanovením vyzval usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. – 25, opatrovníka stěžovatele, kterým je obec Bohuslavice, ke sdělení, zda schvaluje kasační stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení krajského soudu, a taktéž, zda schvaluje námitku podjatosti podanou stěžovatelem vůči soudcům Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost stěžovatele společně s napadeným usnesením krajského soudu a námitkou podjatosti Nejvyšší správní soud přiložil k uvedené výzvě. Zároveň byl opatrovník stěžovatele poučen o tom, že nevyhoví-li uvedené výzvě ve stanovené lhůtě, případně zdejšímu soudu sdělí, že podání kasační stížnosti ani námitku podjatosti neschvaluje, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ve spojení s odmítne a k námitce podjatosti podle věty druhé ve spojení s nebude přihlížet.

[6] Přípisem ze dne 16. 7. 2020, č. j. , opatrovník Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že „pan M. s obcí B. o svých podáních nekomunikuje s tím, že „obec B. nemá právo do jeho podání jakkoli zasahovat“. Jelikož nevíme k tomuto podání žádné podrobnosti ani důvody, proč tak pan M. učinil, tak nemůžeme s kasační stížností ani s námitkou podjatosti souhlasit“.

[7] Opatrovník stěžovatele tedy jednoznačně a srozumitelně vyjádřil svůj nesouhlas s podáním kasační stížnosti i s uplatněním námitky podjatosti stěžovatelem. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost podal sám stěžovatel, jenž však je omezen na svéprávnosti v rozsahu, který mu neumožňuje takové podání učinit samostatně (viz uvedený výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. – 2770, srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2020, č. j. – 75, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. ), přičemž jeho opatrovník jeho podání neaproboval. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že kasační stížnost podle ve spojení s odmítl, neboť není splněna podmínka řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu opatrovníkem stěžovatele odstraněn, pročež v řízení nelze pokračovat. Obdobně, vzhledem k neschválení uplatnění námitky podjatosti opatrovníkem, Nejvyšší správní soud k této námitce podle věty druhé ve spojení s v této věci nepřihlížel.

[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ve spojení s , dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu jeho nákladů, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2020

JUDr. Jakub Camrda

předseda senátu