Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 89/2020 - 14

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

B. H., narozen X,

státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-107/LE-BA02-VL16-PS-2020 ze dne 5. 10. 2020, o návrhu žalobce na ustanovení zástupce ve věci,

takto:

I. Žalobci se ustanovuje zástupcem Mgr. Bc. Jakub Šauer, advokát se sídlem Plovární 478/1, Plzeň.

II. Žalobce je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-107/LE-BA02-VL16-PS-2020 ze dne 5. 10. 2020, odstranit vady žaloby tak, že uvede

a) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné,

b) jaké důkazy navrhuje provést k prokázání svých tvrzení,

c) návrh výroku rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-107/LE-BA02-VL16-PS-2020 ze dne 5. 10. 2020 rozhodl tak, že žalobce zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Trvání zajištění stanovil podle § 46a odst. 5 téhož zákona do 18. 1. 2021.

2. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil blanketní žalobou a zároveň požádal o ustanovení zástupce. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky (dále též „ “), soud žalobci zástupce ustanovil (srov. ; k tomu vizte a contrario rozhodnutí rozšířeného senátu NSS č. j. -101 ze dne 25. 4. 2006, č. 1006/2007 Sb. NSS).

Ustanovení zástupce

3. Především se zřetelem k pobytu žalobce soud ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Bc. Jakuba Šauera, jenž dle údajů dostupných na internetových stránkách České advokátní komory přijímá věci ex-offo, zaměřuje se jmenovitě i na oblast cizineckého a azylového práva, a má sídlo v Plzni, to znamená blízko Zařízení pro zajištění cizinců Balková.

4. Soud ustanovil tohoto advokáta přesto, že žalobce výslovně žádal o ustanovení advokáta JUDr. Ing. Jakuba Backy. v ani základních práv a svobod v čl. 37 odst. 2 totiž nezaručují, že žalobci bude ustanoven konkrétní zástupce podle jeho volby (srov. rozsudek NSS č. j. -25 ze dne 8. 9. 2005, č. 1372/2007 Sb. NSS): žalobce si zástupce buďto zvolí, nebo je mu ustanoven [srov. přiměřeně nález sp. zn. ze dne 25. 9. 1996 (N 87/6 SbNU 123; 293/1996 Sb.)]. Na tom nic nemění ani rozhodovací praxe správních soudů, která vychází z toho, že je zpravidla namístě ustanovit žádaného zástupce, je-li návrh na jeho ustanovení opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. -141 ze dne 21. 12. 2009, č. 1195/2010 Sb. NSS). Tato praxe je prostým výrazem toho, že soud nemá rozhodovat svévolně a při absenci jasného zákonného pravidla (např. absence pořadníku, srov. § 39 odst. 2 trestního řádu), má zohlednit důvody, které žalobce uvedl ve prospěch své konkrétní volby, a vypořádat se s nimi.

5. Jiný závěr nelze dovodit ani z nedávného nálezu sp. zn. ze dne 1. 9. 2020. Závěry tohoto nálezu jsou totiž také založeny především na to, že soud má o žádosti rozhodnout přezkoumatelným způsobem a vypořádat se s jejími důvody (srov. odst. 14 a 24 nálezu; to ovšem spadá pod záruku y). K samotnému výkladu y, tj. práva na právní pomoc, Ústavní soud uvedl, že zahrnuje taktéž právo na bezplatnou právní pomoc (což ovšem dovozuje pouze z judikatury k a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, srov. odst. 15 a 16 nálezu; tam citované nálezy sp. zn. a se totiž týkaly především poučovací povinnosti, nález právní pomoci jako takové a nález sp. zn. především bezplatné obhajoby podle y, a to navíc z pohledu odměny obhájce, tj. y).

6. Existenci práva na bezplatnou právní pomoc formou zástupce vlastní volby pak Ústavní soud dovodil výlučně z výše citovaného rozsudku č. j. -141 (srov. odst. 19–21 nálezu). To je problematické ze dvou hledisek: (1) Ústavní soud konstatoval, že jde o závěry ústavně souladné, což ovšem není významné, protože ústavně souladná může být i pluralita interpretací podústavního práva. Význam by to mělo pouze, pokud by šlo o závěry ústavně jediné možné, což Ústavní soud ani neuvedl, ani neodůvodnil. (2) Rozsudek č. j. -141 neuvádí žádnou právně interpretační úvahu vztahující se k obsahu práva podle y (jeho úvahy se upínají především k ). Za toho stavu tedy Ústavní soud převzal závěr o obsahu ústavního pořádku z interpretace a uplatňuje ho dokonce pro výklad , byť mu sjednocování výkladu mezi oběma nejvyššími soudy nenáleží (srov. odst. 11 usnesení sp. zn. ze dne 31. 3. 2016; ústavní rovinu věci zde nezakládá rovnost účastníků řízení podle y, protože ten zaručuje především rovnost v rámci jednoho řízení, nikoliv rovnost účastníků různých řízení podle jiných procesních předpisů v jiných větvích soudnictví). Že by obecnější y věcně zaručoval ustanovení bezplatného zástupce vlastní volby, se pak nejeví jako přesvědčivé ani z hlediska podrobnější záruky podle y, který srovnatelné právo nezaručuje (ledaže by byla protiústavní úprava § 39 odst. 2 trestního řádu). Stejně tak je bez významu úvaha, že není důvodu, proč by si majetná osoba mohla zástupce zvolit a nemajetná ne: obě si totiž mohou zástupce zvolit, nebo může být oběma ustanoven soudem. Při absenci zákonného pravidla zvolí zástupce majetné i nemajetné osoby soud podle své úvahy, při čemž zohlední i důvody, pro které by si přály toho kterého zástupce. Nedochází tedy k nerovnému zacházení.

7. Veden těmito úvahami soud dospěl závěru, že není důvod ustanovit žalobcem žádaného advokáta dr. Backu. Blanketní žaloba v nynější věci se formou a obsahem shoduje s desítkami jiných podání v cizineckých věcech, která soud obdržel od jiných žalobců (včetně prohlášení advokáta). V nich žalobci žádají prakticky výlučně ustanovení některého ze tří advokátů, kteří údajně jsou o jejich situaci v základu informováni a k nimž žalobci údajně mají důvěru. Stejně tak i v nynější věci žalobce žádal formou šablonovitého, neidividualizovaného podání a nedoložil žádné důvody, proč by mezi ním a žádaným zástupcem měl existovat vztah zvláštní důvěry obdobný vztahu advokáta a klienta.

8. Soud tedy setrvává na stanovisku vyjádřeném v usnesení č. j. -15 ze dne 23. 1. 2020, že formulářově pojaté žádosti o ustanovení konkrétních advokátů objevující se v desítkách cizineckých věcí jsou výsledkem činnosti neznámé osoby, která cizincům zajištěným v Balkové předkládá předem připravený text (srov. odst. 12 rozsudku KS v Plzni čj. -42 ze dne 29. 6. 2020). Jakkoliv to samo o sobě není závadné (každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy), zjevně tím nemůže být osvědčen zvláštní vztah důvěry (mezi non-klientem a jeho non-advokátem), který by měl soud respektovat. K tomu přistupuje i zájem na rovnoměrném zatěžování specializovaných advokátů a jejich rovnoměrném odměňování ze státního rozpočtu. Ustanovení advokáta totiž není ničím jiným než zvláštní objednávkou právních služeb hrazených z veřejných (společných) prostředků [srov. konkurující stanovisko J. Filipa k nálezu sp. zn. ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.)], takže v obecné rovině není důvod, proč by někteří advokáti museli být při ustanovování preferováni. Tak by tomu bylo v souzené věci, protože žalobcem žádaného advokáta soud ustanovil v tomto roce ve věci sp. zn. , , , , . V roce 2019 pak celkem v 41 jiných věcech.

9. Nad rámec toho lze také pochybovat o tvrzení žalobce, že žádaný zástupce je jediným advokátem, který je schopen poskytnout mu odpovídající právní službu. Nejméně srovnatelnou službu jsou schopni poskytnout i jiní obdobně specializovaní advokáti (podání nejčastějších zástupců jsou ostatně obsahově zastupitelná, ba dokonce shodná, srov. odst. 6 rozsudku KS v Plzni č. j. -31 ze dne 14. 2. 2020). Mgr. Bc. Jakub Šauer je ostatně advokát vystupující i před Nejvyšším správním soudem při přezkumu rozhodnutí krajského soudu, lze tak předpokládat, že je schopen zastupovat přímo před krajským soudem. K tomu přistupuje i to, že usnesením č. j. -37 ze dne 2. 11. 2020 soud v jiné věci odmítl žalobu pro absenci žalobních bodů, které nyní žalobcem žádaný dr. Backa doplnil přes výzvu soudu pozdě.

Vady žaloby

10. Žaloba v rozporu s neobsahovala žádný žalobní bod, tedy vylíčení základních, individualizovaných právních a skutkových důvodů, jež mají vypovídat o porušení veřejných subjektivních práv žalobce (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS, č. j. – 78 ze dne 24. 8. 2010, č. 2162/2011 Sb. NSS), stejně tak jako neobsahovala návrh výroku rozsudku a návrh důkazů k prokázání (chybějících) tvrzení žalobce. Jde přitom o nezbytné náležitosti žaloby, bez nichž není možné v řízení pokračovat. Soud proto podle vyzval k jejich odstranění.

11. Vadu spočívající v absenci žalobního bodu lze odstranit pouze ve lhůtě k podání žaloby (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. -31 ze dne 20. 3. 2018, č. 3733/2018 Sb. NSS), což je podle § 46a odst. 7 zákona o azylu 30 dnů ode dne doručení naříkaného rozhodnutí (podle žalobce údajně dne 7. 10. 2020). Tato lhůta se staví od 6. 11. 2020, kdy soudu došla žádost o ustanovení advokáta (ve smyslu závěrů rozsudku NSS č. j. -20 již ode dne 5. 11. 2020, kdy byla žádost předána k poštovní přepravě; k přesvědčivosti toho závěru srov. ustanovenému zástupci již známé důvody usnesení KS v Plzni č. j. -18 ze dne 26. 3. 2020), do dne, kdy toto usnesení nabude právní moci ( ). K doplnění žaloby tedy zřejmě zbývá jeden den (dva dny ve smyslu rozsudku č. j. -20). Bližší závěry o běhu lhůty z dosavadního obsahu soudního spisu učinit nelze, to je úkolem zástupce žalobce.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Proti výroku II. tohoto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [ ].

Nebudou-li ve stanovené lhůtě odstraněny označené vady náležitostí žaloby, soud ji odmítne ( ).

Plzeň 9. listopadu 2020

Mgr. Jan Šmakal, v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.