Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 322/2020 - 18

- 18

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M., zastoupený obcí Bohuslavice, jako opatrovníkem se sídlem Bohuslavice 2, Dubicko, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. – 10,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 10. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“) ze dne 1. 10. 2020, č. j. – 10. Tímto usnesením byla odmítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal, aby krajský soud nařídil žalovanému vydat rozhodnutí ve věci příspěvku na bydlení.

[2] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel je rozsudkem krajského soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. – 2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok). Výrokem II. tohoto rozsudku byla opatrovníkem stěžovatele jmenována obec Bohuslavice (dále též „opatrovník“ či „opatrovník stěžovatele“).

[3] Jelikož podání kasační stížnosti v nynější věci nelze podřadit pod „běžnou záležitost každodenního života“, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel nemohl tento úkon učinit samostatně. Proto usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. – 12, vyzval opatrovníka ke sdělení, zda v souladu s schvaluje podání kasační stížnosti stěžovatelem proti napadenému usnesení krajského soudu. Současně jej poučil, že nevyhoví-li uvedené výzvě, případně tomuto soudu sdělí, že podání kasační stížnosti neschvaluje, soud kasační stížnost odmítne dle (dále jen „“), ve spojení s

[4] Přípisem ze dne 29. 10. 2020, č. j. OBBO 974/2020, opatrovník Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že stěžovatel s ním o svých podáních nekomunikuje s tím, že „obec Bohuslavice mu nemá právo do jeho podání jakkoli zasahovat“. Dále opatrovník uvedl, že jelikož k dané kasační stížnosti neví žádné podrobnosti ani důvody, z jakých ji stěžovatel podal, nemůže s ní souhlasit.

[5] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné v návaznosti na sdělení ze dne 29. 10. 2020 opatrovníka stěžovatele opětovně upozornit, že jeho odpověď na výzvu tohoto soudu provedenou usnesením č. j. – 12, by měla být formulována zcela konkrétně, tedy tak, aby bez dalšího nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o tom, zda podání svého opatrovance (stěžovatele) schvaluje, či nikoliv. Tuto skutečnost Nejvyšší správní soud zdůrazňuje i s ohledem na možné budoucí obdobné výzvy tohoto soudu vůči opatrovníkovi, které lze vzhledem k četnosti případů, v nichž se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrací, očekávat.

[6] Ve vztahu k obsahu sdělení ze dne 29. 10. 2020 pak Nejvyšší správní soud uvádí, že dospěl k závěru, že nebyl naplněn požadavek schválení podání stěžovatele jeho opatrovníkem. Tento závěr lze dovodit zejména z poslední části sdělení, v níž opatrovník výslovně uvedl, že s kasační stížností stěžovatele nesouhlasí.

[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost podal sám stěžovatel, jenž však je omezen na svéprávnosti v rozsahu, který mu neumožňuje takové podání učinit samostatně (viz výše uvedený výrok I. rozsudku č. j. – 2770), přičemž jeho opatrovník tento úkon neschválil. O důsledcích neschválení podání kasační stížnosti stěžovatelem byl přitom opatrovník v usnesení tohoto soudu č. j. – 12, náležitě poučen.

[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle , ve spojení s , neboť není splněna podmínka řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu opatrovníkem stěžovatele odstraněn, a proto v řízení nelze pokračovat.

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , věty první , ve spojení s , dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 12. listopadu 2020

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu