Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 215/2024 - 47

- 48

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Tomáše Foltase a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyň: a) X., b) X., c) X.., všechny zastoupeny Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutími ze dne 5. 3. 2024 žalovaný podle , o azylu, zastavil řízení žalobkyň o jejich žádostech o udělení mezinárodní ochrany. Neshledal existenci žádných nových skutečností (či okolností), na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by žadatelky byly po svém návratu do země původu vystaveny pronásledování nebo hrozbě vážné újmy.

II.

[2] Žalobkyně podaly proti rozhodnutím žalovaného žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který je spojil a posléze zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Zdůraznil, že žádosti žalobkyň jsou již osmé v pořadí. Neobsahovaly však žádné skutečnosti, které by bylo možno považovat za nové ve smyslu § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný se rovněž na základě dostatečně aktualizovaných informací o zemi původu zabýval tím, zda nedošlo v průběhu doby k takové změně, jež by mohla odůvodňovat opětovné meritorní posouzení žádostí žalobkyň. Žádné riziko azylově relevantního důvodu pronásledování nebo vážné újmy neshledal. K tomu krajský soud připomněl ustálenou judikaturu týkající se situace kurdské menšiny v Turecku, z níž plyne, že kurdští příslušníci v Turecku (nejednáli se o politicky aktivně činné osoby, resp. osoby zapojené do neúspěšného státního převratu v roce 2016) nejsou na celém území Turecka běžně a závažně pronásledováni. Dodal, že netvrdilyli žalobkyně žádné nové skutečnosti, nebyl žalovaný povinen zkoumat přiměřenost dopadů svého rozhodnutí do jejich soukromého nebo rodinného života.

III.

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) podaly proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v , b) a d) , (dále též „”). V ní souhrnně namítaly, že žalovaný měl meritorně zkoumat změnu poměrů v zemi původu ve vztahu ke kurdskému etniku, k faktické praxi dodržování principu nediskriminace a k postavení žen v nesekularizované turecké společnosti. Dále se domáhaly posouzení zásahu do rodinného a soukromého života v souvislosti s tím, jak dlouho pobývají na území České republiky a jaké zde mají vazby. Navrhly zrušit rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Současně požádaly o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatelky vlastně nevysvětlují, proč by konkrétně v jejich případě měly být tvrzené obavy na takové úrovni, aby splňovaly podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl (eventuálně pro její nepřijatelnost), případně zamítl jako nedůvodnou.

IV.

[5] Stěžovatelky podaly nynější žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uváděly obecné informace o možném pronásledování politicky aktivních Kurdů v Turecku a o diskriminaci tohoto etnika, dne 26. 2. 2024. Na věc se proto užije zákon o azylu ve znění účinném od 1. 7. 2023.

[6] Podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu ve znění od 1. 7. 2023 se další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany rozumí třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou a všechny žádosti následující po ní za podmínky, že v řízení ve věci mezinárodní ochrany o

1. kterékoli předcházející žádosti bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje nebo se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná,

2. druhé žádosti bylo vydáno rozhodnutí podle § 15, 15a, 17 nebo 17a, nebo

3. druhé žádosti bylo řízení zastaveno podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. a) nebo e).

[7] Podle § 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu ve znění od 1. 7. 2023 je kasační stížnost nepřípustná v případě další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

[8] Ze správního spisu kasační soud ověřil, že azylová historie stěžovatelek se line již od roku 2007. Poprvé o udělení mezinárodní ochrany požádaly po příjezdu do České republiky, rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 3. 2007 jim nebyla udělena. V tomto řízení žalovaný věcně posoudil žádosti stěžovatelek o udělení mezinárodní ochrany. Všechna následující řízení o dalších (šesti) žádostech stěžovatelek byla zastavena podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona, rozhodnutí žalovaného obstála i před správními soudy. Naposledy byla řízení o jejich žádostech zastavena rozhodnutími žalovaného ze dne 9. 12. 2022. Nynější (v pořadí osmá) žádost o udělení mezinárodní ochrany je tedy další opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) bodu 3 zákona o azylu ve znění od 1. 7. 2023.

[9] Protože podle § 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu je kasační stížnosti v takovém případě nepřípustná, Nejvyšší správní soud ji proto odmítl.

[10] Pro úplnost soud dodává, že na závěru o nepřípustnosti kasační stížnosti nic nemění ani nesprávné poučení krajského soudu. Jeli nepřípustnost kasační stížnosti dána zákonem, nemůže ji založit „pouhé“ nesprávné poučení krajského soudu (srov. již usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. , č. 737/2006 Sb. NSS).

[11] Závěrem soud dodává, že nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku. Jeli kasační stížnost nepřípustná, není ani prostor pro úvahy, že by nepřípustné kasační stížnosti měl být odkladný účinek přiznán (shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2021, č. j. , bod 9, či ze dne 23. 3. 2022, č. j. , bod 8).

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2024

Lenka Krupičková

předsedkyně senátu