Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 225/2019 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

M. S., narozený X,

bytem X,

zastoupen advokátem Mgr. Martinem Vovsíkem,

sídlem Malá 43/6, Plzeň,

proti

žalovanému:

Krajský úřad Plzeňského kraje,

sídlem Škroupova 18, Plzeň,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. PK-DSH/12203/19 ze dne 4. 12. 2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím č. j. MMP/279633/19 ze dne 30. 8. 2019 Magistrátu města Plzně shledal žalobce vinným přestupkem podle bodu 2 , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v souvislosti s porušením téhož zákona. Tohoto přestupku se žalobce měl dopustit stručně řečeno tím, že dne 8. 4. 2019 v době okolo 10.02 hodin žalobce v Plzni na ulici Klatovská třída překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 52 km/hod. Magistrát za tento přestupek uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz řízení na všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Odvolání žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím č. j. PK-DSH/12203/19-2 ze dne 4. 12. 2019 a rozhodnutí magistrátu potvrdil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu, a to pro chybějící předpoklad společenské škodlivosti. Dále namítl nezohlednění absence objektivní odpovědnosti za přestupek, neboť žalobce pro náhlý výpadek rychloměru nevěděl a nemohl vědět o překročené rychlosti. Rovněž namítl porušení zásady materiální pravdy z důvodu nedostatečného dokazování, jelikož si žalovaný neopatřil doklady o závadě na žalobcově vozu, z nichž přitom vycházel znalec. Nebyla-li prověřena tvrzení žalobce, měly správní orgány postupovat v jeho prospěch.

3. Žalovaný sek žalobě uvedl, že žalobce uplatnit obdobné námitky jako v odvolání. Žalovaný se k nim tedy podrobně vyjádřil již v napadeném rozhodnutí. K přestupku nepřistupoval jako k případu objektivní odpovědnosti. U žalobce shledal nejméně nevědomou nedbalost, přičemž daná forma zavinění postačovala pro odpovědnost za přestupek. Žalovaný rovněž setrval na svých závěrech ohledně nepoužitelnosti odborného vyjádření znalce Ing. Žaluda. Žalovaný mohl a měl vědět o povinnost dodržovat rychlost jízdy 50 km/hod. Navíc je obecně známo, že řidič rozpozná zrychlení svého vozu. Jednání žalobce představovalo společensky nebezpečné zaviněné jednání, bylo tedy správně právně kvalifikováno.

4. Žaloba není důvodná.

5. V souzené věci nebylo sporné, že v obci v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h řídil žalobce rychlostí nejméně 102 km/h. Žalobce nerozporoval ani to, že se (zaviněně) dopustil přestupku spočívajícím v překročení nejvyšší povolené rychlosti, neboť se mylně domníval, že v místě je dovolena nejvyšší rychlost 70 km/h. Podstatou věci tak je tvrzení žalobce, že nemohl s ohledem provedení a výkon vozu (Mercedes-Benz AMG C 63 S, tj. luxusní vůz sportovní verze se čtyřlitrovým, dvojitě přeplňovaným osmiválcovým motorem) rozpoznat, že instinktivním sešlápnutím plynového pedálu v reakci na náhlou poruchu rychloměru překročí rychlost v obci o 40 km/h a více, tedy že zaviněným jednáním naplní znaky jedné z kvalifikovaných skutkových podstat přestupku. Má-li soud stručně shrnout své závěry: žalobce to poznat mohl (a měl).

6. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí magistrátu, protože se oba správní orgány s touto argumentací dostatečně a po právu vypořádaly.

7. Podle magistrátu se žalobce přestupku dopustil nejméně z nevědomé nedbalosti. Nevědomá nedbalost se vyznačuje tím, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl [ , o odpovědnosti za přestupky]. Pro zavinění je tedy podstatné, aby pachatel alespoň mohl vědět, že ohrožuje či porušuje zájem chráněný zákonem.

8. Sám žalobce uznal, že se zaviněně dopustil překročení rychlosti v obci, neboť mohl a měl vědět, že je v místě dovolena nejvyšší rychlost 50 km/h a že jede rychleji. Zavinění se ovšem musí vztahovat ke všem znakům skutkové podstaty [z mnohých srov. nález sp. zn. ze dne 31. 3. 2016 (N 56/80 SbNU 667), odst. 34–35]. To v souzené věci znamená, že žalobce se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu pouze, pokud vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům alespoň měl a mohl vědět, že při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h.

9. Protože nebylo sporu o tom, že žalobce mohl a měl vědět, že je v obci v místě s nejvyšší povolenou rychlostí 50 km/h, je pro zavinění rozhodující, zda mohl a měl vědět, že jede rychlostí 90 km/h a více. V tom je přiléhavý závěr obou správních orgánů, že žalobce je dlouholetým aktivním řidičem, takže by měl být schopen vlastními smysly rámcově rozpoznat rychlost vozu. Toto poznání pro něj mělo být o to jednodušší, že rychlost vozidla mohl odhadovat ve vztahu k protijedoucím vozidlům, zástavbě a vegetaci (jejich existence v místě přestupku jasně plyne z fotografií na č. l. 4 a 5 správního spisu).

10. Samotná obhajovací argumentace žalobce pak v jeho prospěch příliš nesvědčí. Jestliže byl přesvědčen, že jede rychlostí přibližně 66 km/h, musel si být vědom toho, že sešlápnutím plynového pedálu může s ohledem na potenciál vozu v okamžiku výrazně překročit domnělý rychlostní limit 70 km/h. Tomu ostatně odpovídá, že sešlápnutím plynu žalobce reagoval na klesající ukazatel rychlosti, nikoliv na nějaký znatelný úbytek výkonu motoru či rychlosti vozu. Kromě výkonu vozu si žalobce mohl a měl být vědom i provedení (a povahy) vozu, jichž se sám dovolával, tedy že při zvýšení rychlosti například nedochází ke zvýšení hlučnosti v kabině či jinému zhoštění jízdního komfortu. Nepochybně si tedy mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Byl k tomu i povinen podle § 5 odst. 1 písm. b) a c) zákona o silničním provozu, neboť měl sledovat situaci v provozu (a tedy i okolnosti významné pro přiměřenost rychlosti) a přizpůsobit svou jízdu technickým vlastnostem vozu.

11. S ohledem na uvedené tak nebylo pro posouzení věci nezbytné, aby správní orgány doplňovaly dokazování k poruše rychloměru. Pro posouzení věci by to nic nového nepřineslo.

12. Přiléhavé jsou i důvody, pro které magistrát nepřihlédl k odbornému vyjádření Ing. Ž. Jeho úvahy o tom, že ve voze obdobného typu nelze bez funkčního rychloměru poznat zvýšení rychlosti o 20 až 30 km/h, jsou spekulativní (vychází z vyšší počáteční rychlosti, než žalobce uvedl) a nenáleží znalci z oboru ekonomika, doprava a strojírenství. Nad rámec toho jen soud dodává, že znalec se tím vyjadřoval k otázce, která mu nebyla položena (srov. části 1. Úvod a 4.2 Závěr), a především znalec podle fotografií posuzoval jinou část Klatovské třídy, než na které došlo k přestupku. Příhodně tu vzdálenější z města. Na policejních fotografiích (č. l. 4 a 5 správního spisu) je totiž zřejmá zastávka městské hromadné dopravy Borský park a přilehlá zástavba, kdežto znalec vychází z pohledu od zastávky Věznice Bory, která má ze zřejmých důvodů dosti odlišný charakter přilehlé zástavby.

13. S ohledem na okolnosti případu i pojetí žalobní argumentace jsou nedůvodné námitky vůči společenské škodlivosti jednání žalobce. Materiální stránku přestupku je třeba posuzovat s ohledem na základní, nikoliv kvalifikovanou skutkovou podstatu (srov. rozsudek NSS č. j. -23 ze dne 27. 9. 2012). Hranici předpokládanou základní skutkovou podstatou žalobce překročil nejméně o 52 km/h (jel tedy dvakrát rychleji, než měl), takže škodlivost jeho jednání je zjevná.

14. Žalobci tak lze přisvědčit toliko v tom, že v okolnostech jeho případu není přiléhavý žalovaným dokazovaný rozsudek NSS č. j. -78 ze dne 22. 10. 2009. Jeho obecně formulovaná právní věta totiž přesahuje skutkové okolnosti, které Nejvyšší správní soud soudil, a nemá oporu v odpovídající argumentaci (nebyla nijak složitá otázka zavinění žalobce u překročení rychlosti za situace, kdy předem věděl o nefungujícím rychloměru, a podstatnou otázku zavinění u kvalifikované skutkové podstaty rozsudek výslovně neřeší).

15. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nedošlo k vadám řízení před žalovaným a že jeho rozhodnutí je zákonné. Žalobu proto zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 30. listopadu 2020

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.