Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Ad 12/2024 - 19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci

žalobce: M. Ch.

bytem

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2024 č. j.

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce si podal žádost o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti podle o důchodovém pojištění, v relevantním znění. Tuto žádost žalovaná zamítla rozhodnutím vydaným na prvním stupni dne 26. 2. 2024, neboť nebyly splněny podmínky článku II. , kterým se mění o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a o reorganizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí si podal žalobce námitky, které žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím ze dne 17. 6. 2024. Proti nepřiznání výchovného se žalobce brání touto žalobou.

2. Žalovaná dospěla v napadeném rozhodnutí při posouzení podmínek k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce o své dva nezletilé syny před dosažením jejich zletilosti pečoval v největším rozsahu. V největším rozsahu o děti osobně pečovala jejich matka, a to od jejich narození po dobu mateřské dovolené, tj. v období, kdy jeden z rodičů musí o děti celodenně pečovat, což má negativní dopady na možnosti jeho výdělku. V případě žalobce nedošlo v období od narození dětí do jejich zletilosti k poklesu jeho vyměřovacích základů. Ve věci nebylo zpochybňováno, že žalobce o děti pečoval do jejich zletilosti nejméně po dobu deseti let, péče v největším rozsahu však prokázána nebyla.

II. Stručný obsah žaloby

3. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, považuje jej za nesprávné. Kolem čtyř let dětí, kdy nastoupila jejich matka do zaměstnání po mateřské dovolené, pracoval na směny, aby se mohl synům věnovat, jelikož matka byla v zaměstnání do odpoledních hodin. O syny se řádně staral, vypravoval je do školy, doprovázel je na kroužky. Matka dětí připouští a čestně prohlašuje, že se na výchově synů více podílel otec. Žalobce nezpochybňuje vliv matky na děti, ale větší vliv na výchovu dětí i více času jim věnoval on. Matka celodenně pečovala o děti od narození do jejich věku čtyř let, od části roku 2008 však o děti ve větším rozsahu pečoval žalobce.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná setrvala na tom, že větší rozsah na výchově dětí žalobce v rozhodné době neprokázal. Žalobce předestřel pouze vyjádření, důkaz, na základě kterého byl rozsah jeho péče ve větším rozsahu než tomu bylo u jeho manželky, však nedoložil. Zákonodárce neklade pro účely přiznání výchovného rovnítko mezi výchovou a výdělečnou činností. Rovněž nelze opomíjet ani důvodovou zprávu k právní úpravě výchovného jako jisté podkladové vodítko. Dále zdůraznila žalovaná, že nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru má výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školné docházky. O uznání výchovy pro muže lze uvažovat zejména v případech, kdy péče matky skončila z jakýchkoliv důvodů (např. rozvod, opuštění dítěte, vážná nemoc, úmrtí) ve velmi nízkém věku dítěte nebo kdy dítě bylo ve velmi nízkém věku svěřeno do výchovy otce, přičemž výchova měla prokazatelně negativní vliv na jeho pracovní kariéru. Výchova každého dítěte se posuzuje zvlášť, a to od narození do jeho zletilosti s tím, že celá částka výchovného za výchovu konkrétního dítěte náleží té osobě, která výchovu tohoto dítěte zajišťovala ve větším rozsahu.

5. Žalovaná porovnávala oba rodiče a zjišťovala, který z nich splňoval výchovu dětí ve větší míře než druhý. Z informací, které žalobce poskytl a které má k dispozici i žalovaná, pak v kontextu celkového hodnocení výchovy synů od jejich narození do zletilosti vyplývá, že o ně v největším rozsahu pečovala matka. Žalobce neprokázal, že by nastaly skutečnosti, které zakládají větší rozsah jeho péče, např. výkon zaměstnání na kratší pracovní úvazek nebo že výlučně pečoval pokaždé o syny při nemoci apod. Žalobce tedy nedoložil listinné důkazy, které by prokázaly výkon jeho péče na úkor vlastní výdělečné činosti ve větším rozsahu než matky dětí. Nedoložil ani žádné důkazy, které by prokazovaly, že rozsah jeho péče o děti by se vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti. Podmínka výchovy dětí V. Ch., nar. X a J. Ch., nar. X v největším rozsahu, nezbytná pro nárok na zvýšení starobního důchodu za vychované děti, tak u žalobce splněna nebyla. Proto žalovaný navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

IV. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky ( ).

7. Podstata sporu spočívá v otázce, zda a za jakých podmínek lze přiznat tzv. výchovné a zda žalobce pro jeho přiznání splnil podmínky.

8. Z článku II bod 1 , vyplývá, že se starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval od splátky důchodu splatné v lednu 2023, a to při splnění dále uvedených podmínek.

9. Podle článku II bod 3 , se podmínky výchovy dítěte pro účely přiznání výchovného posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, a to i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu dítěte nelze pro účely přiznání výchovného současně započítat více osobám. Vychovávalo-li totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy.

10. Z odůvodnění návrhu aplikované právní úpravy vyplývá, že účelem a smyslem výchovného bylo posílit důchodové nároky osob, které v průběhu svojí pracovní kariéry zajišťovaly výchovu dětí a ocenit osoby, které získaly významnou zásluhu z hlediska budoucnosti financování základního důchodového pojištění tím, že dlouhodobě zajišťovaly výchovu dítěte. Jedná se o finanční částku v pevně stanovené výši (počáteční hodnota je 500 Kč), o kterou se zvýší procentní výměra starobního důchodu pojištěnce, který zajišťoval výchovu konkrétního dítěte v největším rozsahu. Osobami, které výchovu dětí v největším rozsahu zajišťovaly, jsou převážně ženy, docílí se tak tímto opatřením částečného snížení často kritizovaného rozdílu mezi průměrným starobním důchodem žen i mužů. Z návrhu tedy nepochybně vyplývá snaha o to, aby výchovné přispělo k narovnání důchodů u osob, které osobně pečovaly o děti a tato péče se ve výsledku negativně projevila s ohledem na nižší výdělky a kratší dobu pojištění na výši jejich starobních důchodů těchto osob, většinou žen. Naplnění podmínky „péče o dítě v největším rozsahu“ je pro získání nároku na výchovné nezbytné jen v případech, kdy o dítě pečovalo více osob. Jinými slovy pokud více osob naplnilo podmínku výchovu dítěte, je pak nutno posoudit, která z těchto osob pečovala o dítě v největším rozsahu. Při splnění ostatních podmínek pak lze nárok na výchovné přiznat.

11. V daném případě správní orgán posuzoval, zda o děti pečoval v největším rozsahu žalobce.

12. Soud poznamenává, že pojem péče v největším rozsahu právní úprava blíže nedefinuje. Použití pojmu největší rozsah vyjadřuje srovnání rozsahu péče ve vztahu k ostatním osobám, které o dítě do jeho zletilosti pečovaly. Pro naplnění podmínky „péče v největším rozsahu“ je s ohledem na účel právní normy vymezení rozsahu časového období, po které neměla posuzovaná osoba v důsledku péče o dítě možnost profesionálního uplatnění či po které byla možnost jejího pracovního uplatnění ve srovnání s ostatními pečujícími osobami zjevně snížena. Péče v největším rozsahu tedy nevvypovídá o kvalitě výchovy. Nejedná se o hodnocení toho, kdo byl lepší rodič ve vztahu k dětem, k jejich výchově a materiálnímu zabezpečení. Tuto podmínku je nutno vykládat tak, že vyjadřuje tíži zásahu do pracovních a výdělkových možností rodiče, který právě nastal z důvodu osobní péče o dítě, typicky právě v raném věku dítěte. Výchovné má totiž kompenzovat omezení v důsledku této péče, projevující se ve výsledku negativně ve výši starobního důchodu osoby pečující v největším rozsahu. Je proto namístě vycházet z předpokladu, že péče o dítě v období, po které byla pečující osoba na mateřské a rodičovské dovolené, je primární indicií pro domněnku, že tato osoba naplnila podmínku péče o dítě v největším rozsahu.

13. V případě žalobce není sporu o tom, že splnil podmínky výchovy dítěte, konkrétně tedy, že o své děti pečoval do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Spornou otázkou však je naplnění podmínky péče v největším rozsahu, neboť společně s žalobcem o děti pečovala a rovněž naplnila podmínky výchovy dětí i jeho manželka, matka děti.

14. V rámci posouzení žádosti žalobce o výchovné z důvodu výchovy dvou dětí správní orgán zjistil, že jejich matka ve svém profesním životě z důvodu péče o děti nevykonávala výdělečnou činnost vůbec, a to po dobu mateřské dovolené v období od roku 1986 až do roku 1990, což vyplývá z evidence ČSSZ. Matka dětí I. Ch. pracovala v letech 1984 – 1993 na Základní škole v Pelhřimově, od roku 1993 na Školském úřadu v Pelhřimově a od roku 1993 do roku 1996 na Úřadu práce v Pelhřimově a v letech 1996 až 2023 na Základní škole v Pelhřimově.

15. Žalobce v žádosti o zvýšení starobního důchodu prohlásil, že v největším rozsahu o oba syny pečoval v letech 1990 – 2004, tedy od jejich čtyř let věku do jejich zletilosti. V roce 1986 – 1998 pracoval v Městské nemocnici v Pelhřimově, v roce 1992 – 1993 ještě vykonával vedlejší pracovní poměr. V žádosti nekonkretizoval, v jakém rozsahu a kdy v pracovním týdnu se výrazně podílel na výchově obou synů, pouze uváděl, že pracoval na směny a doprovázel syny na kroužky a na další mimoškolní aktivity. Mezi rodiči není sporu o tom, že o děti po dobu mateřské dovolené cca po dobu čtyřech let ve větším rozsahu pečovala jejich matka, která od roku 1986 do roku 1990 neměla příjmy ze zaměstnání. Z podkladů ČSSZ ohledně žalobce nevyplývá, že by v období od narození děti došlo k poklesu jeho vyměřovacích základů, o čemž svědčí údaje na evidenčních listech důchodového zabezpečení. Žalobce měl od roku 1990 stálé příjmy ze zaměstnání, když dle evidenčních listů u žalobce není vykázán větší počet vyloučených dnů, či náhradních dob pojištění, které by odpovídaly tomu, že žalobce v daném období musel zajišťovat péči o děti v období, kdy manželka žalobce pečovala o děti na mateřské, naopak žalobce získal z hlediska možnosti pracovního uplatnění a případného karierního růstu před svojí manželkou v době mateřské dovolené zjevný náskok. Po skončení období mateřské dovolené až do období zletilosti dětí měli oba rodiče plné úvazky a na péči a výchově dětí se společně podíleli, aniž by to ovlivnilo možnosti jejich pracovního uplatnění. Nelze mít tak u žalobce za prokázané tvrzení, že o děti v posuzovaném období pečoval v největším rozsahu ve smyslu aplikované právní úpravy.

16. V řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by vyvážily znevýhodnění v oblasti pracovního uplatnění u žalobce, k němuž byla v důsledku celodenní péče o děti po jejich narození vystavena matka dětí, jeho manželka. Právě ke kompenzaci tohoto znevýhodnění byla přijata aplikovaná právní úprava. Žalobcem předložené čestné prohlášení jejich matky a jeho vyjádření tyto skutečnosti neprokazují. V řízení nebylo zpochybněno, že by žalobce o děti pečoval, resp. je vychovával do jejich zletilosti nejméně po dobu 10 let. Žalované lze přisvědčit, že se jedná o povinnosti vůči dětem a tu měli oba jejich rodiče. Péče pracujícího rodiče o děti mimo pracovní dobu rovněž spadá do povinností rodičů uspokojovat potřeby svých dětí po celou dobu jejich nezletilosti. Pokud žalobce tvrdí, že tuto povinnost vykonával především on, nikoliv jejich matka, jeho manželka, tak nebylo prokázáno, že by se to nějakým způsobem promítlo do možnosti jeho uplatnění na trhu práce a že by zde byla potřeba žalobci výkon této činnosti kompenzovat výchovným. Žalobce nevyvrátil domněnku, že o děti pečovala v největším rozsahu jeho manželka. Z uvedených důvodů lze tedy přisvědčit závěru žalované, že v případě žalobce nebylo prokázáno naplnění všech podmínek pro přiznání nároku na výchovné, tedy že žalobce pečoval o syny v největším rozsahu.

17. Soud ještě poznamenává, že péče v největším rozsahu vyjadřuje tíži zásahu do pracovních a výdělkových možností rodiče, který nastal z důvodu osobní péče o děti, výchovné kompenzuje omezení v důsledku péče projevující se negativně ve výši starobního důchodu osoby pečující v největším rozsahu. Soud vycházel z toho, že od roku 1990, kdy nastoupila manželka žalobce do zaměstnání a zaměstnán byl rovněž i žalobce, nebylo zjištěno, že by některý z manželů musel krátit svoji výdělečnou činnost z důvodu nutnosti zajistit osobní péči o děti. V tomto období tedy lze mít za to, že se oba rodiče podíleli na péči v obdobném rozsahu.

V. Závěr a náhrada nákladů řízení

18. Soud proto z důvodů rozhodnutí shora vyhodnotil námitky žalobce jako nedůvodné, když neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo namístě žalobě vyhovět, proto soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z , kdy žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její obvyklé úřední činnosti nevznikly. Proto jí náhrada nákladů řízení také nebyla přiznána.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 27. prosince 2024

Mgr. Helena Nutilová v. r.

samosoudkyně

Shoda s prvopisem: J. M.