Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 19/2020 - 32

- 33

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: M. C. H., zastoupen JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem, sídlem Hasičská 551/52, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2019, č. j. OAM-358/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019 č. j. - 31,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2019 neudělil žalobci azyl podle , a , o azylu a dále rozhodl, že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle zákona o azylu nelze udělit, neboť žalobce spáchal vážný zločin ( zákona o azylu).

[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě. Dle žalobce nebyla jediným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu snaha legalizovat na území ČR svůj pobyt. Před vycestováním z Vietnamu ho sledovala vietnamská policie pro jeho kritické postoje k vietnamské armádě a výkonu vojenské služby. Pokud by se mu tehdy nepodařilo z Vietnamu vycestovat, byl by bezpochyby zadržen a vyšetřován. Z obav před zadržením po celých 25 let také Vietnam ani jednou nenavštívil. O mezinárodní ochranu žalobce nepožádal dříve, neboť měl díky tehdejší legislativě trvalý pobyt, cítil se v bezpečí a navíc o možnosti požádat o mezinárodní ochranu nevěděl. O mezinárodní ochranu požádal poté, co mu byl vydán výjezdní příkaz a reálně tak hrozilo jeho vyhoštění do Vietnamu. Během pobytu v přijímacím středisku o své situaci hovořil s jinými vietnamskými občany a byl jimi varován, aby v pohovoru Vietnam nekritizoval a uvedl pouze jiné, než politické důvody, neboť vietnamské tajné služby mají své lidi všude. O svých problémech a sledování policií proto původně nehovořil a tyto údaje sdělil až dodatečně, když si uvědomil, že jeho krajané přeháněli a v České republice se může cítit bezpečně. Správní orgán bez bližšího odůvodnění vyhodnotil jeho tvrzení o pronásledování z důvodu vyjadřování kritických názorů na situaci ve vietnamské armádě jako účelové, žádná další fakta se nepokusil zjistit a jeho žádost bez dalšího zamítl. Žalobce měl za to, že správní orgán nedostatečně prověřil jeho tvrzení o politickém pronásledování a nesprávně vyhodnotil jeho motivaci k podání žádosti o přiznání mezinárodní ochrany.

[3] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

[5] Stěžovatel konstatuje, že krajský soud ve svém rozsudku přejal skutkové i právní závěry obsažené v rozhodnutí žalovaného, avšak pouze co do posouzení, zda byly či nebyly naplněny podmínky pro udělení azylu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Pokud jde o posouzení otázky, zda lze žalobci udělit doplňkovou ochranu, případně zda existují důvody pro její neudělení ve smyslu § 15a zákona o azylu, zatížil v tomto směru krajský soud své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z odůvodnění jeho rozhodnutí není úplně srozumitelné, zda závěry správního orgánu aproboval, nebo zda se splněním podmínek doplňkové ochrany ve smyslu § 15a zákona o azylu opomenul zabývat.

[6] Pokud by krajský soud závěry správního orgánu aproboval, nesprávně tak posoudil právní otázku, neboť na žalobce neměl být aplikován § 15a zákona o azylu. Stěžovatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. - 26 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. -28 a uvádí, že správní orgán i krajský soud zcela rezignovaly na posouzení individuálních aspektů vytýkané trestné činnosti žalobce (nezabývaly se individuálními okolnostmi).

[7] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že rozhodnutí krajského soudu obsahuje zásadní pochybení, které může mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud zatížil svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a nerespektoval ustálenou judikaturu. Navíc nelze vyloučit, že se tak nebude dít i v budoucnu.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud se zabýval celým spisem a všemi skutečně uplatněnými žalobními námitkami. Stěžovatel v žalobě žádné námitky proti posouzení podmínek nemožnosti udělit doplňkovou ochranu dle zákona o azylu nevznesl. Jde tedy dle jeho názoru o nepřípustnou námitku dle

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, není však přípustná.

[10] Dle „kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“

[11] Nejvyšší správní soud již dříve uvedl, že: „ustanovení nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené.“ (viz rozsudek ze dne 25. 9. 2008, č. j. - 155).

[12] Stěžovatel činí v kasační stížnosti sporným posouzení, resp. neposouzení aplikace § 15a zákona o azylu na jeho případ. Z rekapitulace žaloby uvedené v odstavci [2] tohoto usnesení však vyplývá, že stěžovatel v žalobě proti nesprávnému posouzení důvodů vylučujících udělení mezinárodní ochrany dle § 15a zákona o azylu nijak nebrojil.

[13] Stěžovatel netvrdí, že by v řízení před krajským soudem tuto námitku nemohl z nějakého důvodu vznést a jiné kasační námitky ve smyslu stěžovatelových výhrad k postupu a rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost neobsahuje. Nejvyšší správní soud ji proto z výše uvedeného důvodu musel odmítnout jako nepřípustnou.

[14] Nad rámec Nejvyšší správní soud dodává, že ani krajský soud nepochybil, nezabýval-li se posouzením důvodů vylučujících udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu, neboť řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční, tedy dle soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.

IV. Závěr a náklady řízení

[1] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl podle , za použití , ve spojení s , pro její nepřípustnost.

[2] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2020

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu