Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 210/2020 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: S. D., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2020, č. j. CPR-22147-3/ČJ-2019-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2020, č. j. - 24, ve znění usnesení ze dne 6. 8. 2020, č. j. - 30,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2020, č. j. - 24, ve znění usnesení ze dne 6. 8. 2020, č. j. - 30, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 18. 4. 2019, č. j. KRPU-27188-36/ČJ-2019-040022-RD-SV, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba k vycestování z území České republiky.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované blanketní správní žalobou, v níž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. - 12, žalobci ustanovil zástupce z řad advokátů a současně jej vyzval k odstranění vad žaloby [uvedení konkrétních skutkových a právních důvodů žaloby (žalobních bodů) a návrhu výroku rozsudku]. K odstranění nedostatků krajský soud stanovil lhůtu jednoho týdne ode dne doručení usnesení.

[3] Uvedené usnesení bylo doručeno ustanovenému zástupci žalobce dne 7. 4. 2020; doručení žalobci do místa pobytu uvedeného v žalobě (Pobytové a integrační středisko Havířov) se však nezdařilo a zásilka se soudu vrátila s poznámkou, že žalobce je na uvedené adrese neznámý. Na vyžádání krajského soudu sdělila Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, že pobyt žalobce v Pobytovém a integračním středisku Havířov byl ukončen dne 19. 3. 2020 a že o současném pobytu žalobce nemá informaci. K žádosti krajského soudu taktéž Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, shodně sdělilo, že dle jejich elektronické evidence žalobce opustil Pobytové a integrační středisko Havířov dne 19. 3. 2020, přičemž od 27. 2. 2020 do 19. 3. 2020 byl v rámci tzv. propustky hlášen k pobytu na adrese S. X, B.. Ministerstvo vnitra rovněž uvedlo, že současné místo pobytu žalobce není známo. V návaznosti na takto učiněná zjištění se krajský soud pokusil usnesení o ustanovení zástupce (spojené s výzvou k odstranění vad žaloby) doručit na poslední známou adresu S. X, B., zásilka se však vrátila s poznámkou, že adresát zde nemá domovní schránku. Krajský soud proto přistoupil k vyvěšení usnesení na úřední desce soudu a pokládal je za doručené dnem 29. 5. 2020 (desátým dnem po vyvěšení). K tomuto dni také vyznačil jeho právní moc.

[4] V záhlaví označeným usnesením (napadeným kasační stížností) krajský soud podanou žalobu odmítl s odůvodněním, že ji žalobce v soudem stanovené lhůtě nedoplnil a neodstranil její vady. Z odstranitelných vad žaloby se tak staly vady neodstranitelné.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl toto usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž namítal nezákonnost odmítnutí žaloby pro nedoplnění jejích náležitostí. Dle stěžovatelova názoru v době vydání napadeného usnesení neskončila lhůta pro doplnění žaloby.

[6] Stěžovatel namítal, že krajský soud nereflektoval (pozn. soudu: správně odst. 10) , (dále jen „ “), dle kterého požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, neběží po dobu do pravomocného vyřízení této žádosti lhůta pro podání žaloby. Podle názoru stěžovatele usnesení o ustanovení zástupce nenabylo právní moci, neboť mu nebylo řádně doručeno. V době doručování usnesení již stěžovatel neměl evidenční adresu v Pobytovém a integračním středisku Havířov (s ohledem na ukončení soudního řízení ve věci přezkumu rozhodnutí o azylu), a krajský soud tak měl ověřit jeho aktuální pobyt. Vyvěšením na úřední desce soudu nemohlo dojít k doručení usnesení o ustanovení zástupce, neboť soud měl stěžovateli doručovat na adresu dle evidence cizinců nebo mu ustanovit opatrovníka z důvodu neznámého pobytu.

[7] Žalovaná práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila, pouze uvedla, že navrhuje kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Důvody kasační stížnosti, jak je stěžovatel obsahově vymezil, se opírají o , tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[10] Podle žaloba kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.

[11] Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne.

[12] Právní otázkou podstatnou pro rozhodnutí v této věci se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 66/2017 - 31, č. 377/2018 Sb. NSS, v němž předně konstatoval, že v případě absence žalobních bodů se nejedná o nedostatek podmínek řízení, nýbrž o vadu spočívající v absenci zvláštních náležitostí žaloby, kterou lze odstranit postupem podle Žalobce tak musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná. Pokud žalobní bod neuplatní vůbec, nebo až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle V této souvislosti rozšířený senát vyslovil, že k odstranění vad žaloby soud stanoví podle věty první lhůtu, jejíž délka ovšem není odvislá od úvahy krajského soudu, ale je třeba ji stanovit podle odpovídající zbývající části zákonné lhůty pro podání žaloby. To vyplývá z , podle kterého žalobce může rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body (…) jen ve lhůtě pro podání žaloby. Podle citovaného rozsudku rozšířeného senátu lhůta stanovená v dopadá nejen na případy, kdy žalobce doplní vedle žalobních bodů v žalobě obsažených další (nový) žalobní bod, ale také na případy, kdy v žalobě žádný žalobní bod uveden není.

[13] V souzeném případě , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), stanoví speciální lhůtu pro podání žaloby v , dle kterého žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.

[14] Podle věty třetí zároveň platí, že požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.

[15] V posuzovaném případě podaná žaloba neobsahovala zákonem požadované náležitosti dle , zejména žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Krajský soud proto správně v usnesení o ustanovení zástupce vyzval stěžovatele k odstranění zjištěných vad podání (žaloby) dle Byl si rovněž vědom skutečnosti, že v souladu s se lhůta pro podání žaloby, a tedy i pro doplnění alespoň jednoho žalobního bodu, staví a běh této lhůty se obnoví poté, co rozhodnutí o ustanovení zástupce nabude právní moci jeho doručením ( ve spojení s ). Jak v této souvislosti Nejvyšší správní soud uvedl již v rozsudku ze dne 29. 8. 2019, č. j. - 22, č. 3930/2019 Sb. NSS: „Rozhodnutí o ustanovení zástupce nabývá právní moci dnem, kdy bylo doručeno jak zástupci, tak zastoupenému.“ Pokud tedy krajský soud v usnesení stanovil lhůtu v délce jednoho týdne od doručení, bylo třeba počátek této lhůty odvíjet od doručení usnesení samotnému stěžovateli (žalobci), nikoli pouze tímto usnesením ustanovovanému zástupci. Teprve doručením stěžovateli totiž uvedené usnesení mohlo nabýt právní moci, což bylo v souzeném případě (s ohledem na citované znění ) rozhodující pro obnovení běhu lhůty pro podání bezvadné žaloby, doplněné o absentující žalobní body.

[16] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že lhůta pro doplnění žalobních bodů nemohla v době vydání napadeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby uplynout, neboť došlo k jejímu stavení, které dosud nebylo ukončeno, neboť usnesení o ustanovení zástupce nenabylo (právě s ohledem na jeho nedoručení stěžovateli) právní moci. Vyřešení této otázky je z hlediska posouzení zákonnosti kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby zásadní.

[17] Podle , (dále jen „ “), které se aplikuje na základě , platí, že se adresátu doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.

[18] Podle je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu (…) adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V případě cizinců tak může být adresou pro doručování adresa místo hlášeného pobytu podle , o azylu, a to v případě, že cizinec je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, tedy ve smyslu téhož zákona cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání žaloby (…) a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle , má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal. Místo hlášeného pobytu dle zákona o azylu však nelze zaměňovat s adresou uvedenou pro účely dočasného opuštění pobytového střediska dle zákona o azylu. V případě ostatních cizinců může být adresou pro doručování adresa hlášeného místa pobytu dle a násl. zákona o pobytu cizinců evidovaná v informačním systému cizinců ( téhož zákona).

[19] V případě zásilek, které není třeba doručovat do vlastních rukou, upravuje jejich doručení tzv. fikcí v , který stanoví, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti; nebo v odst. 2, dle kterého platí, že nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat oznámení. Účinky fikce doručení soudní písemnosti však nastávají jen v případě zásilek, které byly doručovány na adresu pro doručování určenou podle výše citovaného V opačném případě se jedná o porušení práva na spravedlivý proces (nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , N 179/79 SbNU 25).

[20] Krajský soud usnesení o ustanovení zástupce obsahující rovněž výzvu k doplnění žaloby stěžovateli doručoval nejprve na adresu Pobytového a integračního střediska Havířov uvedenou v žalobě. Tato adresa však nebyla v době doručování adresou pro doručování [ ], neboť již nebyla místem hlášeného pobytu cizince ve smyslu zákona o azylu. Stěžovatel v době doručování usnesení nebyl žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, postavení stěžovatele coby žadatele o udělení mezinárodní ochrany [ azylového zákona] skončilo dne 11. 3. 2020 právní mocí rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2020, č. j. - 46, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Krajský soud proto správně nepřikročil k vyvěšení usnesení na úřední desce soudu a k užití fikce doručení dle v situaci, kdy se mu usnesení doručované do Pobytového a integračního střediska Havířov vrátilo s poznámkou, že stěžovatel je na uvedené adrese neznámý.

[21] Poté, co si krajský soud vyžádal informaci o místě pobytu stěžovatele, učinil druhý pokus o doručení usnesení na adresu označenou v rámci poslední „propustky“ v době, kdy ještě jako žadatel o mezinárodní ochranu měl hlášen pobyt v pobytovém středisku. Zásilka se však soudu vrátila s tím, že stěžovatel na této adrese nemá domovní schránku. Tato adresa však nebyla a nemohla být adresou pro doručování [ve smyslu ], neboť adresu uvedenou pro účely dočasného opuštění pobytového střediska dle zákona o azylu nelze považovat za adresu pro doručování. Navíc z informací poskytnutých o místě pobytu stěžovatele jasně vyplynulo, že se jednalo pouze o adresu označenou pro účely dočasné „propustky“ a že stěžovatel v době doručování neměl hlášeno žádné místo pobytu cizince. Následným vyvěšením usnesení na úřední desce soudu proto nemohlo dojít k fikci doručení [ ve spojení s ], a usnesení tak stěžovateli nebylo doručeno.

[22] Jak vyplývá ze sdělení Správy uprchlických zařízení a rovněž ze shodného sdělení Ministerstva vnitra, pobyt stěžovatele nebyl v době řízení před krajským soudem znám. Neexistovala-li adresa hlášeného místa pobytu dle a násl. zákona o pobytu cizinců (evidovaná v informačním systému cizinců) jako adresa doručovací [ ], pak bylo třeba stěžovateli, jehož pobyt nebyl znám, ustanovit opatrovníka ( ) a dále v řízení jednat s tímto opatrovníkem, neboť podle platí, že předseda senátu (pokud neučiní jiná opatření) může ustanovit opatrovníka také (…) účastníku, jehož pobyt není znám.

[23] Kasační stížností napadené usnesení, jímž krajský soud odmítl žalobu pro její neodstranitelné vady, je tedy nezákonné, neboť lhůta pro odstranění vad žaloby v době rozhodování krajského soudu neuplynula. Běh této lhůty byl staven a dosud se neobnovil, neboť usnesení o ustanovení zástupce nebylo stěžovateli řádně doručeno, a tedy nenabylo právní moci. Nad rámec nosných důvodů tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud zároveň opětovně připomíná, že krajský soud navíc odmítnutí žaloby formálně odůvodnil nesprávným odkazem na V případě nedoplnění žalobních bodů k výzvě krajského soudu se však žaloba odmítá podle , nikoli pro chybějící podmínku řízení dle (viz výše citovaný rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 31, bod [37]).

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Na základě výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto ve smyslu věty první usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[25] V dalším řízení krajský soud ověří, zda v mezidobí došlo k nahlášení nové adresy místa pobytu stěžovatele dle § 93 a násl. zákona o pobytu cizinců, na kterou by mu bylo možné usnesení o ustanovení zástupce (spojené s výzvou k odstranění vad žaloby) doručit, resp. ověří, zda je touto adresou P. X, L., uvedená stěžovatelem v kasační stížnosti. Pokud taková doručovací adresa nadále neexistuje, soud zváží postup podle (ve spojení s ), tj. ustanovení opatrovníka žalobci, jehož pobyt není znám.

[26] Jakmile dojde k řádnému doručení usnesení o ustanovení zástupce, a tedy i nabytí právní moci, krajský soud vyčká doplnění žaloby po dobu lhůty stanovené soudem v usnesení, tedy po dobu jednoho týdne ode dne doručení usnesení. Učiní tak s ohledem na zachování principu ochrany dobré víry adresáta aktů veřejné moci v jejich správnost (viz výše citovaný rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 31, bod [51]), přestože lhůtu jednoho týdne stanovil nad rámec zbývající části zákonné lhůty pro podání žaloby.

[27] V novém řízení krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2020

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu