Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 254/2020 - 28

pokračování - 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: U. K., zastoupen Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2018, č. j. OAM-807/ZA-ZA11-P15-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. -65,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci, advokátovi Mgr. et Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a její posouzení městským soudem

[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu, neboť žádost žalobce shledal nepřípustnou podle zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již jeho druhá v pořadí. Aktuální tvrzení žalobce pouze rozvádí jeho dřívější tvrzení o obavách z návratu kvůli dluhům ve vlasti, do jeho azylového příběhu však nepřináší vyjma detailů žádné zásadní skutečnosti, nemění nic na původci či důvodech jeho obav, které i dle současné výpovědi žalobce spočívají pouze a jen v následcích jeho dluhů, jde tedy opětovně o skutečnosti irelevantní ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany. K vyjádření žalobce o tom, že nemohl při tehdejším pohovoru uvést veškeré skutečnosti z důvodu, že byl přítomen uzbecký tlumočník, žalovaný konstatoval, že žalobce v průběhu předchozího řízení o udělení mezinárodní ochrany ani v jediném případě nevyjádřil s osobou tlumočníka nesouhlas.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Přisvědčil žalovanému, že žalobce měl v rámci předchozího řízení dostatek příležitostí a byl žalovaným poučen, že je povinen uvádět pravdivé a úplné informace, stejně tak mu nic nebránilo vyslovit námitky proti osobě tlumočníka. Po celou dobu předchozího řízení ve věci mezinárodní ochrany však žalobce svůj nesouhlas s osobou tlumočníka nesdělil, naopak prohlásil, že tlumočníku bez problémů rozumí a nemá proti jeho tlumočení žádné námitky. Z uvedených informací pak dle soudu jednoznačně vyplývá, že žalobci byly důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR spočívající v jeho obavách z potíží v souvislosti s nesplácením jeho dluhů v zemi původu známé již v době podání jeho první žádosti o mezinárodní ochranu a zároveň žalobce neuvedl žádnou závažnou okolnost či důvod, pro který je nemohl tehdy uplatnit. Městský soud pak z aktuálních podkladů obsažených v předloženém správním spise ověřil, že v zemi původu žalobce – v Uzbekistánu nedošlo ve vztahu k žalobcem tvrzeným důvodům k žádné změně politické či bezpečnostní situace, stejně tak tam nedošlo ani k jiným změnám, které by mohly být podstatné ve vztahu k udělení mezinárodní ochrany. Žalovanému však lze vytknout, že se měl touto otázkou v napadeném rozhodnutí zabývat obšírněji, než pouze odkázat na zprávy o zemi původu, které pro své rozhodnutí použil. Toto pochybení lze ale považovat za nedostatek, který nemohl ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí a pro který nebylo v posuzovaném případě nutné napadené rozhodnutí rušit.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů podle , b) a d) , .

[4] Podle stěžovatele městský soud nesprávně aproboval způsob, jakým správní orgán vyhodnotil informace obsažené ve správním spise, zejména informace o bezpečnostní a lidskoprávní situaci v Uzbekistánu, a tím se dopustil pochybení, která mají dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Správní orgán se k obsahu zpráv o situaci v zemi původu vůbec nevyjádřil a městský soud následně nesprávně uzavřel, že přes toto pochybení se nejedná o nedostatek, který by mohl ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Ačkoliv se nedá hovořit o zásadní změně situace, lze ji považovat za naplňující důvody udělení doplňkové ochrany pro skutečně hrozící vážnou újmu. Stěžovatel má za to, že ze současné bezpečnostní a lidskoprávní situace v Uzbekistánu vyplývá trvající hrozba vážné újmy spočívající v mučení nebo nelidském či ponižujícím zacházení.

[5] Pochybení, které má dopad do jeho hmotněprávního postavení, spatřuje stěžovatel v tom, že došlo k nesprávnému posouzení jím nově tvrzených skutečností jako nesplňujících podmínky vyžadované u skutečností uváděných v opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Nejvyšší správní soud vyjádřil, že se jedná o případy, ve kterých se objeví závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení stěžovatele, a které nemohl vlastní vinou uplatnit během předchozího řízení (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65). Stěžovatel v kasační stížnosti vysvětluje, že se jedná o závažné skutečnosti, a zdůvodňuje, proč tyto skutečnosti dříve uvést nemohl. Důvodem byly jeho skutečné obavy, že by došlo k vyzrazení informací o tom, že požádal o mezinárodní ochranu, skrze tlumočníka, neboť ten byl v jeho prvním řízení uzbecké národnosti. Jakkoliv správní orgán a městský soud tyto obavy vylučují, postrádají jejich závěry jakékoliv pochopení pro postavení, ve kterém se nachází stěžovatel. Ze zpráv o Uzbekistánu je zřejmé, že navrátivší žadatelé o mezinárodní ochranu mohou být vystaveni šikaně ze strany státních orgánů, zejména problémům s obstaráním výjezdních víz v budoucnosti, ale zprávy výzkumných organizací nevylučují ani svévolná zadržování uzbeckých občanů. Městský soud pochybil, když stěžovatelem nově uvedené skutečnosti neseznal jako postačující pro meritorní posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Nelze nevidět, že stěžovatel podal svou opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany po devíti měsících od podání své první žádosti o mezinárodní ochranu a jen dvanáct dní po nabytí právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele. S přihlédnutím k právě uvedenému se nabízí vysvětlení, že hlavním důvodem pro podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla jen legalizace jeho dalšího pobytu na území České republiky, kde chce provozovat výdělečnou činnost. Vzhledem k tomu, že se námitky v podstatě shodují s námitkami uplatněnými v žalobě, žalovaný v podrobnostech odkázal na své vyjádření v řízení před městským soudem.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. S ohledem na skutečnost, že daná věc se týká udělení mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve otázkou, zda kasační stížnost je přijatelná ve smyslu

[8] Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že napadený rozsudek je plně přezkoumatelný. Městský soud podrobně a srozumitelně zdůvodnil, proč tvrzení stěžovatele nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí proto kasační soud neshledal žádné pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud rovněž dostatečně objasnil, proč nedostatek spočívající v stručném vypořádání otázky případné změny politické či bezpečnostní situace nemohl ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného.

[10] Podmínkami pro přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval (viz např. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65, ze dne 8. 9. 2011, č. j. -74, ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96). Konstatoval, že hlavním účelem možnosti opakovanou žádost podat je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během předchozího řízení. K otázce opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil již v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65, v němž uvedl, že „při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V rozsudku soud také dovodil, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.“ O takový případ se však v nyní projednávané věci nejedná. Stěžovatel měl v rámci předchozího řízení dostatek příležitostí a byl žalovaným poučen, že je povinen uvádět pravdivé a úplné informace, stejně tak mu nic nebránilo vyslovit námitky proti osobě tlumočníka. Po celou dobu předchozího řízení ve věci mezinárodní ochrany však stěžovatel svůj nesouhlas s osobou tlumočníka nesdělil, naopak prohlásil, že tlumočníku bez problémů rozumí a nemá proti jeho tlumočení žádné námitky. Stěžovateli byly důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR spočívající v jeho obavách z potíží v souvislosti s nesplácením jeho dluhů v zemi původu známé již v době podání jeho první žádosti o mezinárodní ochranu a zároveň stěžovatel neuvedl žádnou závažnou okolnost či důvod, pro který je nemohl tehdy uplatnit.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z tohoto důvodu kasační stížnost shledal nepřijatelnou a podle ji odmítl.

[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná.

[13] Usnesením ze dne 16. 1. 2019, č. j. -28, Městský soud v Praze ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, LL.M., advokáta. Podle toto zastoupení trvá i v řízení o kasační stížnosti. Odměnu advokáta včetně hotových výdajů platí v takovém případě stát. Zástupci náleží podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč [ citované vyhlášky] a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( citované vyhlášky). K tomu je nutno připočíst daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, které je zástupce plátcem. Odměna tedy celkem činí 4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2020

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu