Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 339/2020 - 25

- 26

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové, soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupena JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2020, č. j. CPR-15374-3/ČJ-2019-930310-V244, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, č. j. – 30,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 6. 3. 2019, č. j. KRPA-94516-17/ČJ-2019-000022-ZAM, jímž bylo žalobkyni podle ustanovení bodu 3 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, uloženo správní vyhoštění a stanovena doba v délce 2 let, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl.

[2] V kasační stížnosti žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) požádala o přiznání odkladného účinku. Žádost odůvodnila tím, že pokud napadené rozhodnutí nabude vykonatelnosti, stěžovatelka pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky a bude nucena vycestovat, aniž by se mohla podílet na probíhajícím řízení o kasační stížnosti, v důsledku čehož bude krácena na svých právech.

[3] Stěžovatelka dále uvedla, že v současné době není žádoucí, aby se pohybovala na veřejnosti, podnikala mezistátní cesty a tím se vystavovala nebezpečí s ohledem na probíhající virovou epidemii.

[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť je žalobkyně v projednávané věci zastoupena právním zástupcem a osobní přítomnost žalobkyně na území České republiky není po dobu vedení řízení o kasační stížnosti nezbytná.

II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

[5] Podle , (dále jen „ “), soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.

[6] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy, tedy výjimku ze zákonného pravidla v Proto i k jeho využití musí nastat mimořádné okolnosti. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takové mimořádné okolnosti konkrétně vylíčil a podrobně zdůvodnil, proč se domnívá, že jeho mimořádná situace vyžaduje odložení účinků pravomocného rozhodnutí (k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. – 32). Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má současně povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. – 32).

[7] Rozhodovací praxi týkající se návrhů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v cizinecké nebo azylové agendě odůvodněných zejména možným dotčením procesních práv sjednotil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v nedávném usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. – 38. V citovaném usnesení uvedl, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepostačuje pouze v obecné rovině vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nebo jeho právo být v kontaktu se svým zástupcem, pokud k tomuto tvrzení nepřistoupí další důvody či individuální okolnosti soudního řízení v dané věci. V nyní řešeném případě však stěžovatelka takové důvody ani specifické okolnosti v návrhu na přiznání odkladného účinku nepředestřela. Stěžovatelka neuvedla žádná tvrzení, z nichž by vyplývalo, že pro výkon práva na spravedlivý proces je její osobní přítomnost opravdu stěžejní.

[8] Nejvyšší správní soud nechce nijak bagatelizovat míru nebezpečí nákazy nemocí Covid-19, což stěžovatelka uvedla jako druhý důvod přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve svém případě. Stěžovatelka však neuvedla, z jakých důvodů je toto riziko v jejím případě vyšší než u jiných osob. Ani toto tvrzení tedy stěžovatelka dostatečně nekonkretizovala a neprokázala.

[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud nepovažuje v této věci podmínky pro přiznání odkladného účinku za splněné. Stěžovatelka nijak nekonkretizovala, jakých procesních práv by byla v důsledku nepřiznání odkladného účinku zbavena. Kasační stížnost je prosta vad a lze o ní věcně rozhodnout, přičemž v případě potřeby může komunikace stěžovatelky s jejím zástupcem probíhat i bez osobního kontaktu. Stěžovatelka neprokázala ani to, že by nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti utrpěla nepoměrně větší újmu než jiné osoby.

[10] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí a zvážení tvrzení stěžovatelky dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozsudku pro stěžovatelku samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na právech. Protože nebyla splněna již tato první podmínka pro přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní soud se dále nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.

[11] Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.

[12] Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy. Nelze z něj proto dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o věci samé (k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu