Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 9/2024 - 29.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 9/2024 - 29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci
žalobce: J. D., narozený dne
bytem
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 8
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce podané proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2024, č.j. X, jímž byl žalobci od 14. 4. 2024 odňat invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 5. 3. 2024 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost pouze o 15%.
2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, ve které nesouhlasí se závěrem, že jeho pokles pracovní schopnosti představuje pouze 15 % a poukazuje zejména na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Má za to, že se posudek nezabýval jeho komplexním hodnocením zdravotního stavu. Zejména nebyla zhodnocena jeho celková výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Dále namítá, že jeho zdravotní stav, který se od předešlého rozhodnutí nezměnil, nebyl dostatečně zjištěn. Posudek zcela ignoruje dlouhodobé následky operací a přetrvávající bolesti, které rovněž výrazně ovlivňují jeho pracovní činnost.
3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024 vyplývá, že u žalobce se zejména jedná o chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, kdy jde o stav po operačním řešení ze dne 30. 5. 2022, dále o stav po morbus Scheuermann – klínovitá deformace obratlových těl Th11 a Th12, dále o polyneuropatii dolních končetin v anamnéze a o diabetes mellitus 2. typu na PAD. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí došla k závěru, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ chronický vertebrogenní algický syndrom bederního a krčního úseku páteře, s operačním řešením dne 30. 5. 2022, s přetrvávajícím výraznějším vertebrálním nálezem, zejména iritačně zánikovou lézí S1 vpravo a trvalou radikulopatií C6 vlevo verifikovanou aktuálním EMG vyšetřením. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 – 40 %, komise tento pokles stanoví na 35%. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí volí střed rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení a profesi žalobce. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. , nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%.
4. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
5. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
6. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
7. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Posudek vypracovaný posudkovou komisí v rámci tohoto soudního řízení uvedené podmínky splňuje.
8. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, zejména pak z doplnění dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024, dle něhož se jedná u žalobce o invaliditu prvního stupně, jestliže pokles pracovní schopnosti představuje u žalobce 35 %. Datum vzniku invalidity byl stanoven od 1. 4. 2024. Od tohoto data trvá invalidita prvního stupně u žalobce.
9. Napadené rozhodnutí proto bylo vydání v rozporu s § 39 odst. 1 , 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobce splňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu prvního stupně, a to od 1. 4. 2024. Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s. s. ř. s. ).
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , kdy žalobce byl v řízení úspěšný, ovšem v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady řízení nevznikly, proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 25. listopadu 2024
Mgr. Helena Nutilová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.