Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 140/2022 - 43

[13] Za této konstrukce rozhodné úpravy má Nejvyšší správní soud pochybnost, zda přiznávání osvobození za období předcházející předložení osvědčení a podpůrných informací (resp. podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození), případně vydání rozhodnutí o přiznání osvobození, neodporuje samotnému účelu a smyslu zakotvení možnosti dané členským státům v čl. 1 odst. 12 směrnice. Spíše nelogicky působí to, že by cílem evropského zákonodárce mělo být zakotvit v čl. 1 odst. 12 směrnice možnost rozhodnutím přiznat osvobození retroaktivně, připouštíli se současně v čl. 1 odst. 15 režim, v němž je možné (patrně) bez jakéhokoli mezikroku žádat o vrácení daně již sražené v předešlých zdaňovacích obdobích. Legislativní konstrukce směrnice tak naznačuje spíše to, že rozhodnutí podle čl. 1 odst. 12 má sloužit pouze k zajištění formálního deklarování naplnění kritérií pro přiznání osvobození s účinky pro futuro.

[14] Nejvyšší správní soud rovněž nepovažuje za jednoznačné, zda je k rozhodnutí o přiznání osvobození podle čl. 1 odst. 12 směrnice potřeba přistupovat jako k materiální, anebo formální podmínce přiznání osvobození. V případě, že by vydání rozhodnutí o přiznání osvobození bylo podmínkou materiální, možnost přiznávat osvobození pro období, kdy daňový subjekt tímto rozhodnutím ještě nedisponoval, by byla pojmově zcela vyloučena. Vyjasnění povahy rozhodnutí o přiznání osvobození tak může být předpokladem pro zodpovězení první předkládané předběžné otázky.

[15] Zadruhé, k pochybnostem ohledně přípustnosti přiznávání osvobození za období před předložením osvědčení a podpůrných informací (resp. podáním žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození podle § 38nb ZDP), případně vydání rozhodnutí o přiznání osvobození, vedl Nejvyšší správní soud rozdíl v textaci odlišných jazykových verzí směrnice. Jak vyplývá z ustálené judikatury SDEU, výklad unijních právních předpisů vyžaduje srovnání různých jazykových verzí (rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 1982, CILFIT a další, C283/81, ECLI:EU:C:1982:335, bod 18). V případě pochybností nelze text ustanovení vykládat izolovaně, ale je nezbytné příslušné ustanovení interpretovat a aplikovat ve světle verzí vyhotovených v ostatních úředních jazycích (rozsudek SDEU ze dne 17. 6. 1998, Mecklenburg, C321/96, ECLI:EU:C:1998:300, bod 29).

[16] V české jazykové verzi čl. 1 odst. 12 směrnice se podává, že „stát zdroje může podmínit osvobození od daně dle této směrnice rozhodnutím, jímž přizná osvobození od daně na základě osvědčení potvrzujícího splnění požadavků uvedených v tomto článku a v článku 3.“ Ze zvoleného slovesného času tak není seznatelné, zda je možné dodatečně vydat rozhodnutí o přiznání osvobození týkající se období předcházejícího podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození, anebo zda daňové subjekty musely v období, ve vztahu k němuž mají být od daně osvobozeny, rozhodnutím o přiznání osvobození disponovat již před jeho započetím. V jiných jazykových verzích podobná nejasnost nevyvstává. Nejvyšší správní soud odkazuje například na jazykovou verzi anglickou („The source State may make it a condition for exemption under this Directive that it has issued a decision currently granting the exemption following an attestation certifying the fulfilment of the requirements laid down in this Article and in Article 3.“), německou („Der Quellenstaat kann die Befreiung gemäß dieser Richtlinie davon abhängig machen, dass er aufgrund einer Bestätigung, wonach die in diesem Artikel und in Artikel 3 geforderten Voraussetzungen erfüllt sind, eine Entscheidung über die Gewährung der Befreiung gefällt hat.“), francouzskou (L'État membre d'origine peut subordonner l'exonération prévue par la présente directive au fait qu'il a rendu une décision qui accorde actuellement l'exonération à la suite d'une attestation certifiant que les conditions exigées dans le présent article et l'article 3 sont remplies.), španělskou (El Estado de origen podrá establecer como condición de exención en virtud de la presente Directiva la previa adopción por su parte de una decisión de exención que esté en vigor, consecutiva a la presentación de un certificado que atestigüe el cumplimiento de los requisitos previstos en el presente artículo y en el artículo 3.), či slovenskou („Štát pôvodu môže ako podmienku pre oslobodenie od dane na základe tejto smernice stanoviť, že na základe potvrdenia dosvedčujúceho splnenie požiadaviek v tomto článku a v článku 3 vydal rozhodnutie o oslobodení od dane.“), [zvýraznění u všech citací doplněno]. Ve světle těchto jazykových verzí působí přijatelně spíše druhý možný výklad, podle nějž je rozhodnutí o přiznání osvobození podkladem, který je vydáván pro účely osvobození od daně ex ante, jako doklad naplnění příslušných kritérií s účinky výlučně pro futuro. Naopak z hlediska slovesného času je obdobně neurčitě jako ta česká formulována také jazyková verze italská (Lo Stato d'origine può subordinare l'esenzione a norma della presente direttiva all'emanazione di una decisione con cui l'esenzione è concessa attualmente sulla scorta di un certificato che attesta il soddisfacimento dei requisiti previsti nel presente articolo e nell'articolo 3.) nebo polská (Państwo źródła może uczynić warunkiem uzyskania zwolnienia na mocy niniejszej dyrektywy wydanie decyzji obecnie przyznającej zwolnienie w następstwie zaświadczenia potwierdzającego spełnienie wymagań ustanowionych w niniejszym artykule oraz w art. 3.).

[17] Vedle České republiky se možnosti dané čl. 1 odst. 12 směrnice rozhodly využít pouze dva další členské státy – Slovinsko a Spolková republika Německo. Vnitrostátní úprava ani jednoho z těchto členských států přitom nezahrnuje ustanovení, které by dovolovalo přiznávání osvobození za období předcházející předložení osvědčení a podpůrných informací podle čl. 1 odst. 12 směrnice. Kupříkladu německá vnitrostátní úprava dokonce implicitně nepřipouští vydání retroaktivního potvrzení o osvobození [§ 50c odst. 2, věta čtvrtá, zákona o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz – EStG): Eine Freistellungsbescheinigung ist auf einen Zeitraum von höchstens drei Jahren frühestens ab dem Tag, an dem der Antrag beim Bundeszentralamt für Steuern eingeht, zu befristen und von der Einhaltung der Voraussetzungen ihrer Erteilung während ihrer Geltung abhängig zu machen; sie kann mit weiteren Nebenbestimmungen gemäß § 120 Absatz 2 der Abgabenordnung versehen werden.].

Časové omezení možnosti žádat a přiznávat osvobození za období předcházející okamžiku předložení osvědčení a podpůrných informací, případně okamžiku vydání samotného rozhodnutí o přiznání osvobození

[18] Pokud Soudní dvůr zodpoví první předběžnou otázku kladně, Nejvyšší správní soud pokládá druhou, navazující otázku. Jejím předmětem je, zda vyplývá ze směrnice, ať už přímo nebo nepřímo, jakákoli lhůta pro podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (předložení osvědčení a podpůrných informací) podle čl. 1 odst. 12 směrnice, případně jakékoli časové omezení ohledně toho, za jaké období předcházející podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (předložení osvědčení a podpůrných informací) lze přiznat osvobození od daně.

[19] Žalovaný aplikoval ve stěžovatelčině případě dvouletou lhůtu dovozenou z minimální délky lhůty pro podání žádosti o vrácení sražené daně, zakotvené v čl. 1 odst. 15 směrnice. Tato lhůta přitom údajně počíná běžet okamžikem faktického naplnění požadavků pro osvobození ve smyslu čl. 1 odst. 13 směrnice. Pouze za takto vymezené období dvou let lze pak podle žalovaného přiznat osvobození od daně z příjmů, splňovalli během nich žadatel zákonné předpoklady.

[20] Pokud by směrnice připouštěla přiznat osvobození za období předcházející podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (vydání samotného rozhodnutí), musel by Nejvyšší správní soud posoudit, zda český zákon či směrnice časově ohraničují možnost podat žádost o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (předložit osvědčení a podpůrné informace), resp. zpětně přiznat osvobození. Nejvyšší správní soud nicméně není přesvědčen o správnosti závěrů, o něž se opírá nyní přezkoumávané rozhodnutí žalovaného. Především má pochybnost o tom, zda z čl. 1 odst. 15 směrnice lze dovozovat existenci jakékoli lhůty relevantní pro podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození podle čl. 1 odst. 12 směrnice. Podle Nejvyššího správního soudu čl. 1 odst. 15 směrnice zakotvuje minimální standard, tj. pravidlo, jehož adresáty jsou členské státy při transpozici směrnice a které není možné vykládat za užití sestupného vertikálního účinku jako vymezení lhůty pro podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (předložení osvědčení a podpůrných informací). Vedle toho není možné zaměňovat minimální délku lhůty zakotvenou v čl. 1 odst. 15 směrnice ve vztahu k žádosti o vrácení sražené daně za lhůtu pro podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození. Podle Nejvyššího správního soudu se jedná o dva samostatné instituty, které nelze spojovat. Nejvyšší správní soud tak má pochybnost o tom, že přímo z ustanovení směrnice vyplývá jakákoli lhůta, která by časově ohraničovala jednak období, v rámci něhož lze žádat o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození, a jednak období, ve vztahu k němuž lze osvobození od daně přiznat.

[21] Jediné časové omezení by podle Nejvyššího správního soudu mohlo fakticky vyplývat z čl. 1 odst. 13 směrnice, podle kterého „musí být osvědčení předkládané pro každou smlouvu, na jejímž základě se platba úroků či licenčních poplatků uskutečňuje, platné nejméně jeden rok, avšak ne déle než tři roky ode dne vystavení,“ resp. z transpozičního ustanovení § 38nb odst. 3 ZDP, podle kterého „informace obsažené v žádosti a jejích povinných náležitostech musí platit nejméně po dobu jednoho roku a nesmí být starší 3 let.“ Nad rámec čl. 1 odst. 13 nicméně podle Nejvyššího správního soudu směrnice nijak nereguluje lhůtu pro podání žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození (předložení osvědčení a podpůrných informací) podle čl. 1 odst. 12 směrnice – úprava případné lhůty je tak patrně zcela ponechána na členských státech.

IV. Závěr

[22] Nejvyšší správní soud proto pokládá SDEU následující předběžnou otázku:

1) Lze směrnici Rady 2003/49/ES ze dne 3. 6. 2003, o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, vykládat v tom smyslu, že umožňuje státu zdroje na základě rozhodnutí podle článku 1 odst. 12 přiznávat osvobození od daně také za období, které předcházelo okamžiku předložení osvědčení a podpůrných informací, které může stát zdroje rozumně požadovat, případně okamžiku vydání samotného rozhodnutí?

2) Pro případ, že odpověď na otázku č. 1 je kladná, vyplývá ze směrnice, případně z jiné normy unijního práva, ať už přímo nebo nepřímo

a) jakákoli lhůta pro předložení osvědčení a podpůrných informací, které může stát zdroje rozumně požadovat pro účely vydání rozhodnutí o přiznání osvobození podle čl. 1 odst. 12, případně

b) jakékoli časové omezení ohledně toho, za jak dlouhé období předcházející předložení osvědčení a podpůrných informací, které může stát zdroje rozumně požadovat, lze přiznat osvobození od daně?

[23] V návaznosti na položení předběžné otázky NSS dle ve spojení s , (dále „“), přerušil řízení. Poté, co SDEU o předložené otázce rozhodne, bude v řízení pokračovat ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2024

Eva Šonková

předsedkyně senátu