Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 6/2020 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 6/2020 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
žalobce: V.K.
bytem X
právně zastoupen Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem
se sídlem Nemanická 440/14, 370 10 České Budějovice
proti
žalované Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2019 č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci.
1. Žalobou doručenou dne 15. 4. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2020 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 8. 10. 2019, kterým byla žalobci od 22. 10. 2019 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, invalidní důchod pro invaliditu II. stupně činí 9 442 Kč měsíčně. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 5. 9. 2019 žalobce nebyl podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění invalidní pro invaliditu III. stupně, ale byl uznán od 5. 9. 2019 invalidní pro invaliditu II. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. Toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.
2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že rozhodnutí vychází z vadných posudků, na základě kterých byl vadně zjištěn skutkový stav věci. Těmito posudky jsou posudek o invaliditě ze dne 5. 9. 2019 i ze dne 14. 1. 2020. Posudek ze dne 5. 9. 2019 je nepřezkoumatelný, kdy lékař pouze omezeně vyjmenovává zdravotní dokumentaci a ze zjištění popsaných v posudku nečiní žádný závěr a odůvodnění pak zcela absentuje. Lékař konstatuje zlepšení zdravotního stavu, nikterak je však neodůvodňuje. Z posudku ze dne 14. 1. 2020 vyplývá, že lékař se snaží diagnózu předchozího posudku jakýmkoli způsobem potvrdit a účelově vyhledává v lékařských zprávách zlepšení zdravotního stavu žalobce. Současně oba lékaři pochybili v hodnocení stavu bolestivosti a následkům této bolestivosti, které se projevují v práci schopnosti žalobce. Žalobce sice po zavedené léčbě pociťuje určitou úlevu, samotný zdravotní stav žalobce se nezměnil. Správní orgán se nevypořádal s argumentací žalobce, přejal pouze závěry posledního posudku ve věci. Tento postup je dle žalobce nedostatečný a posudek vybočuje z řady z předchozích dosavadních posudků. Zdravotní stav žalobce se nijak nezlepšil, žalobce nemůže své povolání vykonávat již od okamžiku, kdy k postižení došlo. Žalobce odkázal na Nález Ústavního soudu i judikaturu Nejvyššího správního soudu, z nichž v žalobě citoval. Na závěr zdůraznil, že žalobce se snažil najít práci, kterou by mohl vykonávat, avšak s ohledem na jeho zdravotní stav, to bylo bezúspěšné a z toho důvodu je nadále evidován na úřadu práce. Výrok včetně odůvodnění rozhodnutí je nepřesvědčivý, obsahuje řadu formálních a faktických chyb, na kterých je postaven názor žalovaného a činí rozhodnutí nepřezkoumatelné. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
3. Žalovaná uvedla, že navrhuje přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a rozhodnutí soudu ponechává na jeho úvaze.
III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem
4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 5. 9. 2019 se závěrem, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak nejde o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ale o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce má za následek pokles pracovní schopnosti o 50 %. Den změny stupně invalidity byl stanoven na 5. 9. 2019. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddíl B položka 2c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 8. 10. 2019 rozhodnutí, kterým od 22. 10. 2019 snížila výši invalidního důchodu žalobce pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Invalidní důchod pro invaliditu II. stupně činí 9 442 Kč. Žalobce dne 30. 10. 2019 podal námitky proti tomuto rozhodnutí. Námitky byly uplatněny proti posouzení jeho zdravotního stavu. V námitkovém řízení byl proto posouzen znovu zdravotní stav žalobce dne 14. 1. 2020 lékařem České správy sociálního zabezpečení se závěrem, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a ve svých závěrech se lékař shodl se závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. V námitkovém řízení byly tudíž námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí ze dne 8. 10. 2019 bylo potvrzeno.
5. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, neboť pouze lékařským orgánům přísluší posuzovat zdravotní stav žadatele o dávku důchodového pojištění. Posudková komise ve svém posudku ze dne 25. 8. 2020 dospěla ke shodnému závěru, jako dospěli lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, že žalobce je invalidní ve druhém stupni a ke změně invalidity došlo od 5. 9. 2019. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je komplexní regionální bolestivý syndrom (KRBS, algoneurodystrofický syndrom, Sudeckův syndromem, syndrom rameno-ruka). Jde o II. typ s definovanou nervovou lézí-interosseálního nervu a ulnárního nervu na dominantní pravé horní končetině. Není patrná demineralizace kosti, nejsou trofické změny kůže, není atrofie svalová, nevázne hybnost kloubní, prokrvení bez poruchy, není otok. Vázne úchop pravou rukou, pohyb paže na horizontálu je limitován bolestí, bolest efektivně eliminuje zavedený neurostimulační systém, spotřeba analgetik je minimální. Končetinu nelze běžně zatížit a některé denní aktivity jsou omezeny. Jde o poruchu těžkou, komise volí horní hranici rozmezí. Vzhledem k dominantní končetině navyšuje horní hranici z důvodu manuální profese žalobce. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl B, položka 2c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Pokles pracovní schopnosti je stanoven 50 % a dle § odst. 2 citované vyhlášky se horní hranice navyšuje o 10 %, celkově činí 60 %. Nelze zdůvodnit položku 2d), neboť nejde o poruchu zvlášť těžkou s nemožností jakéhokoliv zatížení, kdy je omezena většina denních aktivit. Z toho důvodu komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu II. stupně. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a sice minimálně o polovinu. Není schopen práce se zatížením pravé horní končetiny, práce v nepříznivých klimatických podmínkách, ve stresujícím prostředí. Výsledek posouzení byl shodný se závěrem OSSZ i ČSSZ v námitkovém řízení. Komise zohlednila manuální profesi navýšením horní hranice. Stupeň invalidity i stanovení data změny se nemění. Oproti původním posudkům došlo u žalobce nejen ke stabilizaci, ale i k dílčímu zlepšení možnosti zatížitelnosti končetiny. Žalobce se ji snaží aktivně zapojovat, úchop je omezený, ale možný, hybnost paže limitována bolestí, která dobře reaguje na neurostimulační systém. Došlo k adaptaci, nefunkčnost vykompenzuje náhradními mechanismy. Tento závěr se opírá zejména o zprávu z rehabilitačního pobytu ze dne 4. 5. 2018 a tam popsaného objektivního nálezu a o objektivní popis klinického nálezu ve zprávě ze dne 13. 9. 2019 a zejména zprávu ze dne 24. 5. 2019.
6. Komise při vypracování posudku vycházela ze zpráv z odborných vyšetření žalobce, jakož i vyšetření žalobce v komisi dne 25. 8. 2020 odbornou neuroložkou Nemocnice České Budějovice J.A. Dále ze zpráv praktického lékaře P.Č. České Budějovice ze dne 6. 2. 2019, ze zprávy rehabilitace Fakultní Nemocnice v Motole zpráva z pobytu od 23. 4. 2018 do 4. 5. 2018, ze zprávy z centra po léčení a výzkum bolestivých stavů Fakultní nemocnice v Motole P.K. z 24. 5. 2019 a N.P. z 13. 9. 2019 a J.K. z 20. 5. 2020, z EMG H.P. ze 14. 5. 2013.
IV. Právní názor soudu
7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
8. Při jednání před krajským soudem žalobce setrval na své argumentaci, kterou uvedl v písemném vyhotovení žaloby, který blíže rozvedl. Zdůraznil svůj nesouhlas s hodnocením posudkových lékařů, jakož i posudkové komise a vyslovil své očekávání, že k této změně přistoupí správní soud.
9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles pracovní schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení data vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z tohoto důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěru o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyjadřuje podle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stavu žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
12. Žalobce v žalobě tvrdil, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevypořádala s jeho argumentací a přijala pouze závěry posledního posudku ve věci. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Žalovaná postupovala v souladu s právní úpravou, která byla výše citována, pro své rozhodnutí v námitkovém řízení nechala vypracovat nový posudek lékaře České správy sociálního zabezpečení, který popsal veškeré podklady, z nichž při vypracování posudku vycházel. Dále poznamenal, že k námitkovému řízení byly doloženy další lékařské zprávy, které zároveň jsou v rozhodnutí vyjmenovány. Na základě veškerých zpráv z odborných lékařských vyšetření žalobce byla učiněna skutková zjištění, stanovena diagnóza a uzavřeno, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně. Zároveň byla v rozhodnutí stanovena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, kdy lékař zároveň přihlédl i profesi žalobce. Zavedení elektrostimulace v dubnu 2018 hodnotil lékař na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření s velmi dobrým efektem. Zároveň lékař uvedl, z jakých důvodů nelze hodnotit žalobce podle položky d) a ponechat invaliditu třetího stupně. Rozhodnutí je tudíž zcela přezkoumatelné a opírá se o posudky, jejichž vypracování odpovídá platné právní úpravě a na základě těchto posudků byl vysloven závěr, ze kterého žalovaná při vydání rozhodnutí vycházela. Tento postup je dostačující a odpovídá zákonu. Z toho důvodu nelze přisvědčit námitce žalobce, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Pokud žalobce vytýká výroku i odůvodnění množství formálních i faktických chyb, na kterých je závěr žalovaného postaven, pak konkrétně tyto chyby specifikovány v žalobě nejsou. Žalobce pouze odkazuje na rozpory jednotlivých posudků, zejména na jejich odlišnost od posudku z předchozích let, což však ještě samo o sobě nepředstavuje rozpor či chybu, neboť je zcela zřejmé, že zdravotní stav se vyvíjí a že může právě takový vývoj zapříčinit i změnu posudkového hodnocení, což se v daném případě stalo. Tuto změnu posudkoví lékaři na základě objektivizace zdravotního stavu a obsah zpráv z odborných lékařských vyšetření vysvětlili. Těmto postupům pak nelze vytýkat pochybení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 25. 8. 2020 posudek o invaliditě i data změny invalidity žalobce, který vypracovala na základě požadavku soudu. Komise měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobce, kterou hodnotila jako dostatečnou k projednání věci a přijetí posudkového závěru. Komise stanovila diagnostický souhrn žalobce od roku 2013 a vycházela z faktu, že žalobce byl vyučen tesařem. Byl tudíž posuzován k profesi tesař a lisař. Komise zrekapitulovala zdravotní i posudkovou anamnézu. Při posudkovém hodnocení komise konstatovala, že došlo k dílčí stabilizaci zdravotního stavu. Uvedla dobrý efekt zavedené elektrostimulace a zlepšení funkce pravé horní končetiny. Vzala zároveň v úvahu, že končetinu nelze běžně zatížit a některé denní aktivity jsou omezeny. Jde o poruchu těžkou. Z toho důvodu komise zvolila horní hranici rozmezí stanovenému v kapitole XIII, oddíl B, položka 2c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to 50 %. V případě žalobce se jedná o dominantní končetinu, a proto horní hranici navíc navýšila z důvodu manuální profese žalobce podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky maximálně možných 10 % na celkových 60 %. Komise vysvětlila, že nelze hodnotit žalobce podle položky 2d), neboť nejde o poruchu zvlášť těžkou s nemožností jakéhokoli zatížení, kdy je omezena většina denních aktivit. Vzhledem k tomu, že u žalobce došlo na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření nejen ke stabilizaci, ale i k dílčímu zlepšení možnosti zatížitelnosti končetiny, kdy bylo konstatováno, že se žalobce sám končetinu snaží aktivně zapojovat, přitom úchop je omezený, ale možný, hybnost paže je limitována bolestí, která dobře reaguje na neurostimulační systém. Zároveň došlo k adaptaci, neboť nefunkčnost je vykompenzována náhradními mechanismy. To vyplývá ze zprávy z rehabilitačního pobytu ze dne 4. 5. 2018 a tam popsaného objektivního nálezu a dále o objektivní popis klinického nálezu ve zprávě ze dne 13. 9. 2019 a zejména ve zprávě z 24. 5. 2019.
13. Jak již soud uvedl, z popisu uvedeného v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyplývá stabilizace zdravotního stavu žalobce, částečné zlepšení funkce pravé horní končetiny včetně adaptace na přítomný handicap. Povolání tesaře stejně tak i lisaře žalobce vykonávat nemůže. Z toho důvodu byl stanoven pokles pracovní schopnosti žalobce po zvážení všech pracovních schopností na 50 % poklesu schopnosti vykonávat výdělečnou činnost, a to bez zatížení pravé horní končetiny, tedy práci s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti minimálně o jednu polovinu. Situaci na trhu práce lékařský posudek postihovat nemůže. Komise však konstatovala, že žalobce je schopen rekvalifikace. Doložené zprávy staršího data žalobce pak pro současné posouzení jeho poklesu pracovní schopnosti nejsou aktuální.
14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. s.ř.s. důkazy, jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, který příslušelo učinit, že zdravotní stav žalobce odpovídá II. stupni invalidity a datum změny této invalidity shodně určila na 5. 9. 2019. Takový závěr je ve shodě se závěry, které byly vysloveny lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy o zdravotním stavu žalobce. Pouze konstatovala, že starší zprávy již nevypovídají o aktuálním stavu žalobce, a tudíž pro posudkový závěr nemají význam. Zabývala se onemocněním žalobce, které zhodnotila, přihlédla k jeho vývoji a zdůvodnila svůj závěr o stanovení pracovní schopnosti, jakož i data změny invalidity. Vysvětlila, že oproti předcházejícímu období se jedná o stabilizaci zdravotního stavu žalobce a částečné zlepšení tohoto stavu. Z toho důvodu není důvodná námitka žalobce, že posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích je v rozporu s předchozími posudky o zdravotním stavu žalobce, neboť tyto posudky byly vypracovány na základě tehdy aktuálních zpráv o zdravotním stavu žalobce.
15. Soud hodnotí posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož ke stanovení data změny invalidity žalobce. Posudek se vypořádal se všemi existujícími zdravotními potížemi žalobce a vysvětlil, z jakého důvodu došlo nyní ke změně stupně invalidity žalobce. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jakož i datu změny této invalidity. Komise posoudila shromážděnou dokumentaci a vyvodila z ní závěry. Soud k tomu uvádí, že z posudkových hodnocení a shromážděných zpráv a odborných vyšetření vyplývá lékařskými orgány vyslovený závěr, který je srozumitelně a řádně odůvodněn. Nesouhlas žalobce je jeho subjektivním hodnocením. V této souvislosti je třeba upozornit na fakt, že stupeň poklesu pracovní schopnosti, jakož i případná změna stupně invalidity je vždy stanovována na základě objektivních zjištění a konkrétních podkladů, na základě kterých pak lze takový závěr vyslovit.
16. Soud tudíž nepřisvědčil žalobní námitce, že posudek ze dne 5. 9. 2019 je nepřezkoumatelný, stejně tak jako posudek ze dne 14. 1. 2020, který žalobce označil jako účelově potvrzující závěry posudku ze dne 5. 9. 2019. Pokud žalobce tvrdí, že ke zlepšení jeho zdravotního stavu nedošlo, pak toto tvrzení je v rozporu s objektivními zprávami z odborných lékařských vyšetření, které jednak stabilizaci a jednak částečné zlepšení zdravotního stavu v souvislosti se zavedením elektrostimulace žalobce, jakož i adaptaci žalobce na jeho zdravotní handicap a kompenzaci zdravotních problémů náhradními mechanismy, zcela jednoznačně a konkrétně konstatují. Byť žalobce s těmito závěry nesouhlasí, nutno upozornit na fakt, že byly vysloveny na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření. Soud se závěrů vyslovených komisí vychází a nemůže je měnit, neboť k tomu nemá potřebné medicinské znalosti. Vzhledem k tomu, že veškeré tyto vyslovené posudkové závěry byly ve shodě, soud neshledal ani důvod k tomu, aby zadal vypracování srovnávacího posudku, tak jak navrhoval žalobce.
17. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracované posudky především pak posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a uzavřel, že posudek naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr, který odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá II. stupni invalidity. Datum změny invalidity byl stanoven na den 5. 9. 2019 po podrobném hodnocení vývoje zdravotního stavu žalobce.
V. Závěr, náklady řízení
18. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice dne 30. října 2020
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně
54 Ad 6/2020-48
OPRAVNÉ USNESENÍ
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci
žalobce: V. K.
bytem X
zastoupen Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem
se sídlem Nemanická 440/14, 370 10 České Budějovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2019, č. j. X, o opravě chyby v psaní
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2020, č. j. 54 Ad 6/2020 - 40, se ve dni vyhlášení opravuje tak, že den „30. října 2020“ se nahrazuje dnem „30. září 2020“.
Odůvodnění:
1. Při písemném vyhotovení rozsudku ze dne 30. září 2020, č. j. 54 Ad 6/2020 - 40, došlo k písařské chybě, když jako den vyhlášení byl na poslední straně rozsudku uveden chybně den 30. října 2020, namísto dne 30. září 2020.
2. Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevnou nesprávnost, soud v souladu s § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl, jak je uvedeno shora a tuto písařskou chybu opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
České Budějovice dne 20. listopadu 2020
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.