Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 Af 34/2020 - 20

č. j. - 20

U S N E S E N Í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců

Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci

žalobkyně: E. L. s.r.o., IČO X,

sídlem X,

zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem,

sídlem Sluneční náměstí 14, Praha 5,

proti

žalovanému: Generální finanční ředitelství,

sídlem Lazarská 15/7, Praha 1,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. 12552/20/7700-10124-050820,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , soudní

řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) podanou dne 24. 3. 2020

u Městského soudu v Praze, později postoupenou usnesením Městského soudu v Praze ze dne

30. 4. 2020, č. j. – 12, zdejšímu soudu, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného

ze dne 4. 3. 2020, č. j. 12552/20/7700-10124-050820 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým

žalovaný nařídil přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019,

č. j. 47389/19/5200-11433-711413 (dále jen „přezkoumávané rozhodnutí“), podle § 121 a násl.

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Přezkoumávaným rozhodnutím byla zamítnuta odvolání žalobkyně a byly potvrzeny platební

výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2018, č. j. 4792396/18/2111-

50523-202376, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o předpisu úroku z prodlení na dani

z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 ve výši 164 087 Kč, a ze dne 22. 11. 2018,

č. j. 4792397/18/2111-50523-202376, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o předpisu úroku

z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012 ve výši 492 046 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že nařízení přezkoumání brání skutečnost, že již dříve napadla

přezkoumávané rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze vedenou pod sp.

zn. . Podle je však možné vydat nové rozhodnutí, popřípadě provést

jiný úkon, jimiž bude daňovému subjektu vyhověno, jen se souhlasem soudu. Toto ustanovení je

lex specialis ve vztahu k obecné úpravě přezkoumání rozhodnutí podle § 121 a násl. daňového

řádu, a proto lze dosáhnout změny přezkoumávaného rozhodnutí výhradně postupem podle

, a nikoliv cestou daňového přezkumu. Žalobkyně byla sice v napadeném rozhodnutí

poučena o tom, že má možnost podat odvolání. Dle jejího názoru jde však o rozhodnutí

nicotné, neboť k jeho vydání nebyl žalovaný oprávněn, protože změnu přezkoumávaného

rozhodnutí může iniciovat a provést jen správce daně, který je vydal, tedy Odvolací finanční

ředitelství. Žalobkyni je sice známa judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“),

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.

která se zabývá situací, kdy je žalobou napadené rozhodnutí v průběhu řízení o žalobě změněno

(např. rozsudky NSS ze dne 12. 4. 2007, č. j. -95, a ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs

125/2009 - 104). Tato rozhodnutí se ale výslovně nevyjadřují k otázce, zda bylo nového

rozhodnutí ve věci samé dosaženo legální cestou. Nevyslovují se tak výslovně k argumentaci

žalobkyně, podle níž je daňový přezkum po podání žaloby vyloučen.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba byla podána dříve, než napadené rozhodnutí

nabylo právní moci, neboť žalobkyně v okamžiku jejího podání nevyčerpala řádné opravné

prostředky v řízení před správním orgánem ve smyslu , a jde tak o předčasně

podanou žalobu ve smyslu Dle žalovaného je žaloba rovněž

nepřípustná s ohledem na , neboť jediným jejím důvodem je tvrzená

nicotnost napadeného rozhodnutí a žalobkyně se vyslovení této nicotnosti nedomáhala v řízení

před správním orgánem. Ministerstvo financí přezkoumávalo napadené rozhodnutí v řízení

o žalobkyní podaném odvolání, přičemž ale žalobkyně jeho nicotnost nenamítala. Ministerstvo

financí nicotnost napadeného rozhodnutí neshledalo ani z moci úřední. Žalovaný dále poukázal

na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. – 65, publ. pod

č. 2837/2013 Sb.NSS, dle něhož je obsoletní, nicméně podmínkou

přípustnosti žaloby, jejímž jediným důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí správního orgánu

prvního stupně či rozhodnutí o odvolání, je vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení

před správním orgánem ve smyslu Žalovaný navrhl, aby žaloba byla

odmítnuta.

4. Soud ověřil z obsahu předloženého správního spisu, že žalobkyně podala žalobu proti

napadenému rozhodnutí, aniž by vyčkala rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o odvolání

podaném proti napadenému rozhodnutí. Tuto skutečnost ostatně nerozporuje ani žalobkyně,

přičemž žalobu podala již osmého dne po doručení napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu

soud zkoumal, zda žaloba není nepřípustná.

5. Žalovaný zcela správně poukázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013,

č. j. – 65, podle něhož je podmínkou přípustnosti žaloby, jejímž jediným

důvodem je tvrzená nicotnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně či rozhodnutí

o odvolání, vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem ve smyslu

V nyní projednávané věci se jedná o právě takový případ, neboť žalobkyně

uplatnila jediný žalobní bod, jímž namítala nicotnost napadeného rozhodnutí. V souladu se

zásadou subsidiarity soudního přezkumu tak byla žalobkyně povinna před podáním žaloby

neprve uplatnit řádný opravný prostředek (odvolání) proti napadenému rozhodnutí a až poté se

mohla žalobou směřující proti rozhodnutí odvolacího orgánu domáhat vyslovení nicotnosti

napadeného rozhodnutí, případně i rozhodnutí odvolacího orgánu. To však neučinila.

6. Judikatura správních soudů se již v minulosti opakovaně zabývala případy, kdy žalobci chybně

napadali žalobou rozhodnutí správního orgánu prvního stupně namísto rozhodnutí odvolacího

orgánu. V této souvislosti lze poukázat zejména na rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2009,

č. j. – 48, publ. pod č. 2646/2012 Sb.NSS, v němž se uvádí:

„[22] Nejvyšší správní soud do doby vydání usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004,

č. j. – 56, publ. pod č. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná

na www.nssoud.cz), rozhodoval v souladu s právním názorem vycházejícím z premisy, že pokud stěžovatel

v rozporu s výslovným zněním zákona podal žalobu proti jinému správnímu orgánu, než proti tomu, kdo

rozhodl v posledním stupni, jednalo se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který byl důvodem pro

odmítnutí žaloby krajským soudem. Tento právní názor je však již dávnou minulostí. Byl překonán právě

zmíněným usnesením rozšířeného senátu, opírajícího se o judikaturu [Ústavního soudu] a [Evropského

soudu pro lidská práva]. Současná judikatura důsledně vychází z názoru, že základní rolí správního soudu

je zajistit jednotlivci právo na spravedlivý proces a dbát na to, aby nedošlo k odmítnutí spravedlnosti (srov.

k tomu nedávno např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2009, č. j. - 27).

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.

[…]

[24] Právní názor rozšířeného senátu vyjádřený usnesením č. j. - 56 je v současné

rozhodovací praxi důsledně respektován. Podle judikatury NSS jsou soudy povinny při výkladu ustanovení

umožňujících omezení práva na přístup k soudu postupovat restriktivně a „použít oprávnění odmítnout

návrh pouze za situace, kdy není možno postupovat jinak“ (rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2008,

č. j. - 38). Pokud žaloba vyvolává pochybnosti, kdo je vlastně žalovaným, resp. zda bylo

o rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodováno v odvolacím řízení, je možné tyto pochybnosti odstranit též

po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Krajský soud v návaznosti na takovéto upřesnění žalobce musí ve smyslu

zásady iura novit curia správně identifikovat správní orgán, který rozhodoval o předmětné věci v posledním

stupni. Skutečnost, že krajský soud v řízení považoval za žalovaného jiný správní orgán, než s jakým měl

ze zákona jednat, považuje Nejvyšší správní soud za natolik závažné pochybení, že k němu přihlédne

i bez návrhu ve smyslu (viz rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, č. j. -

49).“

7. Povinnost soudu odstranit nedostatek žaloby spočívající v nesprávném označení žalovaného

a napadeného rozhodnutí se nicméně vztahuje jen na ty případy, kdy žalobce podal žalobu až

poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a přesto označil jako žalobou

napadené rozhodnutí vydané v prvním stupni a jako žalovaného správní orgán prvního stupně.

V takovém případě se uplatní shora uvedené závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu ze

dne 12. 10. 2004, č. j. – 56. To však neplatí pro případy, jako v nyní projednávané

věci, kdy žalobce podá žalobu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ještě před tím,

než bylo nadřízeným správním orgánem rozhodnuto o jeho odvolání anebo dokonce před

podáním odvolání. K tomu uvedl NSS v již citovaném rozsudku následující (důraz doplněn

zdejším soudem):

„[26] S ohledem na všechny výše uvedené argumenty proto dle judikatury NSS platí, že pokud by žalobce podal

žalobu „až po té, co [mu] bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a pouze

by nesprávně označil jakožto žalovaného správní orgán prvního stupně a jako žalobou

napadené rozhodnutí právě rozhodnutí vydané v prvním stupni, byl by krajský soud povinen

o takovém návrhu rozhodnout meritorně s tím, že by v souladu s jednal jako

s žalovaným právě s odvolacím orgánem […] a přezkoumával by tudíž v prvé řadě odvolací

rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek“ (takto viz rozsudek

ze dne 28. 7. 2008, č. j. - 77, s odkazem na usnesení rozšířeného senátu č. j. -

56, cit. v bodě [22] shora). K opačnému závěru by byl důvod jen tehdy, pokud by žalobce

v předmětné věci rozhodnutí správního orgánu I. stupně vůbec nenapadl, resp. napadl,

ale aniž by vyčkal konečného rozhodnutí odvolacího orgánu, napadl by totéž

prvostupňové rozhodnutí správní žalobou (blíže viz cit. rozsudek č. j. - 77).“

8. Přestože ve věcech, jimiž se zabýval NSS v rozsudku ze dne 19. 11. 2009, č. j. –

48 i v něm citovaných rozhodnutích, nebyla namítána nicotnost rozhodnutí správních orgánů,

nýbrž nezákonnost, není důvodu, aby tyto závěry nemohly být vztaženy i na nyní projednávanou

věc. Subsidiarita soudního přezkumu se totiž uplatňuje stejným způsobem i v případech

namítané nicotnosti rozhodnutí správních orgánů. Lze proto shrnout, že meritornímu

projednání věci v daném případě brání překážka spočívající v tom, že žalobkyně podala žalobu,

aniž by vyčkala na rozhodnutí o jejím odvolání proti napadenému rozhodnutí. Ze shora citované

judikatury přitom plyne, že tato překážka nemůže dodatečně odpadnout ani z toho důvodu, že

po podání žaloby bylo nadřízeným správním orgánem pravomocně rozhodnuto o odvolání

žalobkyně proti napadenému rozhodnutí. Žalobkyně si nemůže libovolně zvolit, v jaké fázi

správního řízení lze rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadnout žalobou. Vyslovení

nicotnosti napadeného rozhodnutí by se mohla účinně domáhat pouze žalobou podanou proti

rozhodnutí nadřízeného správního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti

napadenému rozhodnutí. Soud přitom poznamenává, že je mu nadto z vlastní úřední činnosti

známo, že proti rozhodnutí nadřízeného správního orgánu, jímž bylo zamítnuto její odvolání

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.

proti napadenému rozhodnutí, podala žalobkyně u zdejšího soudu dne 27. 8. 2020 samostatnou

žalobu, která je vedena pod spisovou značkou .

9. Aniž by tedy byl soud povinen vyzývat žalobkyni k úpravě označení napadeného rozhodnutí

a žalovaného, musel v souladu s citovanou judikaturou dospět k závěru, že žaloba je nepřípustná

podle , neboť žalobkyně nevyčerpala před podáním žaloby řádné opravné

prostředky, která zákon připouští. Soud žalobu odmítl podle

10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s , podle kterého nemá žádný

z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení

soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových

stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 2. září 2020

Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R.