Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
7 Azs 191/2020 - 61.pdf
PDF · 0 B
No categories available
7 Azs 191/2020 - 61
[11] Stěžovatel tedy měl postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení řízení o jeho žalobě před krajským soudem. Jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem neznamená, že by cizinci (zde stěžovateli) v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Cizinec je však oprávněn dle § 78b zákona o azylu po dobu řízení o kasační stížnosti setrvat na území ČR, jak ostatně vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19. Zde Ústavní soud vysvětlil, že cizinci na základě odkladného účinku kasační stížnosti svědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany toliko pro účely setrvání na území; nelze však dovodit, že by tak tomu bylo i pro účely práva na zajištění ubytování. Takový závěr by byl v rozporu se zněním zákona o azylu.
[12] Námitku stěžovatele, že uvedené závěry jsou v rozporu s čl. 3 přijímací směrnice, neshledal zdejší soud důvodnou. Čl. 3 přijímací směrnice upravuje toliko její působnost a není zřejmé, jak by uvedené závěry mohly být s tímto ustanovením v rozporu. Na posouzení důvodnosti návrhu stěžovatele nicméně nemá tato skutečnost vliv. Naopak, právě absence statusu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je jedním z dílčích důvodů pro vyhovění návrhu.
[13] Zákon o azylu jednoznačně stanoví, že právo na ubytování v pobytovém středisku mají pouze žadatelé o udělení mezinárodní ochrany (§ 79 odst. 3). Žalovaný sice může povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení mj. i cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území [viz § 79 odst. 5 písm. e) zákona o azylu]. Je však na uvážení žalovaného, zda takovému cizinci (zde stěžovateli) další ubytování v pobytovém středisku povolí. Z toho vyplývá, že stěžovatel nemá v obecné rovině dle zákona o azylu nárok na poskytnutí ubytování v pobytovém středisku. V posuzovaném případě jsou však rozhodné výjimečné okolnosti případu, které ostatně již vedly žalovaného k aplikaci výjimky podle § 79 odst. 5 zákona o azylu tak, že mu poskytl ubytování a stravu v Přijímacím a pobytovém středisku Zastávka.
[14] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal důvod návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření nevyhovět. S takovým postupem ostatně souhlasí i žalovaný. Stěžovatel se nachází ve specifické situaci předpokládané v usnesení ze dne 12. 3. 2020, č. j. 1 Azs 28/2020 - 56, v němž Nejvyšší správní soud zdůraznil, že ačkoliv nepovažuje za žádoucí, aby v podstatě nahrazoval uvážení správního orgánu ohledně toho, zda má daného cizince ponechat v pobytovém středisku i po dobu řízení o kasační stížnosti, tak „nemůže vyloučit, že by v určitých specifických případech mohl žalovanému uložit, aby pobyt cizince v pobytovém středisku strpěl.“ S ohledem na aktuální zdravotní stav je třeba stěžovatele považovat za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Z tvrzení stěžovatele podloženého potvrzením o hospitalizaci pak vyplývá, že tato skutečnost má zásadní dopad na možnosti stěžovatele obstarat si sám ubytování, jakož i další základní potřeby. Neumožnění pobytu v pobytovém středisku by tak stěžovateli skutečně mohlo způsobit zásadní újmu spočívající v podstatně ztížené, až minimální, možnosti zajištění si dalšího ubytování na území ČR; nelze ani vyloučit, že by se bez možnosti ubytování v pobytovém středisku ocitl zcela bez přístřeší, což by dále mohlo vést k ohrožení jeho zdraví či dokonce života.
[15] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Proto zavázal žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tj. aby do doby pravomocného skončení řízení o této kasační stížnosti strpěl pobyt stěžovatele v pobytovém středisku a poskytl mu základní hmotné zabezpečení. Uvedené je žalovaný povinen učinit prostřednictvím Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, jakožto jemu podřízené organizační složky státu, kterou dle § 92c zákona o azylu pověřil správou azylových zařízení.
[16] Účinky založené předběžným opatřením trvají, pokud soud předběžné opatření předtím sám nezruší či nezmění, do dne právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti. Soud k tomu ovšem dodává, že vydáním předběžného opatření žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
[17] O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne soud v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 61 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu