Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 12/2020 - 27

pokračování - 29

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: L. Ž., zastoupena Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2018, č. j. OAM-112/ZA-ZA04-K01-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. - 60,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Pavlu Čižinskému, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 4.114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci, obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2018, č. j. OAM-112/ZA-ZA04-K01-PD1-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neprodloužil žalobkyni doplňkovou ochranu podle , o azylu (dále jen „“). K udělení doplňkové ochrany žalovaný původně přistoupil v roce 2014 s ohledem na tehdejší bezpečnostní situaci v místě bydliště žalobkyně (město R., ležící asi 80 km od Doněcku) a eskalaci konfliktu mezi ukrajinskými vládními vojsky a separatisty, přičemž vnitřní přesídlení žalovaný shledal s ohledem na tehdejší problémy vysídlených osob jako nemožné. V nyní napadeném rozhodnutí naopak dospěl žalovaný k závěru, že doplňkové ochrany nadále není zapotřebí; došlo k zásadní změně bezpečnostní situace v místě bydliště žalobkyně (ozbrojený konflikt „zamrzl“ na tzv. linii dotyku, která se nachází 50 až 60 km od místa bydliště žalobkyně) a navíc žalobkyně může využít vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny. V místě bydliště žijí příbuzní žalobkyně (sestra, bratr a zletilý syn) a žalobkyně není ani zvlášť zranitelnou osobou (nesplňuje ani podmínky zvláštní ochrany tzv. osamělých žen a důvod ochrany není dán ani proto, že neovládá ukrajinský jazyk a náleží k ruskojazyčné menšině).

[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Souhlasil s hodnocením, že bezpečnostní situace na východě Ukrajiny (včetně místa bydliště žalobkyně) se od vydání rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany podstatně zlepšila a tato forma ochrany již není dále zapotřebí, neboť nebezpečí vážné újmy přestalo být reálné. Jako nedůvodnou shledal i námitku, že žalobkyni hrozí zvýšené nebezpečí s ohledem na to, že je osamělou ženou a příslušnicí ruské (ruskojazyčné) národnostní menšiny. Souhlasil i se závěrem žalovaného, že vyloučeno není ani vnitřní přesídlení, které připouští i judikatura Nejvyššího správního soudu.

[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů dle , b) a d) , (dále jen „“) a navrhla jeho zrušení. Namítla, že napadený rozsudek nerespektuje ustálenou judikaturu, dle níž je třeba při prodlužování doplňkové ochrany porovnat situaci v době udělení doplňkové ochrany se situací aktuální. Způsob, jakým se žalovaný a městský soud vypořádali s tímto porovnáním, nemá oporu ve správním spisu, je nelogický a pouze zakrývá skutečný důvod neprodloužení ochrany, kterým je změna (zpřísnění) azylové politiky ve vztahu k uprchlíkům z východu Ukrajiny. Nerespektování judikatury představuje dle stěžovatelky i důvod přijatelnosti kasační stížnosti.

[4] Faktická situace v místě stěžovatelčina bydliště se totiž od léta 2014 nezměnila: ukrajinské vládní síly již tehdy získaly dané území zpět a boje se přesunuly před samotný Doněck, kde probíhají doposud. Potenciál, že se konflikt rozhoří větší silou, existoval a existuje i nyní navzdory jeho „zamrznutí“. Žalovaný udělením doplňkové ochrany v září 2014 jednal možná velkoryseji a byl vůči uprchlíkům z východní Ukrajiny benevolentnější a nyní tento postoj v rozporu se soudní judikaturou reviduje.

[5] Totéž se podle stěžovatelky týká i úvah o vnitřním přesídlení: situaci v září 2014 hodnotil žalovaný tak, že přesídlení není alternativou, zatímco nyní jeho možnost připustil, aniž by provedl srovnání. Konkrétnějšímu porovnání se vyhnul i městský soud. Neudržitelný je pak podle stěžovatelky také závěr, že nespadá mezi zranitelné skupiny osob (viz rozsudek ze dne 25. 1. 2017, č. j. -94); to rovněž proto, že opustila Ukrajinu před více než 22 lety a nelze hovořit o žádném zázemí.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že kasační stížnost obsahuje obdobné námitky, které stěžovatelka uplatnila již v žalobě, a žalovaný se k nim již opakovaně vyjádřil. Doplňková ochrana je institutem dočasným, je udělována na časově omezenou dobu, což muselo být stěžovatelce známo. Stěžovatelka neuvedla v řízení žádnou ze skutečností, které by bylo možné podřadit pod vážnou újmu ve smyslu . Skutečným důvodem podání žádosti o prodloužení mezinárodní ochrany byla snaha o legalizaci pobytu na území ČR. S ohledem na to žalovaný navrhl, aby soud kasační stížnost zamítnul.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je však také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výklad institutu přijatelnosti a výčet jeho typických kritérií Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost nyní odkazuje.

[8] Sama stěžovatelka spatřovala přijatelnost kasační stížnosti ve skutečnosti, že městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu týkající se posuzování důvodů vedoucích k nepřiznání, resp. neprodloužení doplňkové ochrany, která vyžaduje srovnání situace v zemi původu při poskytnutí doplňkové ochrany s aktuálním stavem.

[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal naplnění kritérií přijatelnosti kasační stížnosti; městský soud v napadeném rozsudku naopak respektoval ustálenou judikaturu týkající se posuzování neprodloužení doplňkové ochrany, a na všechny otázky, které stěžovatelka nastolila v kasační stížnosti, již existuje uspokojivá odpověď v judikatuře kasačního soudu.

[10] Pokud jde o otázku posuzování aktuální situace a jejího srovnání se stavem, kdy byly shledány důvody pro udělení doplňkové ochrany, stojí stávající judikatura na východisku, že meritem rozhodnutí podle je posouzení, zda situace v zemi původu znamená pro cizince hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu . Tuto skutečnost je správní orgán povinen při každé žádosti o prodloužení doplňkové ochrany hodnotit (srov. rozsudek ze dne 29. 6. 2011, č. j. - 57, usnesení ze dne 15. 11. 2018, č. j. - 29, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2019, č. j. - 55, publ. pod č. 3997/2020 Sb. NSS). Správní orgán pak zkoumá zejména to, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace v domovském státě stabilizovala a tato změna je natolik významná a má trvalou povahu, že odůvodňuje zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (srov. usnesení ze dne 4. 3. 2018, č. j. - 41). Ačkoliv se stěžovatelka snaží navodit zdání, že tato podmínka v jejím případě splněna nebyla, kasační soud má za to, že jak žalovaný, tak městský soud postupovali v jejím případě přesně v souladu s těmito podmínkami, tj. zhodnotili aktuální situaci v zemi původu, a to jak v místě původního bydliště stěžovatelky, tak z hlediska možnosti vnitřního přesídlení, a uvedli, v čem se liší od situace posuzované na podzim roku 2014.

[11] Stejně tak je tomu v případě všech ostatních otázek zpochybněných stěžovatelkou v kasační stížnosti. Skutečnost, že konflikt na Ukrajině od roku 2015 ustal na tzv. linii dotyku, je rovněž aprobována četnou a ustálenou soudní judikaturou (například usnesení ze dne 18. 4. 2019, č. j. - 38, ze dne 27. 6. 2019, č. j. - 28, ze dne 26. 5. 2020, č. j. - 30, a mnohá další). Pokud proto žalovaný i městský soud dospěli k závěru, že původní bydliště stěžovatelky leží v oblasti, která je pod kontrolou ukrajinské centrální vlády a v dostatečné vzdálenosti od linie dotyku, a že stěžovatelce zde již nehrozí nebezpečí vážné újmy, pak i tento závěr je v souladu s dosavadní judikaturou.

[12] Možnost vnitřního přesídlení pak také potvrzuje ustálená rozhodovací praxe kasačního soudu, na níž ostatně stěžovatelku odkázal již městský soud (bod 30 odůvodnění rozsudku a v něm odkazovaná rozhodnutí). Lze proto opět odkázat na ustálenou judikaturu, podle níž je vnitřní přesídlení v rámci Ukrajiny možné a má přednost před uplatněním institutu mezinárodní ochrany (srov. usnesení ze dne 2. 7. 2019, č. j. - 40 a v něm citovaná rozhodnutí). Z novějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podporují závěr o možnosti vnitřního přesídlení na Ukrajině např. usnesení ze dne 5. 1. 2017, č. j. - 48, ze dne 24. 5. 2017, č. j. - 27, ze dne 14. 6. 2017, č. j. - 41, ze dne 10. 7. 2018, č. j. - 31, či ze dne 15. 11. 2018, č. j. – 29 (v posledně zmíněném usnesení pocházel žadatel o mezinárodní ochranu dokonce přímo z Krymu a byl etnickým Rusem).

[13] Situace ruské či ruskojazyčné menšiny na Ukrajině byla již také předmětem posouzení v řadě rozhodnutí kasačního soudu (usnesení ze dne 4. 8. 2020, č. j. -83, usnesení ze dne 8. 3. 2018, č. j. -23, nebo ze dne 7. 2. 2018, č. j. -25) a ani od nich se napadený rozsudek neodchyluje.

[14] Konečně, pokud jde o posouzení stěžovatelky jako osamělé ženy, Nejvyšší správní soud již také opakovaně uvedl, že rozsudek ze dne 25. 1. 2017, č. j. -94, na nějž stěžovatelka v této souvislosti odkazuje, se týká situace osamělých žen a jejich obav ze sexuálního násilí páchaného příslušníky ozbrojených skupin operujících v místech bojů, nebo navrátivších se z bojových operací (srov. rozsudky ze dne 13. 7. 2018, č. j. - 41, a ze dne 21. 9. 2018, č. j. - 30). Městský soud proto i tuto judikaturu aplikoval na případ stěžovatelky přiléhavě, když dovodil, že na její situaci nedopadá. Stěžovatelka zdůrazňovala, že v zemi původu bude osamocenou ženou spíše v kontextu zhoršení své ekonomické a sociální situace, což však podle soudní judikatury není relevantním důvodem pro poskytnutí mezinárodní ochrany (srov. usnesení ze dne 16. 5. 2018, č. j. - 33, nebo ze dne 17. 8. 2020, č. j. ).

[15] Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, a proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[17] V řízení o kasační stížnosti byla stěžovatelka zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, jehož stěžovatelce ustanovil již v řízení o žalobě městský soud. Odměnu za zastupování a hotové výdaje v takovém případě hradí stát ( ). Zástupce stěžovatelky provedl v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, a to podání soudu ve věci samé (sepsání kasační stížnosti). Advokátovi proto náleží odměna ve výši 3.100 Kč [, , advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů v paušální částce za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelky je současně plátcem DPH, proto celková výše odměny a hotových výdajů byla navýšena o 21 %. Celkem odměna zástupce činí 4.114 Kč a tato částka bude vyplacena z účtu soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. září 2020

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu