Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 146/2024 - 43

- 44

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyň: a) N. C., b) E. N. C., c) S. C., všechny zastoupené Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM1280/ZAZA11VL142023, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravěpobočka v Olomouci s postoupením věci Krajským soudem v Brně,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle , o azylu.

[2] Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že není místně příslušný. Usnesením ze dne 30. 8. 2024 proto postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Ten s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc NSS k rozhodnutí o místní příslušnosti ( ).

[3] Krajský soud v Ostravě uvádí, že ve věcech mezinárodní ochrany upravuje místní příslušnost soudu zákon o azylu. Podle § 32 odst. 3 tohoto zákona je příslušný ten soud, v jehož obvodu byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den vydání rozhodnutí hlášen k pobytu. Oba soudy se shodují v tom, že dnem vydání rozhodnutí a současně rozhodným dnem pro určení místní příslušnosti soudu je v posuzované věci den 26. 6. 2024.

[4] Podle výpisu z evidenční karty žalobkyň ze dne 20. 8. 2024 měly žalobkyně hlášeno místo pobytu na adrese S. 339, K., a to v období od 6. 12. 2023 do 31. 12. 2023. Ze spisového materiálu tedy přímo nevyplývá, na jaké adrese byly žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí hlášeny k pobytu, či kde skutečně pobývaly. Krajský soud v Brně absenci tohoto údaje vykládá v tom smyslu, že není směrodatný a lze dovodit, že žalobkyně pobývaly na dané adrese i po 31. 12. 2023, a to i včetně dne vydání rozhodnutí.

[5] Podle Krajského soudu v Ostravě však tento závěr nemá oporu ve spisu. O změnu místa hlášeného pobytu se podle § 77 odst. 2 zákona o azylu žádá písemně a žadatel je povinen uvést mimo jiné předpokládanou dobu pobytu. Zápis údajů do evidence znamená, že s těmito údaji ministerstvo vyslovilo souhlas. Poznámka v evidenční kartě ohledně data ukončení pobytu („do 31. 12. 2023“) je tak podstatná. Z toho, že žádné další místo hlášeného pobytu už v evidenční kartě není, nelze usuzovat, že žalobkyně na uvedené adrese pobývaly i v den vydání rozhodnutí. Z omezení doby hlášeného pobytu lze naopak usuzovat, že tato adresa není místem hlášeného pobytu žalobkyň podle § 77 odst. 2 cit. zákona.

[6] Podle Krajského soudu v Ostravě neměly žalobkyně v den vydání rozhodnutí hlášen pobyt na žádné adrese. Za této situace nelze místní příslušnost určit podle zákona o azylu (usnesení NSS ze dne 7. 8. 2019, čj. Nad 136/201983). Nelzeli příslušnost určit podle zvláštního pravidla, použije se obecné pravidlo vyjádřené v Podle něj je místně příslušný Městský soud v Praze, jelikož do jeho obvodu spadá sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (ministerstvo).

[7] Nejvyšší správní soud posoudil obsah návrhu a shledal jej nedůvodným.

[8] NSS se dne 25. 9. 2024 telefonicky obrátil na advokátku žalobkyň s dotazem ohledně jejich aktuálního místa pobytu. Zjistil, že žalobkyně trvale pobývají i nadále na adrese S. 339, K.. Žalobkyně tak jen nepožádaly ministerstvo o aktualizaci údajů o místě a trvání pobytu v evidenční kartě, přičemž advokátka soudu sdělila, že bude žalobkyně informovat, aby tak učinily.

[9] Tato skutečnost je podstatná pro určení místní příslušnosti soudu, jenž bude rozhodovat o podané žalobě. Jestliže žalobkyně podle záznamů v evidenční kartě na této adrese pobývaly do 31. 12. 2023 a podle aktuálně dostupných informací tam pobývají i nyní, lze dovodit, že jejich pobyt byl totožný rovněž v den vydání rozhodnutí, tedy 26. 6. 2024.

[10] NSS si je vědom své dřívější judikatury, z níž Krajský soud v Ostravě vycházel. Pokud by tedy i v nynější věci NSS následoval závěr usnesení Nad 136/2019, místně příslušným soudem by pravděpodobně skutečně byl Městský soud v Praze. Pravidla místní příslušnosti jsou však mimo jiné „výrazem zásady procesní ekonomie. Účastníkům řízení mají pravidla místní příslušnosti za cíl zajistit místní a časovou dostupnost soudu v jejich blízkosti“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/201875, bod 41). Proto NSS považuje opětovné postoupení věci dalšímu (celkově už třetímu) soudu za nadbytečné a rozporné se zásadou procesní ekonomie – zvláště v situaci, kdy podle zjištěných informací o místě pobytu žalobkyň fakticky trvají předpoklady pro určení místní příslušnosti podle § 32 odst. 3 zákona o azylu. Žalobkyně totiž měly do konce roku 2023 hlášen pobyt v K., pobývají tam i nadále a nevyšlo najevo, že by snad v mezidobí místo pobytu změnily. Právě v tomto pohledu se jejich situace liší od případu posuzovaného v usnesení Nad 136/2019, kde sám žalobce uváděl v rozhodné době různé své adresy; navíc panovaly pochybnosti i o tom, zda se na původně hlášeném místě vůbec zdržoval. V nynější věci je tedy třeba vycházet z posledního známého místa hlášeného pobytu žalobkyň. Protože je tímto místem K., místně příslušným soudem je Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.

[11] NSS uzavírá, že nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci není důvodný. K projednání a rozhodnutí věci je příslušný právě tento krajský soud. Rozhodnutím NSS o této otázce jsou soudy vázány.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. října 2024

Vojtěch Šimíček

předseda senátu