Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ad 7/2024 - 52

14. Z obsahu správního spisu se dále podává, že žalobce požádal o propuštění ze služebního poměru podle § 145 odst. 1 písm. d) ZVP, čemuž jeho služebně nadřízený neodporoval. S poukazem na to, že řízení o propuštění věcně úzce souvisí s řízením o úhradě nákladů a obě řízení se týkají téhož účastníka, vydal služební orgán usnesení o spojení řízení (ze dne XXX sp. zn. XXX). O tom byl žalobce vyrozuměn dne XXX Oznámením o zahájení řízení s výzvou k uplatnění práv účastníka řízení ze dne XXX, sp. zn. XXX. Dne XXX žalobce nahlížel do správního spisu, přitom předložil doklad o převzetí právního zastoupení předchozím právním zástupcem a vyjádření k věci. V něm namítal neplatnost dohod pro absenci obligatorní náležitosti dle § 60 odst. 2 písm. c) ZVP, tedy druhu nákladů, které má voják povinnost uhradit nesplní-li povinnost setrvat ve služebním poměru (dále jen „nahlížení do spisu a vyjádření žalobce před prvostupňovým rozhodnutím“). Po vydání prvostupňového rozhodnutí žalobce uplatnil zastoupení svého původního právního zástupce odvolání, v němž setrval na své argumentaci uplatněné ve vyjádření před prvostupňovým rozhodnutím (odvolání ze dne XXX). V průběhu odvolacího řízení žalobce, nově již zastoupen současnou právní zástupkyní, znovu nahlížel do spisového materiálu (žádost o nahlížení ze dne XXX, úřední záznam o nahlížení do spisu dne XXX). Dále se vyjádřil se ke shromážděné spisové dokumentaci před vydáním rozhodnutí. Setrval na absolutní neplatnosti dohod z formálních důvodů uplatněných dříve v odvolání, tedy pro rozpor s ZVP s poukazem na ustanovení . Dále namítal absolutní neplatnost závazku ve specializační dohodě pro nedostatek svobodné vůle, ovlivněné pod hrozbou újmy jednáním předcházejícím jejímu podpisu pro rozpor s dobrými mravy dle (, ). K tomu žalobce uvedl, že byl vystaven nátlaku ze strany nadřízených, proto specializační dohodu, jako ostatní, podepsal. Stalo se tak na společné schůze v aule, kde jim bylo sděleno, že pokud specializační dohody v den složení státních zkoušek neuzavřou, budou zařazeni na služební místa neodpovídající jejich dosaženému vzdělání. Taková situace se mu jako čerstvému absolventovi vázaného závazkem k armádě jevila bezvýchodnou, buď uzavřít neplatnou specializační dohodu nebo vykonávat činnost neodpovídající dosaženému vzdělání, které jej stálo nesmírné úsilí v oboru a je pro něj životním posláním. Za tím účelem žalobce navrhl provedení výslechu své osoby a svědků, které pozdějším podáním specifikoval (podání ze dne XXX ve znění podání ze dne XXX).

15. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

16. Podle ustanovení § 60 odst. 1, 2 písm. c), odst. 6 ZVP v rozhodném znění (1)Služební orgán může uzavřít s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání požadované pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. (2) Dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny c) druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, jinak je dohoda neplatná. (6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrady, kterou lze na vojákovi požadovat, pokud nesplní dohodu.

17. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky výše úhrady za studium při nesplnění dohodnuté doby, po kterou se voják zavázal setrvat ve služebním poměru po skončení studia, (dále jen "dohodnutá doba") činí za každý měsíc studia v České republice při studiu při výkonu služby ve specializované přípravě lékařů a farmaceutů 12 000 Kč.

18. Podle věta první k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

19. Soud předně uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí namítanými procesními vadami, spočívajícími v nepřezkoumatelnosti a v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

20. Podle ustálené judikatury správních soudů je zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze přitom podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. - 130, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. - 74).

21. V jiných svých rozhodnutích NSS dovodil, že pokud správní soud přezkoumá nepřezkoumatelné správní rozhodnutí, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti také svůj rozsudek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. -91). Nejvyšší správní soud se problematikou nepřezkoumatelných správních rozhodnutí opakovaně zabýval a zastává názor, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů jde zejména tehdy, pokud z jeho odůvodnění není patrné, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí (tyto důvody přitom musí vycházet z provedeného dokazování a musí být jasné a přesvědčivé) nebo jak se vypořádal s připomínkami a námitkami účastníků řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. -118, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. -109). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. -74). Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je přitom vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.

22. Tak tomu ale v projednávané věci není. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný reagoval na žalobcovy odvolací námitky. Konkrétně se na straně 3 až 5 žalobou napadeného rozhodnutí předně vyjádřil k tvrzeným formálním nedostatkům specializační dohody, podrobně vysvětlil svůj náhled na zjištěný skutkový stav a jeho posouzení dle § 60 odst. 1, 2 písm. c) odst. 6 ZVP a vyhlášky. Zejména poukázal na koncepci vyhlášky s tím, že nepočítá s žádným jiným druhem náhrad, protože uvedená celková částka zahrnuje všechny náklady, které jsou po vojákovi požadovány. Žalovaný se také vyjádřil k námitce zpochybňující platnost dohody z hlediska absence svobodné vůle žalobce v důsledku nátlaku ze strany nadřízených, kdy argumentaci žalobce s poukazem na věta prvního odmítl. Zaujal stanovisko i k žalobcem namítanému rozsudku NSS č. j. -29. Poukázal na to, že žalobce své tvrzení o nátlaku a důkazní návrhy uplatnil až v průběhu odvolacího řízení, a tedy v rozporu s věta prvního . Z jeho odůvodnění je přitom zřejmé, že právě proto nereagoval na doplněná odvolací tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nedostatku dobré víry a důkazní návrhy v odvolacím řízení. Soud k tomu dodává, že prostý nesouhlas žalobce s právním posouzením žalovaného, tvrzené procesní vady žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá.

23. Podstatou prvního žalobního bodu je tvrzení o neplatnosti dohod z formálního hlediska, ale i tvrzení o neplatnosti specializační dohody pro její uzavření pod nátlakem. Při samotném posouzení (ne)platnosti dohod z formálního hlediska vyšel soud z žalobcem odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ), který připomíná jednu ze základních zásad právních a uvádí Dalším základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou. Tento výkladový argument přesahuje český právní řád, prolíná se právními řády západní právní kultury a má charakter obecného principu právního [viz např. Lando O., Beale H. (eds.): Principles of European Contract Law. Parts I and II. 2nd ed. Kluwer Law International 2000, článek 5:106]. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu vyvěrajícími z y taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím., dle které ………bude doplněno. Je třeba připustit, že dohoda v ujednání o výši úhrady za studium jednotlivé druhy nákladů výslovně neuvádí. Nahlížeje na toto ujednání právě optikou zmíněného nálezu Ústavního soudu, a při vědomí toho, že obě strany dohody tyto podepsaly bez připomínek, kdy žalobce prohlásil, že byl před uzavřením dohody podrobně seznámen se zněním vyhlášky a s podrobnostmi o průběhu služby vojáků z povolání vyslaných ke vzdělávání a podpisem stvrdil, že s obsahem dohody souhlasí, soud ve shodě se žalovaným považuje za naplněný požadavek zákona ( ZVP) tím, že byla výše úhrady za studium v dohodě specifikována odkazem na konkrétní ustanovení vyhlášky (, resp. písm. b) bod 2). Vyhláška, jako prováděcí právní předpis za tím účelem vydaný ( ZVP) totiž v ustanovení podrobně stanoví v jaké výši (paušální), jak často (měsíčně), v jaké formě studia (, 2) a za jaký druh studia ( až 5, písm. b) bod 1 až 3) náleží armádě úhrada za nesplnění dohodnuté doby, po kterou se voják/žalobce zavázal setrvat ve služebním poměru po skončení studia (). Že se jedná o částku vše zahrnující a konkrétně danou pro daný program studia (u žalobce magisterské studium, studijní obor Vojenské všeobecné lékařství, Univerzita obrany, resp. specializační vzdělávání v oboru radiologie a zobrazovací metody á 12 000 Kč měsíčně) je zřejmé právě z konkrétního vymezení jednotlivých studijních programů (, b), neboť výše úhrady v jiných studijních programech je také stanovena jednotnou částkou. Soud tak neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí proto, že dohoda neobsahuje výslovně druhy nákladů, tedy konkrétní dílčí náklady studia, ale obsahuje konkrétní odkaz na jednotlivý druh paušální úhrady, jako je tomu například při prezenčním nebo denním studiu v . až 5. (u dohody I.), nebo při studiu při výkonu služby v . až 3.(u specializační dohody bod 2.), s uvedením konkrétní částky v rozsahu od 2 do 30 tisíc Kč podle druhu studijního programu.

24. Soud tak ve vztahu k této dílčí žalobní námitce uzavírá, že pro splnění zákonné náležitosti stanovení druhů nákladů ve smyslu § 60 odst. 2 písm. c) ZVP postačoval konkrétní odkaz na příslušné ustanovení vyhlášky, kde se výše úhrady konkrétně stanoví. Pevně (fixně) vyhláškou stanovenou výši úhrady soud naopak považuje za prospěšnou pro obě strany dohody, neboť je již v době jejího uzavření (zde ve znění dodatku) pevně daná, transparentní a změnit se může jen změnou právního předpisu po legislativním procesu.

25. Nedůvodnou shledal soud i námitku neplatnosti specializační dohody pro její uzavření pod nátlakem. Vzhledem k tomu, že tato žalobní námitka úzce souvisí s druhým žalobním bodem, soud je vypořádal společně. Ze shora stručně popsaného skutkového stavu je zřejmé, že dohodu podepsal žalobce, aniž by proti ní čehokoli namítal. Tuto svou výhradu neuplatnil ani při podání žádosti o propuštění ze služebního poměru, ani při zahájení řízení o výši úhrady (nejen) za toto studium a při spojení tohoto řízení s řízením o propuštění. Nestalo se tak dokonce ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí (ze dne XXX), kde v zastoupení předchozím právním zástupcem setrval na svém stanovisku z doby před vydáním prvostupňového rozhodnutí, a sice na tvrzení o neplatnosti dohody pro nesplnění náležitosti dle § 60 odst. 2 písm. c) ZVP. K argumentaci o uzavření specializační dohody pod nátlakem žalobce přistoupil až v průběhu odvolacího řízení po změně právního zastoupení, kde také nově navrhoval výslech svůj a dalších vojáků (které následně označil). Za tohoto stavu soud v souladu se závěry žalovaného shledává tvrzení o nátlaku nadřízených při uzavírání specializační dohody za nové, a tedy rozporné s ustanovením věta první , neboť jej žalobce mohl a měl uplatnit dříve. Na tom to závěru ničeho nezměnil ani žalobcův výslech při ústním jednání, který nepřinesl k tvrzením žalobce v průběhu odvolacího řízení nic nového. Žalobce ostatně ani netvrdí, natož aby prokazoval, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon ( věta druhá ). Pokud totiž žalobce považoval specializační dohodu za uzavřenou pod nátlakem, jedná o skutečnost, která existovala od jejího počátku až do doby žádosti žalobce o propuštění ze služebního poměru, samotného propuštění s vyčíslením výše úhrady za studium. Je s podivem, že si žalobce jako vysokoškolsky vzdělaný člověk tento aspekt neuvědomoval dříve a stalo se tak až poté, kdy v průběhu odvolacího řízení změnil právní zastoupení, ačkoliv předtím v odvolání namítal (jen) formální vady dohody. Soudu se jeví jeho počínání za tohoto skutkového a procesního stavu nepravděpodobným, až účelovým.

26. Pro úplnost soud uvádí, že na řízení o stanovení výše úhrady za studium, byť bylo formálně zahájeno z moci úřední, nekladl stejně přísné nároky (vyplývající z žalobcem odkazované judikatury), jako by tomu bylo v případě, kdy by toto řízení nebylo vyvoláno řízením o žádosti žalobce o propuštění ze služebního poměru za existence dohod (dohody I. a specializační dohody) v nichž se žalobce zavázal armádě náklady za studium pro případ nesetrvání ve služebním poměru po dohodnutou dobu uhradit, jak tomu bylo v projednávané věci. Proto soud na žalobcem namítané rozsudky Nejvyššího správního soudu nevešel. Soud opětovně poukazuje na zjevné studijní předpoklady, dosažené vzdělání a tedy určitý rozhled žalobce, pro které lze rozumně očekávat, že si bude vědom závazku uhradit náklady za vzdělání, které mu armáda umožnila.

27. S ohledem na výše rekapitulovaný obsah spisového materiálu soud nemohl přisvědčit ani tvrzení žalobce o porušení jeho procesních práv. Z obsahu správního spisu je totiž zřejmé, že byl žalobce poté, kdy sám podal žádost o propuštění ze služebního poměru, seznámen se zahájením řízení o propuštění a jeho spojení s řízením o výši úhrady za studium spolu s výzvou, nechť uplatní svá práva účastníka řízení. Žalobce do spisu opakovaně nahlížel, tedy se seznamoval s průběhem řízení, využil práva vyjádřit se (před prvostupňovým rozhodnutím podáním dne XXX), odvolal se, po podání dovolání opětovně nahlížel do spisu a uplatnil další vyjádření včetně návrhu na dokazování, k tomu mu byl poskytnut na jeho žádost požadovaný časový prostor (nahlížení do spisu dne XXX, žádost ze dne XXX, podání ze dne XXX a ze dne XXX). Soud tak porušení procesních práv žalobce neshledal. Nelze ani přehlédnout, že žalobce byl po významnou část správního řízení zastoupen advokátem, u něhož lze důvodně předpokládat, že jako profesionální právní zástupce neopomene procesní práva svého klienta bránit.

28. Námitky nejsou důvodné.

V. Závěr a náklady řízení.

29. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 16. října 2024

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.