Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 154/2020 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: SILO LOGISTIC s.r.o., se sídlem Husova 1111, Chodov, zast. JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Jugoslávská 1311/14, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2019, čj. 35293/19/5100-41454-709635, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2020, čj. -61,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Finanční úřad pro Karlovarský kraj platebním výměrem uložil žalobkyni podle , o dani z přidané hodnoty, pokutu ve výši 30 000 Kč za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení za období prosinec 2017. Žalobkyně podala proti platebnímu výměru odvolání, načež žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 8. 2019 změnil formulaci výroku rozhodnutí, uložení pokuty však věcně nezměnil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.

[2] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu dle Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem (i správcem daně), které má spočívat v nesprávné interpretaci rozsahu zmocnění a omezení zástupce na základě pověření zaměstnance k podávání kontrolních hlášení. Dle stěžovatelky to má zásadní vliv na doručování dle daňového řádu. Protože správce daně nesprávně posoudil pověření jako plnou moc, doručil nesprávně i výzvu. Tudíž pokuta, kterou stěžovatelka následně obdržela, je nezákonná. I přes znění pověření, které je označeno jako „Plná moc“, je z jeho obsahu zřejmý úmysl stěžovatelky: jedná se o pověření k jednání, neboť v něm paní B. označuje jako „naši zaměstnankyni“. Nejedná se o plnou moc dle daňového řádu.

[3] Žalovaný ve vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout, zcela se ztotožňuje se závěry rozsudku krajského soudu.

[4] Při posuzování kasační stížnosti soud zjistil, že ač stěžovatelka uvádí jako důvod , obsah kasační stížnosti se týká nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem. Jedná se tedy o důvod dle To však nebrání tomu, aby NSS kasační stížnost projednal, neboť tvrzené důvody se posuzují podle obsahu, nikoliv podle formálního označení (srov. usnesení NSS ze dne 18. 3. 2004, čj. -47).

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Jádrem sporu v nyní posuzované věci je to, zda dokument označený jako „Plná moc“ je pověřením zaměstnance dle § 24 odst. 3 daňového řádu, či plnou mocí dle § 27 odst. 2 daňového řádu ve spojení s § 41 odst. 1 téhož zákona. Zodpovězení této otázky má vliv na doručování písemností. Zatímco v případě zmocnění, jak je vymezeno v § 27 daňového řádu, se písemnosti doručují zmocněnci, tedy zástupci, v případě pověření se písemnosti doručují daňovému subjektu, nikoliv pověřenému zaměstnanci (rozsudek ze dne 18. 9. 2018, čj. -30, Palírna U Zeleného stromu, bod 13).

[7] V projednávané věci byla písemnost doručena pouze zmocněnci, neboť Finanční úřad pro Karlovarský kraj (a následně žalovaný i krajský soud) dospěl k závěru, že dokument označený jako „Plná moc“ je zmocněním dle § 27 odst. 2 daňového řádu.

[8] Daňový řád nestanoví formu ani náležitosti pověření. Může se jednat o jakýkoliv úkon daňového subjektu, z jehož obsahu je zřejmé, že se jedná o pověření, tedy například u popisující pracovní pozici, organizační řád nebo jiný interní předpis, jakož i u vyhotovenou pouze pro účely informování správce daně (NOVÁKOVÁ, Petra. [Procesní způsobilost]. In: LICHNOVSKÝ, Ondřej, ONDRÝSEK, Roman, NOVÁKOVÁ, Petra, KOSTOLANSKÁ, Eva, ROZEHNAL, Tomáš. Daňový řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2016, s. 99). Není pochyb, že pověření slouží k jiným účelům než zmocnění dle daňového řádu.

[9] Stěžovatelka u správce daně uplatnila dokument s názvem „Plná moc“. NSS se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že základním interpretačním hlediskem je obsah právního jednání, nikoliv jeho název. Z obsahu y však plyne, že jednatel stěžovatelky „zplnomocňuje“ zaměstnankyni M. B. a paní B., označená jako „zmocněnec“, „plnou moc v tomto rozsahu přijímá“. neobsahuje pojem pověření, ani nijak nenaznačuje, že by úmysl stěžovatelky byl pověřit paní B.. Zároveň je na ě uvedena adresa bydliště paní B., nikoliv adresa sídla stěžovatelky. „Tato celková verbální kompozice dané y dle přesvědčení soudu nemůže vést k jinému závěru, než že žalobkyně [stěžovatelka] udělila své zaměstnankyni skutečně plnou moc, nikoli pověření ve smyslu daňového řádu.“ (bod 30 napadeného rozsudku). Zároveň stěžovatelka nenamítá, že by správce daně obdržel jiné sdělení, které by zpochybňovalo smysl zhotovení této y. Pouhá skutečnost, že paní B. je též zaměstnankyně stěžovatelky, nemůže automaticky založit úmysl stěžovatelky udělit pověření. Pověření i zmocnění je možné udělit zaměstnanci. NSS souhlasí s úvahou krajského soudu, že požadavek stěžovatelky, aby správní orgány vykládaly u nad rámec jejího obsahu a z ní zřejmě plynoucího úmyslu stěžovatelky uzavřít plnou moc, se jeví jako nezákonný a svévolný.

[10] Proto je NSS téhož názoru jako krajský soud, že tato je plnou mocí pro zmocněnce ve smyslu daňového řádu. Zároveň stěžovatelka v této ě vymezila rozsah pravomocí paní B.. Jednou z pravomocí je podávání kontrolního hlášení. NSS se též ztotožňuje se závěry krajského soudu, že následné kontrolní hlášení je nutné považovat za druh kontrolního hlášení. Proto je zřejmé, že i výzva k jeho podání bude směřovat právě zmocněnkyni stěžovatelky. Bylo by nelogické, aby ke komunikaci související s podáním kontrolního hlášení nebyl zmocněn ten, kdo je zmocněn k takovému podání.

[11] Tato kasační námitka je tedy nedůvodná.

[12] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2013, čj. -28, na který stěžovatelka odkazuje, není pro nyní posuzovanou věc jakkoliv významný. Krajský soud se v něm totiž zabývá vztahem pověření dle § 24 odst. 3, 4 a zmocnění dle § 27 daňového řádu, nikoliv formou či náležitostmi pověření. To, že soud připouští, že pověřen k jednání jménem právnické osoby může být i zaměstnanec, nijak nevyvrací skutečnost, že stejný zaměstnanec může být k úkonům též zmocněn dle § 27 daňového řádu.

[13] Rovněž rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2018, čj. -30, který stěžovatelka taktéž cituje, se týká pouze okamžiku doručení napadených rozhodnutí (tento rozsudek je i skutkově odlišný, neboť v něm stěžovatel výslovně a jednoznačně sdělil, že se jedná o pověření i přesto, že zprvu byla osoba zplnomocněna, a tam navíc stěžovatel dodal pověření dle § 24 odst. 3 daňového řádu).

[14] Námitka stěžovatelky, že z výkladu a (údajné) správní praxe k § 136 daňového řádu plyne, že daňový poradce je oprávněn pouze daňové přiznání podat, nikoliv další rozhodnutí správce daně přijímat, se vůbec netýká této věci. Zde nejde o podání daňového přiznání, natož o podání daňového přiznání poradcem.

[15] NSS proto v souladu s větou druhou kasační stížnost zamítl.

[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. září 2020

Zdeněk Kühn

předseda senátu