Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 63/2019 - 57

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci

žalobkyně: N. S., státní příslušnost X

v ČR bytem X,

zastoupena Mgr. Tomášem Císařem, advokátem

se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, 140 21 Praha 4,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 5. 2019, č. j. MV-50305-4/SO-2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Stručné vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „OAM“) ze dne 15. 2. 2019 č. j. OAM-43294-40/DP-2012, jímž byla podle s odkazem na ve spojení s , o pobytu cizinců na územní České republiky (dále jen „“) zamítnuta její žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání – účast v právnické osobě, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonný manažer – účast v právnické osobě s platností od 11. 8. 2010 do 10. 8. 2012. Dne 17. 7. 2012 podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k pobytu (dále jen „žádost“) za účelem podnikání – účast v právnické osobě, k níž doložila také výpis z obchodního rejstříku společnosti ZUBRAY s.r.o., v němž byla uvedena jako jeden z jednatelů společnosti, smlouvu o výkonu funkce jednatele v uvedené společnosti a potvrzení o výši příjmu z této funkce. OAM rozhodnutím ze dne 28. 11. 2014, č. j. OAM-43294-18/DP-2012 (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“) žádost zamítl, neboť na základě výslechu žalobkyně dospěl k závěru, že nevykonávala funkci jednatele, a tudíž neplnila účel pobytu. Původní prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 26. 2. 2018, č. j. MV-5462-4/SO-2015, jímž bylo shledáno nepřezkoumatelným, a věc byla vrácena OAM k novému projednání. V rámci nového projednání provedl OAM dne 19. 6. 2018 opětovně výslech žalobkyně, při němž bylo zjištěno, že žalobkyně neplní účel povoleného pobytu a nemá o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání ani zájem, chtěla by na území ČR pobývat za účelem zaměstnání. OAM znovu posoudil okolnosti případu a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí žádosti, jak bylo uvedeno výše. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání.

3. Žalovaná při rozhodování o odvolání nevešla na odvolací námitky žalobkyně, přisvědčila zjištěnému skutkovému stavu a právnímu posouzení OAM a konstatovala, že žalobkyně nenaplňuje formální ani materiální podmínky pro udělení, resp. prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně navíc v odvolání ani skutečnost, že účel pobytu neplní, nijak nezpochybňovala. Neztotožnila se s odvolací námitkou, že ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí není jasně definován důvod pro zamítnutí žádosti. K odvolací námitce ohledně přiměřenosti prvostupňového rozhodnutí uvedla, že OAM nebyl povinen posoudit přiměřenost dopadů prvostupňového rozhodnutí v souladu s zákona o pobytu cizinců, neboť mu zákon tuto povinnost v daném případě neukládá. Dodala, že žádné z práv zakotvených vd (dále jen „“) nezakládá nárok cizinců na pobyt na území ČR.

II. Obsah žaloby

4. Žalobkyně v žalobě namítala, že v řízení předcházejícím vydání žalobou napadeného rozhodnutí byla zvlášť závažným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, přičemž tato pochybení byla takové intenzity, že jsou sama o sobě způsobilá přivodit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

5. První námitkou namítala nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Tu spatřovala v porušení , (dále jen „“), když žalobou napadené rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, a to zejména ve vztahu k jeho přiměřenosti. K tomu uvedla, že OAM ani žalovaná v rozporu se zásadou přiměřenosti neposuzovali otázku zásahu do jejího soukromého a rodinného života. Žalovaná (pozn. soudu: žalobkyně v žalobě užívala obecné označení „správní orgán“, přičemž z jeho použití není patrné, zda jím označuje žalovaného, OAM nebo oba tyto správní orgány. Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí se s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení posuzují jako celek, soud tam, kde žalobkyně používá označení „správní orgán“, bude v popisu obsahu žaloby používat označení „žalovaná“) pouze konstatoval, že nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně, resp. že není povinen tuto otázku zkoumat. Upozornila, že žije na území ČR již velice dlouhou dobu, sdílí společnou domácnost s manželem a dcerou, má zde vytvořené zázemí, které postrádá na území domovského státu. Je tudíž potřebné, aby měla na území ČR stabilní pobyt. Žalobou napadené rozhodnutí proto představuje nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Konstatovala, že žalovaná buďto nevzala vůbec v úvahu její vazby na území ČR, jichž si je vědoma, nebo je posoudila v rozporu s zákona o pobytu cizinců. K tomu dodala, že zákona o pobytu cizinců představuje minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí a správní orgán je povinen vzít v úvahu všechny tyto faktory. Závěrem dodala, že v prvním stupni správního řízení netvrdila negativní následky zamítnutí žádosti do svého soukromého života, neboť nebyla seznámena s tím, že žádost bude zamítnuta, neměla tedy žádný důvod ani příležitost k tvrzení zásahu do soukromého a rodinného života.

6. Ve druhé námitce namítala, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s , neboť žalovaná nevycházela při posouzení žádosti ze spolehlivě zjištěného stavu věci, a s a 4 , neboť žalovaná nedbala řádně jejích oprávněných zájmů a jí přijaté řešení neodpovídalo okolnostem případu.

7. Žalobkyně žádala, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná k první žalobní námitce odkázala na str. 5 žalobou napadeného rozhodnutí a uvedl, že kritéria stanovená v § 174a zákona o pobytu cizinců se pro zhodnocení přiměřenosti uplatní pouze v případě, kdy tento zákon povinnost posuzovat přiměřenost přikazuje. Žádost byla zamítnuta podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, přičemž v takovém případě ze zákona nevyplývá povinnost posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života.

9. Dále uvedla, že jak OAM, tak sama žalovaná spolehlivě zjistily skutkový stav věci a posoudily jej v souladu se a zákonem o pobytu cizinců. Dodala, že žalobou napadené rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno, bylo z něj zřejmé, z jakých podkladů při rozhodování vycházela, jakými úvahami se řídila a k jakým závěrům dospěla. Vypořádala se v něm řádně také se všemi odvolacími námitkami.

10. Žalovaná žádala, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci Městským soudem

11. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviskách. Soud nerozhodoval o důkazech, neboť je žalobkyně nenavrhovala.

12. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou uplatněných bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud z obsahu spisového materiálu zejména ověřil, že žalobkyně neplní účel povoleného pobytu, když sama do protokolu o výslechu ze dne 19. 6. 2018, č. j. OAM-43294-37/DP-2012 uvedla, že přibližně od roku 2012 neplní účel podnikání a nemá ani zájem o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání (viz str. 3 protokolu).

14. Soud při posouzení vyšel z následující právní úpravy:

15. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně.

16. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

17. Podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění, ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.

18. Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.

19. První žalobní námitka, brojící proti nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí a nedostatečnému posouzení přiměřenosti jeho zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně, není opodstatněná. Je tomu tak proto, že se povinnost posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a zákona o pobytu cizinců nevztahuje na všechna rozhodnutí podle tohoto zákona, nýbrž pouze na ta rozhodnutí, u nichž to zákon výslovně stanoví (např. dle § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, § 46a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Ustanovení § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců správním orgánům povinnost posuzovat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života cizince neukládá, zákonodárce tak činí až v odstavci druhém téhož ustanovení. V projednávané věci, v níž byl s ohledem na zjištěný skutkový stav aplikován § 37 odst. 1 b) zákona o pobytu cizinců, proto nebylo třeba posuzovat přiměřenost rozhodnutí ve smyslu § 174a tohoto zákona, neboť zákon tuto povinnost neukládá (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2016, č. j. -38, ze dne 18. 11. 2015, č. j. -27 nebo ze dne 10. 5. 2017, č. j. -33 a další). Soud pro úplnost uvádí, že skutečnost, že přiměřenost dopadů rozhodnutí správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to výslovně stanoví, byla s účinností od 15. 8. 2017 vtělena přímo do znění tohoto zákona, a to do nového odstavce 3 ustanovení . Je pravdou, že judikatura Nejvyššího správního soudu (ve vztahu ke znění zákona o pobytu cizinců do 14.8.2017) připustila potřebnost úvahy o přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života cizince i v případě, že konkrétní ustanovení zákona o pobytu cizinců takovou povinnost správnímu orgánu neukládá. Je tomu tak, ale jen tehdy, kdy cizinec již v průběhu správního řízení z relevantních důvodů tvrdí na základě konkrétních skutkových okolností porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a tak tomu v projednávané věci nebylo. Sama žalobkyně v podané žalobě uvádí, že v řízení negativní následky zamítnutí žádosti do svého soukromého života netvrdila, neboť nevěděla, že bude její žádost zamítnuta a neměla tak důvod ani příležitost k takovému tvrzení. K tomu soud uvádí, že se jednalo v pořadí již o druhé zamítavé rozhodnutí správních orgánů, při kterém již byla žalobkyně zastoupena advokátem, a důvod pro zamítnutí žádosti se nezměnil. Žalobkyně totiž při opětovném výslechu znovu potvrdila skutečnost, že účel pobytu, o jehož prodloužení žádá, neplní. Proto pro ni nemohlo být druhé rozhodnutí správních orgánů o žádosti překvapivé. Žalobkyně tedy mohla případně uplatnit relevantní důvody na základě konkrétních skutkových okolností porušení Úmluvy před vydáním rozhodnutí, např. poté, kdy byla vyzvána k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí (výzva OAM ze dne 22.6.2018, doručená zástupci žalobkyně dne 27.6.2018). Na výzvu ale žalobkyně nereagovala, zůstala nečinná a neučinila tak ani v podaném odvolání (blanketním ze dne 4.3.2019, po výzvě ze dne 6.3.2019 doplněném dne 15.3.2019), a soud podotýká, že se tak nestalo ani v žalobě. Obrana žalobkyně tak neobstojí.

20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že OAM ani žalovaná nepochybili, když neposuzovali přiměřenost dopadů prvostupňového a žalobou napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Vzhledem k tomu nemůže ani absence odůvodnění závěru o přiměřenosti žalobou napadeného rozhodnutí založit nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť ji správní orgány vůbec neposuzovaly. Nadto se žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí řádně vypořádala, mimo jiné, s obdobnou odvolací námitkou žalobkyně, když odůvodnila, z jakého důvodu nebyly správní orgány povinny přiměřenost dopadů rozhodnutí do života žalobkyně zkoumat (str. 5 žalobou napadeného rozhodnutí).

21. Soud neshledal žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani z jiných, žalobkyní tvrzených důvodů, neboť v něm žalovaná na odvolací námitky reagovala. Z jejího odůvodnění je totiž zřejmé, proč žalovaná na odvolací námitky nevešla (str. 4 a 5), kdy je z něj patrno, že žalovaná přisvědčila zjištěnému skutkovému stavu a právnímu posouzení OAM, konstatovala, že žalobkyně nenaplňuje formální ani materiální podmínky pro udělení, resp. prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně navíc v odvolání ani skutečnost, že účel pobytu neplní, nijak nezpochybňovala. Žalovaná se neztotožnila s odvolací námitkou, že ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí není jasně definován důvod pro zamítnutí žádosti. K odvolací námitce ohledně přiměřenosti prvostupňového rozhodnutí uvedla, že OAM nebyl povinen posoudit přiměřenost dopadů prvostupňového rozhodnutí v souladu s zákona o pobytu cizinců, neboť mu zákon tuto povinnost v daném případě neukládá. Dodala, že žádné z práv zakotvených vd (dále jen „“) nezakládá nárok cizinců na pobyt na území ČR. Soud shledává takové odůvodnění rozhodnutí správního orgánu souladným s ust. , podle kterého „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.“. Námitku jeho nepřezkoumatelnosti proto odmítl.

21. Důvodná není ani druhá žalobní námitka, v níž žalobkyně tvrdila porušení a 4 a . Soud k tomu z obsahu spisového materiálu ověřil skutkový stav tak, jak byl účastníky řízení tvrzen, a dospěl k závěru, že správní orgány zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro posouzení věci ve smyslu ust. a , a posoudily jej v souladu se zákonem. Nadto je třeba uvést, že žalobkyně ani konkrétně neuvedla, v čem žalovaná nevycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci, resp. v jakém směru stav věci spolehlivě nezjistila. Stejně tak žalobkyně nespecifikovala, v čem žalovanou přijaté řešení neodpovídalo okolnostem případu. Soud přitom nemůže za žalobkyni jednotlivé důvody jejího nesouhlasu domýšlet.

22. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ust. zamítl.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně nebyla ve věci procesně úspěšná, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Praha 23. září 2020

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu