Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 158/2024 - 46

- 47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. K., proti žalovaným: 1) Krajský soud v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274/26, Ústí nad Labem, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 4. 7. 2024, č. j. Si 163/202420, a rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 28. 5. 2024, č. j. MSP419/2024OSVOSV/2, o návrhu žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. jinému krajskému soudu,

takto:

I. Soudci specializovaného úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 141 A 17/2024.

II. Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. se nepřikazuje jinému soudu.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce žádal Krajský soud v Ústí nad Labem o poskytnutí několika soudních rozhodnutí postupem podle , o svobodném přístupu k informacím (dále „“). Žalobou podanou u věcně a místně příslušného Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále také „žalovaný“) žalobce brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým jej žalovaný podle vyzval k úhradě nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací. Současně napadá shora označené rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, které rozhodnutí žalovaného potvrdilo. Žalobce s odkazem na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem byl současně povinným subjektem, navrhl, že o žalobě by měl rozhodovat Krajský soud v Praze.

[2] Toto vyjádření žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem vyhodnotil jako námitku podjatosti sui generis, soudci správního úseku proto připojili své vyjádření k námitce podjatosti. Ve vyjádření uvedli, že nemají žádný poměr k věci samé ani k žalobci. Jsou přesvědčeni, že skutečnost, že jsou soudci soudu, jenž je v daném řízení žalovaným, nezakládá sama o sobě zákonný důvod jejich vyloučení z projednávání a rozhodování v žalobcově věci. Nejsou tak dány předpoklady pro postup podle a 2 , (dále „“).

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu spis, aby podle a 2 o žalobcově návrhu na přikázání věci jinému soudu rozhodl.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[4] Nejvyšší správní soud neshledal návrh žalobce na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

[5] Ustanovení stanoví, že „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[6] Nejvyšší správní soud neshledal žádné okolnosti, pro něž by měli být soudci podle vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. Žádné konkrétní důvody pro jejich vyloučení neuvedl ani žalobce.

[7] Podle „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jeli to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.“

[8] Žalobce za jediný důvod, pro nějž by měla být věc přikázána jinému než místně příslušnému soudu, označil to, že Krajský soud v Ústí nad Labem byl v téže věci současně povinným subjektem. Pouhý odkaz na tuto skutečnost nicméně nemůže postačovat k automatickému vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem z projednávání a rozhodování ve věci.

[9] Napadené rozhodnutí vydala administrativní asistentka předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, tedy pověřený orgán v zastoupení orgánu státní správy soudu. Jak přitom shrnul rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v bodě 46 svého usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/201965, č. 4062/2020 Sb. NSS, „k vyloučení všech soudců krajského soudu z důvodu ‚systémové‘ podjatosti nestačí, že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) krajského soudu, respektive soudní funkcionář ve věci rozhodoval v prvém stupni správního řízení […]. Tyto skutečnosti pouze signalizují riziko systémové podjatosti. Aby však určitý soudní případ založil důvody pro vyloučení všech soudců daného soudu pro systémovou podjatost, je třeba, aby k tomu přistoupily další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů.“ Žalobce přitom netvrdí, že by zde byla jakákoli další okolnost svědčící o „systémové“ podjatosti krajského soudu (srov. bod 47 citovaného usnesení rozšířeného senátu).

[10] Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, sám žalobce jej ostatně ani neuvedl. Podmínky pro delegaci podle ani odst. 2 tedy nejsou dány. Nejvyšší správní soud proto žalobcovu návrhu nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2024

Eva Šonková

předsedkyně senátu