Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 178/2020 - 21

- 22

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: S. B., zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. srpna 2019 č. j. OAM-349/ZA-ZA11-VL11-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2020 č. j. - 34

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce požádal dne 14. dubna 2019 o mezinárodní ochranu. Uvedl, že před odjezdem z Ukrajiny žil ve L. Má obavu z povolání do armády, nechce se účastnit bojů na Ukrajině, na vlastní oči viděl, jak se s vojáky zachází. Při pohovoru uvedl, že si asi před půl rokem uvědomil, že by mohl být ohrožen povoláním do armády. Byl nezpůsobilý k výkonu vojenské služby ze zdravotních důvodů, nemá vojenskou knížku. Žádné předvolání do armády osobně nedostal, ale je všeobecně známo, že berou každého. To, že bez problémů dvakrát cestoval do České republiky a zpět na Ukrajinu, si žalobce vysvětluje tím, že předvolání do armády se provádí v určitých časových úsecích, a v době, kdy odjížděl z vlasti, bylo zrovna klidnější období. Žalobce je v odvodovém věku, a přestože dosud nebyl odveden kvůli plochým nohám, je přesvědčen, že by byl odveden, protože je nedostatek mužů, kteří by mohli bojovat. Žalobce nechce zabíjet lidi ani se nechat zabít. Vojáci, kteří se z východu Ukrajiny vrátí, nemají žádnou péči a jsou poznamenáni na celý život. Když špatně popisují události, jsou stíháni za smyšlené trestné činy.

[2] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle – , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť shledal, že skutečnosti uváděné žalobcem nesvědčí o hrozbě pronásledování či vážné újmy.

[3] Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval, že služba v armádě je legitimní občanskou povinností, nikoli důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Do bojů na východě Ukrajiny jsou navíc povoláváni jen profesionální vojáci a dobrovolníci. Před vydáním rozhodnutí žalovaného žalobce překročil odvodový věk, nikdy neabsolvoval základní vojenskou službu, neobdržel povolávací rozkaz a byl shledán nezpůsobilým k výkonu služby, jeho povolání do armády je tudíž velice nepravděpodobné. Městský soud dále uvedl, že konflikt neprobíhá na celém území Ukrajiny, přičemž žalobce pochází z města L., které se nachází na západě země mimo válečné oblasti. Incident v Kerčském průlivu, na který žalobce narážel, byl ojedinělý.

[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Opět namítal, že po návratu na Ukrajinu by musel nastoupit do armády a jít válčit, což s ohledem na strach o vlastní život nechce, je to i v rozporu s jeho vyznáním. Přestože boje probíhají převážně ve východní části země, nelze zlehčovat ani situaci na západě, kde docházelo k opakovaným násilnostem, jejichž oběťmi se stali nevinní civilisté. Stěžovatel konkrétně poukázal na boje mezi vládou a Pravým sektorem v Mukačevu a výbuch dvou náloží ve Lvově. Dále stěžovatel namítal, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se dostatečně zabýval všemi důvody sdělenými stěžovatelem v průběhu správního řízení a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Z úřední činnosti je žalovanému známo, že v ozbrojeném konfliktu na východě Ukrajiny jsou v současnosti nasazeni pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. To, že je konflikt v rozporu s jeho vyznáním, stěžovatel uvedl poprvé až v kasační stížnosti, navíc nekonkretizoval, o jaké vyznání se jedná. Poukazy stěžovatele na kriminální jednání Pravého sektoru rovněž nejsou azylově relevantní.

[6] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

[7] K obavám stěžovatele z účasti v ozbrojeném konfliktu Nejvyšší správní soud odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž odmítání povinné vojenské služby není samo o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, není-li spojeno s reálně projeveným politickým či náboženským přesvědčením (rozsudky ze dne 29. března 2004 č. j. - 49 či ze dne 7. srpna 2012 č. j. - 44, usnesení ze dne 17. června 2015 č. j. - 31, ze dne 24. února 2016 č. j. - 23, ze dne 20. dubna 2016 č. j. 2 Azs 67/201 - 24 či ze dne 25. května 2017 č. j. - 32).

[8] Nejvyšší správní soud též setrvale judikuje, že vnitrostátní ozbrojený konflikt na Ukrajině nelze klasifikovat jako totální, tedy takový, který by – s ohledem na svoji intenzitu – každého civilistu vystavoval reálnému nebezpečí vážné újmy (například usnesení ze dne 15. ledna 2015 č. j. - 17, ze dne 31. března 2015 č. j. - 28, ze dne 30. dubna 2015 č. j. - 69, ze dne 17. června 2015, č. j. - 31, či že dne 7. srpna 2018 č. j. - 40). V takovém případě by bylo třeba, aby žadatel o mezinárodní ochranu prokázal dostatečnou míru individualizace ve vztahu k hrozbě vážné újmy, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy, (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země, či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. března 2009, č. j. - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS). To se stěžovateli nepodařilo a přesto, že si je Nejvyšší správní soud vědom složité bezpečnostní situace na Ukrajině, nemůže přehlédnout, že vnitřní konflikt se zde geograficky ustálil ve východní části země – Doněcká a Luhanská oblast, zatímco stěžovatel pochází ze L., který leží v západní části země, jíž se válečný konflikt netýká (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2016 č. j. - 37).

[9] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil, že by městský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[10] Krom toho, námitku, že účast v ozbrojeném konfliktu je v rozporu s jeho vyznáním, stejně tak jako obavy spojené s činností Pravého sektoru, stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti, ačkoli mu objektivně nic nebránilo učinit tak dříve. Tyto kasační námitky lze proto označit jako nepřípustné ve smyslu Žalovaný navíc správně namítal, že tvrzení stěžovatele o tom, že služba v armádě odporuje jeho vyznání, je tak obecné, že je prakticky neprojednatelné.

[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle odmítl.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2020

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu