Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 203/2020 - 29

- 30

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: P. T. T., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. – 44, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadla shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2020, č. j. MV-29752-5/SO-2020. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. 12. 2019, č. j. OAM-6018-15/DP-2019, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen ,,zákon o pobytu cizinců‘‘), ve spojení s a téhož zákona, jelikož v době trvání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností ode dne 24. 7. 2017 do dne 31. 3. 2019 byla stěžovatelka pravomocně odsouzena. Stěžovatelka byla uznána vinnou rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. , za zvlášť závažný zločin loupeže podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,, ‘‘), spáchaný ve spolupachatelství podle , za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let, tedy do dne 16. 10. 2021.

[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvádí jako důvod pro přiznání odkladného účinku závažnou újmu, jež stěžovatelce hrozí v případě vycestování z České republiky, jelikož tady žije ve společné domácnosti s jednou ze svých dcer. Stěžovatelka nemá ve Vietnamu žádné zázemí a ve svém věku (52 let) zde jen velmi obtížně najde zaměstnání. V České republice má dcery a vnoučata a jejím zdrojem obživy je živnostenské podnikání na území České republiky a podpora od dcer. Stěžovatelka připomíná, že podle § 47 zákona o pobytu cizinců má právo pobývat na území České republiky po celou dobu řízení o žádosti v rámci tzv. „fikce pobytu“. V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bude „fikce pobytu“ stěžovatelce trvat i nadále po dobu soudního řízení a nedojde ani k dočasnému zásahu do jejího rodinného a soukromého života; navíc by musela odjet do Vietnamu bez zajištěných příjmů.

[3] Je tedy zřejmé, že stěžovatelka spatřuje ve vycestování z České republiky nepoměrně větší újmu, než by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, neboť by se jednalo o výrazný a zjevně nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života stěžovatelky, jejích dcer a vnoučat. Stěžovatelka má za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je důvodné i vzhledem k aktuální situaci týkající se epidemie SARS Cov-19. Opatření orgánů veřejné moci v souvislosti s touto epidemií se v podstatě každý den mění a nelze je předvídat. Je proto reálná i možnost, že i v případě úspěchu by se stěžovatelka fakticky do České republiky nemohla vrátit. K tomu stěžovatelka uvádí, že vietnamská vláda nyní zvažuje ukončení mezinárodních letů až do konce září 2020.

[4] K návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se žalovaná v určené lhůtě nevyjádřila.

[5] Podle nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se přitom užije přiměřeně.

[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.

[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny.

[9] O návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku, byť ve vztahu k žalobě, již rozhodoval městský soud usnesením ze dne 27. 4. 2020, č. j. - 25, kterým nebyl žalobě odkladný účinek přiznán.

[10] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V dané věci však nebylo prokázáno, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak ze spisové dokumentace vyplývá, že stěžovatelka byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. , uznána vinnou za zvlášť závažný zločin loupeže podle , spáchaný ve spolupachatelství podle , za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let, tedy do dne 16. 10. 2021. Tyto zjištěné skutečnosti stěžovatelka nijak nerozporuje ani nevyvrací. V takovém případě veřejný zájem na dodržování platných právních předpisů na území České republiky a na ochraně společnosti před kriminalitou a dalšími protispolečenskými jevy převáží nad zcela v obecné rovině tvrzenými zájmy stěžovatelky (rodinný a osobní život na území České republiky po dobu vedení soudního řízení).

[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatelky neshledal naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle ve spojení s odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.

[10] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. – 76).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2020

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu