Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 156/2020 - 40

- 42

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: A. A. A. A. A., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2019, č. j. OAM-239/LE-LE05-K09-PD2-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2020, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 23. 7. 2019, č. j. OAM-239/LE-LE05-K09-PD2-2014, neprodloužilo žalobci doplňkovou ochranu podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Dle aktuálních informací v Iráku neprobíhá ozbrojený konflikt. Přestože po své porážce Islámský stát (dále jen „IS“) dál podniká nahodilé a omezené teroristické útoky, jejich počet klesá, do země se vracejí uprchlíci a snižuje se i počet vnitřně vysídlených osob. Žalobci proto nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí ve smyslu . Neprokázalo se, že by mu irácké úřady nebyly schopné poskytnout ochranu před soukromými osobami. Ani obavy z pronásledování kvůli vyznávání sunnitského směru islámu nejsou opodstatněné vzhledem ke zprávám o náboženské pluralitě. Soukromé vazby na území České republiky nepředstavují důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

[2] Toto rozhodnutí napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu rozsudkem ze dne 15. 5. 2020, č. j. - 36, zamítl. Souhlasil, že bezpečnostní situace v Iráku se od doby udělení doplňkové ochrany podstatně zlepšila, takže prodloužení již není důvodné. Shrnul informace o zemi původu shromážděné žalovaným, z nichž vyplývá, že neprobíhá ozbrojený konflikt ani občanská válka, vládní síly udržují pořádek, a proto se snižují i počty vnitřně vysídlených osob. Nebyly předloženy žádné podklady, které by tyto závěry zpochybnily. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“), který už dříve hodnotil zlepšení v Iráku jako podstatné. Jednotky IS byly poraženy, nemohou nyní vzdorovat iráckým státním orgánům, počet teroristických a násilných útoků se snižuje. Žalobce nijak neprokázal, že by byl jeho návrat do vlasti rizikovější kvůli jeho individuálním poměrům, přičemž takové ohrožení neplyne ani z toho, že je sunnitou. Sunnitská menšina představuje 32−37 % obyvatel země a podle zpráv může svobodně vyznávat své náboženství. Skutkový stav tedy žalovaný řádně objasnil, všechny zjištěné okolnosti srozumitelně a přezkoumatelně posoudil, přijaté řešení odpovídá okolnostem případu. Souhrnné informace o zemi původu vypracované Odborem azylové a migrační politiky nelze považovat za neobjektivní a zaujaté jen proto, že byly vypracovány odborem žalovaného. Navíc vycházel i z aktuálních zpráv dalších orgánů a nevládních organizací, takže jde o zdroje nezávislé a dostatečně objektivní. Zpráva ČTK o prohlášení německého ministra zahraničí byla vzhledem k ostatním podkladům jen doplňková a bez většího významu. Ani varování Ministerstva zahraničních věcí před cestami do Iráku, na něž žalobce poukázal, není dokladem hrozby vážné újmy ve smyslu .

II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, jež podřadil pod , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Rozsudek městského soudu podle něj vychází z nesprávného posouzení právních otázek, závěry neodpovídají dokazování a odůvodnění je zmatečné.

[4] Městský soud převzal nesprávné závěry ohledně zlepšující se situace v Iráku. Aby byl řádně objasněn skutkový stav, měla být bezpečnostní situace posouzena z dlouhodobějšího pohledu, ne jako komparace výsledků několika měsíců. Navíc ani tyto výsledky nesvědčí o natolik pozitivních změnách, aby došlo k pominutí důvodů pro doplňkovou ochranu. Závěry žalovaného a městského soudu nelze považovat ani za dostatečně aktuální, neboť jde o zjištění z let 2017 a 2018, k vydání rozhodnutí však došlo v roce 2019.

[5] Stěžovatel upozornil, že IS nikdy nenaplňoval kritéria definující stát z pohledu Úmluvy o právech a povinnostech států (tzv. Montevidejská úmluva, pozn. NSS). Nešlo o státní subjekt, ale teroristickou organizaci, tudíž je termín „porážka IS“ používaný žalovaným i městským soudem značně nadnesený − nešlo-li o stát, nemohl být poražen. Jeho bojovníci byli rozptýleni, a přesto dochází denně k teroristickým útokům. O porážce se proto nedá hovořit. Stále trvají důvody pro udělení doplňkové ochrany, a jeho žádosti o prodloužení proto mělo být vyhověno. O odepření doplňkové ochrany lze totiž uvažovat až tehdy, je-li situace bezpečná, a ne, když je pouze v této míře „zlepšená“.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl kasační stížnost zamítnout. Stěžovatelovy námitky byly vypořádány v rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany i v rozsudku. Stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, kterou by bylo možné podřadit pod pojem vážná újma ve smyslu . Jeho tvrzení posoudil ve světle zjištěných informací o zemi původu a neshledal, že by jeho vycestování do vlasti vedlo k rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Po zohlednění všech rozhodných okolností neshledal relevantní důvody pro aplikaci nebo , proto stěžovatele nemohl zkrátit na jeho právech. Naopak, v jeho žádosti vidí snahu legalizovat svůj další pobyt na území České republiky, který by však měl řešit pomocí , o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelova tvrzení hodnotí jako domyšlené krajní scénáře, které však nemají reálnou spojitost s jeho azylovým příběhem.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, zabýval se NSS v souladu s nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[9] Stěžovatel dovozoval přijatelnost kasační stížnost z poslední možnosti, tedy z hrubého pochybení městského soudu při výkladu práva, které mělo dopad do jeho hmotněprávního postavení. NSS takové pochybení neshledal, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je tedy nepřijatelná.

[10] Pochybení mělo spočívat v nesprávném objasnění situace v Iráku a jeho nesprávném vyhodnocení jako „bezpečné“ země. Otázkou posouzení bezpečnostní situace v Iráku po porážce IS se NSS zabýval v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j. - 38, a v usneseních ze dne 6. 6. 2019, č. j. - 59, nebo ze dne 30. 4. 2020, č. j. - 82. Dospěl k závěru, že situace v zemi není zcela stabilizovaná, dochází i k páchání násilí na civilistech, nicméně nelze dovodit, že by se jednalo o tzv. totální konflikt relevantní z pohledu .

[11] V nyní posuzovaném případě není důvod se od těchto závěrů odklonit. Závěr, že stěžovateli v případě návratu nehrozí vážná újma podle , má dostatečnou oporu v podkladech ve správním spisu a stěžovatel neprokázal opak.

[12] Ze shromážděných podkladů vyplývá přesvědčivý závěr o významném zlepšení bezpečnostní situace. Žalovaný i městský soud také posoudili stěžovatelova tvrzení o jeho individuální situaci a přesvědčivě zdůvodnili, proč z nich neplyne, že by byl při návratu ohrožen. Tomuto závěru nebrání ani to, že žalovaný a městský soud vycházeli z informací o zemi původu, které se vztahovaly především k hodnocení situace v Iráku v roce 2018. Takové podklady lze i ve světle judikatury považovat za dostatečně aktuální (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. - 55, č. 3714/2018 Sb. NSS).

[13] Stěžovatel taktéž namítl, že hovořit o „porážce“ IS je zcela nadnesené, neboť nejde o stát, ale teroristickou organizaci, jejíž bojovníci nadále páchají mnoho teroristických útoků. Výraz „porážka organizace Islámský stát v Iráku“ parafrázovaný v napadených rozhodnutích je výrokem iráckého předsedy vlády Hajdara Abádího (viz zpráva ČTK ze dne 18. 12. 2018 na č. l. 210 správního spisu). Je zřejmé, že jde o politické prohlášení vůči médiím, nikoli o právně přesné zhodnocení situace. Ačkoli ho žalovaný do svého rozhodnutí převzal pro účely popisu bezpečnostní situace v Iráku, neplyne z toho, že kvalifikoval IS jako „stát“. Mezi stěžovatelem a žalovaným tedy není spor o to, že IS představuje teroristickou organizaci, nikoli stát.

[14] Nejvyšší správní soud se zabýval také zcela obecně vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti [ ], k níž stěžovatel pouze uvedl, že je pro něj odůvodnění rozsudku městského soudu „zmatečné“. Jeho námitka tedy patrně směřuje k nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost (pro její výklad viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, č. NSS), je však zcela obecná a nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti. Jak plyne z rozsudku NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. - 35, míra podrobnosti, resp. obecnosti kasačních námitek předurčuje míru podrobnosti jejich vypořádání NSS. S ohledem na to NSS pouze konstatuje, že rozsudek městského soudu je srozumitelný, výrok a odůvodnění spolu korespondují, odůvodnění je jasné a logicky vystavěné. Rozsudek tedy není nesrozumitelný a netrpí ani jinou vadou, k níž by NSS musel přihlédnout.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2020

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu