Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 245/2020 - 18

- 19

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupena Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, č. j. - 114,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího právního zástupce Mgr. Jana Aulického do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jehož výrokem I. bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2014, č. j. MSMT- 38710/2014-2, a rozhodnutí Ostravské univerzity ze dne 3. 9. 2014, č. j. OU-71264/POD-2014, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení; výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno uvedené rozhodnutí Ostravské univerzity o zamítnutí její žádosti o uznání zahraničního studia a kvalifikace v České republice.

[2] V kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že ačkoliv krajský soud její žalobě z větší části vyhověl, nezrušil usnesení Univerzity Karlovy ze dne 3. 7. 2014, č. j. UKRUK-4997/14/DV-Ha, kterým byla stanovena nepříslušnost Univerzity Karlovy a věc byla postoupena Ostravské univerzitě. Poté, co bylo ke kasaci žalovaného Nejvyšším správním soudem zrušeno původní rozhodnutí krajského soudu, stěžovatelka v rámci „vyjádření k dalšímu postupu soudu po kasačním rozsudku“ sice výslovně uvedla, že nadále nenamítá nicotnost uvedeného usnesení, nicméně současně namítla jeho neplatnost, kterou namítala už v textu žaloby. Podle jejího názoru krajský soud také nesprávně posoudil procesní charakter tohoto usnesení, které má povahu „jiného úkonu správního orgánu“ ve smyslu věty druhé , nikoli vady řízení ve smyslu Krajský soud se tak měl zabývat zákonností tohoto usnesení, přičemž pokud dospěl k závěru, že postoupení věci bylo nedůvodné, měl usnesení pro nezákonnost zrušit. Dále stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [ ], přičemž vyjmenovala žalobní námitky, kterými se krajský soud údajně nezabýval. Krajský soud podle jejího názoru pochybil, také když odmítl použití , a když neobjasnil, v jakém směru by mělo být vedeno další zjišťování nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, obě správní rozhodnutí, i usnesení o postoupení věci Ostravské univerzitě.

[3] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podal účastník, který byl v předcházejícím řízení o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný, zabýval se rozhodující senát Nejvyššího správního soudu nejprve otázkou přípustnosti kasační stížnosti.

[4] Podle je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno jinak. Podle je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.

[5] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle nepřípustná.“

[6] V posuzované věci krajský soud zrušil prvostupňové i druhostupňové správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, čímž rozhodl ve prospěch stěžovatelky a umožnil tak, aby věc byla žalovaným znovu projednána. Předmětnou kasační stížností se přitom stěžovatelka domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu. Nenamítá v ní však, že měl krajský soud výrokem ve věci rozhodnout jinak, než jak učinil (tzn., že napadená správní rozhodnutí zrušit neměl).

[7] Stěžovatelka se v kasační stížnosti domáhala toho, aby krajský soud nad rámec již vyslovených výroků rozhodl také o jejím návrhu na zrušení usnesení Univerzity Karlovy, kterým byla věc postoupena Ostravské univerzitě. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že zrušení tohoto usnesení navrhovala již v žalobě (tento návrh je i součástí žalobního petitu), a krajský soud by tedy měl o jejím návrhu formálně rozhodnout. Nejvyšší správní soud v tom však nespatřuje takovou vadu řízení, pro kterou by bylo nutno napadený rozsudek zrušit. V daném případě jde totiž o usnesení vydané podle , které se pouze poznamená do spisu, a proti kterému není podle přípustné odvolání. Jedná se o usnesení, které je svojí povahou rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem a jako takové je proto podle ze soudního přezkumu vyloučeno (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. - 27). Krajskému soudu by tak nezbylo, než návrh stěžovatelky na jeho zrušení odmítnout podle pro nepřípustnost.

[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, a proto ji podle , s odkazem na odmítl. O věci Nejvyšší správní soud rozhodl bez jednání postupem podle

[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první , ve spojení s , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta.

[10] Podle věty třetí , o soudních poplatcích, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Protože kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo nařízeno jednání, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 13. srpna 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu