Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 236/2020 - 16

- 17

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Mgr. D. J., proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Brno, Malinovského náměstí 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, č. j. – 61,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právona náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 8. 2. 2018, č. j. MCBS/2018/0024625/FILT, rozhodl Úřad městské části města Brna, Brno-střed, stavební úřad, na základě , ve znění pozdějších předpisů, o zastavení řízení ve věci žádosti o prodloužení lhůty k provedení úkonu ve věci stavby s názvem „Přístavba rodinného domu Š. a zastřešení venkovní terasy vč. boční zdi při vých. hranici pozemku, vše z jižní (dvorní) strany domu na pozemku par. č. X v k. ú. X, obec B.“, o které žalobkyně, jakožto vlastník stavby, požádala dne 30. 11. 2017, a to z důvodu, že podaná žádost byla zjevně právně nepřípustná. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 31. 5. 2018, č. j. MMB/0223335/2018, přičemž napadené usnesení správního orgánu I. stupně současně potvrdil. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který výrokem I. rozsudku ze dne 27. 5. 2020, č. j. – 61 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející usnesení správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II. téhož rozsudku potom žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku dne 21. 7. 2020 kasační stížnost, v níž neuvedla žádné důvody stížnosti, avšak v rámci jejího petitu Nejvyššímu správnímu soudu navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

[2] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podal účastník, který byl v předcházejícím řízení o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný (k žalobě žalobkyně bylo zrušeno jak rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející usnesení správního orgánu I. stupně), zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve otázkou přípustnosti kasační stížnosti.

[3] Podle (dále jen „“) platí, že „[k]asační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak“. Podle „[k]asační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná“.

[4] Podle ustálené judikatury je citovaná zákonná ustanovení nutno vykládat tak, že kasační stížnost může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná újma na jeho právech (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. – 33; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Konsekventně pak bylo Nejvyšším správním soudem judikováno, že „[k]asační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle nepřípustná“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. – 41).

[5] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu krajského soudu ověřil, že stěžovatelka ve své žalobě formulovala petit následujícím způsobem: „…[stěžovatelka] navrhuje, aby soud, po provedeném řízení, vydal tento rozsudek: Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2018, č. j. MMB/0223335/2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí správního orgánu, č. j. MCBS/2018/0024625/FILT ze dne 8. 2. 2018 se jako nezákonné ruší.“ Současně stěžovatelka požadovala přiznání náhrady nákladů řízení před krajským soudem. Na uvedeném petitu pak setrvala i ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 29. 1. 2019. Jak přitom uvedeno shora v bodě 1 tohoto usnesení, krajský soud napadeným rozsudkem usnesení správního orgánu I. stupně i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení. Současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč.

[6] Ačkoliv stěžovatelka podala k Nejvyššímu správnímu soudu pouze blanketní kasační stížnost, tj. bez uvedení důvodů, pro které shledává napadený rozsudek nezákonným, je ze shora provedeného porovnání žalobního petitu s výrokovou částí napadeného rozsudku bez dalšího zřejmé, že krajský soud rozhodl v souladu se stěžovatelkou formulovaným žalobním návrhem. Za uvedené situace proto Nejvyšší správní soud dospěl v kontextu shora citovaného usnesení svého rozšířeného senátu k závěru, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou, jež byla v řízení před krajským soudem procesně úspěšná, je podle nepřípustná. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že jakkoli je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatelky vykazuje významné deficity v podobě absence jejích důvodů, nevyzýval již tento soud stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti, neboť takový postup by byl s ohledem na specifické okolnosti věci zcela bezúčelný.

[7] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost v souladu s , ve spojení s , za použití , odmítnout bez věcného projednání pro její nepřípustnost.

[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , ve spojení s , a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu