Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 100/2024 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: Bc. F. N., zastoupen JUDr. Marií Martinovou, advokátkou se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti žalovanému: Finanční úřad pro Karlovarský kraj, se sídlem Krymská 2a, Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2023, č. j. 716228/23/2403-50522-402980, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2024, č. j. -52.

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V projednávané věci Nejvyšší správní soud řešil, zda motocykl naplňuje definici motorového pozemního vozidla [ , o dani z přidané hodnoty] pro účely platby DPH při jeho dovezení do České republiky z jiné země EU ( téhož zákona) a zároveň se opakovaně věnoval možnosti podat žalobu přímo proti tzv. konkludentnímu platebnímu výměru ( část první věty před středníkem , daňový řád).

[2] Žalobce si pořídil v Německu silniční motocykl a v rámci kupní ceny tam uhradil i DPH. Na základě sdělení Územního pracoviště správce daně v Chebu, že je povinen odvést DPH v ČR, podal žalobce českým daňovým orgánům hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a motocykl uvedl i v přiznání k DPH za srpen 2023. Žalovaný v návaznosti na to vydal platební výměr, v němž žalobci vyměřil DPH v tvrzené výši 32 135 Kč.

[3] Žalobce proti tomuto platebnímu výměru podal žalobu, ve které namítal, že nebyl povinen podávat hlášení k DPH a ani daň uhradit. Krajský soud žalobu zamítl napadeným rozsudkem s tím, že motocykl naplňuje zákonem stanovená kritéria dopravního prostředku i motorových pozemních vozidel [§ 4 odst. 4 písm. a) i písm. b) bod 1 zákona o dani z přidané hodnoty], a žalobce tedy měl DPH zaplatit (bod 28 napadeného rozsudku).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek, tak rozhodnutí žalovaného, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[5] Stěžovatel předně uvedl, že kasační soud v judikatuře řeší připuštění žaloby přímo proti konkludentnímu platebnímu výměru rozdílně, a tak navrhl věc předložit rozšířenému senátu.

[6] Dále stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu o povaze motocyklu a související povinnosti uhradit DPH. Poukázal na eurokonformní výklad zákona a unijní předpisy týkající se řidičských oprávnění, které rozlišují mezi motocykly a motorovými vozidly a poskytují tak i vodítko pro výklad nejasných daňových předpisů. Stěžovatel měl taktéž za to, že krajský soud měl Soudnímu dvoru EU předložit předběžnou otázku, což navrhnul také v řízení o kasační stížnosti. S odkazem na interpretační stanovisko Evropské komise poté stěžovatel poukázal na to, že motocykl měl být zdaněn pouze v Německu, s čímž se měl krajský soud lépe vypořádat. Stěžovatel také poukázal na stanovisko a vyjádření Generálního finančního ředitelství, na jejichž základě měl legitimní očekávání, že DPH podléhají pouze auta, lodě a letadla.

[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stroze okázal na svá předchozí vyjádření.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [ a 4 , (dále jen „ “)]. Kasační stížnost není důvodná.

III.a K možnosti napadnout konkludentní platební výměr

[9] Stěžovatel nejdříve nastolil otázku přípustnosti žaloby proti konkludentnímu platebnímu výměru a údajně rozpornou judikaturu kasačního soudu. Přípustnost žaloby se týká podmínek řízení, kterými se kasační soud zabývá z úřední povinnosti, jelikož jejich absence způsobuje zmatečnost řízení ( ). Podmínky řízení před krajským soudem byly splněny.

[10] Z existující judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že i přes v daňovém právu obecně platnou zásadu autoaplikace (rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2022, č. j. , bod 31), má správce daně stále zákonnou povinnost daň správně zjistit a stanovit (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2017, č. j. , č. 3646/2017 Sb. NSS, bod 39). Daňové subjekty mají možnost zpochybnit i „konkludentně“ určenou výši odvodu. Za nejvhodnější způsob kasační soud označil (a i nyní považuje) podání řádného daňového tvrzení přiznávajícího i spornou složku, uhrazení celé částky a následné podání dodatečného daňového přiznání na částku poníženou o spornou složku (rozsudek NSS ze dne 13. 7. 2016, č. j. , bod 26). Nejvyšší správní soud pak alternativně, ovšem s výhradou nekoncepčnosti takového postupu, připustil podání žaloby přímo proti konkludentnímu platebnímu výměru (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2022, č. j. , bod 32 a 33).

[11] Tuto alternativní cestu zvolil i stěžovatel v nyní projednávané věci. Stěžovatel podal příslušné daňové přiznání a následně vydaný konkludentní platební výměr napadl žalobou. Jakkoliv i nyní Nejvyšší správní soud zdůrazňuje nekoncepčnost tohoto postupu s ohledem na subsidiární povahu správního soudnictví, je nutné jej s ohledem na uvedenou judikaturu připustit.

[12] Uvedená judikatura pak není v rozporu s jiným rozhodnutím, na které poukázal stěžovatel. V něm totiž byla žaloba proti konkludentnímu platebnímu výměru shledána přípustnou a až následně odmítnuta pro absenci tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí. Hodnocením absence tvrzení žalobce o zkrácení na veřejných subjektivních právech se pak zabýval i Nejvyšší správní soud (rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2024, č. j. , body 3 a 19). Přípustnost žaloby proti konkludentnímu výměru přitom výslovně akceptoval (body 14 a 15 tamtéž).

III.b K motocyklu jako motorovému pozemnímu vozidlu

[13] V druhé námitce stěžovatel namítal, že motocykl nelze podřadit pod motorové pozemní vozidlo [§ 4 odst. 4 písm. b) bod 1 zákona o dani z přidané hodnoty]. Tato námitka není důvodná.

[14] Podle § 4 odst. 4 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty se za dopravní prostředek považuje vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner. Z uvedeného je zřejmé, že pojem dopravního prostředku je všeobjímající a jeho hlavní vlastností je konstrukce a určení pro přepravu osob či zboží. Pod takovou definici motocykl bezpochyby spadá.

[15] Otázkou pak je, zda motocykl spadá i pod definici nového dopravního prostředku podle § 4 odst. 4 písm. b) bod 1 zákona o dani z přidané hodnoty, která zahrnuje mj. motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že pod tuto definici spadají – při splnění uvedených podmínek – i motocykly (bod 28 napadeného rozsudku). Rozlišujícím kritériem je totiž nízký obsah válců či výkon (a nikoliv počet kol či stop), z čehož je zřejmé záměrně široké pojetí motorového pozemního vozidla.

[16] Tento výklad je zároveň v souladu s unijními předpisy, kterých se sám stěžovatel dovolává. Judikatura Soudního dvora EU dovodila, že účelem zvláštních pravidel zdanění dopravních prostředků [čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, na který navazuje výše uvedená národní úprava] je, „rozdělení daňové pravomoci [a] zabránění narušením hospodářské soutěže mezi členskými státy, která by mohla vyplývat z použití různých sazeb.“ Zvláštní úprava DPH u nových dopravních prostředků existuje „zejména z důvodu vysoké hodnoty a jednoduché přepravitelnosti tohoto zboží“ (již rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 11. 2010, C84/09, X proti Skatteverket, bod 24). Jak zabránění narušení hospodářské soutěže, tak vysoká hodnota a jednoduchá přepravitelnost, platí i pro motocykly. Dále je také nutné poukázat na Interpretační sdělení Komise o postupech registrace motorových vozidel pocházejících z jiného členského státu ze dne 24. 3. 2007, které ve své části 2 definuje motorové vozidlo i jako každé dvoukolové nebo tříkolové motorové vozidlo; stěžovatel na tato výkladová pravidla sám odkazuje, ale tyto jejich části svědčící ve prospěch výkladu žalovaného a krajského soudu nereflektuje.

[17] Je tak zřejmé, že v definici motorového pozemního vozidla jsou motocykly zahrnuty. Stěžovatelův odkaz na jinou judikaturu (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 19. 7. 2012, C250/11, Lietuvos geležinkeliai AB) není případný, jelikož se vztahoval k jiným unijním předpisům a otázce osvobození pohonných hmot v běžných palivových nádržích.

[18] K položení předběžné otázky proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod. Výklad čl. 2 odst. 2 směrnice 2006/112/ES neponechává ve vztahu k motocyklům prostor pro žádnou rozumnou pochybnost, což znamená, že kasační soud nemá povinnost předběžnou otázku podat (čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie; rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. 10. 1982, 283/81, Cilfit a další, bod 21; či ze dne 6. 10. 2021, C561/19, Consorzio Italian Management e Catania Multiservizi a Catania Multiservizi, bod 66).

[19] Kasační soud taktéž souhlasí s krajským soudem v neexistenci stěžovatelova legitimního očekávání (bod 29 napadeného rozsudku). To může založit pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá správní praxe souladná s právními předpisy (např. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2024, č. j. , bod 17). Pouze výjimečně by mohlo jít i o praxi rozpornou s právními předpisy – obecně platí, že „[j]asná (pochybnosti nevzbuzující) slova zákona samozřejmě předčí (překonají) jakékoliv očekávání, ať už vzniklo jakkoliv“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. , č. 1915/2009 Sb. NSS, bod 80). Stěžovatel se ovšem žádné konkrétní správní praxe nedovolává a poukazuje toliko na informativní texty Generálního finančního ředitelství. Stěžovatel tak nemohl mít legitimní očekávání ohledně způsobu zdanění motocyklů.

[20] Stěžovatel se také pozastavoval nad tím, že DPH zaplatil jak v Německu, tak v České republice. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112/ES je dodání zboží z jednoho členského státu do jiného – za splnění podmínek tam uvedených – osvobozeno od DPH ve státě odeslání. Tento mechanismus spočívá „jednak v osvobození dodání zakládajícího odeslání nebo přepravu uvnitř Společenství od daně členským státem odeslání, doplněném nárokem na odpočet nebo vrácení DPH splatné nebo odvedené na vstupu v tomto členském státě, a jednak ve zdanění, členským státem ukončení přepravy, pořízení uvnitř Společenství“ (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 6. 2017, C26/16, Santogal MComércio e Reparação de Automóveis Lda, bod 38). Správci daně a soudy v České republice tak nejsou ty orgány, po kterých stěžovatel může požadovat vrácení uhrazeného DPH.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Nejvyšší správní soud uzavírá, že pod pojem motorové pozemní vozidlo v § 4 odst. 4 písm. b) bod 1 zákona o dani z přidané hodnoty typově spadá i motocykl splňující další stanovené podmínky (minimální obsah válců či výkon motoru a stáří anebo dosavadní nájezd). Jejich naplnění stěžovatel nerozporoval a byl povinen DPH zaplatit v České republice. Kasační stížnost proto není důvodná a soud ji zamítl podle poslední věty

[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl kasační soud v souladu s ve spojení s Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2024

Ivo Pospíšil

předseda senátu