Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Af 35/2016 - 86

151. Žalobcem citovaný rozsudek SDEU ze dne 6. 2. 2014 č. j. C-528/12 není pro daný případ přiléhavý, neboť je v něm řešen právní a účetní vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, přičemž obě společnosti se řídí právem téhož členského státu. Městský soud vzal v úvahu nejen žalobcem citovaný text, ale i jeho původní znění ve francouzském jazyce: „L’article 57 de la quatrième directive 78/660/CEE du Conseil, du 25 juillet 1978, fondée sur l’article 54 paragraphe 3 sous g) du traité et concernant les comptes annuels de certaines formes de sociétés, telle que modifiée par la directive 2006/46/CE du Parlement européen et du Conseil, du 14 juin 2006, doit être interprété en ce sens qu’il s’oppose à la réglementation d’un État membre qui n’exempte une entreprise filiale relevant du droit de cet État des dispositions de ladite directive relatives au contenu, au contrôle ainsi qu’à la publicité des comptes annuels que si l’entreprise mère relève également du droit dudit État.“ Jak z českého, tak z francouzského znění rozsudku jednoznačně vyplývá, že je možné žalobcem tvrzenou výjimku z povinnosti zveřejňovat účetní dokumenty ve smyslu uvedených Směrnic vztáhnout pouze na ty případy, kdy ve vztahu mezi mateřskou a dceřinou společností (případně organizační složkou) chybí přeshraniční prvek a řídí se tedy právem jednoho a téhož členského státu. Tento rozsudek SDEU nicméně potvrzuje správnost shora uvedeného závěru soudu, že legislativně-technická chyba v čl. odst. 1 jedenácté Směrnice nemá žádný vliv na platnost Směrnice o koordinaci ochranných opatření, neboť ji SDEU ve svém výkladu bez výhrad aplikoval. Městský soud uzavírá, že shora uvedené právní závěry žalovaného shledává správné a dílčí žalobní námitku nedůvodnou.

152. Rovněž je nedůvodné žalobcovo tvrzení, že předmětné Směrnice nebyly do tuzemského právního řádu implementovány. Žalobcův názor, že ustanovení OCHZ a zákona o veřejných rejstřících jsou lex specialis ve vztahu k zákonu o účetnictví nemůže obstát, neboť zákon o účetnictví je zvláštní právní úpravou a nadto jsou jím implementovány shora uvedené Směrnice, a proto je mu aplikační přednost dána též eurokonformním výkladem, viz zejména rozsudek SDEU ve věci Costa/ENEL (6/64) a na něj navazující nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. a ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. . Povinnosti vyplývající z evropských Směrnic tedy nebyly společnosti uloženy na základě jejich přímého účinku, ale až teprve tuzemskými předpisy, do kterých byly implementovány.

153. V návaznosti na výše uvedené přistoupil soud k posouzení rozsahu povinností společnosti podle zákona o účetnictví, neboť jeho úprava odpovídá evropským Směrnicím. V souvislosti s tím nemůže obstát argumentace žalobce, že jeho jednání nebylo motivováno zlým úmyslem, ale rozdílným výkladem práva s poukazem na zásadu in dubio mitius, neboť jím zastupovaná společnost s významným podílem na trhu měla dostatek prostředků, které mohla věnovat odborné péči o své právní záležitosti. Nadto je aplikační přednost úpravy obsažené v zákoně o účetnictví dána užitím jednoduchých výkladových metod lex specialis derogat legi generali s eurokonformním výkladem.

154. Ohledně výkladu právních předpisů dopadajících na posuzovanou věc se městský soud plně ztotožňuje se závěry správních orgánů v napadených rozhodnutích a žalobcův výklad založený na premise, že se publicita účetních závěrek a výročních zpráv řídí německým právem, shledal soud nesprávným. Odštěpný závod společnosti je účetní jednotkou ve smyslu § 1 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, a proto se povinnosti tímto zákonem stanovené vztahují pouze k účetnictví odštěpného závodu a nikoliv celé zahraniční právnické osoby. Společnost jeho prostřednictvím v tuzemsku podnikala, odštěpný závod byl povinen vést účetnictví a podle 18 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 21a odst. 1 zákona o účetnictví byl povinen sestavovat účetní závěrku ověřenou auditorem ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o účetnictví a zároveň na základě § 21 odst. 1 zákona o účetnictví uveřejňovat výroční zprávy. Jak účetní závěrky, tak výroční zprávy měly být schváleny auditorem ve smyslu § 21a odst. 2 zákona o účetnictví, a to včetně zprávy auditora ve smyslu § 21a odst. 3 zákona o účetnictví. Zveřejňování mělo být prováděno vždy uložením těchto dokumentů do Sbírky listin obchodního rejstříku vedeného podle zákona o veřejných rejstřících (dříve podle OCHZ).

155. Ze skutečnosti, že odštěpný závod společnosti byl povinen se řídit český právem, zároveň vyplývá nedůvodnost žalobní námitky ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu neobjasnění důvodu, pro který se správní orgány neobrátily s žádosti o mezinárodní právní pomoc na správní orgány Spolkové republiky Německo a Svobodného státu Bavorsko. Jelikož nebyla dána povinnost řídit se německým právem, nebylo nutné se na tyto orgány obracet. Z téhož důvodu se městský soud na německé či bavorské orgány se s žádostí o mezinárodní justiční spolupráci neobrátil.

156. Žalobce dále namítá, že správní orgány nedostatečně zohlednily polehčující okolnosti, a to zejména dosavadní bezúhonnost společnosti, délku správního řízení, dobu uplynulou od dílčích skutků a insolventnost společnosti. Takové tvrzení shledal městský soud v rozporu s obsahem odůvodnění správních rozhodnutí. Prvostupňový orgán na str. 4, a zejména pak na str. 7 a 8 odůvodnil společenskou škodlivost nezveřejňování účetních závěrek a výročních zpráv, přitom zdůraznil především preventivní, nikoliv represivní funkci trestu. Dále za přitěžující okolnost označil dlouhodobé nezveřejňování účetních dokumentů ze strany společnosti. Polehčující okolností shledal naopak její komunikaci v průběhu správního řízení. Závěrem uvedl „Správní orgán s přihlédnutím ke všem známým okolnostem dospěl k závěru, že účetní jednotce neuloží pokutu v maximální možné výši a s ohledem na výše uvedené rozhodl o uložení pokuty na spodní hranici možné sazby ve výši 0,01 % hodnoty aktiv celkem vykázaných za účetní období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012, tj. 40.500,- Kč.“ Rovněž žalovaný správní orgán se uvedenými okolnostmi zabýval a to na str. 15 a 16, kde dodal, že společnost i po zahájení správního řízení pokračuje v udržování protiprávního stavu, neboť doposud nezveřejnila účetní závěrku za rok 2008 a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystala zjednat nápravu ohledně chybějících výročních zpráv. Žalovaný konstatoval, že se jedná o systémové porušování právních předpisů. Na str. 21 rozhodnutí žalovaný potvrdil správnost úvah prvostupňového orgánu a následně (na str. 22 a 23 rozhodnutí) označil její výši za spíše symbolickou a výchovnou. Nelze se proto se žalobcem ztotožnit, že by se správní orgány nezabývaly hodnocením polehčujících a přitěžujících okolností. Ačkoliv se výslovně nezabývaly tím, že je společnost v insolvenci, uložení pokuty ve výši 40 500 Kč ve vztahu k takto závažné protiprávní činnosti společnosti s významným postavením na tuzemském trhu svědčí o tom, že byl nedostatek finančních prostředků správními orgány zohledněn implicitně. Ze správního spisu vyplývá, že správní orgány o vedeném insolvenčním řízení věděly, neboť jim tato skutečnost byla zástupcem společnosti sdělena při ústním jednání dne 21. 5. 2015.

157. S ohledem na uvedené ani námitky v osmém žalobním bodu nejsou důvodné.

158. Závěrem žalobce navrhl, aby soud upustil od uložení správního trestu nebo snížil jeho výši. Jak bylo soudem shora konstatováno, relevantní maximální horní hranicí sazby pokuty byla v době řízení o odvolání částka 16 993 770 Kč. Pokuta byla uložena ve výši 40 500 Kč, tedy při samé spodní hranici. Městský soud se plně ztotožňuje s rozhodnutím žalovaného a ve shodě s ním považuje uloženou pokutu za marginální. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 21. 8. 2003 č. j. -62, sankce uložená při samé spodní hranici není sankcí zjevně nepřiměřenou, a proto v daném případě nemohou být ani naplněny podmínky pro úspěšné uplatnění moderačního práva soudu.

159. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

160. Městský soud s ohledem na novou právní úpravu správního práva trestního, účinnou od 1. 7. 2017, porovnal sankční právní úpravu účinnou před uvedeným datem (tedy i v době spáchání deliktu a rovněž v době jeho pravomocného správního potrestání prvostupňovým a odvolacím orgánem) s novou sankční právní úpravou, zda nová právní úprava není pro žalobcem zastupovanou společnost příznivější ( d, ). Z porovnání právní úpravy ust. a odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví účinné přede dnem 1. 7. 2017 a právní úpravy tohoto ustanovení změněné Čl. XX s účinností od 1. 7. 2017 vyplývá, že tomu tak není a že na sankcionování správního deliktu (dnes přestupku podle citovaného ustanovení) se pro žalobce nic nezměnilo v tom smyslu, že by správní potrestání mohlo být pro jím zastupovanou společnost nově příznivější jak v otázce vymezené skutkové podstaty správního deliktu, resp. přestupku, tak i maximální možné výše ukládané pokuty a lhůty, kdy ji lze uložit.

161. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 18. srpna 2020

JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje M. J.