Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 54/2020 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové

a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci

žalobkyně: BD Consult, s.r.o.

sídlem Jeseniova 1196/52, Praha 3

proti

žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu

sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevyřízení

žádosti žalobkyně o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne

18. 2. 2020,

takto:

I. Žaloba se odmítá v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nevyřízení její žádosti

o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne 18. 2. 2020 bylo

nezákonným zásahem.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému přikázal

neprodleně vyřídit její žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci

tržeb ze dne 18. 2. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2

Odůvodnění:

I. Předmět sporu

1. Žalobkyně dne 18. 2. 2020 podala k žalovanému prostřednictvím datové zprávy odeslané datovou

schránkou žádost o autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb podle § 13 zákona

č. , o evidenci tržeb, (dále jen „“). Žalovaný tuto žádost

považoval za vadnou, protože nebyla učiněna jedním ze způsobů vyžadovaných zákonem,

a jelikož žalobkyně tuto vadu ve stanovené lhůtě neodstranila, považoval její podání za neúčinné.

Žalobkyně má naopak za to, že nesplnění zákonem předpokládaného způsobu podání žádosti

nemůže způsobit jeho neúčinnost.

II. Žaloba a další podání žalobkyně

2. Žalobkyně tvrdí, že její podání bylo způsobilé projednání, ačkoliv bylo podáno ve formátu .pdf

prostřednictvím datové schránky. Za těchto okolností tedy nelze aplikovat ustanovení § 74 odst. 1

, daňového řádu, (dále jen „“), dle nějž může být podání

považováno za neúčinné jen, pokud obsahuje vady, pro které není způsobilé projednání.

Žalobkyně k tomu odkázala na analogický případ, jímž se zabýval Nejvyšší správní soud

v rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č. j. - 40. Žalobkyně má za to, že pokud zákon

o evidenci tržeb výslovně nestanoví neúčinnost podání učiněného v nesprávné formě, je třeba

takové podání považovat za účinné, je-li projednatelné. Dále žalobkyně citovala z judikatury

týkající se stanovení formátu podání podzákonným právním předpisem a náležitostí formulářů

v daňovém řízení.

3. V původní žalobě se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil nezákonnost

výzvy k odstranění vad podání a nařídil žalovanému projednat žádost o autentizační údaje.

Předsedkyně senátu žalobkyni usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. - 10, vyzvala

k odstranění vad žalobního petitu a k vyjasnění tvrzení souvisejících se včasností žaloby. Nato

žalobkyně přípisem ze dne 15. 5. 2020 navrhla, aby soud určil, že nevyřízení žádosti o poskytnutí

žádosti je nezákonným zásahem, a nařídil žalovanému žádost vyřídit.

4. Jelikož žalobkyně ani v doplnění žaloby nedostatečně tvrdila okolnosti podstatné pro posouzení

včasnosti žaloby, vyzval ji soud ke sdělení, kdy jí byla doručena výzva k odstranění vad podání

ze dne 28. 2. 2020. Přípisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně sdělila, že jí byla uvedená výzva

doručena dne 6. 3. 2020.

5. Soud se dále žalobkyně dotázal, zda trvá na návrhu určení nezákonnosti zásahu i návrhu

na uložení povinnosti žalovanému, ačkoliv judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup

nepřipouští. Žalobkyně v podání ze dne 25. 5. 2020 sdělila, že navzdory poučení trvá na obou

částech žalobního petitu. Obsáhle argumentovala, že nepovažuje určení, že zásah byl nezákonný,

nýbrž určení, že zásah nezákonný je. Takový postup je dle jejího názoru přípustný. Odkázala

k tomu na řadu rozhodnutí správních soudů, které dle jejího názoru podporují její názor.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že dle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb je

třeba žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb podat buď

prostřednictvím technického zařízení správce daně, nebo osobně do protokolu. Žalobkyně však

žádost podala prostřednictvím datové schránky, a tedy způsobem nepřípustným. Jelikož vadu

k výzvě neodstranila, bylo její podání neúčinné. Veškerá žalobkyní citovaná judikatura

se na projednávanou věc dle názoru žalovaného nevztahuje, protože aplikované ustanovení

zákona zcela jednoznačně stanoví povinnost podat žádost tam stanovenými způsoby.

3

IV. Odmítnutí části žalobního návrhu

7. Soud konstatuje, že zásah, proti němuž žaloba směřuje, spočívající v nevyřízení žádosti

o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb, je zásahem jednorázovým

s trvajícími důsledky. Žalobkyně se o zásahu dověděla v okamžiku, kdy jí žalovaný sdělil, že její

žádost nepovažuje za řádně podanou (srov. analogicky usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího

správního soudu ze dne 13. 10. 2015, č. j. - 53, č. 3334/2016 Sb. NSS). Za situace,

kdy žalobkyni dosud autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb nebyly poskytnuty, se jedná

o jednorázový zásah s trvajícími důsledky.

8. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. - 48, bodu 22,

brojí-li žaloba proti zásahu, jehož důsledky trvají, nemůže se žalobce domáhat vydání

deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu, ale pouze výroku, kterým se žalovanému něco

zakazuje či přikazuje (shodně též rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. - 131,

bod 84). Žalobkyně se však domáhala vydání obou výroků zároveň, a to i poté, co ji soud podle

vyzval k odstranění vady žaloby.

9. Argument žalobkyně, že se domáhá určení, že zásah žalovaného je nezákonný, nikoliv

že nezákonný byl, je zcela nepřípadný. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že deklaratorní výrok

lze vydat jen ve vztahu k již ukončenému zásahu bez trvajících důsledků. Jediná formulace

takového výroku, která připadá pojmově v úvahu, je tudíž deklarace, že zásah byl nezákonný,

a proto s touto formulací pracuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, na niž žalobkyně

odkazovala. V nyní projednávané věci však důsledky zásahu stále trvají; žalobkyně se ostatně

právě proto domáhá vydání výroku rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost.

Domáhat se souběžně vydání výroku deklaratorního nelze.

10. Žalobkyně má pravdu, že Krajský soud v Ostravě v procesně obdobné věci rozsudkem ze dne

18. 12. 2014, č. j. - 31, rozhodl, že zásah je nezákonný, a zároveň uložil

žalovanému povinnost. Takový postup byl však ve zjevném rozporu s rozsudkem NSS

č. j. - 48. Je pravda, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti

uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 1. 2018,

č. j. - 38, avšak formulací výroku rozsudku krajského soudu se při posouzení

kasační stížnosti nezabýval. I kdyby snad bylo nutné posledně uvedený rozsudek NSS

interpretovat tak, že je v implicitním rozporu s rozsudkem č. j. - 48, bylo by třeba

připomenout, že od předchozího rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu se lze odchýlit

pouze prostřednictvím rozšířeného senátu podle , k čemuž v tomto případě nedošlo.

Totéž platí ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020,

č. j. - 38, na nějž žalobkyně také odkazovala. V daném případě však byla žaloba

zamítnuta a ze skutečnosti, že žalobce předtím nebyl krajským soudem vyzýván k odstranění

vadně formulovaného petitu, tedy nelze vyvozovat žádné dalekosáhlé důsledky. Dle názoru

městského soudu tedy závěry rozsudku č. j. - 48 i nadále obstojí.

11. Soud tedy podle ve spojení s žalobu odmítl v části, jíž

se žalobkyně domáhala vydání deklaratorního výroku, neboť v tomto rozsahu byl žalobní petit

vadný. Ve zbytku soud žalobu věcně projednal.

V. Včasnost žaloby

12. Dále bylo třeba zvážit, zda byla žaloba podána včas. Podle lze žalobu podat

do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dověděl. Jelikož žaloba brojí proti

jednorázovému zásahu s trvajícími důsledky, je třeba zkoumat, kdy se žalobkyně o zásahu

dověděla. Žalobkyně (po doplnění argumentace na výzvu soudu) tvrdila, že sice bezprostředně

po podání žádosti o autentizační údaje obdržela automatickou odpověď, dle níž podání nebylo

podáno správným způsobem, avšak jelikož se jednalo o automatickou odpověď odkazující

na zákon o dani z přidané hodnoty, který se daného podání netýkal, nelze dle žalobkyně

4

od tohoto okamžiku odvíjet okamžik, kdy se o zásahu dověděla a kdy začala plynout subjektivní

lhůta pro podání žaloby. Tato lhůta dle žalobkyně musí plynout až od okamžiku, kdy jí byla

doručena výzva k odstranění vad podání, z níž bylo jednoznačně zřejmé, že žalovaný považuje

podání za vadné.

13. Soud se s tvrzeními žalobkyně ztotožnil. Automatická odpověď, která byla nejprve žalobkyni

doručena v reakci na její datovou zprávu, obsahovala text: „Podání doručené prostřednictvím datové

zprávy z této datové schránky … je dle , o dani z přidané hodnoty,

ve znění pozdějších předpisů, neúčinné, neboť nebylo učiněno ve předepsaném formátu, resp. nebo struktuře

stanovené a zveřejněné správcem daně.“ Žalobkynino podání představovalo žádost podle zákona

o evidenci tržeb a zákon o dani z přidané hodnoty se na něj nevztahoval, a to ani subsidiárně.

Žalobkyně se tedy mohla oprávněně domnívat, že uvedená automatická odpověď jí byla zaslána

omylem. Teprve když jí byla doručena výzva k odstranění vad podání ze dne 28. 2. 2020,

č. j. 1641401/20/2003-00510-109180, se žalobkyně dověděla, že žalovaný její podání považuje

za vadné a potenciálně neúčinné a z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl. Okamžikem

doručení této výzvy tedy začala plynout subjektivní lhůta pro podání žaloby.

14. Žalobkyně k výzvě soudu dodatečně osvědčila, že jí výzva k odstranění vad podání byla doručena

prostřednictvím datové schránky dne 6. 3. 2020, a lhůta pro podání žaloby tedy končila

dne 6. 5. 2020. Jelikož byla žaloba soudu doručena prostřednictvím datové schránky

dne 5. 5. 2020, byla podána včas.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového

stavu, který zde je v době rozhodnutí soudu ( ).

16. Soud rozhodoval v souladu s bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně

s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný po poučení soudem nevyslovil nesouhlas.

V řízení nebylo nutné provádět dokazování nad rámec předloženého správního spisu, z něhož

soud vychází, aniž by jej prováděl jako důkaz (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne

29. 1. 2009, č. j. - 117, č. 2383/2011 Sb. NSS; ze dne 12. 2. 2020,

č. j. - 54, bod 29, a ze dne 23. 5. 2013, č. j. - 24, bod 13).

Skutkové okolnosti věci jsou nadto mezi účastníky nesporné.

17. Žaloba není důvodná.

18. Zaprvé je třeba konstatovat, že žalobkyně v nyní projednávané věci nesplnila požadavek

na způsob podání žádosti o autentizační údaje. Podle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb lze

žádost podat „pouze

a) prostřednictvím společného technického zařízení správce daně datovou zprávou s ověřenou identitou

této osoby způsobem, kterým se lze přihlásit do její datové schránky, a to ve formátu a struktuře

zveřejněné správcem daně, nebo

b) ústně do protokolu, a to u kteréhokoliv věcně příslušného správce daně“.

19. Žalobkyně své podání neučinila ani jedním z uvedených způsobů, neboť jej poslala datovou

zprávou prostřednictvím datové schránky. nestanoví, jak má být

postupováno v situaci, kdy je žádost o autentizační údaje učiněna jiným než zákonem

předpokládaným způsobem. V souladu s je tedy třeba subsidiárně

aplikovat .

20. Jediným ustanovením, jehož aplikace přichází v úvahu, je § 74 odst. 1 daňového řádu, dle nějž

správce daně vyzve podatele k odstranění vad podání, má-li „vady, pro které není způsobilé

k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní“. Žalobkyně tvrdila,

že ani jedna z vad dle tohoto ustanovení není naplněna, a to s odkazem na závěry rozsudku

[OBRÁZEK]5

Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č. j. - 38,

č. 3691/2018 Sb. NSS. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud je

tiskopis přiznání k dani z přidané hodnoty podán v jiném než stanoveném elektronickém formátu

(.pdf namísto .xml), nejedná se o vadu podání ve smyslu § 74 daňového řádu. Nyní projednávaná

věc je však odlišná.

21. V nyní projednávané věci se nevede primární spor o to, v jakém elektronickém formátu byl

formulář žádosti podán, nýbrž o způsob podání. Žalobkyně totiž nesplnila výslovný pokyn

zákona o evidenci tržeb k podání žádosti buď prostřednictvím technického zařízení správce daně,

anebo ústně do protokolu. Lze však připustit, že se jedná o obdobný spor, kterým se Nejvyšší

správní soud zabýval v rozsudku č. 3691/2018 Sb. NSS, a tento rozsudek lze tedy využít jako

podklad pro úvahy soudu v nyní projednávané věci.

22. Městský soud ve světle uvedeného judikátu dospěl k závěru, že podání učiněné jiným způsobem

než dle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb netrpí vadou, která jej činí nezpůsobilým projednání

ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu. Nezpůsobilost je totiž třeba posuzovat optikou porovnání

zvoleného způsobu (či formy) podání s jinými, přípustnými formami (bod 24 rozsudku

č. 3691/2018 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku srovnával podání

ve formátu .pdf s papírovým formulářem. Podání papírového formuláře sice § 13 odst. 3 zákona

o evidenci tržeb nepřipouští, umožňuje však podání žádosti ústně do protokolu. Je třeba

konstatovat, že zpracování žádosti podané na formuláři ve formátu .pdf prostřednictvím datové

schránky pro správce daně nemůže být obtížnější, než zpracování údajů uvedených ústně

do protokolu. Podání žalobkyně tedy netrpělo vadou, která by jej činila nezpůsobilým

k projednání.

23. Jednalo se však o podání, které ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu trpí vadou, pro kterou

nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní. Tak tomu je, protože

výslovně umožňuje podání jen jedním ze dvou tam uvedených způsobů. Nejvyšší správní soud

v bodu 26 rozsudku č. 3691/2018 Sb. NSS uvedl, že „[j]edinou formulací, o niž by bylo lze opřít závěr

o implicitním stanovení neúčinnosti každého jiného podání, než které má jednu z forem uvedených v § 72 odst. 1

a odst. 3 daňového řádu, by byla slova ‚(…) jen na tiskopise (…)‘ užitá v § 72 odst. 1 daňového řádu“.

Zatímco v případě posuzovaným Nejvyšším správním soudem takováto kategorická formulace

zákonného ustanovení vztahujícího se k formátu podání absentovala, v nyní projednávané věci

§ 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb výslovně stanoví, že podání je možno učinit „pouze“ jedním

ze způsobů tam stanovených. Výraz pouze má totožný význam jako slovo jen, a tedy je splněna

podmínka Nejvyššího správního soudu, že implicitní závěr o neúčinnosti podání učiněného jiným

než stanoveným způsobem (či formou) musí mít oporu v jednoznačném textu zákona. Platí tedy,

že není-li dodržen zákonem předepsaný způsob podání žádosti o poskytnutí autentizačních údajů

k elektronické evidenci tržeb, je podání vadné ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu.

24. Žalovaný tak postupoval správně, když žalobkyni vyzval k odstranění vady žádosti o autentizační

údaje k elektronické evidenci tržeb. Jelikož žalobkyně vadu ve stanovené lhůtě neodstranila, stalo

se její podání neúčinným ve smyslu § 74 odst. 3 daňového řádu. Pokud tedy žalovaný

žalobkyninu žádost ze dne 18. 2. 2020 nevyřídil, postupoval v souladu se zákonem.

25. Veškerá další argumentace uplatněná v žalobě a jejích doplněních je nadbytečná a na výše

uvedených závěrech nemůže nic změnit. Žalobkyně má pravdu, že původní automatická

odpověď o neúčinnosti podání, která jí byla v reakci na žádost zaslána, nebyla v dané situaci

přiléhavá a působila zmatečně. To také soud vzal v úvahu při úvaze o včasnosti žaloby. Následně

však žalovaný tento svůj postup zhojil a v souladu se zákonem žalobkyni vyzval k odstranění vad

žádosti. Původní nesprávná automatická reakce není způsobilá zákonnost výzvy k odstranění vad

a následného postupu žalovaného zpochybnit.

26. Nepřípadný je též odkaz žalobkyně na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. , týkající se stanovení náležitostí tiskopisů na úrovni zákona. V nyní

6

projednávané věci žalobkyně vyplnila tiskopis určený pro žádost o autentizační údaje

k elektronické evidenci tržeb, a nepoužití tiskopisu tedy nebylo vadou, pro kterou by podání bylo

považováno za neúčinné. Zkoumání, zda byly náležitosti tiskopisu stanoveny ústavně konformně,

by tedy přesahovalo meze předmětu sporu v projednávané věci. Nad rámec nutného lze však

uvést, že tiskopis dané žádosti vyžaduje jen uvedení základních kontaktních údajů, a lze si tedy

stěží představit, že by jím bylo zasaženo do ústavně chráněných práv žalobkyně.

27. Soud se také nezabýval vyřízením stížnosti podle § 261 daňového řádu, kterou žalobkyně proti

postupu žalovaného podala. Podání stížnosti není předpokladem přípustnosti zásahové žaloby

a soud způsob prošetření stížnosti nepřezkoumává (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího

správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. - 42, č. 3686/2018 Sb. NSS). Předmětem

rozhodování soudu byl přímo postup žalovaného při vyřizování původní žádosti, který obstál

jako zákonný. I kdyby žalovaný při prošetření stížnosti postupoval zmatečně

či nepřezkoumatelně, jak žalobkyně tvrdila, na nedůvodnosti žaloby by to nemohlo nic změnit.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

28. Jelikož žaloba nebyla důvodná, soud ji podle zamítl.

29. Podle má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který

byl v řízení úspěšný. Žalobkyně v nyní projednávané věci úspěšná nebyla a žalovanému žádné

důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a tedy právo

na náhradu nákladů nemá ani jeden z nich.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno,

a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý

účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení

soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových

stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 19. srpna 2020

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

předsedkyně senátu