Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 A 54/2020 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 54/2020 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové
a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci
žalobkyně: BD Consult, s.r.o.
sídlem Jeseniova 1196/52, Praha 3
proti
žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu
sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevyřízení
žádosti žalobkyně o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne
18. 2. 2020,
takto:
I. Žaloba se odmítá v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nevyřízení její žádosti
o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb ze dne 18. 2. 2020 bylo
nezákonným zásahem.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému přikázal
neprodleně vyřídit její žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci
tržeb ze dne 18. 2. 2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět sporu
1. Žalobkyně dne 18. 2. 2020 podala k žalovanému prostřednictvím datové zprávy odeslané datovou
schránkou žádost o autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb podle § 13 zákona
č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, (dále jen „zákon o evidenci tržeb“). Žalovaný tuto žádost
považoval za vadnou, protože nebyla učiněna jedním ze způsobů vyžadovaných zákonem,
a jelikož žalobkyně tuto vadu ve stanovené lhůtě neodstranila, považoval její podání za neúčinné.
Žalobkyně má naopak za to, že nesplnění zákonem předpokládaného způsobu podání žádosti
nemůže způsobit jeho neúčinnost.
II. Žaloba a další podání žalobkyně
2. Žalobkyně tvrdí, že její podání bylo způsobilé projednání, ačkoliv bylo podáno ve formátu .pdf
prostřednictvím datové schránky. Za těchto okolností tedy nelze aplikovat ustanovení § 74 odst. 1
zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, (dále jen „daňový řád“), dle nějž může být podání
považováno za neúčinné jen, pokud obsahuje vady, pro které není způsobilé projednání.
Žalobkyně k tomu odkázala na analogický případ, jímž se zabýval Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č. j. 2 Afs 25/2015 - 40. Žalobkyně má za to, že pokud zákon
o evidenci tržeb výslovně nestanoví neúčinnost podání učiněného v nesprávné formě, je třeba
takové podání považovat za účinné, je-li projednatelné. Dále žalobkyně citovala z judikatury
týkající se stanovení formátu podání podzákonným právním předpisem a náležitostí formulářů
v daňovém řízení.
3. V původní žalobě se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil nezákonnost
výzvy k odstranění vad podání a nařídil žalovanému projednat žádost o autentizační údaje.
Předsedkyně senátu žalobkyni usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 10 A 54/2020 - 10, vyzvala
k odstranění vad žalobního petitu a k vyjasnění tvrzení souvisejících se včasností žaloby. Nato
žalobkyně přípisem ze dne 15. 5. 2020 navrhla, aby soud určil, že nevyřízení žádosti o poskytnutí
žádosti je nezákonným zásahem, a nařídil žalovanému žádost vyřídit.
4. Jelikož žalobkyně ani v doplnění žaloby nedostatečně tvrdila okolnosti podstatné pro posouzení
včasnosti žaloby, vyzval ji soud ke sdělení, kdy jí byla doručena výzva k odstranění vad podání
ze dne 28. 2. 2020. Přípisem ze dne 21. 5. 2020 žalobkyně sdělila, že jí byla uvedená výzva
doručena dne 6. 3. 2020.
5. Soud se dále žalobkyně dotázal, zda trvá na návrhu určení nezákonnosti zásahu i návrhu
na uložení povinnosti žalovanému, ačkoliv judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup
nepřipouští. Žalobkyně v podání ze dne 25. 5. 2020 sdělila, že navzdory poučení trvá na obou
částech žalobního petitu. Obsáhle argumentovala, že nepovažuje určení, že zásah byl nezákonný,
nýbrž určení, že zásah nezákonný je. Takový postup je dle jejího názoru přípustný. Odkázala
k tomu na řadu rozhodnutí správních soudů, které dle jejího názoru podporují její názor.
III. Vyjádření žalovaného
6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že dle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb je
třeba žádost o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb podat buď
prostřednictvím technického zařízení správce daně, nebo osobně do protokolu. Žalobkyně však
žádost podala prostřednictvím datové schránky, a tedy způsobem nepřípustným. Jelikož vadu
k výzvě neodstranila, bylo její podání neúčinné. Veškerá žalobkyní citovaná judikatura
se na projednávanou věc dle názoru žalovaného nevztahuje, protože aplikované ustanovení
zákona zcela jednoznačně stanoví povinnost podat žádost tam stanovenými způsoby.
IV. Odmítnutí části žalobního návrhu
7. Soud konstatuje, že zásah, proti němuž žaloba směřuje, spočívající v nevyřízení žádosti
o poskytnutí autentizačních údajů k elektronické evidenci tržeb, je zásahem jednorázovým
s trvajícími důsledky. Žalobkyně se o zásahu dověděla v okamžiku, kdy jí žalovaný sdělil, že její
žádost nepovažuje za řádně podanou (srov. analogicky usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 As 107/2014 - 53, č. 3334/2016 Sb. NSS). Za situace,
kdy žalobkyni dosud autentizační údaje k elektronické evidenci tržeb nebyly poskytnuty, se jedná
o jednorázový zásah s trvajícími důsledky.
8. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014 - 48, bodu 22,
brojí-li žaloba proti zásahu, jehož důsledky trvají, nemůže se žalobce domáhat vydání
deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu, ale pouze výroku, kterým se žalovanému něco
zakazuje či přikazuje (shodně též rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 4 Ads 244/2018 - 131,
bod 84). Žalobkyně se však domáhala vydání obou výroků zároveň, a to i poté, co ji soud podle
§ 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vady žaloby.
9. Argument žalobkyně, že se domáhá určení, že zásah žalovaného je nezákonný, nikoliv
že nezákonný byl, je zcela nepřípadný. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že deklaratorní výrok
lze vydat jen ve vztahu k již ukončenému zásahu bez trvajících důsledků. Jediná formulace
takového výroku, která připadá pojmově v úvahu, je tudíž deklarace, že zásah byl nezákonný,
a proto s touto formulací pracuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, na niž žalobkyně
odkazovala. V nyní projednávané věci však důsledky zásahu stále trvají; žalobkyně se ostatně
právě proto domáhá vydání výroku rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost.
Domáhat se souběžně vydání výroku deklaratorního nelze.
10. Žalobkyně má pravdu, že Krajský soud v Ostravě v procesně obdobné věci rozsudkem ze dne
18. 12. 2014, č. j. 22 A 21/2013 - 31, rozhodl, že zásah je nezákonný, a zároveň uložil
žalovanému povinnost. Takový postup byl však ve zjevném rozporu s rozsudkem NSS
č. j. 1 Afs 60/2014 - 48. Je pravda, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 1. 2018,
č. j. 2 Afs 25/2015 - 38, avšak formulací výroku rozsudku krajského soudu se při posouzení
kasační stížnosti nezabýval. I kdyby snad bylo nutné posledně uvedený rozsudek NSS
interpretovat tak, že je v implicitním rozporu s rozsudkem č. j. 1 Afs 60/2014 - 48, bylo by třeba
připomenout, že od předchozího rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu se lze odchýlit
pouze prostřednictvím rozšířeného senátu podle § 17 s. ř. s., k čemuž v tomto případě nedošlo.
Totéž platí ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020,
č. j. 9 Afs 70/2018 - 38, na nějž žalobkyně také odkazovala. V daném případě však byla žaloba
zamítnuta a ze skutečnosti, že žalobce předtím nebyl krajským soudem vyzýván k odstranění
vadně formulovaného petitu, tedy nelze vyvozovat žádné dalekosáhlé důsledky. Dle názoru
městského soudu tedy závěry rozsudku č. j. 1 Afs 60/2014 - 48 i nadále obstojí.
11. Soud tedy podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 84 odst. 3 písm. d) s. ř. s. žalobu odmítl v části, jíž
se žalobkyně domáhala vydání deklaratorního výroku, neboť v tomto rozsahu byl žalobní petit
vadný. Ve zbytku soud žalobu věcně projednal.
V. Včasnost žaloby
12. Dále bylo třeba zvážit, zda byla žaloba podána včas. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat
do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dověděl. Jelikož žaloba brojí proti
jednorázovému zásahu s trvajícími důsledky, je třeba zkoumat, kdy se žalobkyně o zásahu
dověděla. Žalobkyně (po doplnění argumentace na výzvu soudu) tvrdila, že sice bezprostředně
po podání žádosti o autentizační údaje obdržela automatickou odpověď, dle níž podání nebylo
podáno správným způsobem, avšak jelikož se jednalo o automatickou odpověď odkazující
na zákon o dani z přidané hodnoty, který se daného podání netýkal, nelze dle žalobkyně
od tohoto okamžiku odvíjet okamžik, kdy se o zásahu dověděla a kdy začala plynout subjektivní
lhůta pro podání žaloby. Tato lhůta dle žalobkyně musí plynout až od okamžiku, kdy jí byla
doručena výzva k odstranění vad podání, z níž bylo jednoznačně zřejmé, že žalovaný považuje
podání za vadné.
13. Soud se s tvrzeními žalobkyně ztotožnil. Automatická odpověď, která byla nejprve žalobkyni
doručena v reakci na její datovou zprávu, obsahovala text: „Podání doručené prostřednictvím datové
zprávy z této datové schránky … je dle § 101a odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů, neúčinné, neboť nebylo učiněno ve předepsaném formátu, resp. nebo struktuře
stanovené a zveřejněné správcem daně.“ Žalobkynino podání představovalo žádost podle zákona
o evidenci tržeb a zákon o dani z přidané hodnoty se na něj nevztahoval, a to ani subsidiárně.
Žalobkyně se tedy mohla oprávněně domnívat, že uvedená automatická odpověď jí byla zaslána
omylem. Teprve když jí byla doručena výzva k odstranění vad podání ze dne 28. 2. 2020,
č. j. 1641401/20/2003-00510-109180, se žalobkyně dověděla, že žalovaný její podání považuje
za vadné a potenciálně neúčinné a z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl. Okamžikem
doručení této výzvy tedy začala plynout subjektivní lhůta pro podání žaloby.
14. Žalobkyně k výzvě soudu dodatečně osvědčila, že jí výzva k odstranění vad podání byla doručena
prostřednictvím datové schránky dne 6. 3. 2020, a lhůta pro podání žaloby tedy končila
dne 6. 5. 2020. Jelikož byla žaloba soudu doručena prostřednictvím datové schránky
dne 5. 5. 2020, byla podána včas.
VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze
15. Městský soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového
stavu, který zde je v době rozhodnutí soudu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).
16. Soud rozhodoval v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně
s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný po poučení soudem nevyslovil nesouhlas.
V řízení nebylo nutné provádět dokazování nad rámec předloženého správního spisu, z něhož
soud vychází, aniž by jej prováděl jako důkaz (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, č. 2383/2011 Sb. NSS; ze dne 12. 2. 2020,
č. j. 10 Afs 393/2019 - 54, bod 29, a ze dne 23. 5. 2013, č. j. 1 Aps 2/2013 - 24, bod 13).
Skutkové okolnosti věci jsou nadto mezi účastníky nesporné.
17. Žaloba není důvodná.
18. Zaprvé je třeba konstatovat, že žalobkyně v nyní projednávané věci nesplnila požadavek
na způsob podání žádosti o autentizační údaje. Podle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb lze
žádost podat „pouze
a) prostřednictvím společného technického zařízení správce daně datovou zprávou s ověřenou identitou
této osoby způsobem, kterým se lze přihlásit do její datové schránky, a to ve formátu a struktuře
zveřejněné správcem daně, nebo
b) ústně do protokolu, a to u kteréhokoliv věcně příslušného správce daně“.
19. Žalobkyně své podání neučinila ani jedním z uvedených způsobů, neboť jej poslala datovou
zprávou prostřednictvím datové schránky. Zákon o evidenci tržeb nestanoví, jak má být
postupováno v situaci, kdy je žádost o autentizační údaje učiněna jiným než zákonem
předpokládaným způsobem. V souladu s § 33 zákon o evidenci tržeb je tedy třeba subsidiárně
aplikovat daňový řád.
20. Jediným ustanovením, jehož aplikace přichází v úvahu, je § 74 odst. 1 daňového řádu, dle nějž
správce daně vyzve podatele k odstranění vad podání, má-li „vady, pro které není způsobilé
k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní“. Žalobkyně tvrdila,
že ani jedna z vad dle tohoto ustanovení není naplněna, a to s odkazem na závěry rozsudku
[OBRÁZEK]5 10 A 54/2020
Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č. j. 2 Afs 25/2015 - 38,
č. 3691/2018 Sb. NSS. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud je
tiskopis přiznání k dani z přidané hodnoty podán v jiném než stanoveném elektronickém formátu
(.pdf namísto .xml), nejedná se o vadu podání ve smyslu § 74 daňového řádu. Nyní projednávaná
věc je však odlišná.
21. V nyní projednávané věci se nevede primární spor o to, v jakém elektronickém formátu byl
formulář žádosti podán, nýbrž o způsob podání. Žalobkyně totiž nesplnila výslovný pokyn
zákona o evidenci tržeb k podání žádosti buď prostřednictvím technického zařízení správce daně,
anebo ústně do protokolu. Lze však připustit, že se jedná o obdobný spor, kterým se Nejvyšší
správní soud zabýval v rozsudku č. 3691/2018 Sb. NSS, a tento rozsudek lze tedy využít jako
podklad pro úvahy soudu v nyní projednávané věci.
22. Městský soud ve světle uvedeného judikátu dospěl k závěru, že podání učiněné jiným způsobem
než dle § 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb netrpí vadou, která jej činí nezpůsobilým projednání
ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu. Nezpůsobilost je totiž třeba posuzovat optikou porovnání
zvoleného způsobu (či formy) podání s jinými, přípustnými formami (bod 24 rozsudku
č. 3691/2018 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku srovnával podání
ve formátu .pdf s papírovým formulářem. Podání papírového formuláře sice § 13 odst. 3 zákona
o evidenci tržeb nepřipouští, umožňuje však podání žádosti ústně do protokolu. Je třeba
konstatovat, že zpracování žádosti podané na formuláři ve formátu .pdf prostřednictvím datové
schránky pro správce daně nemůže být obtížnější, než zpracování údajů uvedených ústně
do protokolu. Podání žalobkyně tedy netrpělo vadou, která by jej činila nezpůsobilým
k projednání.
23. Jednalo se však o podání, které ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu trpí vadou, pro kterou
nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní. Tak tomu je, protože zákon o evidenci tržeb
výslovně umožňuje podání jen jedním ze dvou tam uvedených způsobů. Nejvyšší správní soud
v bodu 26 rozsudku č. 3691/2018 Sb. NSS uvedl, že „[j]edinou formulací, o niž by bylo lze opřít závěr
o implicitním stanovení neúčinnosti každého jiného podání, než které má jednu z forem uvedených v § 72 odst. 1
a odst. 3 daňového řádu, by byla slova ‚(…) jen na tiskopise (…)‘ užitá v § 72 odst. 1 daňového řádu“.
Zatímco v případě posuzovaným Nejvyšším správním soudem takováto kategorická formulace
zákonného ustanovení vztahujícího se k formátu podání absentovala, v nyní projednávané věci
§ 13 odst. 3 zákona o evidenci tržeb výslovně stanoví, že podání je možno učinit „pouze“ jedním
ze způsobů tam stanovených. Výraz pouze má totožný význam jako slovo jen, a tedy je splněna
podmínka Nejvyššího správního soudu, že implicitní závěr o neúčinnosti podání učiněného jiným
než stanoveným způsobem (či formou) musí mít oporu v jednoznačném textu zákona. Platí tedy,
že není-li dodržen zákonem předepsaný způsob podání žádosti o poskytnutí autentizačních údajů
k elektronické evidenci tržeb, je podání vadné ve smyslu § 74 odst. 1 daňového řádu.
24. Žalovaný tak postupoval správně, když žalobkyni vyzval k odstranění vady žádosti o autentizační
údaje k elektronické evidenci tržeb. Jelikož žalobkyně vadu ve stanovené lhůtě neodstranila, stalo
se její podání neúčinným ve smyslu § 74 odst. 3 daňového řádu. Pokud tedy žalovaný
žalobkyninu žádost ze dne 18. 2. 2020 nevyřídil, postupoval v souladu se zákonem.
25. Veškerá další argumentace uplatněná v žalobě a jejích doplněních je nadbytečná a na výše
uvedených závěrech nemůže nic změnit. Žalobkyně má pravdu, že původní automatická
odpověď o neúčinnosti podání, která jí byla v reakci na žádost zaslána, nebyla v dané situaci
přiléhavá a působila zmatečně. To také soud vzal v úvahu při úvaze o včasnosti žaloby. Následně
však žalovaný tento svůj postup zhojil a v souladu se zákonem žalobkyni vyzval k odstranění vad
žádosti. Původní nesprávná automatická reakce není způsobilá zákonnost výzvy k odstranění vad
a následného postupu žalovaného zpochybnit.
26. Nepřípadný je též odkaz žalobkyně na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019,
sp. zn. Pl. ÚS 19/17, týkající se stanovení náležitostí tiskopisů na úrovni zákona. V nyní
projednávané věci žalobkyně vyplnila tiskopis určený pro žádost o autentizační údaje
k elektronické evidenci tržeb, a nepoužití tiskopisu tedy nebylo vadou, pro kterou by podání bylo
považováno za neúčinné. Zkoumání, zda byly náležitosti tiskopisu stanoveny ústavně konformně,
by tedy přesahovalo meze předmětu sporu v projednávané věci. Nad rámec nutného lze však
uvést, že tiskopis dané žádosti vyžaduje jen uvedení základních kontaktních údajů, a lze si tedy
stěží představit, že by jím bylo zasaženo do ústavně chráněných práv žalobkyně.
27. Soud se také nezabýval vyřízením stížnosti podle § 261 daňového řádu, kterou žalobkyně proti
postupu žalovaného podala. Podání stížnosti není předpokladem přípustnosti zásahové žaloby
a soud způsob prošetření stížnosti nepřezkoumává (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 1 Afs 58/2017 - 42, č. 3686/2018 Sb. NSS). Předmětem
rozhodování soudu byl přímo postup žalovaného při vyřizování původní žádosti, který obstál
jako zákonný. I kdyby žalovaný při prošetření stížnosti postupoval zmatečně
či nepřezkoumatelně, jak žalobkyně tvrdila, na nedůvodnosti žaloby by to nemohlo nic změnit.
VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
28. Jelikož žaloba nebyla důvodná, soud ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
29. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který
byl v řízení úspěšný. Žalobkyně v nyní projednávané věci úspěšná nebyla a žalovanému žádné
důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a tedy právo
na náhradu nákladů nemá ani jeden z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno,
a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý
účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových
stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 19. srpna 2020
JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.
předsedkyně senátu