Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

78 Az 2/2024 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci

žalobkyně: Y. M., narozená dne X

státní příslušnost: Turecká republika

místo pobytu: X

zastoupená advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou

sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. OAM-56/ZA-ZA11-BA04-2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

A) Vymezení věci

1. Věc se týká zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

2. Žalobkyně spolu s manželem dne 12. 12. 2022 nelegálně přicestovali v kamionu do ČR. Toho dne oba požádali o udělení mezinárodní ochrany. V pohovoru k žádostem uvedli, že žalobkyni v Turecku pronásledoval a obtěžoval majetný muž, který nechtěl akceptovat, že odmítla jeho nabídku k sňatku, a který jim oběma následně vyhrožoval smrtí. Dále uvedli, že do Evropy odcestovali, aby zajistili lepší život pro své nenarozené dítě. Žalovaný rozhodnutími ze dne 22. 2. 2023 ani jednomu z nich žádnou z forem mezinárodní ochrany neudělil. Proti těmto rozhodnutím brojili oba žalobami, které Krajský soud v Brně spojil ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 30. 6. 2023, č. j. -20 zamítl. Uvedl, že původcem pronásledování nebo vážné újmy mohla být sice podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, i soukromá osoba, avšak muselo by být prokázáno, že žadatelé vyčerpali všechny reálně dostupné prostředky ochrany, a přesto jim státní orgány v zemi původu nemohly nebo nechtěly ochranu odpovídajícím způsobem zajistit. Tak tomu ale v posuzované věci nebylo. Žalobkyně i její manžel v azylovém řízení vysvětlovali své neobrácení se na tureckou policii jen obavou, že by ji mohl vlivný pronásledovatel podplatit. Tato subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům však podle soudu nevyplývala z žádné objektivní skutečnosti ani předchozí špatné zkušenosti a neospravedlňovala tak jejich rezignaci na využití ochrany státu. V žalobách žalobci nově argumentovali přesvědčením, že by jim turecká policie nepomohla s ohledem na jejich kurdskou národnost. Krajský soud zdůraznil, že s hledem na neuplatnění této námitky v azylovém řízení nemohli žalobci žalovanému vytýkat, že si neopatřil dostatek podkladů k dostupnosti ochrany v Turecku speciálně ve vztahu ke Kurdům, přičemž ze shromážděných zpráv o zemi původu žalobců podle soudu nevyplynula žádná informace o tom, že by Kurdům v Turecku obecně nebyla dostupná vnitřní ochrana, a žalobci ani nebyli ve vlasti nijak politicky aktivní. Kasační stížnost žalobců proti uvedenému rozsudku odmítl NSS usnesením ze dne 27. 11. 2023, č. j. -24.

3. Dne 15. 1. 2024 podala žalobkyně novou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ji ale posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a v záhlaví označeným rozhodnutím řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

B) Shrnutí obsahu podání účastníků

4. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí. Žalovaný podle ní postupoval v rozporu s , , neboť svými případnými dotazy nijak nerozvíjel tvrzení žalobkyně, že zatímco v ČR mohou lidé vyznávat veřejně svou příslušnost ke kurdské menšině, v Turecku by byli za tentýž postoj obviněni z terorismu, a opatřil jen zcela obecnou zprávu ze dne 4. 8. 2023, která nijak podrobně nemapuje život Kurdů v Turecku a nezabývá se tím, zda mohou veřejně prezentovat svou kurdskou příslušnost a jaký postih jim za to případně hrozí. V této souvislosti se žalobkyně dovolávala závěrů uvedených v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, č. j. -20.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a judikaturu vztahující se k opakovaným žádostem. Žalobkyně podle něj v opakované žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti, jimiž by se již pří posuzování prvé žádosti nezabýval. Rovněž poukázal na skutečnost, že žalobkyně nevyužil možnosti seznámit se ve smyslu s podklady obsahujícími informace o zemi původu, vyjádřit se k nim a navrhnout případně další podklady rozhodnutí.

6. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný zastavil také řízení o žádosti manžela žalobkyně a neudělil mezinárodní ochranu ani roční dceři žalobců. O žalobách manžela a dcery žalobkyně soud rozhodl souběžně v řízeních vedených pod sp. zn. a .

C) Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle , (dále jen „“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ), s korekcí podle zákona o azylu. V souladu s rozhodl soud ve věci bez jednání.

8. V posuzované věci je nesporné, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15. 1. 2024 je opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.

9. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

10. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podá-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost takové žádosti ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákon o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

11. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

12. V rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19, shrnul NSS, že odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat „zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.

13. Napadené rozhodnutí shora uvedené náležitosti odůvodnění obsahuje. Žalovaný v něm uvedl, že žalobkyně v nové žádosti popsala motivy svého odchodu i neochoty se vrátit do Turecka stejně jako v řízení o prvé žádosti, tj. jako nedostatečný pocit bezpečí v zemi z důvodu výhrůžek muže, který se do ní zamiloval, a snahu legalizovat svůj pobyt na území ČR, kde se rodině líbí a kde si již zvykla, přičemž těmito skutečnostmi se žalovaný již v prvém rozhodnutí zabýval a vysvětlil, proč v nich neshledal důvod pro udělení azylu. Nové tvrzení žalobkyně o tom, že se Kurdům v Turecku těžko žije, označil žalovaný za zcela obecné a k jejímu tvrzení, že by museli v Turecku začínat znovu „od nuly“, neboť všechny peníze utratili za cestu, žalovaný poznamenal, že za uvedených okolností by je tentýž začátek „od nuly“ čekal i v jakékoli jiné zemi, tudíž jde o argument pro udělení mezinárodní ochrany zcela irelevantní. Závěrem pak uvedl, že podle jeho zjištění nedošlo od posouzení první žádosti, tj. od února 2023, ke změně v Turecku, jež by představovala novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu.

14. V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j. -74, NSS zdůraznil, že „[b]ylo–li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle , o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést.“

15. Krajský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byly podmínky pro zastavení řízení o opakované žádosti žalobkyně splněny. Závěr žalovaného, že se důvody opakované žádosti shodovaly s důvody žádosti původní, žalobkyně v žalobě nijak nezpochybnila, a krajský soud nadto z obsahu správního spisu ověřil, že žalobkyně v rámci poskytnutí údajů k žádosti ze dne 18. 1. 2024 skutečně uvedla, že hlavním důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu je pronásledování mužem, jehož si odmítla vzít v Turecku za manžela, a jiné důvody k podání žádosti nemá.

16. Nově žalobkyně při poskytnutí údajů k žádosti ze dne 18. 1. 2024 doplnila, že si v ČR již zvykli, že se v Turecku necítili tak dobře jako tady, že Kurdové mají v Turecku těžký život, že tady mají lidé klidně pověšené kurdské vlajky a nikdo je neobviňuje z terorismu, přičemž kdyby se vrátili s manželem do Turecka, museli by začínat od nuly, neboť jejich finance utratili za cestu.

17. Z údajů poskytnutých žalobkyní k žádosti je podle krajského soudu zcela zřejmé, že žalobkyně formulovala důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu zcela shodně jako v prvé žádosti, tj. jako obavu z pronásledování cizím mužem v Turecku. Sdělení žalobkyně, že to mají v Kurdové v Turecku těžké, žalovaný podle krajského soudu správně nekvalifikoval jako jí nově tvrzený důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu, nýbrž pouze jako závěrečný komentář (povzdech), jímž žalobkyně dokreslovala, proč chce s rodinou zůstat v ČR. Zcela logicky také žalovaný reagoval na tvrzení žalobkyně o nutnosti začínat znovu „od nuly“, neboť v takové situaci bude zjevně rodina žalobkyně v jakékoli zemi.

18. K otázce opakované žádosti o mezinárodní ochranu již existuje ustálená judikatura, podle níž je pro přípustnost opakovaných žádostí třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“ mající určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Smyslem je totiž na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (viz rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65, či ze dne 27. 3. 2020, č. j. -16, č. 4012/2020 Sb. NSS). Věcné projednání opakované žádosti je podle rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65 výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“. Závěr žalovaného o tom, že žádost žalobkyně nové skutečnosti neobsahovala, těmto judikaturním závěrům zcela odpovídá.

19. Námitka žalobkyně, že žalovaný nezjistil řádně skutkový stav, neboť nijak nerozvíjel dalšími dotazy její sdělení o tom, že mají Kurdové v Turecku těžký život, a neopatřil dostatečně vypovídající zprávu o zemi původu žalobkyně, je nedůvodná.

20. Podle nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v .

21. Podle § 49a odst. 1 zákona o azylu žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen v průběhu řízení poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

22. Podle ustálené judikatury je primárním zdrojem informací pro udělení mezinárodní ochrany samotný žadatel a z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích řízení vychází. Klíčový je tedy azylový příběh vylíčený žadatelem (viz rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , usnesení NSS ze dne 19. 10. 2020, č. j. -60, či rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. -74). Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů či zda jsou zde skutečnosti svědčící o důvodné obavě nebezpečí vážné újmy. A proto je také žadatel tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání (srov. usnesení NSS ze dne 11. 12. 2015, č. j. -48, ze dne 19. 1. 2017, č. j. -47, či ze dne 13. 9. 2023, č. j. -33). Správní orgán mu k unesení jeho břemene musí vytvořit prostor mj. vhodně kladenými otázkami během pohovoru. To ale neznamená, že by byl správní orgán povinen domýšlet si veškeré možné důvody, které žadatele vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, či doptávat se žadatele, zda jej k odchodu ze země původu a k podání žádosti nevedl jiný důvod než ten, který sám jednoznačně označil. Pokud žadatel neuvede všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, aniž by mu v tom bránil nějaký objektivní důvod, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu.

23. V nyní posuzované věci žalobkyně jednoznačně uvedla, že důvod k žádosti o mezinárodní ochranu má stále tentýž a že jej již uváděla v první žádosti. Současně žalovaný zjistil, že žalobkyně v Turecku nebyla nijak politicky aktivní. V takovém případě nelze žalovanému vytýkat, že se jí blíže nedoptával na závěrečnou poznámku o těžkém životě Kurdů v Turecku. Žalovaný není povinen domýšlet za žadatele možné důvody k poskytnutí mezinárodní ochrany a na základě obecné poznámky žadatele vytvářet možný azylově relevantní důvod a tento žadateli podsouvat. Námitka nerozvíjení tvrzení žalobkyně případnými dalšími otázkami a v důsledku toho chybně zjištěného skutkového stavu je tudíž nedůvodná. Žalovaný vedl s žalobkyní řádný pohovor a kladl jí otázky směřující ke zjištění rozhodných skutečností ohledně jejího případu.

24. K námitce obecnosti zprávy o zemi původu krajský soud zdůrazňuje, že s ohledem na žalobkyní tvrzený azylový důvod (obava z pronásledování soukromou osobou) nebyl žalovaný povinen zaměřit se při zjišťování situace v zemi původu na „kurdskou“ otázku. Žalovaný byl povinen zabývat se výhradně tím, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu žalobkyně, která by mohla zakládat opodstatněnost její nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu musí být přitom zohledňována pouze změna, která je natolik podstatná a intenzivní, že by mohla svědčit o reálném nebezpečí vážné újmy, či přinejmenším pravděpodobném pronásledování v zemi původu. Tuto povinnost žalovaný splnil tím, že opatřil Informaci OAMP – Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 4. 8. 2023, z níž v napadeném rozhodnutí učinil závěr, že k zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, nedošlo.

25. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Hodnocení bezpečnostní situace v Turecku provedené žalovaným vyhovuje požadavkům uvedeným v rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. –71, podle kterého „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Zpráva, kterou žalovaný obstaral, je nadále zcela aktuální a svědčí o celkem klidné a stabilní politické a bezpečnostní situaci v Turecku. Žalobkyně nebyla v zemi původu nijak politicky aktivní a nikdy neměla problémy se zákonem, tudíž hrozba újmy nebo pronásledování z tohoto úhlu pohledu nemohla být reálná. Její vycestování do země původu je tak možné. Rozhodnutí žalovaného tedy vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle konkrétních okolností případu řádně a správně vyhodnocen. Podle ustálené judikatury nelze po správních orgánech požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledávaly a opatřovaly důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch žadatele (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. -21, případně ze dne 20. 1. 2016, č. j. -38). Naopak i v této souvislosti žalovaný důvodně poukázal na pasivitu žalobkyně, která nevyužila možnosti se k předmětné zprávě o zemi původu vyjádřit, nevznesla žádné výhrady k jejímu obsahu a nenavrhla žádné doplnění dokazování.

26. Důvody, pro které Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. -20, zrušil rozhodnutí žalovaného ve věci jiného kurdského žadatele o mezinárodní ochranu, nejsou na posuzovaný případ aplikovatelné. Předně je třeba poukázat na skutečnost, že se v případě tamějšího žadatele jednalo o prvotní a nikoli opakovanou žádost o azyl. Zatímco tedy v případě řešeném Krajským soudem v Praze byla žádost tamního žadatele věcně posuzována, v nyní projednávané věci k věcnému posouzení žádosti v souladu s § 10a odst. 2 zákona o azylu nedošlo, neboť byla tato žádost shledána nepřípustnou. Zejména je však třeba zdůraznit odlišnost azylového příběhu žalobkyně a tamějšího žadatele. Zatímco žalobkyně označila za důvod svého odchodu z Turecka a obav o návrat pronásledování soukromou osobou, přičemž přiznala, že se na tamní policii vůbec neobrátila nikoli z důvodu svého kurdského původu, nýbrž z důvodu obav, že její vlivný pronásledovatel policii podplatí, žadatel ve věci řešené Krajským soudem v Praze přicestoval dle svého tvrzení do ČR z důvodu, že v Turecku nemohl jako Kurd trvalou práci sehnat, neboť jej pro jeho národnost nikde nechtěli déle zaměstnat, dále uvedl, že v únoru 2018 na něj zaútočili v Izmiru tři příslušníci policie proto, že mluvil kurdsky, přičemž incident se odehrál na veřejnosti a trval asi 15 minut, aniž kdokoli z přihlížejících zasáhl, a žadatel se neobrátil na policii, neboť věděl, že mu státní orgány nepomohou. Dále tamní žadatel vypověděl, že policie v Turecku provádí kontroly na ulici a v jeden den byl kontrolován i desetkrát, a že nemohl hovořit kurdsky a jeho matku odmítli ošetřit v nemocnici, neboť mluvila kurdsky. A také uvedl, že v roce 2017 sdílel na sociálních sítích názory na prezidenta a po jeho odjezdu z vlasti přišla k němu do domu na jaře 2021 asi čtyřikrát policie, přičemž požadovala, aby žalobce kvůli svým sdělením z roku 2021 přišel vypovídat, takže se domnívá, že po návratu do Turecka by byl zadržen jako jeho kamarádi, kteří byli za sdílení názorů na Facebooku po předvolání zadrženi a uvězněni.

27. Krajský soud v Praze na základě takto vylíčeného azylového příběhu dospěl k závěru, že žadatel unesl břemeno tvrzení o odůvodněném strachu z pronásledování z azylově relevantního důvodu, tj. ohledně důvodu podřaditelného pod § 12 zákona o azylu, a tudíž logicky kladl zvýšené nároky na množství a kvalitu důkazů o situaci v zemi, které byl žalovaný povinen obstarat, a to jak těch, které by tvrzení žadatele o problematickém postavení Kurdů v Turecku vyvracely, tak těch, které by je podporovaly. Na případ žalobkyně se zcela odlišným azylovým příběhem a procesní situací jsou však závěry tohoto rozsudku neaplikovatelné.

28. Závěrem soud dodává, že institut mezinárodní ochrany neslouží k pouhé legalizaci pobytu na území ČR. Žalobkyně by měla s ohledem na shora uváděné okolnosti využít k legalizaci svého pobytu v ČR instrumenty vyplývající ze zákona o pobytu cizinců v ČR.

D) Závěr a náklady řízení

29. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl ( ).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , neboť procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Olomouc 27. září 2024

Mgr. Barbora Berková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.