Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 251/2020 - 29

pokračování - 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. Ch., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem advokátem se sídlem Malická 11, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2019, č. j. OAM-88/LE-BA02-LE32-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2020, č. j. - 70,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019, č. j. OAM-88/LE-BA02-LE32-2019, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu.

[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dle přesvědčení soudu se žalovaný zabýval situací žalobce dostatečně, přičemž vycházel jak z informací sdělených žalobcem v průběhu pohovoru k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tak z podkladů vztahujících se k bezpečnostní situaci na Ukrajině. Krajský soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že azyl je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu. Žalovaný zcela logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč nejsou splněny podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany a krajský soud se s jeho hodnocením ztotožnil. V neposlední řadě neshledal soud důvodnou ani námitku žalobce stran možnosti udělení humanitárního azylu, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. – 48.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž uvedl, že na celém území Ukrajiny panuje nepříznivá ekonomická situace a z důvodu ozbrojeného konfliktu dochází k porušování lidských práv. Stěžovatel je vystaven bídě, přičemž možnosti, jak si obstarat finanční prostředky k zajištění důstojné životní úrovně pro něj a jeho rodinu, jsou jen omezené, ne-li žádné. Tyto důvody svědčí dle mínění stěžovatele pro udělení azylu.

[4] Žalovaný ani krajský soud nadto nezohlednili zdravotní stav matky stěžovatele, který představuje důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona o azylu. Stěžovatel má za to, že v kombinaci s neutěšenou bezpečnostní a ekonomickou situací na Ukrajině svědčí nepříznivý zdravotní stav jeho matky pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

[5] Závěrem stěžovatel dodal, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení, přičemž nelze vyloučit, že si bude obdobně počínat i v případě jiných žadatelů o mezinárodní ochranu. Z tohoto důvodu se stěžovatel domnívá, že jeho kasační stížnost splňuje podmínky přijatelnosti dle , (dále jen „“).

[6] Kasační stížnost byla zaslána k vyjádření žalovanému, který uvedl, že s veškerými argumenty stěžovatele se již vypořádal jak krajský soud, tak před ním samotný žalovaný. Stěžovatelova tvrzení o zhoršené bezpečnostní situaci či porušování lidských práv na celém území Ukrajiny jsou zcela vágní a nikterak se nevztahují k osobě stěžovatele. Žalovaný má za to, že stěžovatel neuvedl žádné azylově relevantní důvody a podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany (ani humanitárního azylu) nesplňuje. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, případně odmítl pro nepřijatelnost.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Stěžovatel jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti toliko obecně označil pochybení krajského soudu, které zasáhlo do jeho hmotněprávního postavení. O takové pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování bude docházet i v budoucnu, nebo pokud krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[9] V posuzované věci však Nejvyšší správní soud žádné takové pochybení neshledal. Krajský soud se v odkazovaném rozsudku přesvědčivě a zcela racionálně vypořádal s veškerou argumentací stěžovatele. Přitom odkázal na konstantní judikaturu k otázce nemožnosti zaměňování řízení o udělení mezinárodní ochrany s jinými způsoby legalizace pobytu na území ČR (především rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , či ze dne 24. 2. 2005, č. j. – 94). Z ustálené rozhodovací praxe pak vycházel i při posuzování podmínek pro udělení humanitárního azylu (viz shora citovaný rozsudek č. j. - 48, či kupříkladu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. - 52). Postup krajského soudu tedy žádnými stěžovatelem tvrzenými nedostatky netrpěl.

[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že jakkoliv může být stěžovatelova snaha o legalizaci pobytu na území ČR lidsky pochopitelná, nelze pro tyto účely využívat řízení o udělení mezinárodní ochrany. K bezpečnostní situaci na Ukrajině se tento soud vyjádřil již opakovaně (např. usnesení ze dne 25. 1. 2018, č. j. - 31, usnesení ze dne 14. 2. 2018, č. j. - 26 a mnoho dalších) a stěžovatelův azylový příběh se nikterak zásadně neodlišuje od okolností posuzovaných ve shora citovaných případech. Lze tedy uzavřít, že posuzovaná kasační stížnost nepřináší žádné otázky, které by dosud nebyly judikaturou Nejvyššího správního soudu vyřešeny.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele odmítl jako nepřijatelnou podle

[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o věta první za použití , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2020

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu