Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 205/2019 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Zdeněk Oborník, se sídlem Vašíčkova 506, Kladno, zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. j. KUKHK-4774/DS/2017/GL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2019, č. j. - 42,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 19. 9. 2016, č. j. ODP/84123-2016/kld 4111-2013/kld/45, byl žalobce uznán odpovědným za to, že se dopustil správního deliktu podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s citovaného zákona nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Bylo zjištěno, že blíže nezjištěný řidič motorového vozidla registrační značky X, jehož provozovatelem je žalobce, dne 15. 5. 2013 v 14:15 hod., na pozemní komunikaci v ulici náměstí T. G. Masaryka, v obci Dvůr Králové nad Labem, okr. Trutnov, nerespektoval svislou dopravní značku č. IP 13b „Parkoviště s parkovacím kotoučem“, čímž porušil zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle zákona o silničním provozu. Žalobci byla za správní delikt uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.

[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný podané odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[3] Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu žalobce zamítl. Obecně konstatoval, že je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit; tuto povinnost však nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku. Krajský soud nesouhlasil s namítanou prekluzí. Konstatoval, že není rozhodné, zda se žalobce dopustil správního deliktu jako právnická nebo fyzická osoba; z judikatury Nejvyššího správního soudu dovodil, že odpovědnost fyzické osoby za správní delikt provozovatele vozidla zaniká ve stejné lhůtě jako odpovědnost právnické osoby za správní delikt a nikoli v roční lhůtě podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou, podle níž nebylo protiprávní jednání dostatečně popsáno a nebylo taktéž dostatečně specifikováno místo spáchání. Neztotožnil se ani s námitkou, podle níž nebyl ve výroku správního rozhodnutí dostatečným způsobem popsán skutek. Také námitku týkající se nedostatečného odůvodnění jednotlivých znaků údajného správního deliktu, resp. materiální stránku daného přestupku, shledal krajský soud nedůvodnou. K namítané retroaktivitě konstatoval, že tato námitka byla vznesena ve zcela obecné rovině a nebylo z ní patrné, co měl konkrétně žalobce na mysli; nesouhlasil s námitkou, podle níž omezil správní orgán právo žalobce vyjádřit se k podkladům řízení. Nedůvodnou shledal také námitku, podle níž nenařídil správní orgán ve věci ústní jednání a neprovedl ani dokazování mimo ústní jednání, ačkoliv se toho žalobce domáhal. Krajský soud se neztotožnil ani se závěrem, podle něhož je zákona o silničním provozu v rozporu su, ústavními principy a základními právy.

II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[5] Stěžovatel namítal nesprávné posouzení námitky, podle níž správní orgán nevymezil dostatečně samotný skutek, který kladl stěžovateli za vinu. Správní orgán sice uvedl, že řidič porušil dopravní značku IP 13b, samotný skutek však nebyl nijak popsán. Z výzvy k úhradě i z výroku rozhodnutí sice bylo možné usoudit, jaký závěr správní orgán učinil ohledně porušení právní povinnosti, nebylo však zřejmé, jak měl řidič vozidla jednat. Stěžovatel k argumentaci krajského soudu uvedl, že existuje mnoho způsobů, kterými lze nerespektovat dopravní značku. Za problematické však považoval to, že správní orgán neuvedl, v čem jednání stěžovatele spočívalo. Nepopsal, co přesně stěžovatel (resp. řidič jím provozovaného vozidla) dělal nebo nedělal. Stěžovatel konstatoval, že povinnost umístění kotouče vzniká pouze v případě stání. To, zda jednání řidiče spočívalo v „zastavení“ nebo „stání“ vozidla, nelze přitom vyčíst ani z odůvodnění rozhodnutí. Nebylo také zřejmé, zda parkovací kotouč nebyl umístěn vůbec nebo umístěn byl, ale byl drobně překročen povolený čas k parkování. Stěžovatel k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. – 26, a na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. - 37. Podle stěžovatele byla posuzovaná věc obdobná stavu v citovaném rozsudku.

[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku krajského soudu.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 ].

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Stěžovatel kasační argumentaci oproti argumentaci obsažené v žalobě omezil toliko na jedinou námitku. V ní uvedl, že nebyl správním orgánem dostatečně vymezen samotný skutek, který mu byl kladen za vinu.

[10] Krajský soud k posuzované otázce konstatoval, že není pochyb o tom, že vozidlo, jehož provozovatelem je stěžovatel, stálo na místě, které podléhalo režimu dopravní značky č. IP 13b – „Parkoviště s parkovacím kotoučem“, aniž by v něm byl parkovací kotouč umístěn. Tato skutečnost plyne ze správního spisu, konkrétně ze dvou fotografií a také z Oznámení o přestupku v dopravě (ze dne 27. 5. 2013) a přiložené kopie výzvy pro nepřítomného pachatele přestupku, na níž je zaškrtnuta kolonka „neumístění parkovacího kotouče“. Přímo z Oznámení o přestupku je pak zřejmé, že vozidlo provozované stěžovatelem v daném místě „stálo“. Správní orgán prvního stupně vyhodnotil všechny tyto důkazy svědčící o spáchání přestupku v odůvodnění napadeného prvostupňového rozhodnutí.

[11] Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že požadavek na dostatečnou identifikaci skutku souvisí především s vyloučením možnosti jeho zaměnitelnosti se skutkem jiným. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. – 73, č. 1546/2008 Sb. NSS, se podává, že výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. V rozhodnutí, jímž se trestá za spáchaný správní delikt, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které skutek charakterizují. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro celé řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu (obdobně například rozsudek ze dne 26. 9. 2019, č. j. - 44).

[12] K argumentaci stěžovatele, podle níž nebylo zřejmé, zda vozidlo v daném místě pouze „zastavilo“ nebo „stálo“, odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 10. 12. 2018, č. j. - 29, bod [13], v němž vyslovil názor, že při zastavení musí být z okolností zřejmé, že jsou naplněny podmínky pro zastavení. To přitom přichází v úvahu v zásadě ve dvou případech: pokud řidič zůstává ve vozidle nebo v bezprostřední vzdálenosti nebo pokud řidič zajistil, aby bylo z okolností zřejmé, že došlo pouze k zastavení (např. nechal lístek s kontaktem na sebe za sklem nebo je u vozidla náklad). Z judikatury nelze dovodit, že by uvedení vozidla do klidu na dobu třiceti minut bylo vždy zastavením (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2017, č. j. - 36). Stěžovatel netvrdil, že by měly být správním orgánům zřejmé okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že řidič skutečně pouze zastavil. Žádné takové okolnosti nevyplývají ani ze spisu, když na fotce stojícího vozidla není patrné, že by docházelo k naložení nebo složení nákladu, popř. k nastoupení nebo vystoupení osob. Pokud tedy žádné takové okolnosti zřejmé nebyly, správní orgány neměly důvod podrobně vysvětlovat, proč vyhodnotily parkování vozidla jako stání, a nikoliv jako zastavení. Stěžovatelův odkaz na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. - 37, je nepřípadný, neboť v tehdy projednávané věci šlo o otázku rozlišení neoprávněného stání a zastavení, nikoli o nerespektování značky IP 13b „Parkoviště s parkovacím kotoučem“. Také odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soude ze dne 18. 4. 2019, č. j. - 26, je nepřiléhavý, neboť se v něm jednalo o nedostatečné popsání skutku ve výroku rozhodnutí. V nyní projednávané věci však bylo popsáno zcela srozumitelně, jakého přestupku se měl dopustit blíže neurčený řidič vozidla a také to, proč byl odpovědný stěžovatel jako provozovatel vozidla.

[13] Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským soudem konstatuje, že z výroku i odůvodnění správních rozhodnutí plynula jasná specifikace přestupkového jednání spočívajícího v nerespektování dopravního značení IP 13b „Parkoviště s parkovacím kotoučem“, kterým neznámý řidič porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Námitku stěžovatele proto neshledal důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle , věty poslední,

[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2020

JUDr. Radan Malík

předseda senátu