Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 167/2024 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: D. D. K., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2024, čj. OAM-2140-39/ZR-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, čj. -27,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, čj. -27, se ruší.

II. Žaloba se odmítá.

III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 3. 2024, čj. OAM-2140-39/ZR-2021.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda proti rozhodnutí žalovaného bylo přípustné odvolání a zda Městský soud v Praze zatížil řízení vadou zmatečnosti podle , pokud věcně projednal nepřípustnou žalobu podle

[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“), povolení žalobce (dále „stěžovatel“) k trvalému pobytu a stanovil mu lhůtu k vycestování z území.

[3] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalovaného u městského soudu žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Podle městského soudu jsou závěry žalovaného přezkoumatelné. Z jednání stěžovatele vyplývá skutečná a závažná hrozba pro veřejný pořádek. Dopad rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života není nepřiměřený.

II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků

[4] Stěžovatel namítá, že městský soud měl žalobu odmítnout a postoupit podle Nevyčerpal totiž řádné opravné prostředky před správním orgánem. Žalovaný jej v rozhodnutí poučil o tom, že proti rozhodnutí nelze podat odvolání. Ustanovení zákona o pobytu cizinců ve znění ke dni zahájení správního řízení však nevylučovalo možnost podání odvolání. Odvolání je proto přípustné a stěžovatel se řídil nesprávným poučením žalovaného.

[5] Nejvyšší správní soud blíže nerekapituloval další kasační námitky s ohledem na závěry uvedené v části III.2 níže.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti mj. uvedl, že městský soud neměl žalobu odmítnout, neboť správní rozhodnutí se stalo doručením pravomocné. Stěžovatel také již podal odvolání, které s ohledem na postoupení spisu k Nejvyššímu správnímu soudu nebylo dosud projednáno. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

[7] Stěžovatel v replice na vyjádření žalovaného mj. uvedl, že platná právní úprava v rozhodné době možnost podání odvolání výslovně nevylučovala. Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců toliko stanovilo, že rozhodnutí v některých případech nabývá právní moci jeho oznámením.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.

III.1 K přijatelnosti kasační stížnosti

[9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[10] Kasační stížnost je přijatelná. Městský soud se totiž dopustil zásadního pochybení, neboť zatížil řízení vadou zmatečnosti podle (viz část III.2 tohoto rozsudku).

III.2 K přípustnosti odvolání proti rozhodnutí žalovaného

[11] Stěžovatel namítá, že městský soud měl žalobu odmítnout postupem podle , neboť se řídil nesprávným poučením žalovaného o tom, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné. Tato námitka je důvodná.

[12] Podle platí, že žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

[13] Podle platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

[14] Podle dále platí, že podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.

[15] Námitka stěžovatele míří na otázku, zda v nyní projednávané věci byly naplněny podmínky řízení pro věcné projednání a rozhodnutí žaloby. Obecně totiž platí, že je žaloba podle nepřípustná, pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky ve správním řízení. Přípustnost žaloby proto spadá do širšího okruhu podmínek řízení ve správním soudnictví, které je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Až po ověření předpokladu přípustnosti žaloby se může soud věcí zabývat po obsahové stránce (rozsudek NSS z 30. 4. 2019, čj. -32, bod 14). Rozhodne-li proto krajský soud věcně o žalobě, přestože ta není přípustná, zatíží řízení vadou zmatečnosti podle K této vadě přihlíží Nejvyšší správní soud i bez námitky z úřední povinnosti podle

[16] Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021 platilo, že rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), jde-li o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f), nabývá právní moci jeho oznámením.

[17] Podle zákona o pobytu cizinců ve znění , kterým se mění (dále jen „“), který nabyl účinnosti dne 2. 8. 2021, dále platilo, že rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v , , , větě druhé, , větě druhé, , větě druhé, , , , , , , jde-li o skutečnosti uvedené v , , , nebo f), nebo i), nebo f), nebo d), nebo g), nebo f), nebo d) nebo , e) nebo f), a rozhodnutí ministerstva podle nabývají právní moci jejich oznámením a nelze proti nim podat odvolání.

[18] Podle čl. II odst. 1 platí, že řízení podle zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

[19] Pro posouzení, zda byla žaloba v nyní projednávané věci nepřípustná podle (bod [15] výše), je předně klíčové určit, jaké znění zákona o pobytu cizinců na věc stěžovatele dopadá. Bylo-li by totiž rozhodné znění od 2. 8. 2021, pak by odvolání proti rozhodnutí žalovaného vydaného z důvodu podle zákona o pobytu cizinců nebylo možné podat. Ustanovení zákona o pobytu cizinců ve znění od 2. 8. 2021 jej totiž výslovně vyloučilo (bod [17] výše). Žaloba proti rozhodnutí žalovaného by proto byla přípustná a městský soud by ji mohl věcně projednat.

[20] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že oznámení o zahájení správního řízení ze dne 13. 7. 2021 ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu podle zákona o pobytu cizinců bylo stěžovateli doručeno 25. 7. 2021. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí v části poučení uvedl, že „toto rozhodnutí podle ust. 168 odst. 3 nabývá právní moci jeho oznámením, tedy doručením jeho písemného vyhotovení účastníku řízení nebo jeho zástupci, je-li zastoupen. Z tohoto důvodu proti němu nelze podat odvolání.“

[21] Řízení z moci úřední je podle , , zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi doručením oznámení nebo ústním prohlášením. Stěžovateli bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno dne 25. 7. 2021. V tento den tak došlo k zahájení správního řízení. Na věc stěžovatele proto dopadá přechodné ustanovení podle čl. II odst. 1 (bod [18] výše). Protože správní řízení ve věci stěžovatele bylo zahájeno před 2. 8. 2021, kdy nabyl účinnosti, dokončí se podle zákona o pobytu cizinců ve znění do 1. 8. 2021.

[22] Podstatné je proto dále to, zda již § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve znění do 1. 8. 2021 vyloučil možnost podat odvolání proti v něm uvedeným rozhodnutím. Jak totiž vyplývá z jeho znění (bod [16] výše), tato rozhodnutí nabývají právní moci jejich oznámením.

[23] Nejvyšší správní soud se touto otázkou zabýval již v rozsudku z 20. 8. 2020, čj. -21, č. 4078/2020 Sb. NSS. Dospěl k závěru, že podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve znění do 1. 8. 2021 sice nabývá rozhodnutí žalovaného právní moci oznámením. To však neznamená, že by proti němu nebylo možné podat odvolání. Pravidlo obsažené v zákona o pobytu cizinců ve znění do 1. 8. 2021 totiž o přípustnosti odvolání nic nestanoví. Stanoví jen výjimku z obecného pravidla obsaženého v , podle kterého je v právní moci rozhodnutí, jež bylo oznámeno a proti němuž nelze podat odvolání. Tato úprava ale nepředstavuje žádnou výjimku z jiných obecných pravidel obsažených v (účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak), v (proti rozhodnutí ústředního správního úřadu lze podat rozklad, pro nějž zpravidla platí ustanovení o odvolání) a v zákona o pobytu cizinců (proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi – obecně podle by byl možný rozklad k ministru vnitra). Sám u řady rozhodnutí právo podat odvolání vylučuje (, , , , a 3 atp.), a to zpravidla formulací „odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.“ Tak však v případě rozhodnutí podle tohoto zákona neučinil.

[24] Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. tedy dovodil, že zákonodárce zakotvil v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zvláštní úpravu, podle které rozhodnutí žalovaného nabývá právní moci oznámením účastníkovi, avšak právní moc nemá žádný vliv na právo podat proti tomuto rozhodnutí odvolání (shodně též rozsudky NSS z 2. 9. 2020, čj. -27, z 3. 9. 2020, čj. -15, z 16. 9. 2020, čj. -33, nebo z 25. 9. 2020, čj. -43).

[25] Ze závěrů uvedených v bodech [23] a [24] výše tak vyplývá, že proti rozhodnutí žalovaného v nyní projednávané věci bylo odvolání přípustné. Žaloba stěžovatele je proto nepřípustná podle , neboť nevyčerpal řádný opravný prostředek ve správním řízení. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že stěžovatel po podání žaloby k městskému soudu rovněž podal 24. 5. 2024 proti rozhodnutí žalovaného odvolání, které Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců prozatím nerozhodla kvůli postoupení spisu Nejvyššímu správnímu soudu. Protože je žaloba nepřípustná, měl ji městský soud odmítnout podle Jelikož tak neučinil, zatížil řízenou vadou zmatečnosti, pro kterou je třeba napadený rozsudek městského soudu zrušit. Žalovaný stěžovatele chybně poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí nelze podat odvolání (bod [20] výše). Městský soud proto zároveň měl žalobu postoupit Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ( zákona o pobytu cizinců) podle , neboť se stěžovatel řídil nesprávným poučením o možnosti podat opravný prostředek.

[26] Nejvyšší správní soud závěrem dodává, že nepřehlédl, že městský soud nevyzval rodinné příslušníky stěžovatele k vyjádření, zda hodlají uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení podle Protože je však žaloba nepřípustná, blíže se touto otázkou nezabýval. Pro úplnost však odkazuje na bod 21 rozsudku NSS z 18. 7. 2024, čj. -39, ve kterém podrobně rozvedl, kdy je třeba rodinné příslušníky cizince obecně považovat za osoby přicházející v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

[27] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek městského soudu zrušil, neboť městský soud měl žalobu správně odmítnout podle ve spojení s a Protože tak neučinil, zatížil svůj rozsudek vadou zmatečnosti podle Nejvyšší správní soud současně se zrušením napadeného rozsudku žalobu sám podle ve spojení s odmítl postupem podle věty první za středníkem a věc postoupil k vyřízení odvolání příslušnému odvolacímu správnímu orgánu, kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců podle zákona o pobytu cizinců (rozsudek NSS z 26. 11. 2020, čj. -26, bod 17, či z 16. 12. 2020, čj. -27, bod 12). Stěžovatel totiž podal žalobu v důsledku nesprávného poučení o nepřípustnosti řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí.

[28] Protože Nejvyšší správní soud rozhodl současně se zrušením rozsudku městského soudu i o odmítnutí žaloby, rozhodl rovněž o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí (, věta druhá ). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení před městským soudem, tak i náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti (rozsudek NSS z 19. 11. 2008, čj. -98, MCE Slaný). Z tohoto důvodu nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení ani před městským soudem, ani před Nejvyšším správním soudem. Stěžovatel zároveň nemá nárok na vrácení zaplacených soudních poplatků (usnesení rozšířeného senátu NSS z 30. 9. 2021, čj. -49, č. 4263/2021 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 7. srpna 2024

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu