Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 38/2023 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: TRAN VTE s. r. o.

sídlem Máchova 433/63, 741 01 Nový Jičín

zastoupený advokátem Mgr. Vladimírem Soukupem

sídlem 28. října 3390/111a, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023, č. j. 32585/23/5300-21444-711869, ve věci daně z přidané hodnoty

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 8. 2022, č. j. 3389122/22/3215-50522-802067 a č. j. 3389257/22/3215-50522-80206, ve věci daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2017.

2. Žalobce v žalobě namítl, že byla popřena daňová neutralita. Žalovaný podle něj ponechal zcela stranou, že žalobce přijatá zdanitelná plnění dále prodal za cenu s DPH a tuto řádně evidoval, hlásil, přiznával a odváděl. Žalobce s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 9. 2022 č. j. -74 tvrdil, že žalovaný popřel existenci přijatých zdanitelných plnění, přesto, že byla u dodavatelů řádně zaevidována. Žalovaný navíc sám připustil, že dodavatel EXCEPTIONALL s. r. o. nejen vykázal, ale i uhradil DPH za srpen 2017. Dále žalobce namítl, že žalovaný nebyl schopen prokázat neexistenci předmětných zdanitelných plnění, a tak nezákonně přenesl důkazní břemeno na žalobce. Žalovaný pochyboval o existenci zdanitelných plnění, i když věděl, že s fyzickými osobami spojenými s dodavateli je vedeno trestní řízení pro podezření z krácení daně (daňového podvodu). Na závěr žalobce obecně namítl porušení základních zásad správy daní a navrhl důkazní návrhy k prokázání, že užil předmětné zboží v rámci své reálné ekonomické činnosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že žalobce vůbec nereflektuje skutečnost, že nárok na odpočet DPH mu byl odmítnut jednak proto, že neprokázal dodání plnění deklarovanými dodavateli, ale rovněž proto, že neprokázal rozsah a předmět plnění. Žalobcem uvedený judikát je na nyní řešenou věc nepřiléhavý. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval v souladu s bez nařízení jednání.

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na odpočet DPH za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2017 z přijatých zdanitelných plnění od 9 dodavatelů deklarovaných na daňových dokladech (vše společnosti s r. o.). Jednalo se o dodání zboží – oblečení, obuv, kosmetiku, drogerii, hračky, bytový textil atd., předmět plnění byl vždy uveden velmi obecně („bundy“), nebyly doloženy dodací listy ani skladová evidence. V průběhu daňové kontroly byl především vyslechnut jako svědek T. E. L. V., zaměstnanec žalobce a manžel jednatelky žalobce, který přesně popsal způsob nákupu zboží – na tržnicích Sapa a HKH v Praze se vždy ústně domluvil s Vietnamci a Číňany u jednotlivých stánků, zboží mu přivezli najednou za několik dnů, platil při přivezení v hotovosti. Na fakturách byly jako dodavatelé uvedeny firmy, ty si svědek zkontroloval v ARESu, zda existují. Správce daně zjistil o deklarovaných dodavatelích, že nevykazovali žádné zaměstnance, ve zmíněných tržnicích je nikdo neznal, jednatelé dodavatelů byli v 6 z 9 případů „bílí koně“, zbylé 3 se nepodařilo vyslechnout (jeden zemřel a insolvenční správce firmy nedisponoval žádnými doklady, jednoho se nepodařilo zkontaktovat ani ve spolupráci s policií a zbývající jednatelka se omluvila ze zdravotních důvodů a zároveň uvedla, že o ekonomice společnosti EXCEPTIONALL s. r. o. nic neví). Žalobce v průběhu daňové kontroly argumentoval tím, že zboží použil ke své ekonomické činnosti, z jeho prodeje odvedl DPH. Správce daně vydal dne 15. 8. 2022 dodatečné platební výměry, jimiž žalobci doměřil DPH a rozhodl o penále. O žalobcově odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, v němž dospěl k závěru, že žalobce neprokázal přijetí předmětných plnění od 9 deklarovaných společností ani od jiného dodavatele v postavení plátce DPH, a rovněž neprokázal, v jakém konkrétním předmětu a rozsahu plnění opravdu přijal.

6. Krajský soud především uvádí, že žalobce v žalobě brojil pouze proti neprokázání deklarovaných dodavatelů, nic nenamítal proti neprokázání konkrétního předmětu a rozsahu plnění. Soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za velmi pečlivé, logické a věcně správné, se zákonnými závěry. Žalobce v žalobě pouze opakoval odvolací námitky, na něž mu již odpověděl žalovaný. V tomto ohledu lze připomenout, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. -128).

7. Otázkou použití plnění v rámci ekonomické činnosti žalobce se žalovaný zabýval mj. v bodech 53 až 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud se s jeho závěry ztotožňuje a odkazuje na ně. Stručně řečeno, žalovaný nerozporoval to, že žalobce prodával zboží a odváděl z prodeje DPH, nicméně touto žalobcovou činností nelze osvědčit, že plnění byla žalobci dodána dodavateli uvedenými na daňových dokladech, případně jinými dodavateli v postavení plátců DPH, a v jakém konkrétním předmětu a rozsahu bylo zboží dodáno. Žalovaný nepopíral existenci přijatých zdanitelných plnění. Soud souhlasí s žalovaným i v tom, že rozsudek NSS, citovaný v žalobě, není přiléhavý na nyní přezkoumávanou věc. V judikátu šlo o situaci, kdy plnění bylo ze strany daňových orgánů uznáno dodavateli v rámci daňové kontroly, kdežto u příjemce plnění měl správce daně pochybnosti. Zde je však jiná situace, neboť deklarovaní dodavatelé sice uvedli plnění v hlášení (a v jednom případě byla i uhrazena DPH), avšak z ničeho není zřejmé, že by činnost těchto dodavatelů byla prověřována daňovými orgány, natož, že by plnění byla dodavatelům uznána v rámci daňové kontroly apod. (blíže viz bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V daném případě tedy nemohlo jít o rozporné hodnocení identických skutkových otázek, což je podstatou citovaného judikátu. Pokud jde o společnost EXCEPTIONALL s. r. o., ta skutečně DPH za srpen 2017 uhradila, podle názoru soudu však je nutno posuzovat tento ojedinělý případ v kontextu, jak byl nastíněn výše v bodě 5. rozsudku, a především podrobně zjištěn a doložen v daňovém řízení. Jednatelka této společnosti nevěděla nic o její ekonomice, společnost neměla žádné zaměstnance, zato virtuální adresu v objektu určeném k bydlení, kde „sídlilo“ 222 firem, společnost zveřejnila poslední účetní uzávěrku v roce 2014 (srov. zprávu o daňové kontrole, str. 19). Navíc je nutno připomenout, že v daňovém řízení nebyl prokázán konkrétní rozsah a předmět plnění, takže nemohly být naplněny podmínky pro vznik nároku na odpočet DPH.

8. Otázkou důkazního břemene se také již zabýval žalovaný ve zcela dostatečném rozsahu v odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz zejm. část III., dále bod 59). Soud k tomu pouze dodává, že žalovaný nikdy netvrdil, že by plnění neexistovalo, daňové orgány měly konkrétní, logické a vážné pochybnosti o tom, že zboží dodali deklarovaní dodavatelé, a též nebylo vůbec možno ověřit konkrétní obsah zboží, když na daňových dokladech bylo uváděno velmi obecně a nebyla vedena žádná skladová evidence. I ve spojitosti s namítaným trestním řízením žalobce podsouvá žalovanému něco, co žalovaný neuvedl. Rozdíly mezi řízením trestním a daňovým se žalovaný zabýval v bodě 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí a soud se s tímto vypořádáním ztotožňuje.

9. V žalobě tvrzené porušení zásad správy daní je natolik obecné, že je soud nepovažuje za řádný žalobní bod a nemá, co by k němu uvedl. Důkazní návrhy, uvedené v žalobě, soud neprováděl, neboť měly sloužit k prokázání skutečnosti, která však byla v řízení nesporná a nemohla ničeho změnit na závěrech žalovaného ohledně nesplnění podmínek pro odpočet na DPH (že se žalobce věnoval prodeji smíšeného zboží).

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s

11. Procesně úspěšnému žalovanému ( ) nevznikly v řízení žádné náklady převyšující jeho běžnou činnost, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve II. výroku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 8. srpna 2024

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje P.S.