Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 260/2018 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: RENT & REAL Finance, s. r. o., se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek – Místek, zast. Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem Sokola Tůmy 743/16, Ostrava, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2015, čj. ČOI 62082/14/O100/4000/14/15/Hy/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2018, čj. -76,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ředitele České obchodní inspekce, Inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého kraje se sídlem v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20. 5. 2014, čj. ČOI 51852/14/4000, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „“), a tím naplnění skutkové podstaty zákona o spotřebitelském úvěru. Správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že v postavení věřitele v rozporu s zákona o spotřebitelském úvěru „užila jako instrumentu k zajištění úvěru blankosměnky u smluv klientů A. O. dne 16. 5. 2013, D. Š. dne 12. 8. 2013, K. J. dne 8. 10. 2013 a Z. H. dne 11. 9. 2013“. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 1. 2015 zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

[2] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu, který rozsudkem ze dne 11. 5. 2017, čj. -41, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost, o které NSS rozsudkem ze dne 4. 7. 2018, čj. -13, rozhodl tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS uvedl, že závěry v tehdy napadeném rozsudku nejsou správné, neboť krajský soud pominul akcesorickou povahu smluvní pokuty, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému závěru, že zákazu vyplývajícímu z § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepodléhá zajištění závazku zaplatit smluvní pokutu. NSS se přiklonil k výkladu žalované, podle něhož k zaplacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru (hlavního závazku) nelze použít směnku nebo šek, a to ani prostřednictvím zajištění závazku akcesorického (smluvní pokuty).

[3] Krajský soud následně v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.

[4] Proti posledně uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítla nesprávné právní posouzení. Uvedla, že krajský soud včetně správních orgánů extenzivně vykládají § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zákaz použít směnku nebo šek podle tohoto ustanovení se vztahuje na splacení jistiny úvěru či zajištění splacení jistiny úvěru, a to včetně příslušenství, jež sdílí právní osud hlavního závazku. Zajištění směnkou či použití směnky a šeku ke splacení jiných závazků, které ze smlouvy o úvěru vyplývají, však zakázáno nebylo. Dále konstatovala, že úmysl zákonodárce, jak jej uvedl krajský soud i správní orgány, tedy zamezit poskytovateli úvěru v získání jakékoli směnky dlužníka, ze zákona neplyne. Krajský soud i správní orgány rozhodly v rozporu s výslovným zněním zákona, a proto překročily meze svých pravomocí.

[5] Výklad § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru provedený krajským soudem i správními orgány vede k rozšíření odpovědnosti nad rozsah výslovně stanovený právní normou. Tento extenzivní výklad nebyl stěžovatelce v době uzavírání smluv zřejmý, a proto již z tohoto důvodu bylo namístě upustit od uložení pokuty.

[6] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Žalovaná se ztotožnila se závěry uvedenými v rozsudku NSS ze dne 4. 7. 2018, čj. -13. Nedomnívá se, že její výklad, výklad NSS i krajského soudu by byl extenzivní. Je logické a v souladu se smyslem právní úpravy, že se zákaz zajištění splacení spotřebitelského úvěru směnkou či šekem vztahuje rovněž na situace, kdy by k zajištění splacení úvěru sloužila smluvní pokuta, jejíž úhrada by byla zajištěna směnkou. V takovém případě by směnkou bylo fakticky zajištěno přímo splacení spotřebitelského úvěru. Navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

[8] Kasační stížnost je nepřípustná.

[9] Krajský soud byl v novém řízení o žalobě vázán právním názorem, který NSS zaujal ve vztahu k výkladu § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jakékoli další úvahy k tomuto tématu, které už NSS vypořádal v předchozím kasačním řízení, jsou neúčelnou polemikou, neboť, jak stanovil zákonodárce, je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,

jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu [ ].

[10] Stěžovatelčina kasační stížnost z převážné části spočívá právě v nesouhlasu s právním názorem krajského soudu k § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy v podstatě i v nesouhlasu se závazným právním názorem NSS, který byl vysloven v předcházejícím zrušujícím rozsudku. Zdejší soud je v této otázce vázán názorem, který vyslovil ve svém předchozím rozsudku v této věci. Kasační stížnost je v tomto ohledu nepřípustná ve smyslu , protože v kasační stížnosti uvedená tvrzení již NSS jednou posoudil a krajský soud se jeho závazným názorem řídil (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, čj. -56, č. 1723/2008 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2020, čj. -93).

[11] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvedla, že žalovaná měla nejméně upustit od uložení pokuty. Uvedené lze posoudit jako návrh na moderaci sankce ve smyslu Krajský soud k moderaci sankce může přistoupit pouze k návrhu žalobce. Stěžovatelka však návrh na moderaci sankce v řízení o žalobě neuplatnila (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2012, čj. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS), a proto krajský soud nebyl povinen se zabývat přiměřeností uložené sankce. NSS není nadán moderačním oprávněním jako krajský soud (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2013, čj. -20, č. 2992/2014 Sb. NSS). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuplatnila námitky týkající se přiměřenosti sankce v řízení o žalobě, nemůže k nim NSS nyní přihlížet, neboť se jedná o novotu, která je podle nepřípustná.

[12] Stěžovatelka tedy v kasační stížnosti uplatnila pouze námitky, které jsou nepřípustné podle , a proto NSS kasační stížnost odmítl podle ve spojení s

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o a 5 ve spojení s

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. července 2020

Ondřej Mrákota

předseda senátu