Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 103/2019 - 34

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: J. B.

zastoupená advokátem JUDr. Vladimírem Ježkem

sídlem Dvořákova 26, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2019 č. j. MSK 146785/2019, ve věci dodatečného povolení stavby

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 7. 10. 2019 č. j. MSK 146785/2019 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Ježka, sídlem Dvořákova 26, 702 00 Ostrava.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2019 č. j. MSK 146785/2019, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 18. 7. 2019 č. j. MMFM 112208/2019, kterým bylo podle ust. , , v platném znění (dále jen „ “) zastaveno řízení o dodatečném povolení stavby „Přístavba rodinného domu čp. X v X“ na pozemku st. p. X parc. č. X v k. ú. X (dále jen „stavba“) a toto usnesení bylo potvrzeno.

2. V podané žalobě žalobkyně namítla, že rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 27. 10. 2017 č. j. MMFM 142643/2017 byla zamítnuta žádost o vydání dodatečného stavebního povolení na přístavbu domu čp. X v X, kterou podala spolu s manželem J. B. Následně vydal tentýž správní orgán rozhodnutí ze dne 23. 3. 2018 č. j. MMFM 41974/2018, jímž rozhodl o odstranění stavby. Žalobkyně se neúspěšně domáhala zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání stavebního povolení v přezkumném řízení.

3. Následně žalobkyně spolu s manželem provedla změny ve vlastnických poměrech pozemků, kdy přikoupili některé okolní pozemky, takže v současné době již neexistuje žádný z věcných důvodů, pro které byla jejich žádost o vydání dodatečného stavebního povolení zamítnuta, tj. přístavba se nenachází v hranici veřejné komunikace a procento zastavěnosti jejich pozemků se změnilo tak, že vyhovuje požadavkům uvedeným v opatření obecné povahy (územní plán).

4. Na základě této změny poměrů podali stavebníci dne 14. 6. 2019 novou žádost o nové rozhodnutí, kterým by byla stavba dodatečně povolena. O této žádosti bylo rozhodnuto prvostupňovým správním orgánu bez věcného projednání s odůvodněním, že o žádosti o dodatečné povolení stavby bylo již pravomocně rozhodnuto dne 20. 3. 2017 a pravomocně bylo rozhodnuto také o odstranění stavby. Nové projednání žádosti o téže stavbě je proto nepřípustné.

5. Stavebníci v podaném odvolání namítli nesprávnost postupu stavebního úřadu, spočívající v tom, že o žádosti bylo rozhodováno pouze procesně bez meritorního projednání, když nová žádost není pouhým opakovaným návrhem v téže věci, neboť se uplatňují nové důvody a nové skutečnosti. Jedná se tedy o žádost o nové rozhodnutí podle .

6. Žalovaný napadeným rozhodnutí zamítl odvolání s odůvodněním, že z podané žádosti není zřejmé, že se má jednat o žádost o vydání nového rozhodnutí podle . Toto právní posouzení považuje žalobkyně za nesprávné. Postup, kdy by bylo nutno nejprve stojící přístavbu odstranit a poté podat novou žádost o povolení nové přístavby podle stejného projektu, považuje za absurdní.

7. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že trvá na věcné i právní správnosti svého rozhodnutí. Má za to, že jelikož nevedl řízení o odstranění stavby podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon), nebyly splněny podmínky pro vedení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby podané dne 14. 6. 2019. V odvolacím řízení žalovaný z předloženého spisu zjistil, že důvodem, proč stavební úřad posoudil podanou žádost jako zjevně právně nepřípustnou a nezahájil řízení o odstranění stavby, byla skutečnost, že v dané věci bylo již dříve vedeno řízení o odstranění stavby a bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ze dne 23. 3. 2018. V této souvislosti poukázal žalovaný na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), konkrétně na rozsudek sp. zn. 1 Ans 9/2009. Žalovaný zpochybnil, že by podle obsahu žádosti ze dne 14. 6. 2019 měla být nově podaná žádost podnětem pro vydání nového rozhodnutí podle . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i správní řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , v platném znění – dále jen „ “) a byl vázán žalobními body uvedenými v žalobě.

9. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobkyně a J. B. podali u správního orgánu I. stupně dne 14. 6. 2019 žádost označenou „žádost o dodatečné povolení stavby“. Za stavbu označili přístavbu rodinného domu čp. X v X a uvedli její základní údaje. V žádosti dále uvedli, že se podává opakovaně v důsledku změny poměrů vlastnictví k sousedním pozemkům, čímž dochází ke změně poměrů z hlediska procenta zastavěnosti i z hlediska obecných požadavků na výstavbu, což byly důvody pro zamítnutí předchozí žádosti o vydání povolení stavby. Stavebníci uvedli, že v mezidobí nabyli do svého vlastnictví pozemek parc. č. X v k. ú. X a uzavřeli smlouvu na odkup části parcely p. č. X přiléhající k parc. č. X označené jako pozemek p. č. X v geometrickém plánu č. X s tím, že kupní smlouva na odkup části pozemku je předmětem vkladového řízení č. j. V-4596/2019. Usnesením ze dne 18. 7. 2019 č. j. MMFM 112208/2019 správní orgán I. stupně řízení o žádosti zastavil podle ust. , jelikož se jedná o opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby, která však nebyla podána v rámci řízení o odstranění stavby, když o odstranění stavby bylo již pravomocně rozhodnuto. Zahájení nového řízení o odstranění téže stavby brání překážka věci již pravomocně rozhodnuté podle ust. , a proto je také opětovná žádost o dodatečné povolení stavby zjevně právně nepřípustná.

10.Proti tomuto rozhodnutí podali stavebníci odvolání, v němž poukázali na institut tzv. nového rozhodnutí podle ust. , který se uplatní právě tehdy, jestliže nastaly nové skutečnosti či nové důkazy, které v době původního řízení neexistovaly. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který v odůvodnění svého rozhodnutí aproboval závěry správního orgánu I. stupně.

11.Podle ust. provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta.

12. K významu a otázkám aplikace tohoto ustanovení lze odkázat na komentář ke (JUDr. Josef Vedral, Ph. D., .Komentář., BOWA POLYGON, Praha 2006; 2012, str. 880), který upřesňuje, že se vlastně nejedná o vydání nového rozhodnutí ve věci, neboť pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žádosti netvoří překážku pravomocně rozhodnuté věci. V judikatuře se uvádí, že v řízení zahajovaném na návrh mohou materiálně právní moci nabýt pouze pozitivní správní rozhodnutí, zatímco negativní správní rozhodnutí nabývají pouze formální právní moci. Negativní rozhodnutí tak nebrání správnímu orgánu v provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí v téže věci (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ). Ust. má přímou návaznost na ust. , podle kterého lze nové řízení podle zahájit na žádost i v případě, že původní řízení bylo zahájeno z moci úřední a naopak. To znamená, že pokud byla určitá žádost v původním řízení pravomocně zamítnuta, je možné, aby nové řízení, ve kterém bude takové žádosti vyhověno, bylo zahájeno nejen na základě nové žádosti, ale i přímo z iniciativy příslušného správního orgánu. Vyhovění žádosti, která byla dříve pravomocně zamítnuta novým rozhodnutím, bude připadat do úvahy zejména dojde-li následně ke změně podmínek, za nichž byla žádost v původním řízení posuzována, a to jak podmínek souvisejících přímo s osobou žadatele tak i dalších podmínek.

13. V posuzované věci je nezbytné vykládat obecné ust. v konkrétních souvislostech, zde v rámci řízení o dodatečném povolení stavby dle stavebního zákona.

14.Žalovaný ve své právní argumentaci poukázal především na princip zakotvený v a v následujících odstavcích tohoto ustanovení stavebního zákona, který platí s různými obměnami (stavební úřad poučí/nepoučí, lhůta pro žádost o dodatečné povolení je/není stanovena) od počátku účinnosti : řízení o dodatečném povolení stavby je zvláštní tím, že je „vloženo“ do řízení o odstranění stavby a do jisté míry je s ním svázáno (srov. rozsudek NSS ze dne 11.11.2014 č.j. -36, bod 11, a jím odkazovaný rozsudek NSS ze dne 23.11.2011 č.j. -117, bod VII.a/).

15. Žalovaný v posuzované věci poukazoval na rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2010 č. j. 1 Ans 9/2009-87, který však krajský soud nepovažuje za přiléhavý. Jak vyplývá z obsahu tohoto rozsudku, NSS se v něm zabýval provázaností řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení a dospěl ke zcela správnému a konstantní judikaturou prověřeném závěru, že nelze vést řízení o dodatečném povolení stavby, aniž by bylo současně před tím zahájeno řízení o jejím odstranění, resp. nelze uvažovat o vedení zcela samostatného řízení o dodatečném povolení stavby. Označený rozsudek nečinil žádné závěry k institutu nového rozhodnutí ve smyslu ust. , neboť se aplikací tohoto ustanovení vůbec nezabýval. Nezabývaly se jím ostatně ani správní orgány obou stupňů v nyní posuzované věci, ačkoliv z opakované žádosti jednoznačně vyplynula změna poměrů na straně stavebníků.

16. Krajský soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že podle obsahu žádosti ze dne 14. 6. 2018 nebylo možno se domnívat, že se stavebníci domáhají aplikace institutu dle . V obsahu žádosti totiž stavebníci detailně popsali změnu poměrů, která nastala rozšířením jejich vlastnictví o přilehlé pozemky a výslovně uvedli, že touto změnou sledovali vyhovění požadavkům stanoveným nejen právními předpisy, ale také územním plánem. Na institut nového rozhodnutí dle ust. pak poukázali výslovně v odvolání.

17.O předchozím vedení řízení o odstranění stavby a v jeho rámci také řízení o dodatečném povolení stavby není mezi účastníky sporu. Existuje tedy v rámci předchozího řízení řádně a včas uplatněná žádost o dodatečné povolení stavby, na niž je možno „navázat“ s použitím . Negativní rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o žádosti o nové řízení ve věci dodatečného povolení stavby založené pouze na vytržené citaci rozsudku NSS sp. zn. 1 Ans 9/2009, tak neobstojí. Zároveň – právě s ohledem na velmi úzkou souvislost obou řízení (dodatečně povolovacího a odstraňovacího) – představuje tato situace důvod pro stavební úřad také k novému „otevření“ řízení o odstranění stavby, ačkoli obecně typově jde o řízení z úřední povinnosti. Novým řízením o dodatečném povolení stavby se totiž stavební úřad ocitá v obdobném postavení, na nějž pamatuje stavebního zákona – po uplatnění žádosti o dodatečné povolení stavby stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti.

18.Krajský soud si je vědom rozsudku NSS ze dne 11.1.2018 č.j. -82, jehož právní věta zní: Pokud bylo pravomocné rozhodnutí vydáno v řízení zahájeném ex officio, není možno zahájit a vést nové řízení podle , neboť není splněna podmínka existence dříve zamítnuté žádosti. Jak již krajský soud zdůraznil výše, při používání judikatury je třeba uvažovat v souvislostech a zohlednit, z jakých skutkových okolností soudy vycházely, nikoli jen citovat jednotlivé věty z rozhodnutí. Rozsudek NSS č.j. -82 se sice zabýval novým řízením podle v souvislosti s řízením o odstranění stavby, resp. terénních úprav, avšak původní řízení probíhalo v režimu (dále jen „ “). Podle starého stavebního zákona bylo vedeno pouze jedno řízení (o odstranění stavby), které se nepřerušovalo po případné žádosti o dodatečné povolení stavby, a výsledkem řízení bylo buď rozhodnutí o odstranění stavby, nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. V případě řešeném v rozsudku č.j. -82 dále nebyla vůbec vznesena žádost o dodatečné povolení, jak vyplývá z bodu 58 rozsudku, takže zde nebylo možno vůbec uvažovat o podmínce existence dřívější zamítnuté žádosti. V nyní posuzované věci je však skutková situace jiná.

19.Na základě shora uvedené právní argumentace dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí ani rozhodnutí stavebního úřadu ohledně nového řízení ve věci odstranění stavby nemůže obstát.

20.Na základě shora uvedeného proto krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost v souladu s ust. Současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. ), v němž je vázán právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku (ust. ). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. , neboť žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč (ust. , , a vyhl. č. , advokátního tarifu, v platném znění). Náhrada nákladů právního zastoupení tak činí 6 800 Kč. Tato částka byla zvýšena v souladu s ust. o částku, jež odpovídá příslušné sazbě daně, kterou je advokát povinen zaplatit podle zvláštního právního předpisu, tj. o 1 428 Kč. Celková částka nákladů řízení žalobkyně tak činí 11 228 Kč.

20.Vzhledem k odlišné úpravě a , , v platném znění (dále jen „ “) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a ). Podle ust. za použití ust. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 30. července 2020

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

[Zadejte text.]